Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Svítání 4. díl, Nový začátek

02.12.2009 (22:00) • BarunQaaaBellis • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4374×

Včera večer, když jsem seděla a brečela na terase, jsem si něco slíbila. Budu na Jacoba kašlat a NEBUDU si ho všímat. Renesmee nechám, ať si miluje Jacoba, je to její věc, ale jestli se jí někdy něco s Jacobem stane, ať to bude malé říznutí nebo odřenina, tak si to s ním vyřídím! Celou noc jsem o tom přemýšlela a přišla jsem na to, že to je docela dobrý nápad. Když jsem to řekla Alici, také souhlasila. Esme o mě měla chudák největší starost. Uklidnila jsem ji, že už jsem v pořádku. Jasper dneska půjde na lov. On nechodí na naše místo na louce, on loví uprostřed lesa. Jeho oči byly tmavě černé. Už ani nemá takové potíže s ovládáním se u lidí, což je dobře. Alice je na něj obzvlášť pyšná. Dneska má k nám taky přijít Jacob. Když mi to Edward řekl, zachovala jsem klidnou hlavu, ale když mi nabídl, že by se mnou někam šel, odmítla jsem. Musím to překonat. Když budu sedět na sedačce a dělat jako kdyby tam nebyl, snad se mi to povede. Docela koukal a byl překvapený. Bylo to hóóódně neobvyklé, ale dostala jsem na něco chuť, a krev to nebyla!!! Řekla jsem to Esme, Alici a slyšela to i Rosalie. Zase si do mě musela rýpnout.

„Pořád jsem říkala, že nejsi normální upírka! Jinak si to nedovedu vysvětlit!“ Esme mě ale uklidnila.

„Víš, novorozeným upírům se jednou za čas stane, že dostanou na něco chuť a Rosalie si nevšímej. Taky se jí to jednou, když byla novorozená, stalo, ale to ti neřekla. Viď, Ros?“ Rosalie se znechuceným a naštvaným výrazem ve tváři odešla a Emmett to okomentoval:

„Rose, lásko, tak se pořád neurážej kvůli takové kravině. Co ti to udělá?“ a odešel za ní. Rozhodla jsem se, že zajdu za Renesmee, než přijde Jacob a povím jí o tom všem, co jsem si pamatovala z doby, kdy jsem byla ještě člověk, jenže Renesmee odešla s Alicí nakoupit. Samozřejmě. Není chvilka na to, abych si s ní mohla promluvit. Ach, tenhle upíří život je tak nudný!

„Tak co, už tě náš život nudí?“ zeptal se mě Edward a pořádně mě vylekal.

„Ne!“ odpověděla jsem. Nechci, aby ho to zase trápilo.

„To je dobře, protože si vyjedeme na výlet. Já, ty a Renesmee. Bez Jacoba! Sama mi ten výlet navrhla. Novinka, co?“ „To jo. Já jsem tak ráda, že vás mám!“ Obejmula jsem ho a pak políbila. Vyrušila nás Rosalie.

„Ehm, Edwarde, můžeš na chvilku?“ a přitom na mě hodila ten její „ledový“ pohled, na který jsem už zvyklá. Dělala jsem, jako kdybych si ho nevšimla. Edward se mi vysmekl a odešel za Rosalií.

„Co potřebuješ?“

„No já nic, ale Alice ti chce něco říct.“

„Aha, a proč za mnou Alice nepřišla sama?“

„To nevím, na to se jí klidně zeptej ty.“ A pak odešla. Koukala jsem na Edwarda. Zaregistroval můj pohled a pokrčil rameny. Sedla jsem si na židli. Teď vlastně nemám žádné kamarády, došlo mi. Sice jsem se potkala s Jessicou v obchodě, ale to bylo poprvé za rok. Teda snad dobře počítám. Přemýšlím o Jacobovi. Proč ho vlastně tak nesnáším? Protože se mi otiskl do Renesmee. Nežárlí m na ni ale trochu? Ne, určitě ne. Jacoba mám ráda jako kamaráda. Teda měla jsem. Teď už ne. Proč se to všechno muselo tak zkazit? Tenkrát když mě Edward opustil, byl to můj nejlepší kamarád, který mi strašně moc pomohl. Za to jsem mu ještě pořád vděčná. Ale tím, že se narodila Renesmee se to všechno pokazilo. Nepamatuju si ty nejlepší okamžiky s ním i s Edwardem, ani ze školy a svatební noci si nic moc nepamatuju. Ano, Edward mi říkal, jaké to bylo ve škole a co jsme spolu dělali, také mi řekl o svatební cestě na Esmeniných ostrovech, i o našem poprvé, ale není to takové, jaké by to bylo, kdybych byla člověk. Ano, jsem hrozně ráda, že teď oficiálně patřím do Cullenovic rodiny, že je Edward můj manžel, Alice a spol. moji sourozenci a Esme s Carlislem něco jako rodiče, i za to, že mám Renesmee, ale tohle s Jacobem jsem fakt nechtěla. A ke všemu tady není Renesmee ani Alice, protože jsou na nákupech. Moment! Neříkala náhodou Rosalie Edwardovi, že s ním chce Alice mluvit? Jestli ano, tak to znamená, že se už vrátili, ale jestli ne, tak to znamená, že nám Rosalie pokazila naší pěknou chvilku nebo nám ji aspoň chtěla pokazit. Rychle jsem odešla z pokoje ke schodům a koukala dolů k televizi. Ano, Alice se už vrátila a držela Renesmee za ruku a Edwardovi něco říkala. Viděla jsem, jak Edwardovi něco říká, a slyšela jsem, jak jí odpověděl:

„Ne, to Belle nemůžu říct, nenuť mě do toho prosím.“ Alice pak pokrčila rameny a odešla. Já jsem sešla po schodech dolů. Edward měl v náručí Renesmee, která se smála a hrála si s jeho vlasy.

„Tatí, kdy pojedeme s maminkou na výlet? A vezmeme s sebou i Jaka?“

„Ne zlatíčko, Jacoba s sebou nevezmeme. Pojedu jenom já, ty a maminka.“

„Aha, a proč ho nemůžeme vzít taky?“

„Protože prostě nemůžeme. Jé, ahoj lásko!“ Pozdravil mě. Renesmee mu vyskočila z náručí a běžela ke mně.

„Mamí, viď že vezmeme Jaka s sebou, viď že jo!“

„Ne to nevezmeme!“ řekla jsem rázně až se Renesmee polekala a rozplakala. Utekla do svého pokoje.

„Co jsem zase udělala? To už bez něj nemůže být?“ Naštvaná na Jacoba a smutná z Renesmee jsem odešla do ložnice. Přišla tam za mnou Alice. „Ahoj, Bells, můžu?“

„Jo, klidně pojď dál. Mně už stejně nic nepomůže.“ Alice si sedla na postel a začala mi dělat účes na hlavě, přitom mi říkala:

„Víš, Bells, nechci tě nějak utěšovat ani tě litovat a zastávat se Jaka, to opravdu ne, ale něco ti musím říct.“ Podívala jsem se na ni. Její obvykle veselý obličej byl teď smutný.

„Jen do toho. Já přežiju všechno.“

„Dobře. Měla jsem vidinu…“ Alice se odmlčela a já dostala strach.

„Co jsi viděla?“

„No… Viděla jsem, jak k nám na návštěvu přijdou Volturiovi.“

„Aha, a co budou chtít?“

„No to nevím, ale Edward si myslí, že si dojdou pro Renesmee, aby ji ochránili před Jacobem. Já vím, tobě se to může možná zdát v pořádku, ale oni by z ní udělali hrozně nešťastnou poloupírku.“

„A co by udělali s Jacobem?“

„Pokud by se Renesmee vzdal a odešel od ní, nechali by nám ji a hlídali by ho, ale kdyby ne, tak… tak by Jaka zabili. Jinak by to nešlo.“

„To je hrozný. Já ho nesnáším, ale aby umřel… to nechci! Jenže on se Renesmee pravděpodobně nikdy nevzdá. To by radši zemřel, než aby se jí musel vzdát.“

„Ano, myslím si to já i Edward. Dovedeš si představit, co by to s Nessi, teda promiň, Renesmee udělalo, viď?“

„Ano, dovedu. A klidně jí říkej Nessí, jestli se ti to tak víc líbí.“ Alice se trošku usmála.

„Edward ti to nechtěl říct, ale já musela. Promiň.“

„To je v pořádku, neomlouvej se. Já ti naopak děkuju. Neměli bychom to říct Jacobovi?“

„Ne, zatím je čas. Dozví se to včas a i tak bude mít dost času na promyšlení. Chceš, abych tě tu teď nechala samotnou, nebo ti sem mám přivést Nessi? Chtěla by se ti omluvit.“

„Přiveď mi ji sem. I já se jí mám za co omlouvat.“

„Dobře.“ Nečekala jsem ani minutku a už ve dveřích stála Renesmee. Ruce měla za zádama a koukala se do země. Takhle jsem ji ještě nikdy neviděla.

„Pojď dál.“ Řekla jsem a poposedla si dál, aby si ke mně mohla sednout. Sedla si ke mně, a začala pomalu povídat. „Mami, promiň, ale já nevím, proč Jaka nemáš ráda, vždyť je úplně bezva! Povídal mi o tobě a o vás hodně věcí, když jsi ještě byla člověk. Jsou to krásné věci. Dřív jste byli kamarádi, ne?“

„Ano, dřív. Ale s tvým narozením se to pokazilo.“ Renesmee se na mě podívala a zesmutněla.

„Proč? Ty nejsi ráda, že jsem se narodila?“

„Ale jsem, nikdy jsem nebyla šťastnější, ale když ses narodila, Jacob se do tebe otiskl. Do té doby jsem byla zvyklá na to, že mě miloval, ale když jsem se dozvěděla, že se do tebe otiskl, dostala jsem takový vztek, že… že jsem ho chtěla zabít, ale Edward mě zadržel. Také na tebe možná trochu žárlím, je mi líto, že to už není jako dřív, že už nejsme kamarádi. Pochop to prosím.“

„Ach, to jsem nevěděla. Co to znamená „otisknout“?“

„Jacob ti to neřekl?“

„Ne. Měl by?“

„Ano, to by měl. Zeptej se ho na to ty, ano?“

„Dobře, mami. A na ten výlet pojedeme bez něj, jo? Chci ti udělat radost.“

„Děkuju, miláčku.“ Renesmee si ke mně lehla, chvilku jsme si povídali, a pak usnula.

Autor: BarunQaaaBellis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Svítání 4. díl, Nový začátek: