.jpg)
Takže tahle kapitolka vznikla jak jinak než na hodině matematiky. Chtěla bych ji věnovat moji kamarádce dii (eclair)-které jsem ji slíbila za jendičku, kterou dneska dostala a hanulce, která mi na oplátku pomohla s další kapitolou vína, která se tu snad co nevidět objeví, takže doufám, že si ji užijete a nezapomenete nechat nějaký komentář, nezapomeňte, že se blíží konec prázdnin a Belle starosti neubývají ba právě naopak jenom stále přibývají a jedna se dokonce jmenuje Stefan
13.11.2009 (16:30) • Petronela • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2414×
28. kapitola – Kdo je Stefan?
Edwardův pohled:
„Kde se tu bereš?“ zeptala se Bella, když Stefan odjel a sama odnášela nákup z auta do domu. Nabídl jsem jí pomoc a tak jsem poslední dvě tašky vzal a šel za ní.
„Byl jsem se projít a potom se rozhodl zjistit, co dělá naše návštěva a tak jsem šel za jeho pachem…“ začal jsem vysvětlovat.
„Pachem?“ zeptala se poněkud překvapeně a položila tašky na stůl.
„No, máme hodně dobré smysly.“
„Aha, a co tedy dělal?“
„Nenašel jsem ho. Jeho pach došel až k Victorovu domu a potom jsem si všiml, jak se tu bavíš se Stefanem a tak jsem ho chtěl poznat.“
„A jaký se ti zdá?“ zase mě svou otázkou překvapila. Copak se nikdy nenaučím očekávat její otázky ani její poněkud zvláštní reakce?
„Nevím, asi bych potřeboval ho trochu víc poznat, abych ho mohl soudit. Jo a myslím, že se mu líbíš.“ řekl jsem jen tak mimochodem a sledoval, jak se její tváře rozhořely tou nádhernou červenou.
„Jak jsi na to přišel?“ zeptala se a pokračovala v uklízení potravin, aby se na mě nemusela dívat.
„Myslel si to.“ odpověděl jsem prostě. Po těch slovech se na mě Bella znovu otočila. V jejích očích byla jasně vepsaná otázka. „Někteří z nás mají také dary a já umím číst myšlenky.“ přestože to sama nejdříve nechtěla, pomalu a jistě o mě věděla stále více věcí, ale teď jsem opět netrpělivě čekal na její reakci.
„Ty čteš myšlenky? I… mě?“
„Ne, ty jsi jediná, komu je číst nedokážu.“ hodně se jí po mojí odpovědi ulevilo a má zase hrozně zajímalo, co si myslela, že bych to nemohl vědět. „Na co myslíš?“ teď jsem se mohl v klidu zeptat.
„To bys rád věděl, co?“ zeptala se s úsměvem na rtech. „Na to, že jsem ráda, že mi nedokážeš číst myšlenky, že je mám jenom sama pro sebe.“ Odpověděla, a když kolem mě procházela, rozcuchala mi moje už tak neposedné vlasy. Její dotyk ve mně vyvolal tolik emocí, chtěl jsem, aby nepřestávala, ale neměl jsem tolik štěstí.
Bella potom začala vařit oběd a tak jsem se rozhodl, přestože jsem chtěl být s ní, zajít se podívat na Victora a zjistit proč Damonův pach zmizel u jeho domu.
„Já ještě zajdu za Victorem.“
„Dobře, uvidíme se později.“ souhlasila a políbila mě na tvář. Byla tak nenucená. Tolik se mi od ní nechtělo, ale musel jsem se rozloučit, navíc se na odpoledne domluvila se Stefanem a tak jsem doufal, že se o něm dozvím něco, co mi pomůže zjistit, proč mi tolik připomíná bratra, přestože je to očividně člověk. Člověk, kterým já už nikdy v celé své nekončící existenci nebudu.
„Ahoj Victore.“ pozdravil jsem ho, když mi po chvíli otevřel dveře. Ani se nenamáhal s pozdravem a rovnou odešel do obývacího pokoje. Nechápal jsem, co se to s ním děje.
„Kdo je ten týpek, co se ráno s Bell bavil?“ zeptal se z ničeho nic a já konečně přišel na to, odkud vane vítr.
„Jmenuje se Stefan a to je jediné, co o něm zatím vím.“
„Aha, takže Stefan. A jak ho poznala?“ žárlil a snad dokonce víc než já.
„Včera jsme ho náhodou potkali a jak jsem se dneska dozvěděl, přistěhoval se do Swords a hodlá tu nějakou dobu zůstat.“ Což se mi nelíbí a ani Victorovi to nepřišlo jako nějaká skvělá zpráva, přesto o něm už nechtěl mluvit.
„A co Damon?“ změnil téma.
„Na to jsem se zrovna chtěl zeptat tebe. Nebyl tu stavený?“
„Ne, měl být?“
„Ráno končila jeho pachová stopa u vašeho domu, takže jsem myslel… no to je vlastně jedno. Budu ho muset najít, pořád netuším, kde celou dobu bývá a to není zrovna nejlepší. Ráno byl u nás stavený a potom zase zmizel. Včera jsem ho hledal a nenašel.“ Pořád mi vrtalo hlavou, kde se může schovávat a proč nechce zůstat u nás doma. Kdyby se objevila nějaká nenadálá návštěva, mohli bychom ho přece vydávat za příbuzného, ale on prý nechce zasahovat do našeho režimu. Nevím, nevím. Nějak se mi nechce jeho slovům uvěřit. Možná je to jenom tím, že je Arův syn, možná mám jenom strach, co jeho přítomnost způsobí, anebo jsem podrážděný kvůli Stefanovi.
Potom jsem jenom seděl na pohovce a doufal, že se nějak zabavím, ale byla tu stejná nuda jako doma a tak jsem se musel neustále vracet ke Stefanovi a k Belle a k obrázku, který se mi naskytl dneska ráno. Kde se tu proboha Stefan vzal? Netvrďte mi, že se sem jenom náhodou přistěhoval. Copak jedna nová rodina není na Swords během jednoho roku dost? Já mysl, že je to dost i na čtyři roky dopředu, tak co tu Stefan dělá? Za prací nepřijel, rodinu tu taky asi nemá a teď jenom Belle plete hlavu.
„Díky za svezení.“ zaslechl jsem Neala, který právě s El přijel z Rush.
„Nemáš zač.“ odpověděla a zrovna jak jsem zaslechl Neala odcházet, ozvala se na příjezdové cestě motorka. Vyhlédl jsem z okna, přestože mi hned bylo jasné kdo to je.
„Ahoj. Snad už na mě nečekáš?“ usmál se Stefan na El a nevypadal, že by si všiml detailu, že mluví s někým jiným než s Bellou.
„Ahoj. No já jsem zrovna… ale to je vlastně jedno. Kdo vlastně jsi?“ touhle otázkou ho vážně dostala, no a mě vlastně taky. Jeho nechápavý a zmatený obličej mě dokonale pobavil. Chytl jsem Victora, který právě kolem mě procházel za tričko a naznačil mu, aby se podíval ven. Sám si Elinor spletl s Bellou a já v jeho myšlenkách jak Stefanovi nadává, ale odpoutal jsem se od nich a dál pozoroval tu scénu venku.
„Stefan, ráno jsme přece spolu mluvili.“ Odpověděl, když se trochu vzpamatoval.
„Aha.“ Kývla, že už si na nějakého Stefana vzpomíná.
„Slíbilas mi, že mi ukážeš město.“ dodal, když se El k ničemu neměla a podal jí helmu. Elinor na chvíli zaváhala.
„Počkej chvilku, hned jsem zpátky.“ vrátila mu helmu a šla domů.
Bellin pohled:
Zrovna jsem se chystala vyjít ven, když jsem zaslechla Stefanovu motorku, když se otevřely dveře a vešla Elinor.
„Bello, kdo je ten krasavec na motorce?“
„Stefan. Ale copak to už tě Peter nezajímá?“ zeptala jsem se na oplátku.
„Petera do toho nepleť. Kdo je ten Stefan?“ odbyla mě mávnutím ruky a dál se vyptávala na toho krasavce na motorce, řečeno jejími slovy.
„Přistěhoval se sem z jihu Irska, ráno jsme se poznali v obchodě a potom jsem souhlasila s tím, že mu Swords a okolí ukážu.“ Vysvětlila jsem rychle a oblékala si mikinu, aby mi na motorce nebyla zima.
„Takže ty ho vlastně ani neznáš?“ zeptala se překvapeně.
„Ne, ale co není, může být. Navíc mě zdržuješ.“
„Ale kdepak, stejně by Stefanovi přišlo určitě divné, kdybys vyšla do domu v tomhle.“ Ukázala na sebe a své oblečení „… a za dvě minuty tam stála v něčem naprosto jiném.“ Aha, takže Elinor se mu nepředstavila a hrála si zase na mě. Jak typické.
„Co jsi mu řekla?“
„Jenom, že na mě chvilku počkat.“ Odpověděla naprosto neškodně, a když si byla jistá, že ji nic dalšího o Stefanovi neřeknu, vyzula si boty a odešla někam do nitra domu a já jsem mohla konečně vyjít ven.
„Ahoj Stefane.“ pozdravila jsem ho a usmála se.
„Už jsme se zdravili, zapomněla jsi?“ pousmál se, přestože jsem nevěděla nad čím. Proboha, o čem se to s Elinor bavil, že se na mě takhle doslova zubí? „Tak už nasedni.“ řekl a podal mi helmu. Nasadila jsem si ji tedy na hlavu a sedla jsem si za něj. Na motorce jsem jela asi podruhé, poprvé to bylo, když jsem chtěla Bradymu udělat radost, když ji dostal k narozeninám, ale to tehdy svezl všechny holky z party.
„Tak a kam pojedeme?“ zeptal se, čímž mě dost zaskočil, neměla jsem předem vymyšleno, co mu ukážu a zvlášť když jedeme na motorce. Když mi tu Peter poprvé ukazoval město, šli jsme pěšky.
„No já nevím, co bys chtěl vidět?“
„Od každého něco.“ řekl vesele a tak jsem nevěděla kam ho vzít.
Nakonec jsme projeli okolí Swords a já mu ukázala různá místa kam chodíme s partou z Rush. Když se začalo stmívat, zastavil u jedné příjmně vyhlížející hospody.
„Slíbil jsem ti přece večeři.“ prohodil jako by nic a už mě vedl dovnitř, kde nás hned milá servírka uvedla ke stolu a dala nám jídelní lístky. Zahleděla jsem se do toho svého, ale pořád jsem na sobě cítila Stefanův pronikavý pohled. Ty jeho zelené oči mě doslova propalovaly a já jsem cítila, jak pod jeho pohledem začínám zase rudnout jako rajče a to jsem nechtěla.
„Máte vybráno?“ zeptala se servírka, když už jsem si myslela, že s díváním na mě nepřestane. Na malý moment odvrátil pohled z mého obličeje na servírku, která se na něho usmála, ale on se hned zase obrátil na mě.
„Dám si jenom kolu.“
„Taky.“ souhlasila jsem s jeho výběrem.
„Dej si i něco k jídlu, pozval jsem tě přeci na večeři.“
„Nemám hlad.“ ještě bylo docela brzo a já jsem opravdu neměla hlad, navíc mi přišlo takové divné jíst jenom sama. Vím, měla bych si začít zvykat, pokud budu chtít být s Edwardem, ale… Edward je prostě jiný než Stefan.
„Jak myslíš, takže dvě koly.“ objednal a servírka zmizela.
„Odkud ses vlastně přistěhoval?“ zeptala jsem se, chtěla jsem o svém společníkovi na dnešní večer vědět trochu víc, on o mě zjistil hodně věcí, takže teď jsem na řadě s otázkami já.
„Z Dungarvanu.“ odpověděl po chvíli, ale bylo na něm vidět, že o svém životě tam nechce moc mluvit a mě přitom tolik zajímal.
„Promiň, už se nebudu ptát.“
„To je dobrý. Je to už nějaký ten pátek.“ odbyl mě mávnutím ruky a počkal až se servírka vzdáli, aby mohl pokračovat „Můžu se tě na něco zeptat?“ zeptal se trochu nejistě.
„Jasně.“ pobídla jsem ho vesele.
„Víš, ten Edward, co proti mně má? Díval se na mě jako bych mu snad něco udělal. Doufám tedy, že to nebylo kvůli tomu, že jsem tě pozval na večeři.“
„Ne, kvůli tomu to není. Jenom jsi mu připomněl jednu osobu z jeho minulosti.“
„Aha. Takže spolu nechodíte?“ začal se vyptávat dál a bylo vidět, že ho počáteční strach trochu opustil.
„Ne, jsme jenom skvělí kamarádi.“ Přestože bych chtěla, aby pro mě Edward byl něco víc než jenom kamarád, ale nevěděla jsem, jak mu to mám naznačit. Ty pocity, co jsem s ním zažívala, nebo když jsem mu dneska jenom rozcuchala vlasy. Jeho otázka mě, ale trochu překvapila, přestože Edward tvrdil, že se mu údajně líbím, nechtěla jsem mu to věřit, ale teď to vypadá, že měl opravdu pravdu. Nervózně jsem se napila ze skleničky a než jsem ji stačila položit na stůl, byla prázdná. Stefan mi nabídl i tu svou a tak jsem se ještě trochu napila. Byla jsem skutečně nervózní a to se mi to často nestává.
Když Stefan zaplatil ty dvě koly, vyrazili jsme domů. Celou cestu jsem si připadala trapně. Bylo mi jasné, že se Stefanovi líbím, ale tohle jsem opravdu nečekala. Proč jsem se musela chovat jako naprostá káča. Doma jsem dokázala kluka v pohodě odmítnout, ale jemu jsem nedokázala prostě to ne říct.
Na rozloučenou mě políbil na tvář.
„Takže se uvidíme… zítra?“ řekl po krátké pomlce.
„Možná.“ zase, proč jsem mu neřekla ne? Dávám mu plané naděje a to se nedělá. Proboha už je to tu zase. Sotva si udělám docela pořádek v citech, objeví se tu další kluk, který mi v nich udělá naprostý a doslovný bordel. Já snad nemůžu mít za přátele kluky, tedy aspoň ty s Irska. Doma jim stačí to, že jsme kamarádi a skvěle se spolu bavíme tady se mnou chtějí hned začít chodit.
„Krásně se vyspi.“ pošeptal mi do ucha a pokusil se mě políbit na rty, ale já se odtáhla a tak jsem nakonec dostala jenom pusu na tvář.
„Ty taky.“ Odpověděla jsem a ještě než stihla jeho motorka odjed, vešla jsem do domu a zabouchla za sebou dveře v domnění, že tenhle šílený den už skončil, ale to jsem se zase mýlila. Tedy nemýlila bych se, kdyby Elinor nebyla doma a před mým odchodem se nepotkala se Stefanem.
„Tak co, jak dopadlo rande?“ vykoukla na mě z kuchyně, odkud to mimochodem nádherně vonělo. Vysvlékla jsem si bundu a vydala se za ní, protože se zase ozval můj hladový žaludek. Nechtěla jsem s ní o tom mluvit, ale věděla jsem, že se tomu stejně nevyhnu a tak je lepší to mít co nejdřív za sebou.
„Nebylo to rande.“
„Nepovídej, a co to tedy bylo?“
„Jenom jsem mu ukázala město.“ odpověděla jsem popravdě.
„A co ta pusa na rozloučenou?“ rýpla si znovu. Copak to mohla vidět, z kuchyně přece před dům vidět není, leda že…
„Ty…“ ani jsem nedodala, co jsem chtěla, protože do kuchyně vešla i babička a já jsem nechtěla mluvit nijak sprostě. „Ahoj babi.“
„Ahoj děvčata. Copak vaříš Elinor? Krásně to voní.“ řekla babička a nalila si vodu.
„Nevěděla jsem, jestli se Bella vrátí brzo a tak jsem chtěla, aby měl táta teplou večeři.“ Řekla a významně se na mě podívala. Ten pohled jsem opravdu nechápala. Vždyť jsem Stefanovi jenom ukazovala město, žádné rande to nebylo.
„Dobrá.“ řekla a zase odešla do obýváku sledovat jednu z těch nekončících telenovel, nebo co to vlastně sledovala.
„Neříkej, že jsi mě šmírovala!“ vyjela jsem na ni trochu ostřeji, než jsem plánovala.
„Ne, jenom jsem věděla, že mi neříkáš pravdu a tak jsem se ji rozhodla zjistit sama.“ Aha, takže si usmyslela, že jí neříkám pravdu.
„A proč myslíš, že ti lžu?“ tohle mě už trochu dopálilo.
„Jenom mě napadlo, že bys nešla s klukem na rande, kdybys ho neznala, a na chodbě jsi mi tvrdila, že jsi ho viděla dneska podruhé.“
„Dobře takže ti hned řeknu, co všechno o něm vím a potom se o tom nebudeme dál bavit, souhlasíš?“ řekla jsem trochu klidnějším hlasem, přestože mě zraňovalo, že mi moje vlastní sestra nevěří.
„Souhlasím.“ řekla a zamíchala jídlo, co se smažilo na pánvi.
„Jmenuje se Stefan, je z Dungarvanu…“
Autor: Petronela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Stíny minulosti - 28. kapitola:
Mne sa tiež Stefan nepáči. Ja nechcem aby balil Bellu. Ja chcem aby bola Bells s Edwardom. A čo je Stefan zač? Hmm? Podľa Edwarda je to človek, ale mne sa to nezdá. Predsa človek sa nedožije 200 rokov. Zase sa v tom strácam. Ja tak strašne túžim vedieť pravdu. Ach jaj. 
Krásna kapitola. Presne ako každá tvoja. 
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!