Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » System of a down - 2. kapitola

07.05.2012 (08:00) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 48× • zobrazeno 5723×

Bella

Katastrofa. Naprostá katastrofa. Pár minut potom, co jsem se z toho ještě nevzpamatovala, jsem to začínala považovat za svůj 2012. Edward mě slyšel.

Slyšel moje nejniternější pocity a touhy.

Už ví, že jsem nadržený úchyl.

Když pro mě ráno přijel, oči jsem měla zapíchnuté do asfaltu. V noci jsem ho totiž šetrně vyhnala z mého pokoje, protože jsem se bála, že to třeba zkratuje znovu a on bude mít moje myšlenky na talíři.

„Ahoj,“ šeptl a natáhnul se pro polibek.

„Nazdar,“ odvětila jsem stejně podrážděně, jako kdybych měla svoje dny. Upřímně řečeno mi tohle připadalo ještě horší.

„Někdo tu vstával levou nohou,“ poznamenal a zachechtal se. Napjala se mi brada a probodla jsem ho pohledem. On si toho však nevšímal a s tím svým pokřiveným úsměvem zíral na cestu.

Vyjel z naší příjezdové cesty a v tom se auto zatřáslo.

„2012!“ vykřikla jsem a chytila se Edwardovy paže. Konec světa… Litosférické desky se do toho opřely naplno.

„Stihli jsme to!“ gratuloval si Emmett a já se podívala dozadu, kde seděl Emmett a Jasper. Zjevili se tam zčista jasna jako mávnutím Harryho hůlky.

„Bello, měla bys tomu přestat věřit,“ posmíval se mi Jasper, zatímco já si nahazovala srdce.

„Jo. Navíc máš nás. I kdyby konec světa byl, ty to přežiješ,“ slíbil Emmett.

„Tak co, Bello, jaké to bylo?“ zeptal se Jasper a já se začervenala. Co jaké bylo? No, nevěděla jsem, co myslí, ale znělo to divně.

„Bolelo to?“ chtěl vědět Emmett.

„Držte huby nebo půjdete pěšky,“ pohrozil jim Edward, když už jsme byli v půli cesty. A mně to došlo.

„Tys jim to řekl!“ vyštěkla jsem a bouchla mu naštvaně pěstí do ramene. Au!

„Řekl? Ten přilétnul šťastně domů a začal vyřvávat, že ti četl myšlenky. A být tebou, tak do kamene moc pěstičkami nebuším nebo se polámeš ještě víc a on ti je bude číst natrvalo.“

„Na co si vůbec myslela?“ zeptal se s přimhouřenýma očima Jasper a já se podívala na Edwarda. Stisknul rty, jak se snažil nesmát, a já zapadla do sedadla a dívala se z bočního okýnka.

„Na učení.“

Edward

Bella už celou cestu mlčela a já věděl, že tohle bude špatné. No, nehodlal jsem to s ní řešit před Jasperem a Emmettem, co každému všechno vyblijí. Divím se, že udrží to největší tajemství, a to svoji nesmrtelnou podstatu.

Zaparkoval jsem před školou a vyskočil z auta, abych otevřel dveře Belle.

Jako kdybych si neuměla sama otevřít dveře…

Málem jsem se zastavil a zůstal civět do prázdna a skutečně jsem to na chvíli udělal, ale pro lidský mozek v nepostřehnutelném časovém úseku. Já ji zase slyšel! A co se jí nelíbí na otevírání dveří?

Venku kolem mě okázale prošla a já ji hned dohnal a chytil za ruku.

Tímhle si to nevyžehlí, parchant…

Zase jsem ji pustil a překvapeně si ji měřil. Pokračovala ke škole a já vedle ní, protože ji nenechám na pospas slintajícím pohledům.

On si to prostě jen tak oznámí své rodině. Já jsem z toho celou noc na mraky, myslím na Mayský kalendář a on má doma diskusní kroužek na téma Belliny myšlenky… Ble, co je to za pach? Někdo na sebe nalil litry kolínské?

Vzal jsem ji kolem pasu a políbil ji do vlasů, když jsme vešli do třídy.

Hmm, ještě, že Edward tak nádherně voní. Kdyby mě viděl, jak fetuji jeho vůni z polštáře, tak…

„Ahoj, Bello,“ zařval na ni Mike Newton přes celou učebnu a vlákno se roztrhlo. Né! Kretén! Vždycky jsem ho nemohl vystát, a teď to akorát vystupňoval. Mezitím, co mu Bella odpovídala, jsem se srovnával s tím, co jsem slyšel. Já si vždycky myslel, že Bella je úplně jiná a je nejen odolná mému daru, ale i vůni a tváři, na kterou máme lákat kořist. Asi jsem se spletl.

Měl bych jí to říct, že ji zase slyším… Ne, to bych určitě neměl, protože pak by mě akorát vykopla ze školy, anebo se mi snažila vzdálit, a to se mi nelíbí. Navíc já to chtěl slyšet. Tolikrát jsem si to představoval, jaké by to bylo, a snášel své vlastní frustrované myšlenky, a teď to konečně jde. To nic nemění na tom, že srny by měly emigrovat někam hodně daleko.

Mike se přes prázdniny změnil. Je celkem pěkný…

„Hele!“ zavrčel jsem na ni znenadání a zase ztratil spojení. Tak mě ty myšlenky vykolejily, že to ze mě vyjelo úplně automaticky.

„Co?“ hlesla nevinně Bella slabým hláskem. Nevinná… To jsem si mohl myslet dřív.

„No, Alice mě jen zase vytáčí. Chce jet na nákup,“ zalhal jsem a ona mi to snědla i s navijákem.

Za tohle se mnou na ten nákup vážně půjdeš, ozvala se Alice. To určitě.

„Abys věděl, jsem na tebe naštvaná,“ zašeptala Bella, když jsem si hrál s jejími prsty a zřejmě si myslel, že když se jí budu dotýkat, třeba to zase naskočí.

„Nepovídej,“ opáčil jsem tiše.

„Vážně si jim to neřekl? Myslím to, co si slyšel?“ chtěla vědět a probodla mě čokoládovýma očima.

„Myslíš to – sex, sex, sex. Nahý Edward…“ Přiložila mi na ústa obě dvě dlaně a zavrtěla hlavou. Tváře se jí nalily červení a já zadržoval smích.

„To není vtipné!“ usměrňovala mě.

„Není,“ zamumlal jsem jí do dlaní. Přes rty mi běhala krev. Cítil jsem to, jak koluje v jejích dlaních a zpívá – vezmi si mě. Nejpodmanivější hlas na světě a já mu měl odolat. Přestal jsem se usmívat a oči mi nejspíš potemněly. Bella ty svoje vykulila a stáhla svoje ruce.

„Promiň,“ šeptla. Promnul jsem si ústa, abych se zbavil té horkosti a pachové stopy.

„Nakonec se ty omlouváš mně. To je milé,“ povzdechnul jsem si zkroušeně. Pokrčila rameny a zírala na to, jak Mason zapíná televizi.

Když jsem zase získal kontrolu, naklonil jsem se k Belle.

„Nevěděl jsem, že to tolik chceš,“ zašeptal jsem jí do ucha.

„Co chci?“ zeptala se zmateně a sledovala obrazovku televize.

„Sex,“ odpověděl jsem prostě a ona sebou trhla. Tváře jí zase hořely. To teplo se do mě vsakovalo.

„Říkala jsem ti, co chci,“ mumlala a neodtrhla oči od dokumentu, na který jsme koukali už podruhé – jen si to Mason nepamatoval. A mí spolužáci ho na to samozřejmě neupozornili, aby nepřišli o volnou hodinu, a tak tam Mason seděl s připitomělým, radostným úsměvem z toho, že je něco naučí a ani se nemusí snažit.

„Ale já nevěděl, že tak moc. Tvoje mysl to doslova řvala a cítil jsem to z toho. Připadal jsem si skoro jako Jasper,“ dodal jsem a zdvihl obočí nad tím, co jsem řekl.

„Já nevím, co sis myslel, Edwarde. Už jsme to probírali tolikrát. Je mi sedmnáct a na mě řvou zase moje hormony.“

„Ale ty jsi mi vždycky připadala tak jiná…“

„No, to je milé,“ přerušila mě a uraženě si založila ruce na hrudi.

„Já to nemyslel…“

„Já vím přesně, co jsi myslel. Ty si myslíš, že jsem nějaká frigidní…,“ začínala zvyšovat rozčíleně hlas a lidi se po nás otáčeli. Dál drmolila a já němě poslouchal, co z ní všechno padá. „…a neprojde po rovném povrchu!“ dokončila svoji řeč.

„Bello, myslím, že bychom se měli pohádat až venku,“ zamumlal jsem, protože frigidní a rovný povrch slyšeli všichni.

„Já nehádám! Ty se hádáš?“

„To byla nadsázka, miláčku.“

„Slečno Swanová, máte k tomu nějaké poznámky?“ zeptal se Mason a naklonil se, aby viděl k nám – do poslední lavice.

„Vůbec ne. Ten dokument je velmi zajímavý.“

„Tak si, prosím, roztržky s panem Cullenem řešte v soukromí.“

Jessica Stanleyová zavětřila drb a měřila si nás zkušeným okem Forkského deníku.

Oni se hádají? Super!

Až do konce hodiny jsme mlčeli, a pak, když jsme se přesouvali, Bella se na mě zkoumavě podívala.

„Edwarde, kdybys mě zase slyšel, řekneš mi to, že ano?“ zeptala se a upřela na mě ty studny plné hořké čokolády.

„Samozřejmě.“

Už jsem si nějak vymyslela, jak to bude. A tohle bude moje nejkratší kapitolovka, při které akorát trochu pomučíme Edwarda a Bellu. Někdo šikovný by z toho asi udělal jednorázovku na tři části. No, tak já nejsem jedna z těch šťastných, protože to psát neumím. Vidim to tak na deset, dvanáct kapitol. Plus, mínus.

Děkuji za komentáře a váš zájem. Byla jsem překvapená, kolik lidí se zase našlo, aby si přečetlo další moji... věc. :D

Pěkný den. :)

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek System of a down - 2. kapitola: