Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sunrise (svítání) - 9.vzpomínky

Celý Emmet. Ten aby neměl při sobě medvídka :D


Zdravím. Přidávám devátý dílek s názvem VZPOMÍNKY. Stále jsme s Bellou v Itálii a Bella se snad konečně dozví pravdu, nebo ne? To už se dočtete v dnešní kapitolce. Moje povídka není dlouhá, má asi jen 13 kapitol, ale plánuju doplňující jednorázovky. Jaky vždy přeju příjemné čtení a prosím o komentáře.

9.VZPOMÍNKY:

Bellin pohled:

 

Následující den jsme opět trénovali mé schopnosti. Musela jsem si dávat opravdu dobrý pozor, abych nevyvolala nějakou nechtěnou iluzi. Neustále mě nutili brát cizí schopnosti a jednou se mi dokonce povedlo ji předat Loganovi. Aro byl nadšený. Včerejší nálada ho úplně opustila. Neustále mě chválil, ale já o jeho chválu nestojím. On, neustále mi něco tají, lže. Určitě by nebyl nadšený, kdyby zjistil, co si o něm myslím. Ještě že neumí číst myšlenky bez doteku jako… Kdo?

,,Bello, Nechtěla bys jít se mnou na lov?‘‘ vyrušil mě Logan z přemýšlení.

,,Hmm…‘‘ Ale jo, půjdu. Musím zjisti alespoň část pravdy.

,,…proč ne. Ráda,‘‘ vykouzlila jsem nevinný úsměv, popadla ho za ruku a vyběhla z místnosti.

 

Vždy když se zastavil a chtěl si promluvit, dělala jsem, že jsem si toho nevšimla. Prostě jsem jen zmateně běhala po lese. Nevnímala jsem nic. Žádné vůně, zvuky, pohyby, prostě nic. Jen jsem přemýšlela, jak na něj. Jak se ho zeptat, aby mi pověděl pravdu. Copak je to tak těžké? Nelhat! Být upřímný, alespoň jednou! Prostě se ho normálně zeptám, co mi taky zbývá? Když jsem se konečně zastavila, Logan za mnou nebyl. Po chvilce hledání jsem ho našla, jak se sklání nad bezvládným tvorem. Nebyl to však člověk, ale zvíře. Je fakt, že byl se mnou na lovu, když Volturiovi -dalo by se říct- obědvali. Při této myšlence jsem se musela usmát. Podíval se na mě. Jeho oči čím dál víc ztráceli krvavě rudou barvu a čím dál víc se podobali očím těch dvou neznámých upírů z mé iluze. Logan teď vypadal tak nějak víc mile, byl krásnější. Ta barva jeho očí ve mně vzbuzovala pocit bezpečí a důvěry.

,,Logane?‘‘

,,Ano, Bello?‘‘ Mluvil tak něžně.

,,Víš, já… já jsem slyšela, jak si mluvil s Arem. Můžeš mi prosím vysvětlit, co to mělo znamenat? A prosím, nelži. Řekni mi pravdu alespoň ty.‘‘ Mlčel. Jen přemýšlel, beze slov, bez pohybu. Několikrát otevřel pudu, jako by chtěl něco říct, ale vzápětí ji zase zavřel. Zřejmě ho má otázka zaskočila.

,,Promiň. Já musím, nechci… ehm nesmím,‘‘ začal zmateně koktat ve snaze mi alespoň něco říct.

,,Prosím,‘‘ zkusila jsem to znova a vzala ho za ruku,

,,Víš, Bello, musím to udělat, ale nechci. Já mám tě opravdu moc rád. Ty, ty ještě nevíš, jakou mám schopnost, že?‘‘

,,Ne, nevím.‘‘ Nechápala jsem co s tím má společného jeho schopnost.

,,Můžu mazat a libovolně upravovat vzpomínky,‘‘ vydechl.

,,Takže… takže tys mi smazal vzpomínky?! Jak si mohl? To proto nevím, kdo byli ti upíři z mé iluze? Proč? Proč si to udělal?‘‘ Tohle jsem fakt nečekala. Teď vážně nevím komu a čemu mám věřit.

,,Bello, já nechtěl, ale musel jsem. Jinak by mě zabili a co je horší, zabili by tebe.‘‘

 

Loganův pohled:

 

,,Bello, já nechtěl, ale musel jsem. Jinak by mě zabili, ale co je horší, zabili by tebe.‘‘ vysoukal jsem ze sebe. Zarazilo mě, že o tom ví. Teď už jí nebudu nic tajit. Nedokážu to. Miluju ji. Zamiloval jsem se na první pohled. Jak je vůbec možné, že si na ně pamatuje, že nezapomněla?  Štve mě to, ale už jsem se rozhodl. Nechci se jí znova hrabat v hlavě. To bych jí nedokázal udělat.

 

Vím, že mě nikdy nebude milovat tak jak jeho. Cítil jsem její nekonečnou a nehynoucí lásku. Veškerá její mysl patřila Edwardovi.

 

Podíval jsem se do jejich krásných a tak smutných očí. Nic neříkala. Jen tam tak stála a snažila se vstřebat všechna má slova. Bylo mi jí vážně líto. Kvůli Arově touze po schopnostech, po neomezené moci ztratila vše, svou lásku, rodinu, přátele i domov. Proč jsem to jen udělal? Těch výčitek se asi nikdy nezbavím. Ona si zaslouží být šťastná.

,,Logane?‘‘ prolomila konečně ticho. Ulevilo se mi. V jejím hlase nebyla ani stopa po vzteku či výčitkách.

,,Co Aro? Neneudělá ti něco, až zjistí, že si mi to všechno řekl?‘‘ Ona má strach? Bojí se o mě?

,,Měl bych nápad.‘‘

,,A…. jaký?‘‘

,,Prostě si půjčíš mou schopnost a změníš vzpomínky. Až si Aro přečte mou mysl, můžeš mi je zase vrátit. Teda jestli budeš chtít.‘‘

,,Já nevím. Co když se něco zvrtne? Neumím ji ovládat. Ne! To není dobrý nápad,‘‘ odporovala mi okamžitě.

,,Věřím ti,‘‘ pokusil jsem se usmát, ale moc to nešlo. Ale i tak chabý pokus pomohl. Bella přiběhla ke mně a objala mě. Vdechoval jsem její vůni a užíval si tento tak vzácný okamžik.

,,Neboj. Měl bych být v bezvědomí jen pár minut. Tobě jsem mazal celý život, zato ty mě jen pár hodin.

,,Dobře. Co… co mám dělat?‘‘ nervózně se zakoktala. Byla tak roztomilá.

,,Jen mi polož ruce na spánky a soustřeď se na dobu, kterou chceš smazat. Možná budu křičet, ale nevšímej si toho. Hlavně nesundávej ty ruce ano?! Pak, až budeš s mazáním hotová, neboj poznáš až to bude, polož mi ruku na čelo. Tvé myšlenky se stanou mými, tak si to pořádně rozmysly.‘‘ Snad to vyjde.

,,Tobě se to řekne, ty si to už dělal nejmíň stokrát,‘‘ pokusila se o úsměv.

,,Můžeme?‘‘ Jen opatrně přikývla. Musel jsem si kleknout, aby na mě vůbec dosáhla. Poslušně mi položila své studené ruce do vlasů a zavřela oči.

 

 

Bellin pohled:

 

Položila jsem mu ruce na spánky a zavřela oči. Chtěla jsem smazat asi tři hodiny. Na nic jiného jsem nemyslela, nepřemýšlela jsem. V hlavě mi zněl tichý hlásek, který neustále opakoval: tři hodiny…tři hodiny… Pořád se nic nedělo až najednou okolní ticho proťal ten nestrašnější zvuk, jaký jsem kdy slyšela. Logan vykřikl. Jeho hlas byl plný bolesti, ale já jsem nemohla přestat. Pak bylo najednou ticho. Otevřela jsem oči a pohlédla do těch jeho. Místo pobavených drobných jiskřiček se tam objevila nekonečná prázdnota. Znova jsem mu položila ruku na hlavu, tentokrát na čelo a znova zavřela oči. Tentokrát jsem ale přemýšlela. V hlavě mi vířilo bezpočet myšlenek až se z nich pomalu stal příběh. Běžel mi před očima jak film na plátně a když skončil Logan se sesunul k zemi.

 

Ležel tam bez pohnutí už asi půl hodiny. Jak to že se ještě neprobral? Říkal přece jen pár minut! Doufám, že mu nic není. Sakra! Přestala jsem zmateně pobíhat po lese a sedla si k němu na zem. Položila jsem si jeho bezvládnou hlavu do klína a tiše vzlykala. A pak se konečně pohnul. Za pár dalších sekund, které mi ovšem připadaly nekonečně dlouhé, otevřel oči

,,Bbello? Co… co se to…,‘‘ začal zmateně koktat, ale já ho nenechala domluvit a raději jsem ho umlčela svým polibkem. Byla jsem tak zmatená, rozrušená a naštvaná, že bych nedokázala lhát. Navíc nikdy mi to nešlo, byla jsem příšerná herečka.

 

Podíval se na mě svýma zlatýma očima, které teď znova zářily těmi veselými a šťastnými plamínky. Zlatýma? Tak nádherné, hřejivé, doslova jsem se v nich utápěla. Něco mi připomínaly, někoho. Proč si jen nemůžu vzpomenout.

,,Stalo se něco?‘‘ usmál se na mě Logan.

,,Ne. Ne. Jen… ale to nic,‘‘ opětovala jsem mu úsměv. Na chvíli se zamračil. Ale pak asi usoudil, že je to jedno.

,,Co kdybychom se vrátili?‘‘ nasadil znova veselou masku a vyskočil ze země.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sunrise (svítání) - 9.vzpomínky:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!