Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stíny minulosti - 3.kapitola

Edward pčijíždí do Swords. Seznamuje se s Bellou. Avšak jejich první setkání nebude zrovna idilické, Bella vůně je opět jedna z nejlahodnějších vůní jakou kdy Edward cítil, ale je v ní něco nepochopitelně magického .... MOC prosím o komentáře jak se vám to líbí nebo naopak ať vím jestli mám pokračovat

Edwardův pokhled

Alice se mě neustále po ten týden snažila přemluvit, že návštěva Victora není zrovna nejlepší nápad a já neměl chuť jí to pořád do nekonečna vymlouvat. Doma jsem to zatím nikomu neřekl, ale bylo na čase, aby se o mé cestě do Swords dozvěděli, přece jenom odlétám už zítra.

„Můžete všichni do jídelny? Potřebuji s vámi mluvit.“ Řekl jsem jako bych mluvil s někým v místnosti, ale věděl jsem, že to uslyší a sám jsem se do jídelny taky vypravil.

„Stalo se něco. Edwarde?“ zeptala se mě jako vždy starostlivá Esme.

„Má někdo nějaké podezření?“ Carlisle o nás má strach, ale to se pořád musí všechno točit jenom kolem celé rodiny a nikoliv jenom kolem mě?

„Nic se nestalo a nikdo nemá žádné podezření.“ uklidnil jsem se najednou.

„Tak co se děje, když už jsi mě vyrušil.“ zeptala se podrážděně Rose, zrovna si totiž lakovala nehty. Tak tohle mi asi neodpustí. Je na svou krásu mu hrdá a pokud nemá čas se upravit nebo ji někdo z jejich úprav vyruší je trochu nervózní, v tomhle případě až moc.

„Chtěl jsem vám jenom říct, že na nějaký čas pojedu pryč.“ kromě Alice se na mě všichni dívali jako bych se zbláznil. Alice to všechno už včera přestala komentovat a teď jsem jí za to byl docela vděčný. Pěti upírům to ještě vysvětlím, ale kdyby se k nim přidala i Alice, asi bych to nakonec přece jen vzdal.

„Kam chceš jet?“ zeptala se naprosto ohromeně Esme.

„Do Swords.“ Nemusí všichni vědět, že tam bydlí i Victor.

„Kdy chceš jet?“ zeptal se naprosto prakticky Carlisle. V jeho myšlenkách jsem si už přečetl, že je mu jasné proč chci alespoň na čas odjet.

„Zítra.“

„Pojedu s tebou. Slyšel jsem, že v okolí je hodně lesů a taky medvědů, mňam!“ Rozhodl okamžitě Emmet, ani se neptal, jestli s ním chci jet. To je přesně on, ta jeho zbrklost, tohle jsem opravdu nepotřeboval, a pokud by jel, tak by jela i Rose a nakonec by mohla jet i celá rodina a já bych si od jejich myšlenek neodpočinul ani ve Swords.

„Emmet, myslím, že Edward chce jet sám.“ postavil se za mě Carlisle.

„Vážně? To je ale škoda, užili bychom si hromadu legrace.“ řekl zklamaně Emmet.

„Já vím, ale opravdu chci jet sám.“

„Bude se nám stýskat.“ řekla Esme a objala mě. Byla jako moje matka, kterou jsem před osmdesáti lety ztratil na španělskou chřipku a taky kde jsem se sám proměnil v upíra.

„Taky mi budete chybět, ale brzo se vrátím.“ slíbil jsem jí.

„Jen aby.“ procedila Alice. Věděla svoje, ale mě to bylo jedno.

Brzo ráno jsem odjel z domu a vyrazil na letiště. Měl jsem dolétat až v deset, ale atmosféra v domě byla hodně smutná, zvlášť díky Esme, to jsem si přečetl v Jasperově mysli, i pro něho to bylo utrpení.

V letištní hale jsem si sedla na jednu lavičku a čekal, než ohlásí můj let. Musel jsem si také sem tam připomenout, že bych se měl pohnout, vypadalo by to divně, kdybych tři hodiny seděl bez jediného pohnutí. Obvykle to dělám automaticky, za osmdesát let jsem se to naučil dělat samozřejmě, ale sem tam zapomenu, zvlášť když se zamyslím. Nakonec přece jenom ohlásili mé letadlo a já jsem mohl odletět.

Cesta do Dublinu netrvala dlouho, co byste taky chtěli, když jsem letěl jenom z Norska. Za necelé dvě hodiny jsme už přistávali na letišti. Předem jsme se domluvili s Victorem, že si pronajmu auto a do Swords přijedu bez jeho pomoci.

Z letiště se jelo opravdu dobře. Swords nebylo velké město, ale mě to vůbec nevadilo, hlavní cestu lemovaly vzrostlé stromy, které vrhaly příjemný stín. Měl jsem ze svého rozhodnutí navštívit Victora opravdu radost. Ve Swords se mi bude opravdu líbit, už je ta krajina, navíc jsem potřeboval vymyslet nějaké nové místo, kam se během následujícího roku přestěhujeme, už jsme se zdrželi na jednom místě až moc dlouho.

Ani jsem se nenadál a vjížděl jsem do malého irského městečka jménem Swords, které mělo změnit celý můj život nebo lépe řečeno existenci a nejen tu mou.

Belli pohled

Čekala jsem spolu s Victorem na Edwarda. Chtěla jsem dát Victorovi příležitost, pozdravit se, se starým kamarádem o samotě, ale Victor mě přesvědčil, že mě hned bude muset s Edwardem seznámit, na mluvení prý budou mít dost času i potom.

„Vidíš, už jede!“ a ukázal do zatáčky, odkud vyjíždělo stříbrné Volvo. Vkus na auta opravdu má, to musím uznat, jsem ale zvědavá, jaký bude. Byl opravdu rozjetý a Victor vůbec nelhal, že jezdí jako šílenec, před námi zastavil s pořádným smykem a už vybíhal z auta přivítat se s Victorem.

„Victore, tak rád tě zase vidím!“ říkal, když se navzájem plácali po zádech.

„Já tě taky rád vidím, a když mě pustíš někoho ti i představím.“ Snažil se vykroutit z jeho přátelského obětí.

„Promiň, já zapomněl.“ omlouval se potom, co ho pustil.

„Tak, Edwarde, chtěl bych ti představit svou dívku. Bello tohle je Edwarde. Edwarde, Bella.“ Navzájem nás představil a my si podali ruce. Překvapilo mě, jak studenou ji Edward měl, byla jako led.

„Jsem ráda, že tě konečně poznávám, Victor o tobě hodně mluvil.“ usmála jsem se na něj. Připadala jsem si v jeho společnosti trochu nesvá, doufám, že to nepoznal. S Victorem si byli dokonce trochu podobní, ale zase se tolik lišili. Oba jsou až neskutečně krásní, ale zároveň každý tak trochu jinak. Edward je ve tváři takový bledý, vlasy má mírně rozcuchané, a jeho oči mají takovou zvláštní karamelovou barvu. Zatímco Victor je opálený a hnědými vlasy a zelenýma očima. Když se vedle sebe postavili, nikdy by vás asi nenapadlo, že tak na první pohled rozdílné osoby mohou být nejlepší kamarádi.

„Doufám, že jenom v dobrém?!“ snažil se nevázaně mluvit, ale potom se jeho obličejem mihl zvláštní výraz, jako by ho někdo kopl do břicha a nesmírně to bolelo. Po chvíli, ale po tom výrazu nebylo ani památky jenom jeho oči zůstaly stejně tvrdé.

„Bello, odvedu Edwarda k nám, aby si mohl vybalit, a potom se uvidíme.“ Bylo mi jasné, že si i Victor všiml změny v Edwardově chování, ale vůbec jsem nevěděla, kvůli čemu taková změna nastala. Přece jsme nic, co by ho mohl takhle rozrušit nebo mu způsobit bolest neudělali.

„Tak tedy později.“ Rozloučila jsem se s ním letmým polibkem na tvář a odešla domů. Cestou mi, ale vrtalo hlavou, co se před malou chvíli odehrálo. Victor musí vědět, co se s Edwardem stalo, bude asi hodně vlezlé se ho na to vyptávat, ale jestli to mělo co dělat se mnou, asi bych to měla vědět. Rozhodně bych nechtěla, aby se ti dva kvůli mně třeba jenom pohádali. Kdyby se postavil na Edwardovu stranu, rozešla bych se s ním? Kdyby na mou, zůstal by nás vztah stejný nebo by se něco změnilo? Určitě by se toho změnilo hodně a raději ani nedomyslet, co všechno by to bylo.

Autor: Petronela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stíny minulosti - 3.kapitola:

Takže... Edwarda a Bella sa spoznali. A presne ako si vravela, má Edward menšie problémy s Bellinou krvou. Toto je čím ďalej tým zaujímavejšie. Strašne moc moc moc krásna kapitolka. Idem sa rýchle pozrieť na ďalšiu.

Přidat komentář:

Nick:

Text: