Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stín života - X. - Stěhování (1/5)

05.05.2010 (07:45) • SamMoore • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1111×

„Mluvit? Hm a o čem?“ snažila jsem se zakrýt svou zvědavost v hlase, ale moc se mi to nedařilo. O čem se chtěl radit se mnou a s nikým jiným?
 „O Belle,“ vysvětlil. Aha.
 „Věci, které se týkají Belly, v první řadě rozhoduješ sám, ne?“ Byla jsem nějaká podrážděná. Co mu můžu dát jiného než jeho rodina?
 „Ty se rozhodneš podle okolností a nebereš ohledy na city ostatních jako moje rodina,“ vysvětlil mi. Konečně jsem to trochu pochopila. „Jde o tohle. Nenáviděl jsem Bellu, protože mě její krev tak lákala. První den jsem ji málem zabil ve třídě plné lidí. Abych se tomuhle vyhnul, utekl jsem na Aljašku, jak si určitě pamatuješ.“ Samozřejmě, že jsem si to pamatovala. Týden strachu a deprese, že utekl kvůli mně. „Nakonec jsem se rozhodl, že to přece nebude tak hrozné, že to zvládnu, navíc jsem nechtěl ani pomyslet na to, že by mě nějaký ubohý člověk vyhnal z mého města. Vrátil jsem se a nakonec se do Belly zamiloval. Bránil jsem se tomu, být s ní, ale ona vyhledávala mou společnost tak dlouho, až jsem to vzdal a poddal se citům. Děsil jsem se představy, že se neudržím a ji to bude stát život. Já, o kterém si myslíš, že se umím ovládat. Proto jsem nikdy nechtěl, aby ses s Bellou setkala přímo, protože jestliže jsem s tím měl problémy já, ty bys ji zabila dřív, než by se ti stihla představit.
  Šlo to dobře, sama to víš. Já se ovládal a Belle stále bilo srdce. Ale to neznamenalo, že jsem celé noci neprobdil.“ Jako kdybys vůbec mohl spát, dodala jsem v duchu, „nad myšlenkou, že ji kterýkoliv jiný upír – a nechtěl jsem si připustit, že i já – může ohrozit na životě. V té době se objevil James a já málem zemřel děsem, který mě naplňoval, že přijdu pozdě a Bella bude mrtvá, nebo hůř, jednou z nás. Přežila, ale s tak příšernými zraněními, že jsem ji navrhl, že odejdeme, abych ji už nedostal do nebezpečí. Razantně to odmítla, takže jsem zůstal po jejím boku. Celá rodina mě podporovala, i když se báli stejně jako já, že to nezvládnu. A stejně dobře věděli, že ji nikdy neproměním.“
 „A to tě nikdy nezajímalo, jak chutná její krev?“ Byla jsem zvědavá.
 „Já její krev okusil. Přišli jsme na poslední chvíli. James ji kousnul a proměna začínala. Musel jsem vysát jed z jejího těla. Myslel jsem, že to nezvládnu, že ji zabiju. Nakonec jsem v sobě našel sílu a přestal jsem.“
 „A jaká je?“ zajímala jsem se.
 „Tisíckrát lepší než její vůně,“ povzdechl si. Tak to bych se od ní vážně měla držet dál. Kdybych jen ochutnala, nikdy by mě nikdo od jejího těla už nedostal.
 „To je sice hezké, je milé, že mi vypravuješ tenhle příběh, ale pořád nechápu, proč jsi přišel,“ vrátila jsem ho na správnou cestu.
 „Ano. Takže do dneška jsme žili zase normálně, pokud to mezi upírem a jeho lidskou přítelkyní jde. Ale ten dnešní zážitek. Na jednu stranu jsem věděl, že se všichni postaví za Bellinu ochranu, ale na druhou stranu… Bál jsem se, že ji Jasper zabije. A čekal jsem to ještě horší, když jsi stála jen kousek od nás. Ale naštěstí jsi mi to alespoň trošku usnadnila. Ale,“ vzdychnul, „netuším, jak dál. Když bude Bella se mnou, bude jí pořád, každou minutu, hrozit smrt od nějakého mého příbuzného.“
 „Tak ji proměň,“ navrhla jsem.
 „Už jsem říkal, že to nikdy neudělám. Nechci, aby ztratila duši jako my,“ připomněl mi naši hádku. Na jazyku mě pálily námitky, ale byla jsem ticho. „Nevím, co dělat,“ dodal nakonec.
 „Takže to shrnu: miluješ Bellu. Pro její bezpečí uděláš všechno na světě. Ale aby ses zbavil břemene Bellina věčného zachraňování přeměnou, to nechceš. Takže radši budeš trnout strachy, jestli si ji náhodou, když tu se mnou sedíš, nedává jako pozdní večeři nějaký náš kolega. Vidím pouze jediné řešení,“ zakončila jsem.
 „Jaké?“ Buď si ho nepřečetl v mé hlavě, nebo ho chce slyšet nahlas, jestli to jen nebyla nějaké zbloudilá myšlenka.
 „Rozejdi se s ní.“
 „Nemůžu bez ní žít!“ zvýšil Edward hlas.
 „I tak má rada zní: rozejdi se s ní,“ mluvila jsem dál velmi potichu.
 „Ty bezcitná mrcho!“ zaječel Edward a vyřítil se pryč. Zabouchnul za sebou ty tlusté ocelové dveře tak silně, že ještě hodnou chvíli vibrovaly v pantech. Co si ten Edward myslí? Jeho urážku jsem ani neřešila, spíš mě štval jeho přístup. Miluje ji. Chce ji. Má o ni strach, aby se jí něco nestalo. A přesto ji nepřemění, i když by mu to všechny jeho starosti umlčelo. A taky by tím Belle splnil přání, protože jsem nepochybovala o tom, že to po něm určitě chtěla. A když mu já ukážu jediné východisko z téhle slepé uličky, zařve na mě a uteče. No to je tedy přístup za všechny peníze, odfrkla jsem si v duchu. Radši bude mučit sebe a své okolí, místo aby to všem ulehčil a udělal to, přeměnil ji. Copak si neuvědomuje, že je to jediné rozumné řešení?
  V tu chvíli se ozvaly kroky na schodech a pak jemné zaklepání na dveře. Zamračila jsem se. Že by mě šel někdo zkontrolovat, co jsem udělala, že Edward tak křičel? To tedy brzy, když jsou to minimálně dvě hodiny, co jsem mluvila s Edwardem, možná víc.
 „Dále.“ Dveře se otevřely. Vážně jsem počítala s kontrolou, ale ve dveřích stál Edward. „Tentokrát jsi mi přišel nadávat do bezpáteřních kurev?“ zeptala jsem se ledovým hlasem a otočila hlavu na druhou stranu, abych se na něj nemusela dívat. Beze slova přešel k sedačce, na které jsem seděla.
 „Sam, mrzí mě to,“ začal. Málem jsem si vyvrátila hlavu, jak jsem ji otáčela na opačnou stranu, než seděl. „No tak,“ zvedl se a klekl si přede mě. „Přehnal jsem to, bylo to neodpustitelné, já vím. Ale zděsil jsem se té představy, chápeš?“ omlouval se.
 „Neděsíš se poslední dobou nějak často?“ odbyla jsem ho a pořád se na něj nepodívala.
 „Sam, omlouvám se, že jsem tě nazval bezcitnou mrchou. A také se omlouvám za tu děvku, která tomu předcházela,“ snažil se mě přimět, abych se na něj podívala. „Věděl jsem, že tvoje rada bude razantní, ale i tak mě to šokovalo. Vážně mě mrzí moje reakce,“ domlouval mi.
 „No tak dobře,“ splaskla jsem nakonec. „Proč jsi přišel?“ konečně jsem se na něj podívala.
 „Omluvit se,“ pronesl. V očích mu ale hrálo něco, co se mi nelíbilo.
 „Ale to není jediná věc, kvůli které jsi přišel, že ne?“
 „Myslel jsem, že myšlenky tu čtu já,“ zatvářil se naoko ublíženě.
 „To sice ano, ale tebe někdy přečíst umím,“ ušklíbla jsem se.
 „Dobře, prokoukla jsi mě. Sice jsem se přišel omluvit, a taky jsem přišel uznat… Máš pravdu, Sam. Jiné řešení pro její bezpečí není,“ sklopil oči.
 „No,“ zvedla jsem překvapeně obočí, „to jsem tedy nečekala. Ehm… Edwarde, já vím, že to bolí, ale musíš sebrat všechny síly, bude to těžké,“ položila jsme mu ruku na tvář.
 „Já vím. Ach, Sam, co jí mám jen říct, aby nás to nezabilo oba?“ žádal mě o pomoc zlomeným hlasem.
 „Já nevím, Edwarde. Co takhle jí říct, že musíte odjet kvůli uchování tajemství?“ přemýšlela jsem.
 „Tak řekne, ať jí dám pár dní na urovnání věcí a pojede s námi,“ zavrhnul můj nápad.
 „Hm… Našel sis jinou?“ zkoušela jsem další nápad.
„Milionkrát jsem jí řekl, že je jediná. Nikdy nebyla žádná před ní a nebude žádná po ní,“ zase zavrhnul. Trochu se mě dotklo, že nebere v potaz náš… fyzický vztah, ale to teď bylo vedlejší.
 „Tak to zkombinuj. Odjíždíte a nechceš, aby jela s vámi, protože ji už nemiluješ a nechceš ji,“ začínala jsem být v koncích.
 „Takové blbosti neuvěří,“ zase zavrhnul.
 „Tak si něco vymysli sám!“ štěkla jsem na něj.
 „Promiň, je to jen naprosto příšerná představa. Bella ví, že bych nikdy něco takového neudělal. Ne, pokud by mě sama neodehnala.“ Přišlo mi, jako kdyby jeho hlas umíral. Měnil se v něco neživého.

Autor: SamMoore (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín života - X. - Stěhování (1/5):