Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » System of a down - 4. kapitola

17.05.2012 (07:30) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 45× • zobrazeno 5271×

Edward

Když jsem Bellu poznal, hned mě zasáhlo to ticho, které se kolem ní rozprostíralo, a i když mě to lákalo a přišlo mi to fantastické, chtěl jsem tím tichem proniknout. Teď se mi to podařilo, protože systém spadnul a upřímně řečeno… Začínal jsem toho litovat.

Nešel jsem na lov - jak jsem lživě tvrdil. Jedl jsem před nedávnem. Nevím, jak Bella dospěla k názoru, že jsem hladový. Asi jsem měl trochu tmavší oči. To se prostě stává, když do upíra pořád naráží myšlenky jeho přítelkyně, které nejsou takové, jaké si představoval.

„Nazdar. Jdeš včas. Rodinný večer,“ oznámil Emmett a rukou mi naznačoval, abych se přidal na plnou pohovku, kde seděli všichni mí sourozenci. Carlisle a Esmé byli v ložnici a momentálně všichni předstírali, že nic neslyší. Právě jsem viděl očima mého otce prsa své matky. Úžasné. To jsem přesně potřeboval vidět a slyšet.

Prohnal jsem se kolem se zasmušilým výrazem a už jsem měl za sebou celé stádo drben.

„Co je? Nemáš náladu?“ ptala se Rose.

„To teda nemá,“ přitakal Jasper.

„Nechci o tom mluvit,“ odbyl jsem je a ve třetím patře jsem ukončil hru na honěnou výskokem z balkónu.

Jediný, kdo měl pořád chuť mě otravovat, byla Rose. Samozřejmě i Emmett, ale dávali basketball, takže jsem byl osvobozen.

„Tak co je?“ chtěla vědět a vyskočila za mnou na větev. Sedla si naproti mně a já si naštvaně měřil les, jako kdyby mohl za všechno on. No, vlastně se na tom podílel, protože Bella narazila do stromu a ten strom je součástí lesa. Srna a les… Hajzlové.

„Nikdy mi ta telepatie nevadila. Tedy, byly okamžiky, kdy to bylo na pěst, ale teď je to něco jiného,“ vylíval jsem si duši, kterou ovšem nemám, takže to třeba brát s rezervou.

„Bella. Slyšíš ji,“ konstatovala a já přikývnul. „Jen nechápu, v čem je problém. To si přece vždycky chtěl,“ podotkla zcela pravdivě.

„Víš, Bella je jiná. Vidíš to – jak se k nám chová. Není to přirozené. Je to dokonce abnormální. Věděl jsem, že je jiná, a že na ni nepůsobíme jako na ostatní lidi – že z nás nepadá na zadek. Ale já nevěděl, že to je až tak… Já se jí vůbec nelíbím,“ dostal jsem konečně ze sebe po sáhodlouhém vysvětlování. Rose vykulila oči.

„Jak si na to přišel?“

„No, z jejích myšlenek. Já věděl, že nejsem lidský muž, a tak mě asi nebude brát jako… Prostě v mojí přítomnosti myslí na iglú, elektrické topení a dokonce kritizuje moje oblečení.“

„Netušila jsem, že by ti to mohlo vadit. Sice mi to přijde pořád dost neuvěřitelné, ale dejme tomu. Jenže ty jsi antonymum povrchnosti…“

„To není pravda. Možná jen ve srovnání s tebou… A ano, počítal jsem s tím, ale slyšet to, je něco jiného. Mně to vůbec nedává smysl – myslím náš vztah. Proč se mnou chodí, když ji nepřitahuji?“ zeptal jsem se sám sebe a snažil se to rozlousknout.

Protože tě ta holka šíleně miluje, i když jsi mrtvý…

„Protože tě miluje,“ přefiltrovala svoje myšlenky.

„A jak mě může milovat, když… Musela bys to slyšet. A další věc, co mi nedává absolutně smysl je, že pořád myslí na sex. Přímo to na mě řve. Takže já ji nepřitahuji, ale spát se mnou chce?“ povídal jsem si sám pro sebe a civěl si u toho na dlaně, jako kdyby tam bylo vyškrábáno řešení.

„Lidé jsou divní a nestabilní. Nelam si s tím hlavu,“ doporučila mi a já se na ni nevěřícně podíval.

„Nelam si s tím hlavu? Emmett tě považuje za královnu krásy a tvoje tělesná teplota a oblečení mu taky starosti nedělá.“ Pokývala souhlasně hlavou.

„Musím si promluvit s Carlislem,“ rozhodl jsem se po chvíli.

„O čem?“

„O tom sexu… Belle je sedmnáct a hormony s ní mlátí o zeď. A když k tomu ještě připočtu to, jak moc bych to chtěl já, mohlo by to dopadnout špatně.“

„Víš, co by bylo fajn?“ zeptala se a já už to v jejích myšlenkách slyšel.

„Ne, nepojedu na Aljašku za Tanyou, protože ta moje ego zase něžně pohladí,“ utrousil jsem jedovatě.

„No, ale byl to dobrý nápad. Navíc, ta tě považuje za královnu krásy.“

Zaklepal jsem na dveře Carlisleovy pracovny a počkal, až mě vyzve, i když moc dobře věděl, že jsem tady.

„Dále.“ Vešel jsem dovnitř a zavřel za sebou. Posadil jsem se do křesla naproti němu a utvořil si pod bradou pyramidu z prstů. Chvíli jsem přemýšlel, jak začít.

„Předpokládám, že se to bude týkat Belly,“ uhodnul správně a já přikývnul. Jak jinak. Je celý můj vesmír.

„Bella chce sex,“ oznámil jsem a připadal si jako idiot. Bella chce sex. Baf.

„Jako všechny zdravé, mladé dívky…“

„Ale ona ho chce vážně moc.“ Carlisle se zasmál a zakroutil hlavou.

„Edwarde, Bella to chce úplně stejně jako její vrstevnice. Víš, synku, mám tě rád, ale máš trochu zkreslené představy,“ vysvětlil a v myšlenkách mu kolovaly slova jako čistá lilie.

„To už jsem zjistil taky,“ hlesl jsem a vzpomínal na premiéru Rusalky. Kdyby to slyšela Alice, tak ji trefí šlak, protože to sestavovala všechno sama. Carlisle mě starostlivě pozoroval.

„Je to těžké – proniknout do partnerova nitra. Bella má asi štěstí, že ji budeš milovat navěky,“ dodal.

„Tak to moment. Bella je pořád ta nejdokonalejší bytost na planetě. To, že si to ona o mně nemyslí, na to nemá vliv. Ani to, že její myšlenky pořád vyřvávají sex – to je naopak skvělé. Teda, bylo by, kdyby situace nebyla taková, jaká je,“ poukazoval jsem na svůj nemrtvý, kamenný stav.

„Edwarde, ale tohle musíš vyřešit. Nemůžeš kolem toho pořád jen chodit po špičkách. Odmítáš ji proměnit, ale pokud chceš zachovat její lidství, musíš to zachovat se vším všudy.“

„Já ale nemůžu. Zabil bych ji. Všichni si pořád myslí, jaká je to legrace a vzrušení líbat člověka. Ale taky to pekelně bolí. Bella je moje pěvkyně a já měl to štěstí, že ta jedinečná láhev nejvzácnějšího vína je taky zároveň láska mé existence. I s normálním člověkem je to nemožné. Jak to mám asi dokázat s ní?“

„I polibky jsou nemožné, ale zvládáš to. Musíš trénovat. Všechno jde, když se chce,“ pronesl.

„Chci vousy,“ řekl jsem okamžitě.

„Žádný upír nemá vousy…“

„Teď jsi říkal, že všechno jde, když se chce.“

„Upíří vousy a lidská panenská blána je něco jiného.“

Ach jo. Asi se půjdu topit v sebelítosti, anebo vymyslím, jak na to. Vždyť já ji u toho zabiju… Možná, kdybych začal překonávat stanoviště postupně, než vylezu na Everest, zajistím si větší výdrž a na vrcholu bych nezkolaboval.

Bella

Edward byl pořád na lovu a já z toho byla pěkně na trní. Co tam dělá celý den? No, nikdy jsem to neviděla, takže nevím. Na jednu stranu jsem chtěla tu pitvu lesních zvířátek vidět, no, na druhou jsem si to nechtěla ani představovat.

Měla jsem absťák. Potřebovala jsem vidět jeho božský obličej, který bude po tom lovu zase prozářený úsměvem.

Okno bouchnulo a já nadskočila. Přitom jsem shodila skleničku s vodou, která ale samozřejmě na zem nedopadla.

„Ahoj,“ šeptl Edward s pokřiveným úsměvem a já se zaradovala. Už má dobrou náladu.

Mě ty jeho bílé zuby jednou oslepí…

Úsměv mu z tváře zmizel a odtáhnul se. No, tak asi ne. Jé, já chtěla pusu.

Aspoň tu pusu, když už ne sex…

Edward mi s nešťastným výrazem podával tu sklenici a já ji položila zpátky na stůl.

Ten se pořád tváří… Člověk aby se v něm vyznal.

Přešla jsem k posteli a posadila se na ni, protože jsem netušila, co mu přelítlo přes nos.

„Tys nebyl na lovu?“ zeptala jsem se, když si stoupnul do kuželu světla lampy a já tak zahlédla jeho tmavší duhovky.

„Ne,“ odsekl a posadil se vedle mě. Chvíli si mě zamyšleně rentgenoval a já se nervózně ošila. Dělal to pořád, ale teď měl zvláštní výraz. „Bello, přemýšlel jsem,“ oznámil a já čekala, až něco dodá, protože mohl přemýšlet o spoustě věcí. Proč je obloha modrá, a tak.

„Přemýšlel jsem o nás a našem vztahu. Fyzickém vztahu,“ vysvětlil tiše a já pořád čekala, protože mi toho ještě moc neřekl.

„A?“

„A došel jsem k názoru, že to musíme zkusit,“ řekl a náhle jsem ležela pod jeho tělem a jeho rty drtily ty mé.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek System of a down - 4. kapitola: