Dnešní kapitolka zase není nijak zvlášť dlouhá. Když jsem dala Belle takovou schopnost nepočítala jsem s tím, že až dojde na boj nebudu moct se pořádně rozepsat. Mno jo chybička se vloudila, ale snad se vám to i tak bude hezky číst. Tentokrát chci poděkovat jiné mé kámošce: Takže, Lucáčku, děkuju že si vydržela s mou povídkou až do konce, že mě podporuješ komentíky i zprávičkami na icq a už se mocko těším jestli budeš psát svou povídku:-*
10.09.2009 (08:00) • aAnGeLl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1375×
11.BOJ:
Bellin pohled:
,,Tady jste,‘‘ přivítal nás vesele Aro.
,,Dneska mám pro tebe menší prácičku, Bello. Tvoje schopnosti jsou opravdu skvělé. Za tu dobu co jsme je objevili, si udělala opravdu pokrok. Takže chci, abys jednomu upírovi vzala schopnosti a dala je mě. Ber to jako další trénink,‘‘ pokračoval ve svém monologu. Nervózně jsem přikývla. Nemá smysl odporovat. Šli jsme do odlehlé části hradu. Nikdy jsem tady nebyla. Logan šel se mnou. Poznala jsem na něm, že o ničem neví. Možná už mu Aro nevěří tak jako dřív. Celou cestu nikdo nemluvil. Aro se jen vítězně usmíval, ale mě nebylo zrovna do zpěvu. Nechápu, proč to mám udělat. Příčí se mi to.
Došli jsme k velkým dřevěným dveřím. Ucítila jsem krásnou a tak známou vůni. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že jsem konečně našla to, co mi tak dlouho chybělo. Ta vůně mi prostupovala celým tělem a zanechávala pocit tepla a bezpečí. A pak Aro otevřel dveře. Na zemi ležel ani ne dvacetiletý kluk. Měl krásné bronzové vlasy, ale nejvíc mě upoutaly jeho oči. Zlaté a tak podobné Loganovým. Mlha v mé paměti postupně odeznívala.
Edward! Cullenovi! Jacob! Forks! Svatba! Tisíce vzpomínek se mi tlačili do hlavy s neúprosnou silou.
,,Edwarde?‘‘ zašeptala jsem sotva slyšitelně.
,,Bello?‘‘ odpověděl stejně potichu
,,Logane? Co se děje? Jak to že si vzpomněla?‘‘ začal řvát Aro. Úsměv z jeho tváře se v mžiku vypařil. V ten moment se událo několik věcí najednou. Dveřmi za mnou do místnosti vběhl zbytek Volturiových. Zato dveře na druhé straně místnosti vyletěli z pantů a stála tam celé má rodina s Jacobem v čele. Doběhli jsme s Edwardem za nimi a k mému velkému překvapení se k nám připojil i Logan. Aro zlostně zavrčel a k nám se začala šířit hustá mlha.
,,Bello! Použij svou schopnost,‘‘ stačil ještě vykřiknou Logan než se svalil na zem pod mučivým pohledem Jane.
,,Nee!‘‘ z mého hrdla se vydral úděsný křik. Mlha v ten okamžik zmizela a místo Logana se teď na zemi kroutila Jane. Postupně jsem zablokovala všechny schopnosti Volturiových a předala je Cullenům. V momentě se v místnosti rozpoutal strašný boj. Volturiových bylo asi třikrát víc, ale bez svých schopností byly bezbranní.
,,Jo, Bello. Tak jsem tě to učil,‘‘ smál se pobaveně Emmett, když jsem bojovala proti Jane. Ještě před chvilkou se zuřivě zmítala v mém sevření, ale teď už byla na dva kusy. Nechtěla jsem ji zabít. Reagovala jsem instinktivně.
,,Dost!‘‘ vykřikla jsem a s pomocí Alecovy schopnosti jsem všechny zmrazila. Můj pohled sklouzl na Jane, nebo spíš na tom, co s ní zbylo. A pak zmrazení povolilo. Volturiovi se stáhli ke zdi co nejdál od nás a Cullenovi s Jacobem si stoupli za mě.
,,Nechceme vás zabít,‘‘ pokračovala jsem teď už klidným hlasem.
,,Ne?‘‘ V Emmettově hlase bylo slyšet zklamání. Musela jsem se usmát. Jak jsem to bez nich vůbec mohla vydržet?
,,Ne. Emme. Bella má pravdu. Můžeme se domluvit. Je to jednoduché. Vy nás necháte být a my vás nezabijeme. Aro, musíš uznat, že jsme silnější. Takže, jestli si chceš udržet hlavu na krku, necháš nás jít,‘‘ souhlasil se mnou Carlisle.
Edward se až teď vzpamatoval z počátečního šoku. V rychlosti překonal tu krátkou vzdálenost, která nás od sebe oddělovala, uvěznil mě ve svém obětí a jemně mě políbil do vlasů.
,,Miluji tě. Ani nevíš, jak strašně si mi chyběla. Už to nikdy nedělej, neutíkej ode mě, prosím,‘‘ zašeptal mi něžně do ucha. Uslyšela jsem Loganovo bolestné povzdychnutí.
,,Promiň.‘‘ Má omluva patřila spíš jemu než Edwardovi. Doufám, že to pochopí. Pochopí, že ho miluju, ale Edward je mů život. Soucitně jsem se na něj podívala a on se smutně usmál.
,,Tak co, Aro, domluvíme se?‘‘ ujal se opět slova Carlisle.
,,Necháte mou rodinu být. Můžeme si dnes říct sbohem?‘‘ Aro jen mlčky přikývl. V rychlosti sepsali nějakou dohodu a podali si ruce. Do toho pevného stisku vložili všechnu svou sílu. Normální lidi by si nejspíš rozdrtili prsty.
,,Půjdeme?‘‘ zeptal se mě Edward se svým znovunalezeným pokřiveným úsměvem na rtech, který mi těch pět let tak strašně chyběl. Pohledem jsem projela po celé místnosti. Na zemi ležela drobná doutnající hromádka. Zbytek Volturiových se krčil u zdi co nejdál od nás. Alice něco horlivě vysvětlovala Rosali a Esme. Zbytek rodiny pořád držel obranný postoj. Logan stál mezi námi a Volturiovými a smutně těkal očima z jednoho na druhého. Vyprostila jsem se z Edwardova pevného sevření vykročila směrem k němu. Sotva jsem se pohnula, podíval se na mě očima plnýma smutku ale i radosti.
,,Půjdeš s námi?‘‘ zeptala jsem se ho nesměle.
,,A můžu?‘‘ při těch slovech se podíval na Carlislela a zbytek rodiny. Alice sotva slyšitelně zavrčela. Hodila jsem po ní naštvaný pohled a ona se jen omluvně usmála.
,,Jistě, tak co kdybychom vyrazili?‘‘ usmál se vesele Carlisle a vyšel ze dveří.
Autor: aAnGeLl, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sunrise (svítání) - 11.boj:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!