Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sunrise (svítání) - 8.Itálie

rob5


A rovnou další kapča. Kámoška mě nutí je přidáva každý den:)HH. Mno takže podle názvu asi víte kam jsme se dostali, nebo spíš kam se dostala Bella. Změnili jí paměť, ale to jste snad poznali, nebo to pochopíte v této kapitolce. Děje se toho tam celkem hodně, příští kapča bude zase z Bellina pohledu, příjemné čtění

8.ITÁLIE:

 

Bellin pohled:

 

Probrala jsem se. Cože? Já spala? Jak je to možné? Kde to jsem? Co tady dělám?

,,Á, někdo se nám tady konečně rozhodl vstávat?‘‘ Ten hlas odněkud znám, ale odkud? Když jsem se konečně rozkoukala spatřila jsem krásný pokoj a vedle mě seděl... ehm Aro?

,,Ano, Bello.‘‘ Cože? On snad čte myšlenky nebo co! Jo jasně že čte, je to přece jeho schopnost. Pomaloučku jsem si začínala vzpomínat. Podívala jsem se do jeho krvavě rudých oči. Bylo tam vidět očekávání a napětí.

,,Co si pamatuješ naposledy?‘‘ zeptal se mě s obavami v hlase. Konečně jsem si vzpomněla.

,,Hmm, jako každý den jsme trénovali naše schopnosti, ale nejspíš se nám to trochu vymklo z rukou co?‘‘

,,Nejspíš, nějak se ti nepovedl aktivovat štít a Aiden vyvolal iluzi spánku, ale asi trochu silnou. Prospala jsi celé čtyři měsíce,‘‘ usmál se na mě Aro. Obavy z jeho hlasu úplně vymizely a nahradil je klidný bezstarostný tón.

,,Cože? Čtyři měsíce?‘‘ vykřikla jsem překvapeně a začala se vyhrabávat z postele.

,,Nikam nespěchej. Měla by ses napřed trochu posilnit. Běž dolů, Haidy by měla za chvíli přivést první oběti,‘‘ řekl s úsměvem na rtech. V jeho očích se znova objevilo to nevysvětlitelné očekávání. Několik sekund jsem se nechala unášet silou těch karmínově rudých očí. Nevěděla jsem proč, ale bála jsem se té barvy. A pak  mi konečně došel význam jeho slov.

,,Ne! Aro, já nechci zabíjet lidi, promiň.‘‘ Nedokázala jsem si vysvětlit, za co se mu omlouvám. Možná mě nutil ten strach z něho, z té barvy jeho očí. Nevím.

,,Dobrá tedy, zavolám někoho, ať jde s tebou na lov. Pak budeš opět trénovat,‘‘ řekl nasupeně. Veškerá dobrá nálada ho opustila. Nevím proč se tak naštval, vždyť už jsem mu to říkala tolikrát. Nebo ne?

 

Oblékla jsem si něco čistějšího a znova se posadila na postel. Musela jsem si urovnat všechny myšlenky. Zmateně poletovaly v hlavě nedávajíc žádný smysl. Několikrát jsem se zhluboka nadechla, abych se trochu uklidnila. Takže. Jmenuji se Isabella, Bella Swanová. Upírem jsem se stala zhruba před deseti lety. Jeden samotářský upír, který dokázal předpovídat zvláštní schopnosti u našeho druhu, mě přeměnil někde poblíž Francie. Tam mě taky našem Marcus a odvedl mě do Itálie, do Voltery. Trvalo nám dlouho, než jsme objevili mou schopnost a teď ji rozvíjíme, nebo se alespoň snažíme. A moje schopnost? Štít. Umím blokovat jakoukoli jinou schopnost, pokud ji alespoň z části znám. Aro si myslí, že časem bych mohla blokované schopnosti sama používat nebo ji někomu darovat. Dočasně samozřejmě.. No uvidíme na dnešním tréninku.

 

Asi za pět minut mě vyrušilo tiché zaklepání na dveře. Do pokoje vešel mile vypadající asi dvacetiletý upír. Jeho oči byly taky červené jako Arovi, ale s jemným nádechem zlatohnědé. Víc teplé, vřelé, milejší.

,,Ehm, ahoj Bello,‘‘ pozdravil nesměle a to mě rozesmálo.

,,Ahoj Logane,‘‘ odpověděla jsem s úsměvem na rtech. Zdálo se, jakoby ho všechna nervozita opustila, jak jsem vyslovila jeho jméno. Zvláštní.

,,Tak co? Půjdeme?‘‘ opětoval mi úsměv. Byl krásný, to jsem musela uznat. Copak jsem si toho nikdy dřív nevšimla?

 

Na lovu jsme strávili jen asi hodinu. Bylo mi líto, že to skončilo tak brzy. Je mi s ním vážně dobře, ale zároveň jsem hořela zvědavostí a touhou znova trénovat. Zjistit rozmezí mého talentu.

 

Takže, začneme,‘‘ řekl Aiden. Chvíli se soustředěně mračil a když už jsem to ani nečekala, vytvořil kolem mě ohnivou klec. Lekla jsem se. Na několik vteřin jsem nemohla vůbec ovládat své schopnosti, vlastně jsem se nemohla ani hnout. Byla jsem na něj naštvaná, že na mě použil zrovna oheň a že mě tak vyděsil. Musím mu to nějak vrátit. Oheň se najednou rozpojil a já cítila, že ho můžu ovládat. Na tváři se mi objevil vítězný úsměv. Pomalu jsem svého ohnivého draka posunovala směrem k Aidenovi a začala kolem něj obmotávat smyčky. Byl v pasti. Zůstal zírat s vytřeštěnýma očima.

,,Proboha, Bello, co to děláš? Přestaň!‘‘ vykřikl vyděšeně. Chtěla jsem ho ušetřit dalších muk a odvolat iluzi, ale ztratila jsem nad ní kontrolu. Pevně jsem zavřela oči a snažila se myslet na něco jiného než plameny. Znova se ozvalo tiché lupnutí a já opatrně otevřela oči. Přede mnou stáli dva upíři. Vysoký kluk s krátkými mírně kudrnatými černými vlasy a svalnatou postavou. Vedle něj stála drobná upírka s černými vlasy roztřepenými všemi směry. Vypadala tak trochu jako nějaká elfí víla. Ale ze všeho nejvíc mě upoutaly jejich oči. Měly tak krásnou zlatou barvu karamelek. Při pohledu na ně se mi vybavily dvě slova. Kimono a vize. Vůbec nevím proč mě to napadlo. Několik vteřin jsem se dívala do jejich očí a připadala si tak šťastná, jako bych po dlouhé době našla ztracené přátele. Vážně mi připadalo, jako bych je znala. Oni tam jen tak stáli a usmívali se a pak s dalším tichým lupnutím zmizeli a s nimi zmizel i ten pocit štěstí a nahradil ho smutek a prázdnota.

,,Kdo to byl?‘‘ zeptala jsem se nesměle.

,,Nik…ehm nemám tušení,‘‘ odpověděl naštvaně Aiden. Lže. On to ví.

,,Pro dnešek skončíme. Zítra odpoledne budeme pokračovat,‘‘ prolomil ticho znova Aiden a odešel. Zůstala jsem němě zírat na místo, kde ještě před chvilkou stáli ti dva upíři.

 

Za několik vteřin či minut jsem se vzpamatovala a vydala se do své ložnice. Když jsem procházela kolem Arova pokoje, bylo otevřeno. Jakmile jsem zašla za roh, ozval se jeho naštvaný hlas.

,,… jak je to vůbec možné? Musíš to udělat znova, nemůžeme riskovat, že by si na něco vzpomněla, nebo na někoho!‘‘

,,Ale…ale já…‘‘ Poznala jsem Loganův vystrašený hlas.

,,Prostě to uděláš jasný!?  A nezajímám mě žádné ale. Zítra ji vezmeš znova na lov! Domluvil jsem,‘‘ přerušil ho Aro a naštvaně bouchl dveřmi. Naštěstí se vydal opačným směrem. Co to ale mělo znamenat? Určitě se bavili o mě, ale proč? Co má Logan udělat? Co má udělat se mnou?

 

Celý zbytek dne jsem se jen válela v posteli a přemýšlela o rozhovoru Ara a Logana. Proč na něho tak křičel? Co s tím vším mám společného já? Moje nic nedělání mi ale bylo k ničemu. Na nic  jsem nepřišla. Nezbude mi asi nic jiného, než jít zítra s ním a zeptat se ho.

 

V noci se mi znova vybavili ti upíři s krásnýma zlatohnědýma očima. Nevím odkud je znám, ale znám je. Tím jsem si jistá. Od té doby co zmizeli mám stále pocit že mi něco, někdo chybí. Štve mě, že si nemůžu vzpomenout.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sunrise (svítání) - 8.Itálie:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!