Tady je ten dvanáctý díl! =3
19.05.2010 (12:30) • Princess • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1978×
Nevěděla jsem sice, co se tam stalo, ale rychle jsem, na něj křikla: „Antony, honem!" A běžela do vody. Umím také rychle plavat, takže mě nemůžou dohonit. Antony také rychle utekl do vody a plaval kousek za mnou. Po chvíli mě doplaval a já se konečně otočila, jestli nás Cullenovi nepronásledují. Tedy hlavně mě. Určitě také nechtějí, abych šla k Volturiovým. A oni nás pronásledovali. Tedy jenom Emmett a Jasper. A rychle nás doháněli. Už byli jen kousíček od nás a tak jsem udělala štít okolo mě a Antony a on ho udělal také. A když se ty dva štíty spojily, udělalo to okolo nás žhavý oheň, který NÁS nemohl zničit, ale jakmile nás dohonil Emmett s Jasperem a chtěli se dostat přes tem štít, dalo jim to velkou ránu a odletěli daleko od nás. Muselo je to bolet, ale myslela jsem jen na to, až budu na souši. Naposled jsem se ohlídla za sebe a viděla, jak Emmet ta Jasper jsou na ostrově a vysvětlují to ostatním. A hlavně jsem viděla, jak se na to vše kouká malý Edward. Toho jsem začala litovat a zastavila jsem se. Chtěla jsem se tolik vrátit a už jsem k tomu neměla daleko, jenže Antony mě chytil a vláčel do předu. Po chvíli jsem se vzpamatovala a on mě pustil. Už jsem mohla zase plavat sama.
„Oni se o Edího určitě postarají," uklidňoval mě Antony a povzbudivě se na mě usmál. Já jsem se jen usmála a zrychlila.
„Proč jsi byl přeměněný v tygra před Cullenovými? Co se tam vlastně stalo?" zeptala jsem se zvědavě a koukla se na něj, stejně jako on se koukl na mě.
„Víš, mezi tím, když jsem byl s tebou v koupelně, Edward si myslel, že mezi námi něco je, nebo tak něco a naštval se. Když se ho rodina zeptala, co mu je, řekl všechno. Myslím, tím, to s tebou. A potom řekl, že já jsem jeden z Volturiových a že jsem ho přišel odvést, ale prý to není třeba, že půjde sám, a když jsem vyšel, vrhli se na mě. Kdyby, jsi mě odtamtud nevytáhla, tedy nerozptýlila je, asi by mě roztrhali. Vážně ti za to děkuji. Jsem ti dlužný!" Chvíli jsem to vstřebávala.
„Jak víš, že tohle Edward udělal?" otázala jsem se.
„No když se na mě vrhli, řekli mi to a potom jsem se stihl přeměnit v tygra a trochu se od nich oddálit. Vážně ti děkuji, že jsi mě zachránila." Opět zopakoval a já se usmála. Po chvilce jsme dorazili ke břehu a já uviděla Edwardovo auto. Rychle jsem k němu namířila a v mysli jsem myslela na to, že tam uvidím Edwarda. Jenže hned jak jsem k němu dorazila, auto bylo prázdné a na jedné sedačce vepředu byl papírek. Antony po chvilce také přišel k autu...
„Co je to?" zeptal se a otevřel auto. Bylo otevřené. Divím se, že ho ještě nikdo neukradl.
„No vidíš přece! Papírek!" křikla jsem a zasmála se, ale po tváři mě začali téct slzy. Antony mi je utřel a vzal papírek do ruky.
„Pojď, nejdříve se posaď a potom si ho přečteme..." Chvíli jsem na ten papírek jen tak koukala a potom jsem nasedla do auta. Antony si také sedla já mu vytrhla papírek z ruky. A četla jsem si ho potichu. V tu chvíli mě po tváři začali téct slzy a už jsem nepřestala.
„Jeď!" křikla jsem na něj a nepřestávala brečet...
Autor: Princess (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Storm - Bouřka - 12. Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!