Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sunrise (svítání) - 2.pravda

26.08.2009 (17:30) • aAnGeLl • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1644×

2. PRAVDA

Edwardův pohled:

Seděli jsme v mém pokoji. Každý jsme se zabývali svými myšlenkami. Zamiloval jsem se do smrtelníka. To bylo špatně, to se nemělo stát, ale stalo se. Musím jí říct, co jsem zač, ale ne teď.
„Edwarde?'' promluvila.
„Ano Bello?''
„Víš, nevím jak bych začala, ale... ehm... nemohla jsem si nevšimnout jistých věcí...'' odmlčela se, aby si rozmyslela jak pokračovat.

„...jistých zvláštností.''
„Pokračuj,'' vyzval jsem ji s kamennou maskou ve tváři. Věděl jsem kam se tento rozhovor ubírá. Věděl jsem, že ji na konci budu muset říct pravdu, ale chtěl jsem to co nejvíc oddálit, chtěl jsem slyšet, co ví.
„Dobře. Všimla jsem si, že nikdy nejíš, sedíš u mě téměř každou noc, takže ani nespíš. Tvá kůže je ledově studená a bílá a někdy mi připadá, že víš dopředu co se stane...'' znovu se odmlčela.
„Jsi vážně všímavá Bello.'' Uvědomil jsem si, že teď už jí to musím říct. Už jí to nesmím tajit. Nemůžu, ne nechci jí už déle lhát.
„Než ti to řeknu, chci abys věděla, že tě miluju. Miluju tě od první chvíle, co jsem tě viděl. Nikdy, nikdy bych ti neublížil.Nedokázal bych to.''
„Já vím Edwarde.'' Poznal jsem, že to cítí stejně.
„Už ti nemůžu déle lhát. Musím ti říct pravdu o tom, co skutečně jsem.'' Nadechovala se, aby mě přerušila, ale já ji nenechal promluvit. Když jí to neřeknu hned, nedokážu to už nikdy.
„Nepřerušuj mě, prosím. Vím, že to bude znít divně, ale je to pravda, tak mi prosím věř.'' Její oči hořely zvědavostí.
„Jak sis všimla, nejsem jako normální kluci. Já...''
Najednou na mě začal Emmett řvát ve svých myšlenkách. Tak už jí to konečně vyklop, srabe.
Teď už se přidala i Alice. Nemůžeš to dál oddalovat. Já už jí také nechci lhát. Jestli ji to neřekneš ty, udělám to já.
Chtěl jsem se zbavit těch vyčítavých hlasů sourozenců ve své hlavě a tak jsem pokračoval.
„Já jsem... ehm... jsem upír.'' V tu chvíli bylo pro mě naprosto frustrující neslyšet její myšlenky. Cítil jsem Jasperovu vlnu klidu a důvěry, jak se rozlévá po celém pokoji.
Z obývacího pokoje se ozval nadšený Emmett.
„Jóó. Vyhrál jsem sázku,růžová tě nemine,'' křičel a smál se škodolibým smíchem.
Bella vypadala velmi zmateně.
„Upír? Jako...upír se zuby, česnekem a kříži?'' vrhla na mě nevěřícný pohled a já nezadržel smích. Ucítil jsem další vlnu pohody a Bella se začala smát se mnou. Ale já jsem zvážněl, poznal jsem, že mě nebere vážně. Mrzelo mě to.
„Ty si myslíš, že si dělám legraci?''
„A ne snad?''
„Pojď, něco ti ukážu.'' Jemně jsem ji popadl za ruku a táhl za sebou ven z pokoje. Ven do lesa na louku. Nevěřícně za mnou klopýtala.
„Edwarde?'' Poznal jsem nejistotu v jejím hlase. Když les skončil, pustil jsem její ruku a vyběhl na louku. Slunce ještě svítilo. Doufal jsem, že až mě uvidí, jak skutečně vypadám, uvěří mi.

Bellin pohled:

Pořád jsem ho nechápala. Myslela jsem si, že si ze mě s Emmettem dělají zase legraci, ale když vyšel na slunce, uvěřila jsem. Sluneční paprsky se od něj jakoby odrážely a on... zářil. Zalapala jsem po dechu. Nikdy v životě jsem neviděla nic tak krásného.
„Tak už mi věříš?'' Jen jsem přikývla. Na víc jsem se v téhle chvíli opravdu nezmohla.. Po chvilce jsem zjistila, že na něj civím s otevřenou pusou. Zavřela jsem ji, ale civěla jsem dál. Nevěděla jsem co mám dělat, jak se chovat. Měla bych se bát? Utíkat?
„Neboj se mě, prosím, nikdy bych ti neublížil. To snad víš. My, jako moje rodina, jsme jiní než ostatní. Nezabíjíme lidi, pijeme jen zvířecí krev, i když máme někdy značné problémy se ovládat. S tebou to bylo vždy jiné. Když jsme s tebou, naše žízeň mizí, nebo alespoň slábne. Je to neuvěřitelné, ale jako bys ji dokázala zastavit, jako bys kolem sebe měla neviditelnou bublinu...'' Věřila jsem mu. Čím víc mi toho vyprávěl o sobě, o své rodině, tím víc jsem mu věřila. Všechno to do sebe zapadalo až neuvěřitelně přesně. Musela to být pravda, prostě musela.

Vyprávěli jsme si dlouho. Přece jenom jsem potřebovala znát odpovědi na tolik otázek. Uvědomila jsem si, že ho miluju. Vůbec mi nevadilo, že je upír. Byla jsem ráda, že jim můžu pomáhat při žízni. I když jsme ani já a ani nikdo z Cullenů nevěděli jak je to možné. Nevěděli jsme, co způsobuje tu ochrannou bublinu.

Edward nečekaně vyskočil a tak mě vytrhl z přemýšlení.
„Copak se děje?'' Neubránila jsem se pohledu na něj.
„Víš, už jsme tady strašně dlouho. Měla bys jít domů, Charlie má o tebe určitě strach.'' Nechtělo se mi ještě domů. Byla jsem tak ráda v jeho přítomnosti. Zřejmě poznal, že se chystám protestovat. Přiskočil ke mně a zvedl mě do náruče. Přitiskla jsem se k jeho studené hrudi, vdechovala jeho vůni a užívala si ty společně strávené chvíle.

Autor: aAnGeLl, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sunrise (svítání) - 2.pravda: