Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Svěrací kazajka - 6. Strach a bolest

06.10.2009 (16:15) • Mispulka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2086×

Jsem tu prý týden, je tu nuda. Mark mi přinesl nějaké knihy a papíry na čmárání. Alespoň nějaká zábava. Musím mu pochválit, že je tu lepší jídlo než v blázinci, dnes jsem měla muffiny. Mňam. Už se tu ani nebojím a krys si nevšímám. Čeho se mám bát? Že umřu nudou? To je taky možnost. Mark říká, že se mám bát Jamese. Asi žárlí. Uchechtnu se pro sebe. Přišla jsem na to, Mark žárlí na Jamese.

Někdo klepe, říkám dále s plnou pusou. Je to James.

„Ahoj Jamesi," říkám a hrnu se k němu. Markovo varování ignoruju. Proč ne, ať si žárlí.

Jaj, James má zase černé oči. Začínám se bát. A hodně. James má v očích nepřátelský výraz. Prosím to ne, jen to ne. Ne nesmím se ho bát, je to můj kamarád, hodně jsme spolu zažili. Přibližuje se. V jeho očích vidím hlad a touhu. Touhu po mě? Nevím. Nikdy jsem se v mužích nevyznala.

„Ahoj krásko," říká James a blíží se ke mě.

Probouzí se ve mě zavrhovaná panika. Panika, která mě pomalinku ovládá. Chci křičet, ale křik mi uvízl v krku.

„Co chceš," ptám se Jamese zastřeným hlasem.

„Ty krásně voníš," říká, udělá krok ke mě a přičichne mi ke krku.

„Hledal jsem tě," ozval se a slastně vzdychl. Dělám krok dozadu a nabourávám do zdi. Sakra, jsem v pasti.

„Chceš mě znásilnit?" ptám se s hrůzou v očích.

„Ne, něco horšího," říká James a tiskne se ke mě.

Pláču a už křičím, chovám se jak smyslů zbavená. teď mě můžete vzít do blázince, už se chovám jak blázen slyšíte, chci zpět, nechci tu být. Klidně si mě tam nechte celý život, jen mě ochraňte od tohoto psychopata. Toto je sen, noční můra. Můj přítel mě chce zabít. Mám mu ještě říkat přítel? Ne, nevystihuje ho to. Už se smiřuji s tím, že umřu, ani nevím jak. Doufám , že rychle a bez bolestně. Možná James patří k těm, kteří vraždí pomalu a bolestně a vyžívají se v utrpení druhých. Nevím, nevím nic, co dělat, jak ho zneškodnit.

Vtom slyším divoký křik a ve dveřích se objevuje Mark.

„Děkuji Marku, díky, zachránče , promiň , že jsem tě neposlechla, měl jsi pravdu, James je zlý," formuji si v hlavě omluvu. Ale myslím, že teď na to nebude mít čas. Vycení na Jamese zuby. Woow, ten má ale velké a bílé zuby. Řekla jsem zuby?Proč na sebe cení zuby, chovaj se jak psy, kteří se chtějí bít o kus klobásy? Ta klobása jsem já? Je to divné přirovnání, ale sedí. Mark se vrhá na Jamese a zakusuje se mu do krku. Nevím co se děje , ale krčím se v koutě, strachy se třesu a pláču. Mark kousl Jamese, je snad zvíře nebo blázen? James se zvedá, ale jeho rána nekrvácí, je to hodně divné.

Boj , který se tu odehrává ani moc nevnímám. Zaobírám se sama sebou. Co bude potom?Co se stane, třeba Mark odežene Jamese, zavolá na něho policajty a vezmeme se. Jsem ironická, oni tu bojují zuby, nehty, spíš zuby, o svůj holý život a možná i můj a já myslím na svatbu. Jsem sobecká. Chci Markovi pomoci, ale nevím jak. Neumím se bít ani kopat.

James se vrhá na Marka a odhazuje ho na stěnu. Mark se bezvládně svalil na zem.

„Nééé!" křičím a plazím se k němu. James mě popadl a naklonil, křičím. Zadrápla jsem se mu do ruky. Bolestí ucukl. Mark se zvedá, odhazuje mě pryč, já přistávám na provizorní posteli. Mám strach. cítím bolest v levé ruce, asi bude naražená. Au, to bolí. Chudák Mark, schytá to za mě. Stojím mu za to?Ne. Půjdu mu říct, ať se na mě vykašle a nechá Jamese, ať mě zabije. Já mu za to nestojím. Chci vstát , nejde to. Třesou se mi kolena, jsou jako z rosolu.

Strach, pot, slzy křik a boj. To je stručné shrnutí děje tady. Každou chvíli se ozve tříštivá , ohlušující rána. Každou chvíli zakřičím strachy. Musím dýchat. Vlny strachu mě zaplavují a já se v nich začínám topit. Slyším tlukot svého srdce a začíná mě děsit. Ježí se mi vlasy. Mé zvětšené zornice určitě zabírají celé oko. Cítím Markovu bolest. Moje hlava se snad rozskočí. Zakrývám si oči a chráním si hlavu. Tento stísňující prostor přidává na tajemné a strašidelné atmosféře. James je krutý, vidím v jeho očích nenávist a odhodlání zabít mě. Akorát nevím jak. Vypadá na brutálního masochistu, který touží po krvi, jenž mi pulzuje v žilách. Těší se až tu vykrvácím a on se v tom bude vyžívat. Všude bude tryskat má krev a James se bude zlomyslně smát. Děsím se toho výplodu mé fantazie, snažím se ho zahnat, ale co když je to pravda?

Je jako Jack Rozparovač, ale já nejsem prostitutka. Nic jsem mu neudělala. Začínám si radší prohledávat svědomí , ale nic nenacházím. Chci utéct, chci pryč, daleko odtud. Strašně se bojím a mám ztuhlé svaly.

Mark bere Jamese a škrtí ho, James je ale silnější, bere Markovo hlavu a mlátí s ní o zeď. Ječím, ani nevím, kde se to ve mě bere. Mám strach, zvedá se mi žaludek. Moje srdce bije 100x rychleji než normálně. Bíjí se tu o mě dva muži. jako dobro a zlo, nebe a peklo, jako oheň a voda jako život a smrt . Ale který je dobro ?Který je život? Nevím si odpovědět. Je to těžká zkouška mých citů a nervů. Jestli tohle přežiji, dám se na charitu a k řádovým sestrám a nebo si zarezervuji celoživotní pobyt v psychiatrické léčebně, protože brzy se zhroutím. Nejen nervově. Ozve se rachot. Mark letí a nabourává do zdi ohromnou rychlostí. Zeď se bortí. Cihly se sypou dolů. Uhýbám jim, ale jsem moc pomalá. Cihla mi spadla na nohu a druhá na hlavu. Zatočilo se mi v ní. Vidím miliony hvězdiček. Padám a chvilku jsem bezvědomí. Probírá mě další rána, teď o něco prudší. Nevím kdo koho hodil, nevím kdo vede, nevím nic. A přitom jsem tu jako svědek. Ležím tu na levém boku a vše pozoruji, přesto však nevím nic. Myslím na Polly, musí se o mě bát, kde jsem, co dělám. Mně moje Polly chybí, chci být u ní, povídat si s ní. Prostě ji alespoň slyšet. Slyšet říkat, že vše bude ok a že to přežiju a nezblázním se.

Nohou projíždí ostrá, palčivá bolest. Křičím a pláču. Asi to mám zlomené, napuchlo to. Slyším další rány, James bije Marka. Ani jednomu z nich neteče krev a to se bijí dlouho. Já, i když uhýbám, mám hodně modřin a teče mi krev. Krev!Zhrozím se. Odvracím pohled od té rány. Chce se mi zvracet. Vzduch okolo mě se nasakuje nasládlou vůní krve. James se otáčí. Nasává nějakou vůni. Toužebně se usměje a pohledí na mě. Mark si všímá co se mi stalo. Využívá chvilkové Jameseho nepozornosti a vší silou ho odhazuje pryč. Přiskakuje ke mně. Strachy se mi stahuje žaludek. Nevím co mám dělat. Utíkat? Křičet? Prosebně kouknu na Marka:

„Marku, já se bojím."

„Neboj se," usměje se Mark. Přemáhá se. Bolí ho to.

„Vím, že to dobrý nebude, nelži mi," pláču.

James se zvedá, řítí se ke mně. Zavírám oči. Mark se zvedá a odsouvá ho. Ozve se tříštivá rána. Mark se na mě úzkostlivě zadívá a řekne:

„Alice, nechci abys umřela, proto mi odpusť to, co ti teď udělám." Věnoval mi další smutný pohled a kousnul mě. Vím, že asi blázním, ale on mě kousnul. Směji se. Kousnul mě, abych nezemřela. Jeho ostré zuby lehce pronikly mou tenkou kůží a zajely do masa. Au!Chvíli to nechápu-bolelo to kousnutí. Začíná mě pálit ruka. Chladím se ji o zeď. Podívám se na Marka, on mě chytí za ruku a chlácholivě ji stiskne. Má ji příjemně studenou. Jé, je to jako balzám. Ale ne na dlouho. Ruka mi hoří a oheň se posouvá blíže ke mě. Stupňuje se. Né já uhořím.

„Marku, uhas ten oheň, to pálí," ječím. James se vrhá na Marka a odhazuje ho vší silou. Chytají mě křeče a svíjím se v nich, ale ještě pořád vnímám okolí.

„Pomoz mi Marku, to bolí," ječím zoufale. James se po mě ohlíží, vidí , jak se svíjím v křečích. Ví co se se mnou děje. Bolestně zařval a vrhl se na Marka. Bylo to naposled co jsem Marka zahlédla.

Slyším prudké trhání, jako trhání masa nebo látky. Jsou to odporné zvuky, které jsou následovány křikem. Křikem, po kterém vám přeběhne mráz po zádech. Možná mám halucinace, ale vidím oheň. Oheň a křik, poslední co jsem vnímala.

Přestala jsem vnímat okolí. Celé tělo mi hoří, pálí to. Ach ty křeče. Vykřiknu. Bolí to. Toto je nejhorší co jsem mohla zažít. V hlavě mi probíhá celý život. Vidím sebe, je mi asi 6 let, jak sedím s mamkou na pískovišti. Brečím. Vidím mamku, Polly a všechny, co miluji. To mě trochu rozptýlilo. Už zase cítím pálení. Mé srdce začíná bít strašně rychle. Celé tělo se svíjí v bolestech. Proč toto podstupuji, kvůli čemu, kvůli komu?Co jsem udělala špatně?Asi to , že jsem se narodila, ale já nechci za nic platit. Nevím co se se mnou stane, jestli ta bolest povolí, půjdu do nebe nebo co bude dál?Zase vidím mámu. Uklidňuje mě pohled na ní, její slova, její oči.

„Mami, pomoz mi,"volám, ale svůj hlas neslyším. Mám halucinace. Zalila mě vlna chladu, ale oheň se zase vrátil. Pálí to je to jako kyselina. Ohnula jsem se pod tou prudkou dávkou.

„AAA," vykřiknu bolestí.

Vynechává mi srdce a začíná zpomalovat. Bolest se nepřestává stupňovat. Proč já, co jsem komu udělala?Naposledy vidím svou mamku, její obličej se mi rozmazává a mě zahlcuje tma. Žádné vzpomínky. Zase vzplanutí ohně. Další příliv bolestí. Drží se mě tma a ne a ne mě pustit.Přestávám věřit, že to přežiju. Vzdávám se, už se ani nesnažím té bolesti bránit, kašlu na život, kašlu na vše. I tak zemřu, tak ať je to rychle. Je to jako jed, jed s ohněm, který napadá moje tělo. Kdo mi to způsobil?Kdo za to může? Proč?

Nevím, jak dlouho tu jsem, hodiny, dny, týdny, měsíce? Ztrácím pojem o čase a prostoru. Hlava mi bolí. Mám v ní snad taky ten zpropadený oheň? Změna, bolest zesílila, oheň se mi usadil v hrudi. Srdce se předhání s někým, něčím, bije jako o závod. Bojím se ,že mi vyletí z hrudi. Drží ho oheň. Spaluje mi srdce. Vynechává čím dál víc. Slyším a vnímám jen tlukot mého drahého srdíčka. Oheň ustupuje. Že by? Bolest také. Poslední vzplanutí ohně spálilo mé srdce. Poslední bouchnutí. Ticho. Zničující ticho. Bolest je skoro pryč. Jsem mrtvá? Půjdu do nebe? Kdo jsem? Pomalu přicházím k sobě samé. Pomalu otvírám oči. Změnila jsem se. Probouzím se do nového světa.

<- Předchozí kapitola Následující kapitola ->

Autor: Mispulka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Svěrací kazajka - 6. Strach a bolest: