Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Svěrací kazajka-16.Svatba

20.10.2009 (14:45) • Mispulka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1837×

Budu se vdávat! Zní to až neuvěřitelně, komicky a pohádkově. Já, která byla z nouze proměněna v upíra. Já, která byla prý v blázinci. Já, která je šílená do nákupů se budu vdávat. A nebudu si brát jen obyčejného muže. Bude to moje doživotní láska, můj Jasper. Nedokážu si představit, kdybych ho ztratila. Zabila bych se. Ano to bych udělala, ale nemyslet na to. Přece se budu vdávat. Budu jeho manželka. Nemůžu se dočkat, odpočítávám dny, jako malé děcko, které se těší na Vánoce. To nebudou Vánoce, bude to lepší. Jasper ze mě cítí ty emoce, musím se předním krotit, abych ho nepřesladila. Začínáme s Rose plánovat svatbu. Svatbu většinou plánují svědkové nebo družičky, ale já ji chci mít dokonalou. Proto ji dělám já a Rose. Jasně že i Esme. Ta bude mít na starost rozestavění nábytku, protože je to její vášeň. Každý jsme jiný závislák.

Carlisle si zavolal Jaspera a Rose a zeptal se jich , jestli by nepřijali stejné příjmení Hale, protože jsou si velmi podobní. Musíme každý hrát nějakou roli. Jsme jako herci, filmové hvězdy, akorát se nás nikdo všímat nebude a ani si nás nebudou fotit. Já například hraji sestru Edwarda a Emmeta. Takže jsem si přivlastnila příjmení Cullenová. Musím ho používat i po svatbě, ale nevadí. Svatba bude tuto sobotu. Až v sobotu, dneska je Pondělí. Teprve pondělí. Ááá já se tak těším. Já se asi rozsypu. Už jsem si dala ušít šaty, na míru. Esme mi řekla, ať si vyberu a nechám ušít, budou podle mého vkusu, i když budou drahé. Oni mi to zaplatí a za to jsem jim vděčná. Budu mít samozřejmě bílé šaty až na zem se závojem a vlečkou. Šaty nejsou moc nabírané, spíš hladké. Okolo pasu má 10 cm široký růžový pás, závoj je trochu narůžovělý a celé to je perfektní. Ty šaty jsou pohádkově nádherné. Zatím jsem je neviděla, jenom se šijí, ale budu spokojená.

Esme volá přátele z Aljašky, zve je. Já nemám koho pozvat a Jazz nikoho pozvat nechce. Dnes je středa. Jdeme s Rose a Esme vybírat boty . Proto radši vyrážíme ráno. Prošly jsme 10 obchodů a já si konečně vybrala. Mám nádherné růžové střevíčky na podpatku, ne moc vysokém a jsou zdobeny perličkami. Vycházíme z obchodu, mě napadá ještě milion věcí, co na tu oslavu potřebujeme, ale Rose s Esme mě tahají pryč, to se prý bude zařizovat až v Pátek. Tisknu nové botky k sobě a nechci je dát z ruky. Chovám se jak malé děcko , co dostalo novou hračku. Vracíme se domů. Páni si mysleli, že jsme se ztratily. Jasper je bombardován pozitivními, radostnými emocemi, ale nevadí mu to a nechává se jimi ukolébávat.

Je pátek večer, můj velký den se blíží, jsem šťastná. S Rose a Esme připravujeme dům, ale oni mě nechtějí nechat nic dělat, prý ať je to překvapení. Zase moje slabé místečko, já miluju překvapení. Jdu se poprocházet, slunce zapadá. Jdu na Edwardovu loučku, jsou tu chvilku a Edward si hned přivlastní louku. No nechápu to a ani asi nepochopím. Jdu pomalu, ne upíří rychlostí. Užívám si paprsků, dopadajících na mou bílou, studenou kůži, která se po jejich dopadu třpytí jako stádo drahokamů. Za chvíli jsem tam. Sedám si jen tak do trávy a koukám na zapadající sluníčko. Je to nádhera, jsem tak zaujatá, že ani neslyším, že někdo jde. Někdo mi zakrývá oči, já se otáčím a heleme se, je to můj Jasper. Oh jaké překvapení. Čekala jsem ho tu. Chvílí jsme se jen tak dívali na tu nádheru a on se mě zeptal:

„Těšíš se?"

„Samozřejmě, nemůžu se dočkat," říkám mu a líbám ho na jeho chladné rty. Seděli jsme tak ještě dlouho do noci, ale radši jsme se vydali domů, aby nás dlouho nehledali.

Chtěla jsem koupit miliony věcí na výzdobu. Měla jsem představuj kolik tam bude růží, lilií a jiných květin atd. , ale Rose s Esmé mě zarazily. Řekla, že je to moje svatba a já že se s tím nesmím zahazovat. Prudce mě posadily do křesla a rozebírali výzdobu. Nespokojeně jsem zavrčela, ale aspoň se nebudu vzrušovat nepodstatnými věcmi.

Je sobota můj velký den. Já se toho dožila, opravdu budu paní. Začíná mě užírat nejistota. Klapne to?Co když Emmet vyvede nějakou hovadinu?Zatím žádné nepříznivé vize nemám. Běžím dolů po schodech a počítám každou kytku, rovnám každou vázu, utírám každý mini kousíneček prachu. Esme a Rose mě násilně vlečou do pokoje. Já jsem snad šílená. Uklidňují mě. Uvědomuju si že vše zařídili Rose s Esme a bude to super. Musím se uklidnit.

Vyháním Jazze z pokoje, ženich nesmí vidět nevěstu ve svatebních šatech dříve než při obřadu. Přichází Rose a Esme a pomáhají mě obléci. Jde to ztěžka, šaty jsou šité na míru a já je nechci zničit. Do pokoje nakoukne Edward: „Juuj," zapíská a mizí za dveřmi před Rosinou botou.

„Vedle," ozve se za dveřmi.

Takové nádherné šaty, jsem princezna, královna nebo, ne víc nepůjdu, tak namyšlená zase nejsem. Cítím nějaký divný pocit kolem žaludku, já mám trému. To si snad děláte ze mě srandu!Já mám opravdu trému. Né takovou jakou má člověk před zubařkou nebo injekcí, takovou co mají herci. Dělá se mi mdlo, ale musím to vydržet. Už mám šaty, už jenom závoj, boty a doplňky. Přichází Emmet se slovy:

„Kdybys nebyla zadaná, hned bych tě bral. " Rose po něm hodí hrozně ošklivý pohled a Emmet radši zmizí. Jsem ráda , protože jim nechci rozházet manželství. To by mi ještě scházelo, plačící Rose a rozzuřený Emmet. Jasper by ses z těch emocí zbláznil. Nechávám se unášet pozitivními emocemi. Bude to bomba. Rose si připravuje spoje společenské šaty. Jsou perfektní. Na Rose je všechno perfektní. Je vysoká, blonďatá, pěkná, já jsem takové malé pivo. Oddávat nás bude Carlislův kamarád z Aljašky. Neznám ho, ale doufám , že to nezkazí. Né, nesmím tak myslet. Nikdo to nezničí, bude to perfektní. po svatbě je naplánovaná svatební hostina, na kterou mám přichystané jiné oblečení, nechci si ty nádherné šaty v lese umazat.

Zvoní zvony, všichni jsou ve svátečním. Jééé to je nádhera, Esme připravila svatební oblouk z růžových růží. Sedím u zrcadla a koukám na svůj odraz. Zasloužím si to?To určitě není pravda, je to jen sen. Rozpláču se. Někdo klepe. Rose jde pro mě do pokoje. Vidím mě jak pláču.

„Co se děje?" ptá se vylekaně Rose, „ty ho nechceš?"

Hodím po ní vražedný pohled, ale pak se uklidňuju:

„Ne , já pláču štěstím," A vrhám se jí oko krku. Takové štěstí si nezasloužím. Hladí mě po zádech a domlouvá mi , ať pohnu. Vše je nádherné. Rose vychází z pokoje a všechny uklidňuje, že už jdu.

Scházím pomalu ze schodů za svatební písně, kterou hraje Edward.. Všichni se na mě koukají s úžasem v očích. Jsem šťastná. Jasper se usmívá od ucha k uchu. Když k němu přijdu, chytne mě za ruku a pošeptá mi:

„Jsi nádherná. " Obřad začal.

„Vážení a milí, sešli jsme se tu obychom spojili dvě, milující se srdce. . . . . . ," říkal oddávající. Neposlouchala jsem ho. Mlel samé hlouposti o tom, že si budeme věrní a že se musíme milovat i za deště nebo tak něco. To je přece samozřejmé, jinak bychom se nebrali. Všichni koukají a mě napadlo, jestli nemám něco nakřivo nebo špinavé.

„Snoubenci, vyměňte si snubní prstýnky a řekněte své sliby," řekl oddávající.

První začíná Jasper:„Moje milovaná Alice, slibuji ti, že tě budu milovat ve štěstí i neštěstí, ve zdraví i nemoci a budu ti věrný do smrti a k tomu mi napomáhej Bůh," řekl a navlékl mi snubní prstýnek.

Teď já:„Můj milovaný Jaspere, slibuji ti že tě budu milovat ve štěstí i neštěstí, ve zdraví i nemoci a budu ti věrná do smrti a k tomu mi napomáhej Bůh," a navlékla jsem mu prstýnek.

Pak se nás ještě zeptal:„Jaspere Whitlocku Hale berete si zde přítomnou Alici Cullenovou za svou právoplatnou manželku?"

„Ano," vykřikl Jazz. „A vy , Alice Cullenová, berete si zde přítomného Jaspera Whitlocka Hale?"

„Ano," vypískla jsem, ještě než dořekl otázku.

„Má-li někdo něco proti tomu, aby byli tito snoubenci oddání, nechť promluví teď nebo ať mlčí navěky," řekl oddávající.

Viděla jsem ja Rose drží Emmetovi ruce, aby neřekl zase nějakou krávovinu. On by z toho měl strášnou legraci a řekl by zase nějakou prkotinu, například, že Jasper má špatný trenky na svatbu.

Oddávající:„Nyní můžete políbit svou nevěstu, Jaspere. " Jasper mě chytil, trochu naklonil a dlouze a sladce políbil.

Jasperův pohled:

Budeme se brát, to je dobře. Budu mít svou lásku jen pro sebe a na věky. Už to nebude taková nudná věčnost, bude plná lásky a oddanosti.

Ráno si mě a Rosalii zavolal Carlisle. Rosaliino příjmení je Hale. Carlisle se mě slušně zeptal, jestli bych nehrál jejího bratra. Musíme se maskovat, aby nikdo nepoznal, že jsme odlišní. Proto jsem to přijal. Jsme si totiž velmi podobní, jako sourozenci. Já budu Jasper Hale a moje Alice bude používat příjmení Cullenová.

Je pondělí, Alice má příšernou radost, že se jí budou šít nádherné šaty. Nic proti ženským, ale mít radost z kusu hadru? To prostě nepochopím, protože jsem chlap. Já taky budu mít oblek. Není na něm nic extra, prostě normální černý oblek. Alice mě přinutila obléknout si jich alespoň pět. V tomto jsem se jí líbil nejvíce. Podle mě byly všechny stejné. Klidně bych si vzal i Emmetův z jeho svatby, navrhl jsem to Alici, ale ta mě přejela takovým jejím odmítavým pohledem a tak jsem se o tom radši nezmiňoval.

Cullenovi pozvaly na naší svatbu i jejich přátele z Aljašky. Rád se s nimi seznámím.

V pátek jely Esmé, Rosalie a Alice koupit boty. Byly tam skoro celý den, co tam tak dlouho dobu dělaly? To těch bot tam měli tolik? Já jsem zatím s Emmetem mapoval lesy v okolí, Emmet mi ukázal Quiletskou hranici, za kterou nesmíme. Fuj, tady to strašně smrdí, jdeme radši pryč.

Holky se konečně vrátily, určitě vykoupily celé nákupní centrum. Byl jsem překvapený, když Alice svírala v ruce jenom jedny boty. Štěstí z sálá na sto honů. Jsem šťastný, když je ona. Jsem jako zfetovaný vším tím kolem.

Alice mi na chvíli zmizela. Zeptal jsem se Edwarda v myšlenkách kam šla. Odpověděl mi, že na jeho louku. Nevím, kde tu svojí louku má, Ale Alici vycítím podle jejích pocitů. Letěl jsem lesem, dokud jsem na ně nenarazil. Seděla na zemi a pozorovala zapadající slunce. Její pokožka se v jeho záři nádherně třpytila. Byla kouzelná, je to moje víla.

Tiše jsem si k ní sedl a zakryl jí oči. Ona věděla, že jsem to já. A já jí chtěl překvapit, lae jak můžete překvapit holku, která vidí do budoucnosti. Seděli jsme vedle sebe tiše, nikdo z nás nechtěl rušit tu nádhernou atmosféru. Pak jsem jí nakonec porušil já:

„Těšíš se?"

„Samozřejmě, nemůžu se dočkat," řekla a jemně mě políbila na mé chladné rty.

Po delší době jsme se vydali zpět k domovu, aby nás nehledali.

Už je sobota, náš velký den, na který nikdy nezapomeneme. Hned ráno mě vyhodila Alice z pokoje. To je zas nějaká tradice nebo rituál. Šílené. Tak jdu, přece tam nebudu zaclánět. Párkrát jsem slyšel práskání dveří. Obdivoval jsem tady výzdobu, holkám se to vážně moc povedlo, jsou to šikulky, to se musí uznat. Všichni jsou tu šťastní a natěšení včetně mě.

Pochvilce se přiřítili Edward s Emmetem.

„Ženichu, za hodinu se ženíš a ty nejsi ani oblečený. “

Emmet mě nějak odtáhl do jejich pokoje, podal mi oblek a čekal. Já také.

„Tak dělej, převlékej se. “

„Tak na mě nekoukej. “

„Já se otočím. “

Za chvilku přiletěl Edward a odtáhnul Emmeta pryč. Poprosil jsem ho o to. Teď mám klid. Bleskově jsem se oblékl, jenom jsem sem kouknul do zrcadla, vběhl do pokoje Emmet a vylil na mě nějakou voňavku. To je šílený upír, s tím bude velká legrace.

Všichni jsou nastrojení. Edward začal hrát na piano a čekalo se už jen na nejkrásnější ženu dne. Alice mohly mít na sobě klidně pytel od brambor a vypadala by v něm skvěle. Všichni se koukají nahoru. Alice nejde. Snad si to nerozmyslela. Zahnal jsem nepříjemnou myšlenku. Rosalie za ní šla. Po chvilce přišla zpět a Edward zase začal hrát. Vrzly dveře a v nich stál můj anděl. Doslova anděl. Alice byla v šatech nádherná. Měl jsem co dělat, aby mi úžasem nespadla čelist. Pomalinku scházela ze schodů za svatební písně. Došla ke mně a já jí pošeptal:

„Jsi nádherná. " Obřad začal.

„Vážení a milí, sešli jsme se tu abychom spojili dvě, milující se srdce," říkal oddávající.

Nešlo ho vnímat, bombardovalo mě tolik emocí, až jsem je nestačil vnímat. Splnil se mi sen. Budu se svou milovanou navěky.

„Snoubenci, vyměňte si snubní prstýnky a řekněte své sliby," řekl oddávající.

První začínám já :„Moje milovaná Alice, slibuji ti, že tě budu milovat ve štěstí i neštěstí, ve zdraví i nemoci a budu ti věrný do smrti a k tomu mi napomáhej Bůh. “ Navlékl jsem jí prstýnek.

Teď Alice:„Můj milovaný Jaspere, slibuji ti že tě budu milovat ve štěstí i neštěstí, ve zdraví i nemoci a budu ti věrná do smrti a k tomu mi napomáhej Bůh. “

Oddávající se mě zeptal:„Jaspere Whitlocku Hale berete si zde přítomnou Alici Cullenovou za svou právoplatnou manželku?"

„Ano," vykřikl jsem.

„A vy , Alice Cullenová, berete si zde přítomného Jaspera Whitlocka Hale?"

„Ano," vypískla.

„Má-li někdo něco proti tomu, aby byli tito snoubenci oddání, nechť promluví teď nebo ať mlčí navěky," řekl oddávající

Radši jsem se ani neotáčel, nechtěl jsem nikoho vidět, ale vypadalo to, že se nikdo nehlásí.

Oddávající:„Nyní můžete políbit svou nevěstu, Jaspere."

Trochu jsem jí naklonil a dlouze políbil.

Konec

<-Předchozí kapitola

Autor: Mispulka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Svěrací kazajka-16.Svatba: