Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sudička aneb Ach ten alkohol

13.11.2009 (16:15) • Popoles • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 7970×

„Vy podvádíte!!!“ Sudička paní Patlavá zrudla spravedlivým hněvem... a možná i tím množstvím tequily co vypila a rozhořčeně šermovala kostnatým prstem před obličejem (tedy tím co se jako obličej jevilo) svému šéfovi.

„No dovolte, jak by asi Osud mohl podvádět?“ zašilhal jedním se svých vševidoucich očí do karet své protivnici.

„Namazala jste se a teď vidíte bludy.“

„To tedy ne, to je urážka mého váženého úř... úřadu... škyt, škyt... já a namazat se.“

„To Vy jste přinesla tu tequilu, nemůžu za to, že na mě alkohol nepůsobí.“

Paní Patlavá byla uražena až do hloubi svého vysoko vyčesaného drdolu.

„Vy máte tak co povídat. Pamatujete jak jste se minule setnul mlíkem a chtěl se pobavit? Co nám dalo práce napravit nad kolíbkama osud všech těch ubohejch dětí, kterým jste určil jako povolání politiku..a v Čechách?“

Paní Patlavá se otřásla odporem a znovu si mohutně přihnula.

„Už budu muset jít. Ve Forks se má dneska narodit nějaká drobotina a já mám službu, tak nesmím přijít pozdě.“

Sebrala svou kabelku, kouzelnou hůlku a samozřejmě lahev z poloviny vypité tequily.

Nejistě se postavila... měla v úmyslu s grácií odejít, ale její končetiny nějak nereflektovaly na mozkové podněty. Krokem námořníka, vyrovnávajícího mohutné vlnobití se vydala k výtahu.

„Ty dveře se tu nějak množí,“ pravila a pokoušela se vstoupit do těch prvních. Narazila nosem do zdi a k motání přibyly hvězdičky kolem hlavy. Když si konečně vybrala ty správné dveře – na třetí pokus – usoudila totiž, že pravé budou ty prostřední, vešla a po chvilce tápání zmáčkla tlačítko s nápisem Forks.

Tou dobou seděl Edward u Belly v pokoji a pozoroval ji jak spí. Tedy spíš fantazíroval. Přemýšlel jak dlouho ještě zvládne předstírat, že se mu při každém nevinném doteku nechce na ni vrhnout a vyzkoušet všechny pozice Kámasútry najednou.

V tom se u nohou postele objevila záře a z ní doslova vypadla osoba, na popis které se Edwardův překvapený mozek vážně nezmohl.

Ta ženská vypadla jak karikatura čarodějky ze starých pohádek a ještě se divně klátila.

Edward chtěl Bellu chránit, ale zjistil, že se nemůže pohnout a ani promluvit.

„Jen klid tatínku - ŠKYT, jsem hodná sudička, ŠKYT a vašemu děťátku, ŠKYT, přisoudím moooc hezké vlastnosti KRK."

Dopotácela se nad spící Bellu a zašišlala.

„No to sme ale ŠKYT krásné miminko ťu ťu ťu, koukneme se jestli jsme chlapeček nebo holčička ŠKYT, KRK."

Paní Patlavá usoudila, že je to opravu cvalík, takový velký novorozeně se hned tak nevidí. Určitě to bude kluk.

A ten tatínek je asi úplná bábovka, protože je z ní úplně bílej strachy.

Edwardu s hrůzou pozoroval, jak se mihla kouzelná hůlka a ta děsivá osoba pronesla: „Přisuzuji ti chlapečku hudební talent, chytrost a hodně peněz.“

Podívala se na hrdého otce, ale jeho výraz opravdu neodpovídal vděčnému, který očekávala.

Spíš to vypadalo, že kdyby mohl, sebere dítě a zdrhne s ním a ještě před tím se na ní dopustí fyzického násilí.

„No co by jste ještě nechtěl, vždyť je to krásný osud pane Smithi.“

Mávla hůlkou a dovolila mu promluvit.

„Panebože ženská, Smithovi bydlí o ulici dál, tohle je Bella Swanová a rozhodně není novorozeně.“ Sudička se zarazila a dopila na jeden zátah lahev.

„Hups, ŠKYT, chybička se vloudila no, já to tedy vezmu zpátky“ a s výrazem jako když po ní chtějí práci přes čas a ještě zadarmo, něco provedla s hůlkou a zašermovala rukama.

Edward uviděl jak se mezi ním a Bellou proplétají světelná vlákna jako hadi. Najednou se cítil divně a v příští vteřině sebou praštil v bezvědomí na podlahu. Ještě že byl Charlie ten večer pryč. Ta rána otřásla celým domem.

Paní Patlavá se znechuceně podívala na Edwarda a mumlala si něco o tom, že dnešní mládež je slaboučká a nevydrží ani malý dotek magie.

Se znechuceným úšklebkem se rozplynula ve výru jiskřiček . Zbyla po ní jen prázdná lahev.

Když se Edward probral už svítalo. Byl trochu dezorientovaný, to víte upír neomdlívá každý den. Když mu do mozkových závitů doputovala vzpomínka na to co se stalo, vystřelil jak blesk k Bellině posteli.

Bože jestli z ní ta osoba udělala chlapečka bude muset změnit orientaci.

Nechtěl Bellu vzbudit, ale zkontrolovat to musel.

Klekl si k posteli a opatrně zasunul hlavu pod peřinu v místech, kde se nohy stýkají s trupem. I ve tmě viděl dobře a tak s ulehčením zaznamenal, že pod spodní částí Bellina pyžama se nic nezměnilo... tedy až na tu absenci zmiňovaného kusu oblečení. Bella měla jen krátkou noční košilku.

Z poddeky se ozvalo zavytí a Edward zaregistroval nezvyklé pnutí uprostřed svého těla. V tu chvíli se Bella vzbudila.

Protáhla se a chtěla rozkošnicky zazývat, ale ruka se jí zastavila uprostřed cesty k ústům. Ta se naopak do široka otevřela a poté se celé Bellino tělo proměnilo v jeden velký úžas.

Její mozek se marně snažil zpracovat informaci, kterou mu předávaly vypoulené oči.

Torzo Edwarda, klečící u její postele a deka nadzvednutá hlavou u jejích boků.

Edward se marně pokoušel stát neviditelným, zato stvárnit šutr mu šlo dobře.

„Edwardééééé!!!???“ první orgán který Bella uvolnila z úžasu byly hlasivky.

Edward se s rychlostí našponované pružiny zvedl a tím pohybem se z Belly stáhla i deka.

Nyní se Belliny už tak vypoulené oči chystaly opustit své dosavadní působiště a vyskočit z hlavy.

Zírala upřeně na svou deku.

Edward si pomyslel, že se musela zachytit povlečením za zip jeho kalhot. Když ale sledoval směr Bellina pohledu došlo mu, že deka visí na něčem jiném... mohl by klidně sloužit jako středový kolík pro vůdcův hlavní stan.

V ten moment se Edwardovi jevil útěk jako jediná možnost záchrany. Chtěl se prosmýknout kolem čela postele a vrhnout se z okna. K jeho smůle bylo čelo postele zhruba ve výši pasu a on nevzal v úvahu dosud trvající anomálii, jež tvrdohlavě trčela vpřed z jeho těla.

Ve své rychlosti onou částí těla narazil do čela postele, čímž ho zlomil. V tu chvíli Edward pochopil, že některé reakce má společné s lidskými muži. Promptně následoval ono nešťastné čelo a zlomil se bolestí v pase.

Bella se už probrala ze šoku a honem mu šla pomoct. Při otázce jestli mu to nemá pofoukat, nebo rozmasírovat, zavyl Edward jak jelen v říji a vrhl se z okna.

Bohužel zachytil chodidlem o parapet. Dopadl přímo na obličej kterým vyryl první jarní brázdu, čímž připravil Swanovic zahrádku k sázení brambor.

Nevěřícně zíral na své chodidlo, jako by mu na něm právě vyrašilo kopyto.

V hlavě mu šrotovalo... upír přece nikdy neupadne, nezakopne jen tak. Co se to tu děje. Bella se pohledem z okna ujistila, že je v pořádku a zavolala na něj:

„Nemysli si , že se z toho vykroutíš, čeká tě křížový výslech,“ vyhrožovala.

Cestou domů se Edwardovi podařilo ještě nabourat v běhu do stromu a na schodech před domem uklouzl a proletěl skleněnou výplní dveří.

„Tatííí,“ zavolal už na pokraji hysterie na Carlislea.

Carlisle se zděšen tónem jeho hlasu přiřítil dolů.

„Edwarde jak to vypadáš, co se stalo?“

„Prosím tě co víš o sudičkách?“ zeptal se Edward a sledoval jak se Carlisleovi nakrčilo čelo.

„Počkej, pokusím se něco najít v knihách“ a namířil si to zpět do pracovny.

Edward chtěl jít za ním, ale jak stále stál na vysypané výplni dveří, ujely mu nohy jak po hrachu a on se rozplácl jak dlouhý tak široký v uprostřed haly. Nešťastně zaznamenal, že má obecenstvo.

Emmett nejdřív odmítl věřit tomu co jeho oči právě viděly, ale pak se začal otřásat smíchy a s ním i celý dům.

Edward po něm chtěl skočit, jenže v tu chvíli mu něco došlo a udeřilo ho to se silou atomového výbuchu.

On neslyšel Emmovi myšlenky... a ani nikoho dalšího v domě.

„Carlisleéééééééé“ nyní už byl regulérně hysterický.

Vyběhl nahoru do pracovny a vykoktal... “Já už neslyším myšlenky!“

Carlisle listoval v knize až našel odkaz SUDIČKY. Přelétl ho očima a nešťastně se podíval na Eda.

„No tak to jsi v pěkným průseru synu.“

Edwardovi v té chvíli zazvonil mobil.

„Edwarde, stalo se něco strašnýho,“ Bella zněla opravdu vyděšeně, „před chvílí jsem si mohla v Charlieho hlavě živě prožít jeho noční dobrodružství se Sue.“

Belle se bouřil žaludek, když viděla jak Charlie vzpomíná na své noční radovánky – hráli si na tanečníka Hula Hula – sukýnku z rákosu mu Sue sundvala zubama! Bella si pomyslela, že jestli s tím okamžitě nepřestane přivodí mu bezvědomí násilím.

Edwardovi pomalu začalo docházet co se stalo.

„Lásko vydrž, hned jsem u Tebe a vysvětlím Ti to.“ Zaklapl telefon a obrátil se na Carlislea.

„Už asi vím co ta ožralá potvora sudička provedla. Pomíchala nám vlastnosti – já mám smůlu a jsem šikovnej jak hrom do police a Bella slyší myšlenky. Jdu za Bellou, ty zkus vymyslet jak kontaktovat tu sudičku.“

A s těmito slovy se Edward vyřítil z pracovny, neomylně nabral ramenem futro dveří a poněkud je rozšířil. Ze schodů to vzal střemhlav, a děkujíc, že dveře jsou už vysklené dopadl na trávník před dům. Na nic nečekal a rozběhl se za Bellou.

Prosím o komentáře, pocity, zvukové projevy :)))

Sudička aneb Ach ten alkohol - Jess a Mike v koncích

Moje shrnutí

Autor: Popoles (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sudička aneb Ach ten alkohol: