Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Storm - bouřka - 2. Kapitola

08.03.2010 (09:45) • Princess • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1436×

Edit: Článek neprošel korekcí.

2. kapitola

Po přistání se mi udělalo lehce nevolno. ,Asi to bude hladem, ´ řekla jsem si pro sebe. Nechtělo se mi, ale nic kupovat. Na letišti to mají moc předražené. Vydržím s tím k Reneé. Vzala jsem Edwarda do náruče a vyšla z letiště.
,,Taxi,“ zvolala jsem. A už viděla, jak k nám přijíždí. Otevřela jsem dveře a nastoupila.
,,Kam to bude, paní?“ zeptal se mě, takovým pochmurným hlasem.
,,Ehm, slečna, pane. A bude to do Jacsonvillu, Na W Beaver Street.“

Cesta netrvala moc dlouho. Florida je opravdu nádherný stát. 

Jen co jsme zastavili před domem a já dala taxikáři peníze a vystoupila jsem, tak se na mě vrhla Reneé.
,,Holčičko moje! Tolik se mi po tobě stýskalo. A kdo má být tohle?“ zděsila se, když uviděla Edwarda. Vrhala na mě tázavé pohledy.
,,Ty někomu hlídáš dítě? Ó, to je tak milé,“ teď na mě vrhala pyšné pohledy.
,,Ahoj, mami. Ne! Nikomu dítě nehlídám,“ teď se na mě koukla zmateně. ,,Mami, to je moje dítě!“ řekla jsem trochu naštvaně.
,,Babí,“ řekl Edward. Reneé byla strašně vyděšená.
,,Ale, Bello… jak to? Co to… ? S kým? Vždyť si ještě tak mladá.“ Vůbec nechápala.
,,Mami, uklidni se! Všechno ti to řeknu, až budeme vevnitř.“ Potom už nic neříkala. Jen nás vedla beze slov do domu. Bylo to tam krásné. Stěny měli namalované na žluto. Gauč byl do oranžova. Podlaha byla hnědá. Měli to tam tak nádherné.
,,Máte to tu krásné.“ Při slovu krásné, jsem si povzdechla. Potom jsem položila Edwarda na zem a sedla si na ten žlutý gauč. Edward běhal po bytě, jako kdyby to byla nějaká atrakce. Bylo legrační na něj koukat. Pousmála jsem se. 
,,Máš hlad, nebo žízeň?“ přikývla jsem. ,,Počkej, něco ti donesu.“
Edward má určitě taky hlad. Slyšela jsem, jak Reneé z kuchyně říká, 
,,Udělala jsem kaši a kuře. Doufám, že vám to bude stačit.“ To už nesla dva talíře. Jeden trochu menší. Ten byl pro Edwarda.
,,Tady máš …“ zastavila se, když jí došlo, že neví, jak se můj syn jmenuje. ,,Edwarde,“ poradila jsem jí. Ve tváři se jí najednou udělal ten výraz, jako by jí to všechno začalo docházet.
,,Tady máš, Edwarde,“ řekla trochu tišeji.
,,Edwarde, pojď si sem sednout,“ řekla jsem a Edward hned cupital ke mně. Reneé pak dala talíř s miskou na stůl. Edward si pak sedl na gauč a už jedl. 
,,Tak, mohla by, jsi mi to už konečně vysvětlit? Co to má znamenat? Říkala jsi, že tě Edward opustil, ale ne, že s ním máš dítě! Už tři roky, Bello. Jak si mohla?“ řekla smutně.
,,Nechtěla jsem tě tím zatěžovat. A taky jsem nechtěla, aby sis dělala kvůli mě starosti,“ řekla jsem tišeji.
,,Zatěžovat? Bello, jsem tvá matka. Mohla jsem ti nějak pomoci. A co vlastně Charlie, ví to vůbec?“ zeptala se.
,,Ne! Neví, ale za dva měsíce ho chci navštívit. Prosím, hlavně mu to neříkej. Chtěla bych mu to říct sama,“ prosila jsem ji.
…
Po týdnu u Reneé.
,,Bellinko, tak se mějte a dávejte na sebe pozor. Mám tě ráda, vás oba!“ řekla, objala nás, dala nám oběma pusu a rozbrečela se.
,,Mami, neboj se a hlavně nebreč. Mám tě ráda. Edward taky. Viď?“ zeptala jsem se Edwarda. Edward jen něco zamumlal. Potom jsme nasedli do taxíku, zamávali Reneé a jeli na letiště. Na letišti jsem vyzvedla lístky a po chvíli jsme už seděli v letadle.
,,Za chvíli budeme vzlétat, tak se prosím všichni připněte pásy a nechoďte z místa, dokud vám neoznámíme, že jsme ve vzduchu,“ povídala letuška. Potom tam ještě něco ukazovala, ale to už se mi zavíraly oči únavou a pomalu jsem usínala do hlubokého spánku. Asi po hodině letu jsem se vzbudila, protože Edward začal brečet. Probudil tak některé lidi, kteří spali.
,,Omlouvám se,“ řekla jsem lidem, kteří se na mě dívali nenávistným pohledem.
,,Edwarde, pššt. Vzbudil si tu lidi. No tak, to bude dobré,“ uklidňovala jsem ho. Po chvilce přestal brečet. Jenže zase za chvíli brečel. Edward nikdy moc nebrečel, jenom, když je bouřka a ta teď byla. A to velká. I já jsem se začala bát. Najednou začali silné turbulence. Opravdu silné.
,,Prosím, uklidněte se. Pokusíme změnit trať letu,“ uklidňovali nás letušky. Jenže i na nich bylo vidět, jak jsou vyděšené. Všichni začali být najednou rušní. Edward brečel. Já byla vyděšená, protože ty turbulence byly čím dál, tím silnější. Dokonce jsem viděla paní, jak se po telefonu loučí s rodinou. Najednou začali blikat červené světla nad námi a spustili se masky s kyslíkem. Rychle jsem to nasadila Edwardovi a také sobě. Potom letuška hlásila, ať si pod sedačkou nasadíme vesty. Byly takové křiklavě oranžové. V tu chvíli jsem měla pocit, jakoby jsme se začali řítit dolů.

To, ale pocit nebyl. My jsme se opravdu řítili dolů. Všichni začali brečet a řvát. To jsem po chvíli už nevnímala. Vnímala jsem pouze Edwarda. Co s námi jen bude? My tu umřeme? Já nechci umřít. Pořád jsem si říkala. Potom jsem objala Edwarda. V tu chvíli se ozvala hrozná rána a já si uvědomila, že jsem pod vodou.

Pomoc!

Napsala: Terka a Hanka

Autor: Princess (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Storm - bouřka - 2. Kapitola: