Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stín života - XI. - Nákupy (3/5)

31.05.2010 (16:45) • SamMoore • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1555×

Třetí patro sloužilo jako knihkupectví a vedle něho mělo prostory pronajaté obrovské papírnictví. Alice mě zatáhla i sem, protože, jak říkala, potřebují spoustu věcí do školy. Nemělo cenu se jí ptát, jak ví, z kterých učebnic se na místní střední škole učí, protože bylo jasné, že někde mezi šátky a kabelkami měla vidění, asi o tom, jak je zítra přijmou do školy.

„Proč kupuješ o dva kusy víc ode všeho?“ zeptala jsem se jí, když jsme stály frontu u pokladen, nosiči byli celí zpocení od držení těžkých knih, které se stále hromadily, jak Alice i chvíli před placením nabírala další a další věci, které měli u pokladen.

„Protože nikdy nevíš, kdy ti může učebnice spadnout na zem a roztrhnout se nebo tak, a protože je nás tolik, je lepší mít v záloze dva výtisky než jen jeden,“ ani se na mě nepodívala, když si četla obsah nějakého tlustého románu.

„Carlisle nic nechtěl?“ zeptala jsem se. Udivilo mě, že takový vzdělaný člověk a knihomol, v nejlepším slova smyslu, si nechá ujít příležitost koupit knihy, které zrovna vyšly.

„Samozřejmě že ano,“ konečně se na mě podívala. „Tohle všechno.“ Ukázala pořádný komínek knih v náručí nosiče číslo dvě. „Je pro Carlislea. Zbytek jsou učebnice,“ pokrčila rameny. „To si nepamatuješ, co jsme koupily?“

„Promiň, ale dneska jsem viděla tolik věcí, které budou moje, nebo někoho z domu, že si téměř nepamatuju, jak se jmenuju, natož co za knihy jsi ve svém nákupním šílenství popadla,“ smála jsem se.

Podobně to vypadalo v papírnictví. Alice létala jako tornádo a brala všechno, co jí přišlo pod ruku. Nevzpomínala jsem si, jestli jsme z Forks přivezli nějaké věci do školy, batohy, sešity, knihy, ale podle Alicina nájezdu to vypadalo, že nemáme v domě jedinou propisku.

Pomalu se blížil večer, venku se stmívalo a já začínala cítit otupělost, kterou jsem přirovnávala k lidské únavě. Jediné, co jsem chtěla, bylo jet domů, natáhnout se a sledovat nějaký pitomý seriál v televizi nebo sledovat Emmetta, jak sleduje na pitomý seriál v televizi. Bývala u toho hrozná legrace, protože ho Emmett dokázal tak vtipně glosovat, že se hned z vážného seriálu o ufonech stal velmi kvalitní sitcom.  Ale odpočinek mi evidentně nebyl souzen.

„Jaké to bylo s Jasperem?“ zeptala se mě z ničeho nic.

„Cože?“ nechápala jsem, na co se ptá, jak mě vytrhla z mého přemýšlení. Pak mi to došlo. „Ty chceš, abych ti popisovala, jaký byl sex s tvým manželem?“ vyvalila jsem oči.

„No, alespoň se… možná něčemu přiučím. Pochop. Šel za tebou, i když měl mě. Chci vědět, v čem jsi lepší,“ vysvětlila mi bez obalu. Podívala jsem se do jejího obličeje, ale neviděla jsem žádnou stopu vzteku nebo něčeho takového. Byla zvědavá.

„Jsi si jistá?“ zvedla jsem obočí. Přikývla. Dobře. „No…Bylo to fajn,“ začala jsem opatrně. „Ale moc si to nepamatuju, byla jsem ještě člověk a navíc těsně poté, nebo během toho mě kousnul. Ale vím, že se mi to líbilo,“ zacukaly mi koutky. Vzpomínky mi sahaly tak daleko, že jsem si vybavila to doučování, pak tu scénu u okna, kdy jsem myslela, že umřu z toho jiskření mezi námi a pak koupelnu, roztrhané oblečení a horkou vodu, abych vedle jeho těla nemrzla.

„Kde… Kde jste to dělali?“ ptala se dál.

„Alice, vážně se chceš bavit o tomhle?“ ujišťovala jsem se.

„Jasně. On mi nic neřekne, na to ho to moc mrzí. A ty žádné svědomí nemáš, pokud vím, takže se ptám tebe,“ usmála se. Nebyla to urážka, prostě jen konstatování. A vlastně měla pravdu. Mrzela mě akorát zbytečná smrt Hannah. „Takže kde?“ naléhala.

„Původně to měla být klasika v posteli, aby byla mi z něj moc zima, tak jsme si vlezli do sprchy,“ přistoupila jsem na její hru s názvem: Mluv co nejvíc otevřeně.

„Nějaké zvláštní pomůcky?“ pokračovala ve výslechu. Kdybych mohla, zrudla bych jako rajče.

„Alice, proboha!“

„No tak, jsme kamarádky, můžeš mi to říct,“ naléhala a přitom koukala někam do nějaké výlohy. Bylo mi jedno, kam kouká, obchodů jsem měla plné zuby. Maličko se zdála, že se na mě nesoustředí.

„Pokud vím, tak ne,“ vysoukala jsem ze sebe.

„A použila jsi někdy nějaké zvláštní pomůcky?“ zeptala se a konečně se na mě otočila.

„Ne! Alice, já jsem počestná žena!“ pokusila jsme se o vtip. „Dělám si legraci. Ale opravdu ne, vždycky jsem si vystačila s klukem,“ vysvětlila jsem. A přemýšlela, jestli mi ta hra na upřímnost jde.

„Ještě zaskočíme sem!“ vykřikla Alice a chytla mě za ruku, abych s ní šla do obchodu, kolem kterého jsme procházely. Ani jsem se nedívala, do jakého předraženého butiku jdeme, k čemu by mi to bylo? Nosiči zůstali trochu ohromeně stát.

„Nemusíte s námi, hoši. Tady toho nekoupíme zase tolik,“ zahlaholila Alice a to mě trošku probralo. Obchod, který nechce Alice vykoupit?

Vešly jsme a Alice mě konečně pustila. Připadalo mi, že jsme se ocitly v úplně jiném světě. Výlohy byly začerněné, v obchodě svítila umělá světla a nikde ani noha. Zatímco Alice mě nechala stát u dveří a šla přesně po určitém zboží, já se začala rozhlížet. Guma, latex, umělá hmota. Kde to jsme? Soustředila jsem se víc a došla k jedné poličce s nějakými válci podivného tvaru. Vzala jsem jeden do ruky a pak mi to došlo. O, můj Bože! Slečna u pokladny sledovala moje opatrné pohyby, protože umělý jsem ještě v ruce nikdy neměla. Možná se to zdá jako nepravděpodobné, ale za života jsem nikdy nebyla taková nymfomanka, jako jsem teď. Byla jsem počestná, tu a tam jsem měla nějakého kluka jako asi každá. Ale používat vibrátory? Proč mě sem Alice proboha vzala???

„Proč je tu máte tak vystavené bez obalu?“ zeptala jsem se pokladní a přitom položila vibrátor na poličku a uchopila něco kratšího s jiným tvarem. Tak tohle jsem tutově nikdy neviděla. „Co to je?“ nepustila jsem ji ke slovu.

„To je anální kolík, slečno,“ poučila mě prodavačka. Aha, super. Nic pro mě. Když jsme ho pokládala, všimla jsem si na poličce štítku s nějakým nápisem. Soustředila jsem se – moje smysly už byly pořádně otupělé celodenním nakupováním – a přečetla jsem jedno slovo, z kterého se mi zvedl žaludek. Testery. Zděšeně jsem uskočila a anální kolík, bezpochyby několikrát použitý, jsem upustila na zem. Slečna se mohla potrhat smíchy.

„Proč tu máte proboha vystavené testery?“ vyjekla jsem na ní.

„Já se omlouvám,“ začala, „to je jen vtip. Samozřejmě to nejsou testery, ale šéfa napadlo to tam napsat, abychom se v práci nenudily,“ smála se dál. Já se sehnula, zvedla opatrně kolík a postavila ho na své místo.

„To jsou tedy vtipy,“ zabručela jsem a postupovala uličkou dál. Zapřísáhla jsme se, že pro vlastní bezpeční nesáhnu na nic, co je vybalené z obalu. Než jsem stihla prozkoumat víc, zjevila se vedle mě Alice a táhla mě na druhou stranu obchodu.

„Vyber si barvu,“ nařídila mi. Modrá, růžová, fialová, rudá a černá.

„Alice, já nepotřebuju pouta,“ namítla jsem.

„Neodporuj. Věř mi, že co tu nakoupíme, jednou určitě využiješ, ještě mi za to poděkuješ,“ sáhla po růžových.

„Já nechci růžové,“ protestovala jsem.

„Ty taky nejsou pro tebe. Minule je Jasper rozbil,“ zamumlala a čekala. Budu si muset nějaké vybrat. K čemu mi pro všechno na světě budou pouta??? Nakonec jsem šáhla po těch rudých.

„Hodná holka. Teď neodmlouvej a vyber si intimního kamaráda,“ rozkázala.

„Co?“ nechápala jsem. Alici asi definitivně přeskočilo.

„Vibrátor,“ protočila panenky.

„Já nechci vibrátor,“ protestovala jsem stejně jako s pouty.

Autor: SamMoore (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín života - XI. - Nákupy (3/5):