Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Svěrací kazajka-15.Cullenovi

18.10.2009 (13:15) • Mispulka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1613×

Alicin pohled.

Je rozhodnuto, pojedeme k rezervaci La Push. Vůbec nevím kde to je, ale Jaz ví co dělá. Jedeme tak 3 hodiny a mám další vizi. Vidím malé město, střední školu u které je napsáno Forks.Vize končí.
„Už vím kde jsou, Jazzi, ve Forks," říkám šťastně.
Konečně se s nimi setkáme, už víme, kde bydlí. V autě panuje lepší nálada, jsme rádi, že brzy budeme u cíle. Budeme šťastní a hlavně spolu.
Za hodinku jsme ve Forks. Je to malé město, ale má hluboké, krásné lesy a nádhernou přírodu. Je to tu jak v ráji, tedy pro milovníky přírody. Ve Forks je zatažené počasí, to je dobře, můžeme se ukazovat i přes den.
Hledáme dům podle mého náčrtku. Náčrtek stojí za prd, já moc kreslit neumím. Máme ho . Dům stojí v lese, je velký, prosvětlený a moderní. Je opravdu krásný. Vystupujeme s Jasperem z auta. Bojím se, co na nás řeknou. Třeba nebudou přátelští, možná se s námi budou bít, možná nás zabijí. Před tím jsem byla šťastná, teď na mě padli starosti. Jasper cítí, že nejsem ve své kůži a chytne mě za ruku. Jsem mu vděčná za to gesto. Jsem moc ráda, že jsem Jazze potkala. Je milý, pozorný, laskavý a umí skvěle líbat. A to hlavní miluje mě. Nevím co bych si bez něj počala. Klepeme na dveře. Otvírá sympatická mladá paní.
„Dobrý den, co si přejete?" ptá se nás.
„Dobrý den, Esmé," zdravím ženu, „mohli bychom jít dál?" ptám se zdvořile. Esmé je zaskočená, že znám její jméno, ale pak se projeví její přátelskost a pouští nás dovnitř. Má vlnité nazrlé vlasy. Vypadá tak na 30 let. Mladá paní.
„Samozřejmě, pojďte," zve nás a volá Carlisla.
Sedáme si celý napjatí na pohovku. Teda já jsem určitě jako struna. Já se snad propadnu, vždycky jsem se styděla před cizími lidmi. Carlisle přišel. Je to vyšší mladý pán. Má blond vlasy, nakrátko ostříhané a sčesané dozadu. Sympatický.
„Dobrý den, Carlisle, vy mě neznáte, ale já vás jo. Viděla jsem vás ve svých vizích, to je můj dar, vidět budoucnost, ale ta se podle rozhodnutí měním," chrlím nervozně ze sebe.
To jsem to pěkně začala, ja jsem ale tele.
„Já jsem Jasper a to je Alice," představuje nás Jasper.
„Já jsem Carlisle a toto je moje žena Esmé," představuje je Carlisle, „a proč jste nás hledali?"
„Víme, že se živíte také zvířecí krví, napadlo nás, jestli se k vám můžeme přidat," říkám nervozně.
Ať řeknou ano, ať řeknou ano.
Esmé mrkne na Carlisla a jde ke mě:„Samozřejmě, že můžete mé dítě," řekne a obejme mě.
Tolik vřelosti jsem nečekala. Esmé je moc milá, zamilovala jsem si ji. Je jako moje matka, na kterou si ani nepamatuji. jsem strašně šťastná a dojatá zároveň. Máme rodinu, která nás možná bude milovat. Carlisle podá ruku Jasperovi a pak i mě. Vrhám se Jasperovi radostí kolem krku.
Přichází krásná upírka. Má dlouhé, vlnité, blond vlasy, je hubená a má pihu krásy. Hodila by se do reklamy na vlasový šampon nebo pleťový krém. Takhle krásná bych taky chtěla být.

„Kdo to je?" ptá se Esmé a ukazuje svým dlouhým ukazováčkem na nás.
„To jsou naši nový členové, Jasper a Alice, budou tu s námi bydlet," říká Esmé. Jasper se zvedá a podává ruku té upírce a představuje se. Upírka se představila jako Rosalie. To jméno se k ní hodí. Rose pak podává ruku i mě. Nevypadá moc nadšeně. To je mi líto, mohly bychom být kámošky. Mám zase vizi. Přichází 2 upíři, jeden se zrzavými vlasy, ten se jmenuje Edward a druhý s tmavohnědými jménem Emmet . Zase krátká vize. Esmé, Carlisle a Rosali na mě koukají, jako na cvoka.
Jasper říká:„To je dobré měla vizi."
Za chvíli zavržou dveře, kde se objeví vysmátí upíři, vypadají šťastně a spokojeně, když nás spatří oba jako zkamení. Ten zrzoun na nás ostražitě kouká, ale ten druhý čiší radostí, že se něco děje. Hrne se k nám a představuje se:
„Ahoj já jsem Emmet, manžel Rose," mrká na svou manželku, ta protáčí panenky.
„Ahoj, já jsem Alice a tuto je Jasper," představuju nás.
Esmé se ozvala:„Tam, to je Edward, je trochu ostražitější." Edward nám podává ruku, ale už se usmívá. vypadá celkem fajn.
„Díky," říká Edward.
„Za co?" ptám se nechápavě.
„Že jsi mě pochválila," zazubil se Edward.
„Ale to jsem neřekla nahlas," zarazila jsem se.
Emmet se směje:„On Edward umí číst myšlenky."
Číst myšlenky? Páni tak to je zajímavý dar.
„Celkem výhodný, ale když člověk slyší myšlenky všech v místnosti, začínají ho otravovat," dořekl Edward. „Nebo znechucovat," zašklebí se na Emmeta.
„No dovol, nemusíš mi čichat do hlavy," vzteká se Emmet.
Esmé ná zve nahoru, ať si vybalíme a nastěhujeme se. Radši nás odvádí od začínající se bitvy, já si prohlížím místnost. Je velká, jednu celou stěnu zabírá okno, velké okno. Jsou tu dvě skříně. Postel si budeme muset dokoupit. Bude nám chybět, i když na ní nebude spát. Jazz a Emmet mi nosí tašky, Edward mi pomáhá šoupat nábytek. Jako já bych ho šoupla i sama, ale

Edward je gentleman. Bavíme se o zbytečnostech, jako o mém daru nebo o mé minulosti. Smůla z té si nic nepamatuju. Slyším smích, to je Emmet a Jasper. Vypadá, že se skamarádili.

Ale na čí účet. Edward tiše zavrčel. By mě zajímalo co mu Emmet provedl. Ale jsem ráda, že je Jasper spokojený a že se skamarádil.
Už jsme se zabydleli. Teda z poloviny, musím koupit ještě jednu skříň, na Jazzovi věci, moje zabrali ty dvě skříně. Je tma, já přemýšlím a koukám na Měsíc. Je mi krásně. Nikdy jsem nepřemýšlela tak jako teď. Vchází Jasper. Usměji se na něj.
„Koukni, Jazzi, to je krása," říkám mu a ukazuji na Měsíc.
Jasper si ke mě kleká. „Alice," zeptá se mě.
Já se k němu otočím. „Vezmeš si mě?" ptá se s nadějí v očích a vytahuje nádherný prstínek s kamínkem.
Já jsem dojatá. Jsem zaskočená, to jsem nečekala. To je super budu nevěsta, budu se vdávat, budu mít na sobě krásné šaty, budu s mužem kterého miluju. . . Možná otálím s odpovědí, protože si Jasper odkašlal. Aha, ještě jsem asi neodpověděla. To jsem celá já, už plánuji svatbu. Co jiného mu mám odpovědět než ano.
„Ano, Jazzi vezmu si tě, miluju tě," říkám se slzami v očích. Jsem strašně citlivá. Bere prstýnek a nasazuje mi ho. Já jsem šťastná i on. Natáhnu se na špičky a dlouze ho políbím. On mi polibek opětuje, bere mě do náruče a pokládá na postel.

Jasperův pohled.

Pojede se k La Push. Směr vím, párkrát jsem tam byl s mojí bývalou rodinou. Tiše, velmi tiše zavrčím. Alice má vizi. Prý jsou ve Forks. To město moc neznám, byl jsem tam jenom jednou.

Dofám, že tu cestu najdeme. Alice je šťastná a já také. Setkáme se se svými druhy a ani ná nebudou chtít zabít. Teda doufám, já do budoucnosti nevidím.
Po hodině jsme ve Forks. Začínáme hledat jejich dům podle náčrtku. Po městě jsme jezdili neúspěšně. Alice se začíná vzdávat neděje, ale já ne. Napadá mě, že budou v lesích a tak začínáme i tam. Naše hledání má úspěch. Vidíme dům, plný oken. Myslím, že to je ono. Alice se začíná strachovat, já trochu také. Ale abych Alice povzbudil, chytnu ji za ruku a jemně stisknu. Uklidnila se.
Klepe. Přichází mladá žena.
„Dobrý den, co si přejete?" ptá se nás.
„Dobrý den, Esmé, zdraví ženu, mohli by jsme dál?" ptá zdvořile Alice.
Esmé je zaskočená, že ji známe. Ale je ráda, že sem někdo přišel. Vcházíme do obrovské haly a Esmé nás vede do obýváku. Volá svého manžela Carlisle. Je otrávený, asi mu sem chodí hodně upírů, co žádají o pobyt.
„Dobrý den, Carlisle, vy mě neznáte, ale já vás jo. Viděla jsem vás ve svých vizích, to je můj dar, vidět budoucnost, ale ta se podle rozhodnutí měním," říká Alice, je nervózní a tak pokračuju já:
„Já jsem Jasper a to je Alice."
„Já jsem Carlisle a toto je moje žena Esmé," představuje je Carlisle, „a proč jste nás hledali?
„Víme, že se živíte také zvířecí krví, napadlo nás, jestli se k vám můžeme přidat," říká nervozně Alice. Myslím, že to vypadá dobře, Esmé přikyvuje směrem k Carlislovi, ten krří rameny v gestu-mě je to jedno, ale klidně. Esmé vstává, jde k Alice a říká:
„Samozřejmě, že můžete mé dítě." Objímá ji. Carlisle mi zdvořile podává ruku. Myslím že jsme to zvládli. Carlisle podává ruku i Alici a Esmé mě taky objímá. Je to, jako když mě objímala moje matka. Alice se mi vrhá kolem krku. Je neuvěřitelně šťastná. Já také, v to jsem ani nedoufal.
Přichází mladá upírka. Je celkem sympatická. Je trochu rozčilená. Nezarazíme ji ani my, jak jen tak sedíme u nich na gauči.
„Kdo to je?" ptá se Esmé a ukazuje svým dlouhým ukazováčkem na nás.
„To jsou naši nový členové, Jasper a Alice, budou tu s námi bydlet," říká Esmé.
Já se zvedám a podávám ruku té upírce a představuji se. Upírka se představila jako Rosalie. Pak ji podává ruku Alice. Alici se ta upírka líbí, ale ona je namyšlená. I tak si myslím, že si Alici oblíbí, kdo by si jí nezamiloval. Alice má nepřítomný výraz, to znamená vizi. Všichni na ni šokovaně koukají. Carlisle jí chce sáhnout na čelo, jestli nemá horečku.
„To je dobré měla vizi." říkám v klidu a obrátím se na Alici s otazníky v očích. Ona jen ukáže na dveře. Za chvíli zavržou dveře, kde se objeví 2 vysmátí upíři, když nás spatří oba jako zkamení. No ani se nedivím, já se taky zachvěl. Neznámí upíři, to ve mě vyvolává boj. Jeden se dost vylekal a divně na nás civí. Má zrzavé vlasy. Ten druhý má krátké, tmavohnědé vlasy a plane vzrušením. Je přátelský. Hrne se k nám a představuje se:
„Ahoj já jsem Emmet, manžel Rose," mrká na svou manželku, ta protáčí panenky.
„Ahoj, já jsem Alice a tuto je Jasper," představuje Alice nás.
Esmé se ozvala:„Tam, to je Edward, je trochu ostražitější." Edward nám podává ruku.
„Díky," říká Edward Alici.
„Za co?" ptá se nechápavě.
„Že jsi mě pochválila," zazubil se Edward.
„Ale to jsem neřekla nahlas," zarazila se Alice.
Emmet se směje:„On Edward umí číst myšlenky."
Páni, číst myšlenky, to uměl můj kamarád-upír, než ho zabili. Zase jsem sklesl. ne, nesmím na to myslet a zkazit si pobyt.
„Celkem výhodný, ale když člověk slyší myšlenky všech v místnosti, začínají ho otravovat," dořekl Edward. „Nebo znechucovat," zašklebí se na Emmeta.
„No dovol, nemusíš mi čichat do hlavy," vzteká se Emmet.
Nevím, o čem se baví, ale Esmé nás odklízí nahoru. Abychom se nenechali svést do bitvy. Ukazuje nám náš pokoj, jen do něj letmo nahlédnu a jdu pro kufry. Emmet jde za mnou.
„Co myslel Edward tím, že máš nechutné myšlenky?" ptám se ho jen tak, aby nestále řeč.
„On mi závidí, on s nikým nikdy nespal, hihi," tlemí se Emmet, ale pšt.
Edward s nikým nespal?Páni, další novinka, přijde mi to vtipný. Emmet je fajn kluk, je s nim sranda, myslím, že si budeme rozumět. Slyším tiché zavrčení. To je Edward, zapomněl jsem, že umí číst myšlenky. Sakra. Teď tu nebudeme mít ani trochu soukromí. Edward opouští náš pokoj a žene se za Emmetem. Emmet mu utíká, ale pořád se směje. Jako malý.
Je večer, dnes půjdu Alici, mojí milovanou požádat o ruku. Plánuji to už dlouho, akorát čekám na tu správnou chvíli, svěřil jsem se Edwardovi a ten mi to schválil. Ale řekl, ať se nikam neženu. Pomalinku jsem otevřel dveře, Alice seděla u okna a dívala se na Měsíc.
„Koukni, Jazzi, to je krása," říká a ukazuje na Měsíc.
Musím jít o to požádat. mám strach, že mě odmítne. Doufám že ne. Klekám si.
„Alice," ozvu se. Čekám až se obrátí.
„Vezmeš si mě?" ptám se a otvírám před ní krabičku s prtsýnkem. tak toto je osudová chvíle. Mohl bych ji zmanipulovat, ale nechci jí to udělat. Ať se rozhodne podle svého srdce. Dlouho se rozmýšlí. Trochu ji upozorním, že to potřebuju vědět.
„Ano, Jazzi vezmu si tě, miluju tě," říká mi sladce a já jí navlékám prstýnek. je to kouzelná chvíle. Jsme nejšťastnější pár na světě. Alice mě políbila a já jí také. Pomalu ji zvedám a pokládám na postel(kterou jsme dopoledne koupili)

<- Předchozí kapitola Další kapitola->

Autor: Mispulka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Svěrací kazajka-15.Cullenovi: