Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Svítání

Je tma a já nespím. Už je to měsíc, co jsem upírkou. Když mě Edward proměnil v upírku, o hodně jsem zkrásněla. Teď už si v klidu můžu říct, že jsem Edwardovi rovna. Jsem krásná. Jako on, Alice, Rosalie, Renesmee a celá rodina Cullenových. Teď do nich patřím i já. Jenže do naší rodiny už jakoby patří i Jacob. Je to vlkodlak a dřív, když jsem ještě nebyla upírkou, to byl i můj nejlepší přítel. Otisknul se do mojí dcery Renesmee a já ho už nemám jako kamaráda, ale jako budoucího tchána. Renesmee je teprve měsíc, ale vypadá na tříletou holčičku. Je hrozně podobná svému otci, mému Edwardovi. Ach, Edward. Ještě pořád ho tak miluju.

„Bells?“ „Ano, Edwarde?“ Edward přišel ke mně a políbil mě.

„Dneska večer jdu na lov… Půjdeš se mnou?“ Lov. Od té doby, co jsem upírka, chodím pravidelně na lovy. Nejraději mám medvědy.

„Ano, lásko, půjdu s tebou.“ Edward se usmál tím svým pokřiveným úsměvem a já mu dala pusu na tvář. Rosalie s Emmettem, Alice s Jasperem a Esme s Carlislem jsou na lovu už dneska. Malá Renesmee je poloupírka. Spí. A Jacob samozřejmě spí vedle ní.

„Nemysli na něj, Bells.“ Už jsem málem zapomněla na to, že Edward umí číst myšlenky i mně, teda až od té doby, co jsem se naučila používat svůj štít.

„Já na něj nemyslím. Jenom mám pořád zlost, že je Renesmee i jeho. Je to hrozné.“ Jak můžu být tak zoufalá? Měla bych být ráda, že už Jacob nemiluje mě, ale Renesmee, ale mně to připadá divné. Edward mě něžně objal.

„Edwarde, já jsem upírka. Nemusíš jít na mě tak něžně.“ Pronesla jsem v žertu. On ho pochopil.

„Já vím, ale stejně… Je škoda, že už nikdy neuvidím, jak se tvoje tváře červenají. A taky už tě nebudu moct chránit, protože už nejsi takové nemehlo, jako když jsi ještě byla člověk.“

„Edwarde!“ křikla jsem na něj a usmála se. Trošku mě urazilo slovo „nemehlo,“ ale Edward se jenom usmál a přitiskl si mě blíž k tělu, a tentokrát i větší silou. Já jsem se k němu ještě víc přimáčkla a začala ho líbat. Edward mi moje polibky oplácel.

„Co budeme dělat teď? Zeptala jsem se ho. Edward nevypadal, že by to nevěděl, ale překvapilo mě to.

„No, dneska jsem byl v obchodě s DVD a koupil jsem nový film. Nechceš se na něj podívat?“ Usmála jsem se. Tohle on miloval. Koukat se mnou na filmy. A já taky. „Dobře. Pusť to.“ Edward vstal, došel k DVD přehrávači a vložil tam DVD. Hned se to spustilo. Pak si přisedl ke mně a objal mě. Já se k němu přitiskla a sledovala film.

„Ahoj, všichni!“

„Ahoj, Alice!“ Pozdravily jsme se.

„Tak jaký byl lov?“

„Ale jo, šlo to. Jak jste se tu měli bez nás?“ Podívala se na Edwarda. Nevypadal nějak překvapeně, že se Alice a zbytek mé rodiny Cullenových vrátila z lovu tak brzo.

„Ahoj, této!“ zvolala zvesela Renesmee. Už nespala a Jake taky ne. Oba si zrovna hrály s Renesméinou panenkou, kterou dostala od Edwarda.

„Ahoj, zlatíčko!“ vykřikla radostně Alice. Popadla Renesmee a pak znechuceně řekla:

„ty teda smrdíš jako pes!“ a pak ji podala Jakovi. Jacob seděl na zemi a koukal na ni. Už si zvykl, že pro upíry, a teda i pro mě smrdí. Každopádně já už mu taky nevoním. Vzal si od Alice Renesmee a dál si jí nevšímal. Potom přišla i Rosalie. Teď, když jsem upírka, už mě má docela ráda a zvykla si, že patřím do jejich rodiny. Jenom se na mě usmála. Rosalie byla krásná. Ne, ona nebyla krásná, ona byla nádherná. A já jí vždycky tak záviděla. Teď už nemusím. Prosklenými dveřmi vešel Carlisle s Esme.

„Ahoj, Bells, jak se máš?“ Pozdravila mě vesele Esme.

„Ahoj, mám se fajn.“ Pak jsem došla k Jacobovi a vzala si od něj Renesmee.

„Dovolíš?“ Řekla jsem mu a on mi ji podal. Nechtělo se mu. Renesmee mi dala ruku na tvář. Viděla jse ji a Jacoba, jak sedí u nás doma na zemi a hrají si s panenkami. Pak jsem tam přišla já a vzala mu ji. Nakonec tam byl jenom otazník.

„Renesmee, neboj, vrátím tě Jakovi, ale teď pojď ke mně. Jsi moje dcera!“ Jenže najednou se Renesmee rozplakala. Položila mi ruku na krk. Viděla jsem Jaka v srdíčku. Došla jsem k němu, podala mu Renesmee a vyštěkla na něj:

„Vidíš, co jsi udělal? Teď má ráda jenom tebe!“ Jacob si vzal Renesmee a řekl mi:

„Bells, ty víš, že já za to otisknutí nemůžu. Tak se na mě nezlob.“ Ale já se nedala utěšit.

„To ty za to všechno můžeš! Měla jsem tě tenkrát, když jsem se to dozvěděla zabít!“ Renesmee se zase dala do pláče. Já jsem to už nevydržela a vyběhla ven do lesa. Edward vyběhl za mnou.

„Mám ho vyhodit?“

„Je mi to jedno.“ Na nikoho jsem neměla náladu. Ani na Edwarda, tomu to ale očividně nevadilo.

„Ale no tak. On za to nemůže.“

„Od kdy se kamarádíš s vlkodlakama?“

„Od té doby, co nám pomohli v naší poslední bitvě.“

„Neříkala bych tomu bitva.“

„Dobře.“ Obejmul mě. Teď jsem se měla rozplakat já, ale od té doby, co jsem upírka, už nemůžu. Tak jsem jenom sklopila hlavu na Edwardovu hruď a vzlykala.

„Neboj, Bells. Renesmee tě má ráda. A mě taky.“

„Ano, jenže jeho miluje.“ Nechtěla jsem o Jacobovi slyšet ani slovo.

„Ale- “

„Nemluv o něm, prosím.“

„Dobře. Neproběhneme se?“ Usmála jsem se a mrkla na něj.

„Budu rychlejší“ spiklenecky jsem pronesla a rozběhla se do lesa.

Když jsme se vrátili, on už u nás nebyl a Renesmee spala.

„Kde jste byli tak dlouho?“ ptala se starostlivě Esme.

„Musela jsem se proběhnout, abych nemyslela na toho zrádce.“ Nedokázala jsem vyslovit jeho jméno. Od té doby, co se mi otiskl do mé Renesmee už ho nemůžu ani cítit. Není to tím, že smrdí, ale tím, co všechno způsobil. A všichni až na mě to chápou. Esme se usmála.

„Bello, nesmíš to všechno brát tak vážně. Alice si promluvila s Jakem i s Nessie, promiň, s Renesmee a Jake říkal, že on to nijak neovlivní. On za to nemůže. A Renesmee řekla jen, že…“ Esme se odmlčela.

„Že co?“ „Že nás všechny má ráda, ale…“

„Ale jeho miluje. Já vím. Nesnášim ho!“

„Pochop to, Bells. Co bys dělala ty, kdyby nám vadilo, že ses vdala za našeho syna Edwarda?“ Na to jsem nepomyslela.

„Nebo co bys udělala, kdybychom tě neměli rádi a kdybychom nechtěli, abys tenkrát chodila s Edwardem?“ Sklopila jsem hlavu. „Nevím. Nedokázala a pořád se nedokážu od Edwarda na víc jak dva dny oddálit. Tenkrát, když jsem o něj přišla, mě on zachránil. Zhroutila jsem se. Kdyby nebylo jeho, nevzpamatovala bych se z toho…“

„Tak vidíš. Tak si představ, že to má Ness – Renesmee s Jakem úplně stejně. Jenom s tím rozdílem, že teď už Jaka nesnášíš.“ Teď jsem se odmlčela já. Sesunula jsem se na pohovku.

„Když já nevím, co mám dělat. Hrozně na něj žárlím.“

„Já vím. Všichni to ví.“ Sklopila jsem hlavu.

„Co mám dělat?“ Esme promluvila tichým hlasem. Kdybych byla člověk, neslyšela bych ji.

„Hlavně se musíš přestat trápit tím, Renesmee miluje Jaka. Přestaň na to myslet.“

„A na co teda mám myslet?“

„Třeba na to, že je to její kamarád, kterého má hrozně ráda. Třeba tak, jak jsi měla ty ráda Jaka, když jsi byla člověk.“ Vzpomněla jsem si na tu dobu. Mé vzpomínky byly mlhavé, ale většinu věcí jsem si pamatovala.

„Jenže to mě ještě miloval.“

„Ano. Já vím.“ vzdychla Esme. Teď už jsem rozhodnutá. Budu ho jednoduše ignorovat. Snad to půjde. Zvedla jsem se z pohovky a šla za Alicí.

„Alice?“

„Ano, Bells?“

„Co si myslíš o něm?“ pořád jsem nemohla říct jeho jméno.

„Myslíš o Jakovi?“ Zamračila jsem se.

„Promiň. No, nevadí mi, ale to bych ti asi neměla říct, co?“

„Ne, to opravdu neměla.“

„No, Jacob je někdy docela fajn. Teda až na to, jak hrozně smrdí. Divím se, jak to s ním může Renesmee vydržet.“

„Je to napůl člověk, Alice. Lidem vlkodlaci nesmrdí.“

„Ano, ale taky napůl upírka. Musí jí aspoň trochu smrdět.“

„Asi jí to nevadí.“ Tím jsem uzavřela rozhovor s Alicí a šla si lehnout. Samozřejmě, spát nebudu, ale lehnout si můžu. To mi nikdo zakázat nemůže.