Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Svatba snů - 1. kapitola - Dopis

01.10.2011 (16:45) • KalamityJane • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 1487×

1. kapitola - Dopis

Čtyřletý Taylor seděl na klíně své starší sestry Angely a jako obvykle byl plně zaujatý prací své sestry, ať už dělala cokoliv. Nyní pozoroval, jak zběsile kliká z jedné internetové adresy na jinou, a najednou se lekl, když jeho sestra vypískla.

„Co to tam máš?“ zeptal se, protože sám ještě písmenka neznal, obrázků tam moc nebylo, a tak nepochopil, co jeho sestru tak potěšilo.

„Tayi! To je přesně ono!“ vypískla jeho sestra, ale on stále nic nechápal, tak se jen zakabonil.

„Ale co?“ Kdyby stál na zemi, nejspíš by si dupl svou malou nožkou. To dělal vždycky, když si ho nikdo nevšímal a když chtěl získat pozornost.

„Na to jsi ještě moc malý. Tomu bys nerozuměl,“ poučila ho sestra, ale Taylorovi se to pranic nelíbilo. Pořád mu jen někdo opakoval, že je „na to ještě moc malý“. Seskočil s Angeliných nohou a odběhl si hrát do svého pokoje.

Angela seděla a se zářivým úsměvem pozorovala internetovou stránku:

Svatba snů!

Neváhejte a přihlaste se do nové televizní soutěže. Nemůžete nic ztratit pouze vyhrát – vyhrát svatbu snů! Soutěž je vhodná pro osamělé jedince, kteří hledají svou osudovou lásku.

Hlavou jí po zbytek dne běželo jen: Super! Super! Super! To je přesně ono!

Blonďatý upír se zlatým pohledem ležel rozvalený přes celou manželskou postel, pohrával si s vlastními prsty a vyčkával. Čekal, až jeho milovaná žena po dvou hodinách konečně vyleze z koupelny. Najednou se dveře z koupelny otevřely a do pokoje vstoupila jeho manželka zahalená jenom dvěma opravdu malinkatými kousky spodního prádla v rudé barvě s černými krajkami. Na posteli už neležel upír s karamelově zlatavým pohledem, zato ale svou ženu drtil vášnivými polibky upír s pohledem černým jako noc. Oba dva se, spalováni vášní, rychlostí blesku přesunuli do své postele a oddávali se manželským „povinnostem“. Černovlasá upírka najednou ztuhla a přestala svého manžela, který ji laskal po celém těle, vnímat. Jasper tyto její stavy znal, proto si jen povzdechl, usmál se pro sebe a překulil se přes Alice. Po pár vteřinách se na něj podívala a Jasper viděl zářivý úsměv, který odhaloval její dokonalé zuby. Věděl, že neviděla nic zlého, proto se také usmál.

„Tak povídej.“ A lípl jí pusu na tvář.

Když skončila své vyprávění, jen se usmál a řekl: „Nebude se mu to líbit, ale to asi víš…“

„Vím. A proto mi musíš pomoct.“

„Je mi to jasné,“ zasmál se a pokračovali tam, kde skončili, než přišla jedna z Aliciných vizí.

O 14 dní později

Náčelník forkské policie se zrovna probíral poštou. Vyhodil několik letáků, otevřel dvě složenky a najednou koukal na dopis v růžové obálce. Nechápal, o co se jedná, jim žádné dopisy nechodily. Ještě více byl překvapený, když obálku otočil a spatřil, že je adresovaný jeho jediné dceři. Charlie Swan by si nikdy nedovolil narušovat soukromí své dceři, ale ta zvědavost… Nakonec pokušení odolal a dopis odložil na stůl s tím, že jej dceři předá, jen co se vrátí z knihovny. Někdy měl pocit, že je Isabella v knihovně častěji než doma, ale nahlas by jí to nikdy neřekl. Její posměšný výraz a „Ale prosím tě!“ si dokázal představit tak živě, že se musel sám sobě zasmát. Vstal od stolu a šel dělat něco užitečnějšího, třeba zjistit výsledky posledního baseballového zápasu národní ligy.

„Edwarde, zlato,“ začala krásná žena opatrně přes zeď pokoje svého adoptivního syna.

„Pojď dál,“ ozvalo se znuděné houknutí zpoza dveří.

„Přišel ti dopis,“ řekla stručně Esmé s úsměvem, který z jejích rtů nejspíš nikdy nemizel.

„Dopis?“ podivil se upír a vstal od svého stolu, kde si četl. Vzal si dopis a nechápavě zíral na narůžovělou obálku.

„Díky, mami,“ řekl upřímně, aniž by zvedl oči od obálky. Esmé svému synovi věnovala ještě jeden mateřsky starostlivý pohled a pak vyšla z pokoje. Hlavou jí po cestě ze schodů vrtalo jediné: Proč je na obálce napsáno Anthony Masen? Edward přece tohle jméno nikdy ani nikde nepoužíval… I doma byla zvyklá pohybovat se lidskou rychlostí, ačkoliv její přirozená rychlost byla mnohonásobně vyšší. Ostatně to nebyl jediný lidský zvyk, který měla osvojený tak, že jí připadal přirozený, přestože to rozhodně pro její druh přirozené nebylo.

Edward roztrhl obálku, a když se začetl do jeho obsahu, jeho nechápavý výraz jen nabíral na intenzitě.

„EMMETTE!!!“ doslova zařval na celý dům. Z mírumilovného upíra šel najednou opravdu strach. Jeho oči zčernaly, a kdyby jeho bratr byl momentálně blíž než za dvěma zdmi, nejspíš by ho skutečně roztrhal a pravděpodobně i podpálil. Takhle však musel překonat jistou vzdálenost, která Alice i Jasperovi stačila k tomu, aby rozzuřeného upíra popadli pod rameny a dovlekli zpět do pokoje.

„Co se děje?“ zeptala se starostlivým hlasem černovlasá upírka.

Edward, který už měl normální barvu očí, ale pořád zuřivě funěl, po ní s frknutím hodil dopis bez jediného slova.

Alice si ho přečetla a řekla uklidňujícím tónem: „Edwarde, to je přece skvělá příležitost, jak se trochu zabavit, poznat nějaké dívky a trochu vypadnout z tohohle šíleného stereotypu.“ Poklepala prstem na jeho hlavu a narážela tak na jeho schopnost čtení myšlenek. Věděla, že ho myšlenky rodiny nebaví, že jich má doslova plné zuby a že je jen otázka času, kdy jeho trpělivost přeteče. Taky věděla, že ji bratr má skutečně rád a že na ni dá.

„Ty ses musela zbláznit! Ukazovat se v televizi? Víš, kolik lidí by mě mohlo poznat?“

„Malinko bychom ti upravili vizáž, nikdo by tě nepoznal a falešné papíry nejsou problém, viď, zlato?“ Otočila se na svého manžela, který rázně zavrtěl hlavou.

„To nemá na svědomí Emmett, že ne?“ Mluvil už o poznání klidněji, přesto to v něm vřelo.

„Ne,“ špitla Alice provinile a sklopila hlavu. Pak ji zase rychle zvedla a podívala se bratrovi přímo do očí: „Ale musíš mi věřit!“

Edward Cullen chvíli zvažoval své možnosti.

„Dobře, ale jen protože ti věřím a protože jsi nikdy nedovolila, aby se stalo něco zlého, co by ohrozilo naši rodinu. Ale varuju tě. Jakmile se něco pokazí, vlastnoručně tě rozčtvrtím a ani Jasper mě nezastaví.“ Tón jeho hlasu by člověku způsoboval husí kůži po celém těle, Alice ale nechal naprosto v klidu, i když věděla, že by svou hrozbu klidně splnil. Ale potěšilo ji, když viděla vizi, ve které nebyl schopný ji podpálit. Usmála se na něj a objala ho.

„Ahoj, tati.“ Hnědovláska vběhla svěže do obývacího pokoje a mávla na svého otce. Isabella Swannová alias Bella měla svého otce skutečně ráda, přestože neuměl vařit a svůj čas trávil buď v práci, nebo v obýváku.

„Ahoj, jak bylo?“ začal hovor, ačkoliv věděl, že se jejich hovor omezí na pouhé dvě až tři věty, jako každý den. Rozuměli si i beze slov.

„Vcelku normálně, pořád je tam ta jedubaba Tady tu knížku si ale nemůžete vzít s sebou, ta je jen na prohlédnutí a rozhodně vám neudělím výjimku," parodovala Bella protivnou knihovnici. Charlie se snažil zachovat vážnou tvář, ale výsledkem bylo, že vyprskl a rozchechtal se v záchvatu smíchu.

„Na stole máš dopis…“ Zvědavě čekal na její reakci a byla přesně taková, jakou očekával.

„Dopis? Já? Jakej?“ Neskrývala překvapení.

Charlie kývl směrem do kuchyně, konkrétně na zeď, za níž se nacházel jídelní stůl. Bella se tam nerozhodně vydala, popadla obálku, překvapeně a nechápavě si ji prohlédla a trochu nedočkavě roztrhla. Vytáhla papír a začala číst...

Autor: KalamityJane, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Svatba snů - 1. kapitola - Dopis: