Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stopy vraha - II. část

02.05.2011 (16:45) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3091×

II. část

Ráno, když se Bella vyhrabala z postele, za okny pršelo. Její náladu to ovšem nemohlo nijak zkazit, a tak s úsměvem vstala, a po chvilce strávené v kuchyni se vydala do práce. Musí přeci dopadnout sériového vraha, že.

Celý den se probírala všemi spisy a jen doufala, že ji nezavolají k další vraždě - i když to se nestávalo často, jelikož byl den.

Když zjistila, že už je hodina po pracovní době, povzdechla si a rozhodla se, že si tentokrát vezme práci s sebou domů. Nedělala to často, vlastně nikdy, ale tohle bylo jiné. Věděla, že vrah je upír, zabil už spoustu nevinných lidí. Musela s tím něco udělat. Na něco přijít, být krok před ním.

Když dorazila domů, čekalo ji Ianovo vřelé objetí.

„Díky Bohu,“ zamumlal jí do ucha. „Už jsem myslel, že se neukážeš a já je budu muset zabít. Vážně už mi pijou krev.“

Bella se po něm zmateně ohlédla. „O kom to mluvíš?“

„O naší nezvané návštěvě, přeci,“ řekl a odvedl ji do obývacího pokoje, kde už čekal celý Cullenovic klan.

„Aha,“ odvětila Bella hloupě ihned, jak je spatřila. „Co děláte v našem domě?“ zeptala se nevrle. Trochu víc, než čekala, ale byla psychicky unavená z práce a rodina, kterou dříve považovala za svou, jí v jejím domě zrovna nepřidávala. 

„Přišli jsme ti pomoct s tím tvým případem. Musíme se toho upíra zbavit,“ odvětil diplomaticky Carlisle a jejího nevraživého tónu si nevšímal.

„To není vaše starost,“ zavrčela.

„Ale je,“ zavrčel Edward. „Řádí tu upír. Nechceš přeci, aby to sem přišli Volturiovi vyřídit, že ne? Tvoje hračka by to mohla šeredně schytat.“ Kývl hlavou k Ianovi. Napětí v domě stoupalo.

Bella zavrčela a měla sto chutí utrhnout Edwardovi hlavu. Ian se ale jen zasmál.

„Ale no tak, Bells, nech ho. Jen žárlí.“  

„Já že žárlím?“

Ian lehce přikývl a s poťouchlým úsměvem objal Bellu kolem pasu. „Ano. Co na to říct? Nedivím se ti. Mám tu nejkrásnější manželku na světě.“ Políbil Bellu na krk. „A co máš ty? Nic. Můžeš jenom nadávat sám sobě, jaký jsi byl hlupák, když jsi ji opustil. Můžeš toho litovat. Ale já,“ řekl a políbil Bellu na tvář, „toho nelituji.“ 

Edward prudce vydechl a udělal jeden odhodlaný krok směrem k Ianovi. Bella se mezitím postavila před něj, ochotna svého manžela chránit před bývalým přítelem. Nakonec toho ale nebylo třeba. Alice svého bratra zastavila dřív, než stačil cokoli udělat.

„Mohli byste toho nechat?“ okřikla je tichým hlasem. „Máme na práci důležitější věci, než tohle.“ Bella zavrčela a odvrátila od nich pohled. Přeci se nenechám tak snadno vyprovokovat, ne? pomyslela si. Párkrát se zhluboka nadechla, aby se uklidnila. A pak se vyčkávavě podívala na Carlislea.

„Takže,- co přesně chcete dělat?“ Zmateně se na ni podívali. Zvedla obočí. „Nemáte žádný plán?“

Carlisle zakroutil hlavou a s povzdechem se usadil zpátky do křesla. Bella ho společně s Ianem váhavě následovala.

Chvíli bylo trapné ticho, dokud se neozval Ian. Záměrně ignoroval jejich publikum, když se k ní naklonil a tiše se jí zeptal: „Co to máš za papíry?“ Bella si ani nevšimla, že složku papírů stále žmoulá nervózně v rukou.

„No, víš, to je k tomu případu…“ Odvrátila pohled od těch očí, které ji celou dobu upřeně pozorovaly, a zadívala se na složku. „Jsou tam všechny vraždy. Jejich popisy, důkazy nalezené na místě činu a tak. Chtělo by se tím prolouskat…“

„To nebude problém… Myslím,“ ozval se váhavý hlas Esme. Vlastně to bylo dnes poprvé, co promluvila. Bella se na ni usmála a pak se opět zaměřila na složku.

Poté přikývla a každému v pokoji podala jejich část.

Po nějaké době odložili všechno stranou. Hodnou chvíli zírali do zdi a následně trochu rozpačitě navzájem po sobě.

Bella protočila oči a nadechla se, aby něco řekla, když se konečně probral alespoň jeden z nich.

„Takže ten vrah je doopravdy upír,“ vydechl Edward.

Ian si odfrkl: „Úžasná dedukce, Sherloku.“ Bella se uchichtla.

Edward vrhl na Iana vražedný pohled, ale dál mlčel. Zase se rozhostilo hrobové ticho a to u této rodiny prostě nebylo obvyklé - rozhodně ne, když byl Emmett v jedné místnosti.

„Takže,“ promluvila Bella. „Co podnikneme?“

„My?“ odfrkla si Rosalie.

Bella chtěla odpovědět něco hodně peprného, ale než stačila otevřít pusu, předběhl ji Ian: „Tak koukej, bloncko. Vy jste sem přišli, že chcete pomoct, takže pokud jste si to rozmysleli, a upřímně doufám, že jo, támhle jsou dveře,“ řekl a ukázal za sebe.

Z Rosaliina hrdla se vydralo hlasité zavrčení, následované vrčením jejího manžela. „Kdo si, sakra, myslíš, že jsi? Hnusný lidský červe!“

Ian se zasmál. „Zvláštní, jak mě urážíš, když zvážím, že lidství je něco, co bys chtěla víc, než kohokoli na světě.“ Střelil významným pohledem na Emmetta. Když se pak koukl do Rosaliina obličeje, uviděl bolest mizící přes celý obličej, následovanou tak dobře udržovanou maskou povýšenosti. Věděl, že se jí to dotklo, přesto nepřestal. „Ale víš co? Radši budu lidský červ, než upírská peroxidová barbie.“

„Jsem přírodní blondýna,“ zavřela Rose.

„Jo, je to vidět,“ zamumlal Ian. Na jeho slova se Emmett postavil do obranného postoje a zavrčel.

„Tak už toho nechte!“ zahřměla Esme. Na její - ačkoliv docela strohý – proslov, všichni vykulili oči.

Esme byla vždy milá a přívětivá, takže její nynější chování všechny vyvedlo z míry. Každopádně - její zásah zabral. Všichni se zklidnili. Tedy alespoň do té doby, než Edward pronesl ta zlomová slova:  

„A co takhle tady z našeho manžílka udělat volavku?“

Bella zavrčela tak hlasitě, až se roztřáslo sklenice postavené na stole. Všechny hlavy se vyděšeně otočily na ni. Ona to ale ignorovala. Její oči propalovaly jen jednu jedinou osobu ne zrovna lichotivým pohledem.

Rčení zabíjet pohledem zrovna teď dostávalo naprosto jiný rozměr a i Edwardovi došlo, že kdyby platilo, je na jeho místě jen nehezky vyhlížející hromádka popela.

Ian svoji manželku pohladil konejšivě po zádech a počkal, dokud se na něj nepodívala. „Svým způsobem je to dobrý nápad.“ Když se Belle zatřásl hrudník dalším zavrčením, sklopil oči na jejich spojené ruce u Belly v klíně a jen si povzdechl.

„Ehm, Bello, Ian má pravdu.“ Bella střelila očima po Carlisleovi. Jakmile si toho všiml, odkašlal si a chtěl použít další z argumentů, ale přerušil ho Ian:

„Máš snad lepší nápad? Bude to v pohodě, umím se bránit.“ Bella zasyčela. Stále nebyla schopna normálně promluvit. Copak si ten hlupák neuvědomoval to nebezpečí? Potřebuje si něco dokazovat, nebo co?

Už otevírala pusu, aby to řekla nahlas, ale Ian jen zavrtěl hlavou. „Nezáleží na nás. Město není bezpečné. Pokud to dokážeme změnit, uděláme to. Ať už jakýmkoli způsobem.“ Konejšivě ji pohladil po tváři a zlehka políbil do koutku rtů. „Nic se mi nestane.“

Zasyčela, a než stačil kdokoli zareagovat, vytrhla se Ianovi z náruče. Dveře od zadního vchodu do jejich domu tiše klaply.

Nikdo z nich nedýchal. Všichni rozpačitě koukali kolem sebe. Ian si povzdechl a ušklíbl se. „Tohle dělá vždycky, když se mnou nesouhlasí. Ví, že ji nejsem schopnej zastavit.“

Alice se zachichotala. Jo, tohle na ni sedělo. I jako člověk měla vlastní způsob řešení problémů...

Ian začal konzultovat s Culleny možný plán - i když velmi nerad. Věděl, že se musí domluvit co nejrychleji.

Chtěl mít teď Bellu u sebe. Ne pro ochranu – věděl, že se o sebe umí postarat, i když se sedmi upíry najednou by nejspíš neměl šanci, to nejspíš ani s Bellou -, ale chtěl ji tu jako svou ženu. Chtěl vědět, že plně souhlasí s jeho rozhodnutím. Což nesouhlasila... A dala to dost jasně najevo.

Ian si povzdechl. „K vraždám dochází dost často v nějakých postranních uličkách na kraji města… Ale jak vybrat tu správnou?“ Když mluvil, vypadalo to spíš, že promlouvá sám k sobě, než k ostatním.

„Takových ulic ve městě moc není - navíc si pokaždé vybírá jinou. Nebude to tak těžké odhadnout,“ ozval se hlas, který si Ian přál slyšet ze všeho nejvíc.

Jeho manželka se opírala o rám dveří, ze kterých ještě před chvílí vyběhla. „Omlouvám se,“ řekla a přitančila k Ianovi. „Jen nechci, aby se ti něco stalo.“ Políbila manžela a obrátila se k rodině. „Alice, támhle v rohu na stole je mapa. Prosím, podej mi ji.“

Za chvíli všichni seděli u velkého jídelního stolu a kroužkovali možná místa dalšího útoku.   

„Fajn, zredukovali jsme to na tři místa,“ promluvil Jasper. „Ale jak poznáme, v kolik hodin zaútočí?“

Bella se usmála, stejně tak Ian. Všichni na ně pohlédli nechápavými pohledy.

„To je na tom to nejlepší. Těla se sice někdy najdou až o pár dní později, takže koroner těžko určuje hodinu úmrtí, pro mě to ale není až tak těžké.“

„Vždy si udržuje určitou hodinu,“ promluvil Ian a Bella přikývla.

„Je to jako pravidelný jídelníček,“ zachichotala se. „Mezi jedenáctou a půlnocí.“ 

„Když je tak lehké přijít na to, kdy a kde se útoky stávají, proč už jsi ho dávno nechytila?“ zeptal se Emmett nechápavě. 

Bella se zamračila. „Protože to nedělá jen jeden upír.“

Sborová rekce všech upírů v domě byla stejná: „Cože?“

Povzdechla si a dala se do vysvětlování: „Na tělech obětí se většinou našly více než jedny otisky zubů. Bylo tam víc upírů.“

„Tak proč není víc mrtvol?“ zeptala se kousavě Rosalie.

„Protože,“ začal Ian a Rosaliina tónu si nevšímal, „ten, kdo je stvořil, nechce, aby byli silní. Domníváme se, že je to z toho důvodu, aby společně nezabili právě jejich stvořitele.“

„Takže novorození...“ vzdychl Carlisle. „Kolik myslíte, že jich je?“

„To nevím,“ zašeptala Bella.

„To nám tak trochu komplikuje situaci, že,“ odfrkla si Rosalie a znuděně přejela očima všechny přítomné. „Jak to vyřešíme?“

Bella už nevnímala její další slova a místo toho skočila pro mapu města do vedlejší místnosti. Ignorovala nechápavé pohledy všech na svoji osobu i věc, kterou držela v rukou. Položila mapu na stolek a červeným centropenem vyznačila místa, kde byly nalezeny všechny oběti.

„Vidíte to?“ ozvala se Alice a naklonila se přes Bellino rameno. „Někde tady v tomhle okolí by se měli pohybovat teď.“ Zabodla prst do míst kousek od poslední vraždy. „Má to určitej systém, takže…“

Obě ženy zvedly oči k ostatním.

Setkaly se jen se spokojenými úsměvy.

I. část --- III. část

Rock X martisek

Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stopy vraha - II. část: