Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » System of a down - 3. kapitola

11.05.2012 (16:30) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 50× • zobrazeno 5759×

Všechny věty na samostatném řádku psané kurzívou budou vždy myšlenky, které Edward zrovna slyší. Ty další už ne.

Bella

Charliemu se něco stalo… Bude to vážné. Řekl totiž, abych pozvala Edwarda na večeři, protože už je v podstatě součást rodiny a vidí, že to spolu myslíme vážně. Úžasné. Jako by nestačilo, že si každých pět minut lámu hlavu nad tím, jestli mě Edward náhodou zase neslyší. Může to přijít jako blesk z čistého nebe a on mi to poví teprve, až se dosměje.

„Vaříš? Vaříš?“ ptal se Charlie a sondoval kolem mě. Nesnáším, když stojím u linky a někdo mi stojí za ramenem a skenuje každý můj pohyb. To je jako když Edward stojí u mě, když píšu na počítači. Vím, že nečte to, co tam píšu a nejspíš jen hledá v mých vlasech voňavý střed vesmíru, ale rozčiluje mě to do nepříčetnosti.

„Vařím,“ odvětila jsem. Ne, pouze tu hraji stolní hokej, který ani neumím… Otázky k pláči.

„To je dobře, beruško. Pamatuj si, že láska prochází žaludkem a každého chlapa potěšíš skvělým, teplým jídlem,“ prozradil mi důležitě a výchovně u toho máchal prstem. Jo, Edwarda tímhle určitě potěším. Nejspíš mě za kuře na kari čeká noc plná vášní.

„Ještě pořád jsem nepochopila smysl té večeře,“ zamumlala jsem si pod nos, zatímco jsem krájela a řezala. Hlavně se neříznout, jinak se jeden upír nedostaví a otec bude ještě týden trousit poznámky na jeho nespolehlivost.

„Chci povečeřet se svojí dcerou a jejím chlapcem. Je na tom něco zvláštního?“ Všechno.

„Tati, já vím, že bys Edwardovi nejradši svítil baterkou do obličeje a posadil ho na detektor lži…“

„Tak prr. To není pravda,“ přerušil mě a já se na něj skepticky podívala. Pokrčil rezignovaně rameny.

„Ano, je pravda, že chci vědět, s kým moje dcerka tráví čas…“

„Té dcerce je osmnáct!“ zavolala jsem na něj přes rameno, když mizel ve dveřích obývacího pokoje.

„Dokud bydlíš pod mojí střechou, věk není předmět doličný.“ Miluju tuhle úžasnou, všestrannou odpověď, kterou rodiče svým dětem rádi poskytují. Samozřejmě, můj otec to převedl do policejní verze, a tak získává bod za originalitu.

Posekala jsem, zamíchala a promíchala a připravila na stůl. Škoda toho jídla. Charlie totiž bude určitě rozumovat, jak si musí dát Edward do nosu a všechno to okolo o pořádných chlapech. Co by za to daly děti žijící kdesi v Africe. Místo toho tu to budu cpát upírovi, o kterém velmi dobře vím, že nejí.

Nikomu se nelíbí, když stojí u plotny několik hodin, a pak jeho dílo záhadně mizí…

O půl hodiny později se rozřinčel zvonek a já si radostně poskočila, protože jeho přítomnost byla univerzální balzám, který spraví všechno. Lidi ovíjí v přítomnosti upírů strach a panika, mě euforie a láska. Asi jsem vážně trochu odlišná.

„Ahoj,“ šeptla jsem a snažila si roztrhnout koutky, když jsem se mu podívala do alabastrové tváře.

„Sluší ti to,“ šeptl sameťáčkem a já pokývala nevěřícně hlavou. Já vím, že si to myslí a už jsme spolu dost dlouho na to, abych pochopila, že si to bude myslet i nadále.

„Ahoj, Edwarde,“ pozdravil Charlie a naprosto netaktně se procpal přede mě, když jsem se chystala na mou lásku vrhnout, a začal mu třást rukou.

„Pane Swane,“ pravil zdvořile Edward a stisk mu opětoval.

„No, tak pojď dál. Bella vařila,“ oznámil pyšně.

„Vím,“ hlesl a pověsil si černé sako na věšák.

Zase přišel oblečený jak na premiéru Rusalky.

Edward ke mně střelil pohledem a zamračil se. No, já vím, že se ti to jíst nechce. Prohlédla jsem si ho… Stejně, Edwardův styl je něco nenapodobitelného. Každý jiný by v lakýrkách a saku vypadal ve Forks jako, že se ztratil, ale on ne. No, jo no. Měla jsem za přítele boha a nestydím se za to. Myslím, že se s tím dokážu smířit…

U večeře bylo ticho. Jen cinkání příborů a jeden výraz, který by měl být nominovaný na cenu za nejlepší mužský výkon v hlavní roli.

„Tak, tati, proč ta večeře?“ chtěla jsem vědět znovu, protože já tušila nějakou levárnu.

„Chci jen prostě povečeřet… Edwarde, měl by sis přidat, protože se mi zdáš nějaký hubený,“ zamumlal nervózně. Aha! Za prvé – měla jsem pravdu. Za druhé – měla jsem pravdu. A proboha – zdáš se mi nějaký hubený? Babička zemřela už před lety, ale myslím, že tohle by mělo vycházet z jejích úst. Ještě, že je Edwardovi přes století a zažil toho už hodně.

„Cítím se zdráv,“ odpověděl Edward šeptem s milým úsměvem, ale přidal si ještě kopec rýže a tím uspokojil Charlieho všetečný pohled.

„No, děti. Už jste uvažovali o univerzitě…?“ začal Charlie po chvilce ticha.

„Ahá!“ vyjekla jsem, když mi docvaklo, proč to všechno.

„To je nevinná otázka,“ zamumlal otec a já si založila ruce na prsou.

„Uvažovali,“ řekl Edward. No, to jsme teda uvažovali a já řekla, že dokud mě nepromění, tak uvidím Dartmouth jen na pohledech, co mi bude posílat. Ne a ne! Nikam nejdu, pokud mě nezakonzervuje a já s ním nebudu navždy. Třeba se dohodnout…

„Uvažovali a ještě nedouvažovali. Tati, to ses klidně mohl zeptat i mě,“ vyčetla jsem mu.

„Ty bys mě odkázala na něj,“ vyčetl zase on mně a kývnul k Edwardovi.

„To není pravda!“

„Ale je. Většinu vět začínáš – Edward si myslí nebo Edward říká. Takže zpět k univerzitě – máte už nějakou vyhlídnutou?“ zeptal se a zase to vypálil směrem k Edwardovi.

„Jen pár. Harvard, Dartmouth, Yale…“

Já mu dám, Harvard, že se z toho posadí na zadek. Nebude proměna – nebude univerzita. Teda bude, protože za pokladnou sedět nehodlám. Ale ne taková, jakou si představuješ, chlapče.

„Belle se taky líbí, že?“ zeptal se mě Edward s nakrčeným obočím a já pokývala hlavou.

„Teď pro vaše dobro. Nezapomeňte, co jsem si pořídil já, než jsem šel na univerzitu…“

„Co sis pořídil?“ chtěla jsem vědět zmateně.

„Kuchařku a dceru v jednom,“ odpověděl a já zaskřípala zuby. „No, tím chci říct, abyste byli opatrní, protože vysoká škola je důležitá…“

Nejen, že Edward mi žádné spermie neposkytne, ale jen jed - a i s tím dělá velké drahoty a jako dealer nestojí za nic, navíc spolu ještě nespíme. Za chvíli mě přijmou do kláštera… Edward bude mnich a já budu jeptiška. Ach jo. Já chci sex.

„Co je?“ hlesla jsem, když jsem na sobě ucítila Edwardovy oči. Pokrčil rameny a dál se věnoval mému otci.

K půlnoci se Edward rozloučil a já běžela nahoru do svého pokoje, abych se s ním zase mohla přivítat.

„Promiň. Já věděla, že zatím něco bude… Ale že kvůli tomuhle budeš muset absolvovat večeři pod policejním dohledem…“

„V pořádku. Aspoň už nebudu mít náběh k anorexii,“ utrousil a sedl si na postel. Já si zase sedla do jeho klína a pověsila se mu na krk.

„Jsi svalnatý akorát. Nechci žádného steroiďáka…“

„Steroidy brát stejně nemůžu,“ přerušil mě a já přikývla.

„To je jedině dobře.“

Ten by vypadal…

Edward mě chytil a položil vedle sebe. Sám vstal a založil si ruce vbok. Co jsem zase udělala? Vždyť jsem nepřekročila žádnou hranici… Podívala jsem se mu na oči, které ztrácely zlatou barvu. To bude ono. Proto se pořád tváří jako na popravě. Má hlad. A samozřejmě, že by vypadal pořád perfektně, ale já ho chci takhle, protože vysoký a šlachovitý je nejlepší. Pamatuji si, jak jsem ho poprvé spatřila… Krásné, nostalgické vzpomínky. Seděl vedle Emmetta, a tak vypadali jako dlouhý a široký.

„Zítra je tělocvik. Na to bych se měla vyspat,“ naordinovala jsem si a zívla. Lehla jsem si do postele a poklepala na místo vedle sebe. K mé úlevě můj neverbální příkaz splnil, ale po chvíli mě hned zabalil do deky a já si připadala jak ve spacáku. Vážně skvělé.

„Nebudu spát takhle,“ zaprotestovala jsem a začala se z toho zase vybalovat.

„Bello…“

„Přestaň o všem pořád diskutovat. Stačí, že si pořád prosazuješ svou ohledně mého života. Jak budu spát je snad ještě pořád mé svobodné rozhodnutí,“ zjednala jsem si pořádek, přehodila přikrývku i přes něj a schoulila se mu na hrudi.

Buďto umrznu, anebo se ho vzdám. Volím omrzliny. Hm, co kdybych postavila na postel to malé topení na elektriku? Pak bych měla záda v teple. No, ale to budu zahřátá jen z jedné strany, zatímco ta druhá bude v iglú. Možná mi pak upadne jen polovina toho těla přesně od středu…

Pohladila jsem ho po kříži a zastrčila mu ruku do zadní kapsy kalhot.

Bože, já ho tak chci. Sex, sex, sex, sex… Sex!

„Bello, myslím, že půjdu na lov,“ oznámil znenadání a odstrčil mě skoro hrubě. Vyskočil z okna a přísahala bych, že vrčel. No, jo no. Hlad je svině.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek System of a down - 3. kapitola: