Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ta druhá... - 23. kapitola

Jedna má všechno, druhá nic. Ale to se změní...
Historická regata a jedna osudová věta...

21.07.2011 (21:45) • SiReeN • FanFiction na pokračování • komentováno 47× • zobrazeno 5161×

Alex:

Nejprve mi to nedošlo, nevěděla jsem, o čem to mluví, když jsem na to konečně přišla, vykulila jsem oči a zalapala po dechu.

„J-já? To… to asi není dobrý nápad,“ vydechla jsem v rozpacích. Ten muž se pouze pousmál a začal mi vysvětlovat, že právě já se na to hodím ze všech přítomných nejvíce, barva vlasů, kterou mám, se jen tak nevidí, tedy čistě přírodní, že moje kouzlo dokonale rozzáří jeho starou gondolu a všichni přítomní mu budou závidět, jak krásně má loď vyzdobenou, navíc, všichni ostatní účastníci závodu se drží pouze dvou klasických ozdob – bohů a koníků, kdežto on by byl originální, on by měl krásnou Sirénu.

Přemýšlela jsem, jak ho co nejjemněji odmítnout, abych ho moc neranila, když vtom mi položil Martin ruku na rameno.

„Má pravdu, žádná jiná se na to nehodí. No tak, dokaž, že jsi lepší než tvá sestra, ta totiž takovou nabídku nedostala, dostala jsi ji ty. Udělej to pro něj, pro mě… pro sebe,“ zašeptal mi do ucha.

Se zaváháním jsem kývla a vysloužila si tím záplavu italských lichotivých slov a hebký polibek na krk.

„To je moje Alex,“ prohlásil Martin. Pak něco řekl gondoliérovi a obrátil se znovu na mě. „Běž s ním k loďce, za chvíli jsem zpátky.“ Nechápavě jsem se za ním dívala, kam to běží, přece mě v tom nenechá samotnou!

 

V doprovodu staršího muže jsem došla k provizornímu přístavišti gondol, které se měly zúčastnit závodu. Bylo tam celkem rušno, závodníci po sobě pokřikovali, smáli se, na poslední chvíli upravovali lodě, rozcvičovali ruce, které při závodu dostanou zabrat. Dívala jsem se na roh ulice a čekala, kdy uvidím známou postavu, slíbil, že se hned vrátí.

Vrátil se, na poslední chvíli, ale vrátil se. V ruce držel tašku, a když ke mně došel, vytáhl z ní tmavomodrou masku, kterou jsem si včera koupila. Nechápala jsem to, to odběhl pro ni? Udiveně jsem zvedla obočí, on se na mě jen usmál. A pak mě šokoval znovu, když mi podal jakousi kupičku stejné barvy, jakou má maska. Poodešla jsem k blízké lavičce a prohledala obsah mé náruče. Objevila jsem krásně zdobené miniaturní plavky, sukni sešitou z nespočtu šátků a pak jeden samostatný šátek. Když Martin viděl mé překvapení, uchichtl se.

„S tímhle teprve budeš vypadat jako pravá Siréna. Krásná, svůdná, vábivá, dokonalá,“ pronesl a po chvíli dodal vážným hlasem: „Moje Siréna.“ Několik minut jsme se na sebe dívali, když se ozval hlas jednoho z pořadatelů, Martin mě pobídl, abych se převlékla, závod za chvíli začne. Došla jsem k jedné slepé uličce, oblékla si plavky, sukni a do vlasu si připnula šátek. Když jsem se vrátila k lodi, gondoliér mě pobídl, abych nastoupila. Zklamaně jsem se dívala kolem, ale Martina jsem nikde neviděla.

Dojeli jsme pár metrů před Ponte di Rialto, na startovní čáru. Zvedla jsem se ze sedátka a stoupla si na příď gondoly.
„Start!“ ozval se signál a všechny gondoly svorně vyrazily.

K mostu jsme se dostali mezi prvními, muž měl pravdu, gondola, ač stará, byla rychlá a vyrovnala se nejnovějším modelům.

Když jsme projeli pod mostem, ohlédla jsem se za sebe. Tam, na místě, ze kterého jsem před pár dny skočila ve snaze o útěk, stál Martin. Dlouze jsme se dívali navzájem do očí, pak jsem mu poslala vzdušný polibek, otočila se a začala rozdávat úsměvy všude kolem. Sukně za mnou vlála jako had, stejně tak vlasy a šátek v nich. Koncem léta tu rozhodně neskončily slunečné dny, užívala jsem si hřejivé paprsky, myslela na mého hrdinu a nemohla být šťastnější.

 

Dojeli jsme jako třetí, staršího muže, který se mi představil jako Ricardo, vytoužená medaile neminula. Jeho radost byla nefalšovaná, pořád dokola mi děkoval, že jsem na jeho návrh přistoupila – a co teprve poté, co vyhrál první místo v kategorii Gondola roku, ve které se hodnotila především výzdoba a prezentace lodi. Tentokrát jsem šla cenu vyzvednout já, nedal jinak. Trochu rozpačitě jsem došla na místo a nechala si gratulovat porotou a přijala dary a ocenění.

Rozhlížela jsem se všude kolem, ale nikde jsem ho neviděla. Kam zmizel? Zklamaně jsem si povzdychla a nastoupila do gondoly, byl čas poslední plavby, přehlídky závodících gondol. Asi v půlce cesty začal Ricardo zpívat a ostatní se k němu zanedlouho přidali. Ó sole mio se rozléhalo kanálem a já se musela smát. Ano, Benátky opravdu miluji.

 

Vystoupila jsem z loďky a chtěla se jít převléct, ale lavička, na kterou jsem předtím odložila své původní oblečení, byla prázdná. Začala jsem se po svých šatech shánět, hledala je všude možně, ale nikde nebyly.

„Hledáš je zbytečně,“ prohlásil mi do ucha arogantní hlas, „myslíš si snad, že si nechám ujít tenhle božský pohled?“ Ohlédla jsem se a pobouřeně se na Martina zamračila.

„To se mám po Benátkách promenádovat v plavkách?!“ rozhorlila jsem se.

„Kdyby bylo po mém, tak klidně i bez, ale jelikož je tu spousta čumilů,“ pronesl znechuceně a přejel uličku rozhořčeným pohledem, „prozradím ti, i když mi to láme srdce, že k té sukni patří ještě vršek.“ S útrpným pohledem mi ho podal.

„Z bláta do louže,“ postěžovala jsem si, když jsem si oblékla téměř průhledný top.

„Tak to si dám líbit,“ liboval si a horce mě políbil. Odtrhla jsem se od něj, u téhle činnosti nepotřebuji mít obecenstvo.

„Jsou tu lidi,“ řekla jsem a znovu ho od sebe odstrčila, když se ke mně přiblížil.

„Jsi zlá,“ obvinil mě a chytl mě za ruku.

 

Po dlouhé procházce prosluněnými Benátkami jsme došli ke mně, kde byla - na rozdíl od jeho hotelového apartmá – kuchyň. Dnes bylo takřka všude kvůli Historické regatě zavřeno, a tak jsme nemohli jít nikam na oběd. Cestou jsme v jednom malém krámku, který měl naštěstí otevřeno, nakoupili nějaké jídlo, zásoby u mě v bytě byly doslova vybíleny, a zatímco on si sedl na židli a bedlivě mě pozoroval, uvařila jsem si oběd.

„Dáš si taky?“ poškádlila jsem ho a natáhla k němu vidličku s namotanými špagetami. Zatvářil se znechuceně, pak mu tvář prozářil úsměv.

„Ano,“ souhlasil a tím mě překvapil. Vzal si ode mě vidličku, ale místo toho, aby to snědl, strčil ji do úst mně. Pak ji položil zpět na talíř, naklonil se přes stůl ke mně a přímo z mých úst si vzal pár špaget.

„Teda,“ pronesla jsem pobaveně poté, co jsem – s jeho občasnou „pomocí“ - dojedla.

„Copak?“ zeptal se s rošťáckým úsměvem.

„Kečup je úplně všude,“ upozornila jsem ho a ukázala na stůl, jeho tvář a moje oblečení.

„Šikovná,“ pochválil mě. „Běž se umýt, já to tu uklidím.“ Přijala jsem to s úsměvem, uklízení zrovna není moje hobby, a s čistými šaty jsem vletěla do koupelny. Dala jsem si rychlou sprchu, povrchně vyčistila oblečení, navlékla na sebe bílé krátké šaty a šla se podívat do kuchyně, jestli Martin zlikvidoval tu spoušť. Zlikvidoval – a ještě stihl umýt nádobí. Super, libovala jsem si.

„Jsi zlatíčko,“ ujistila jsem ho a rty jemně setřela šmouhu od kečupu, která mu na tváři zůstala.

„Půjdeme?“ zeptal se mě po chvíli vyplněné líbáním. Když jsem kývla, vzal mě za ruku, počkal, až se obuji, pak mě vystrčil ze dveří a zamkl.

„Co bys řekla tomu, kdybychom navštívili baziliku San Marco?“ navrhl a já nadšeně souhlasila. Pak jsem však zapochybovala: „Myslíš, že tam dnes někdo bude?“

„Určitě,“ ujistil mě. „Zatímco ses sprchovala, volal jsem známému a ten říkal, že bylo zavřeno jen po dobu průvodu, závodu a vyhlášení. A víš, jít tam právě dnes je nejlepší. Každá slavnost se vždy protáhne, lidé teď pravděpodobně popíjí a baví se u Ponte, nikdo tam nebude...“ lákal mě.

Nechala jsem se tedy zavést na Markovo náměstí, kde mi koupil výbornou italskou zmrzlinu.

„Počkej tu chvíli, skočím se převléct, ani já nezůstal bez kečupu na oblečení,“ řekl a odběhl. Sedla jsem si na lavičku, lízala zmrzlinu a pozorovala holuby, kterými se to na náměstí jen hemžilo. Když začali ustupovat, poznala jsem, že se vrátil můj milý. Prohlédla jsem si ho od hlavy až k patě. Opět byl ve své oblíbené černé, ale on si to mohl dovolit – jemu teplo nevadí.  Vzal mě kolem ramen a vedl do té úžasné stavby.

Opravdu tam nikdo nebyl, jen my. Byla jsem ráda, mohla jsem si prohlédnout vše a beze spěchu, bez davu lidí, kteří by do mě jindy šťouchali, šlapali mi po nohách a zakrývali výhled. Když jsem došla k oltáři, zasnila jsem se.

„Tady bych se jednou chtěla vdát,“ vydechla jsem spontánně. Martin se na mě chvíli zamyšleně díval, pak zcela nečekaně prohlásil: „Tak jdeme?“

„Kam?“ zeptala jsem se ho zmateně.

„Přece se vzít,“ odpověděl mi a tím mi vyrazil dech.

„Plamínku, budeš už navždy hořet jen pro mě? Vezmeš si mě?“

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: SiReeN (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ta druhá... - 23. kapitola :

Krásné...jsem zvědavá, jestli řekne ano :)

Ten konec byl tak krásně romantický

Jufffů!
Alexinka mi udělala radost! Konečně SE NECHALA PŘEMLUVIT Martinem ABY NĚKAM ŠLA A CO SE JÍ NESTALO... Tak ona je nakonec KRÁSNÁ jako mořská panna a podle toho, co se tu píše, tak i MILÁ, jen SE TO BÁLA UKÁZAT SVĚTU... Jak byla hloupá... Ale ona to DOKÁZALA... A ocenění se jí nevyhlo... NEUTEKLA PŘED TÍM, CO JI ČEKÁ A TO PĚKNÉ JÍ TAKY NEUTEKLO... A co z toho plyne, milé děti? Že se nesmíme bát...
Tak já jdu dál, Ma...
P.S.: Pro takové, kteří vidí tenhle komentář v přehledu: JSEM NORMÁLNÍ, té kapitály si nevšímejte...
Jdu dál, snad stihnu...

Mno, takže Siréna nám vyhrála cenu, pak zašpinila co se dalo a nakonec si nechtěně řekla o žádost o ruku... Tak tato kapitola, to bylo něco. Z toho konce tu div neslintám.
Opět nádhera a ještě lépe napsané.

Siréna... Jeho Siréna? Nediví se, že souhlasila Ty špagety... Taky bych někoho takového chtěla... Umí hezky uklízet Ta žádost mě opravdu překvapila... hlavně další kapča

Pomooooc, romantika na obzore a Forevergirl má chuť plakať a musí si utrieť sliny z brady
Panebože, to bola dokonalosť, že ani slov nemám.
No svadbu by mohli na chvíľu odložiť, bez Jaspera by to predsa nešlo.
Ja musím ísť rýchlo na ďalšiu,lebo sa zbláznim.
Proste úžas, dokonalosť...

ešte to rozpíš... už sa teším na ďalšiu kapitolu

Úžasná a minimálně ještě tak 20 kapitol a žádný epilog a já vím že jsi psala že Cullenovi tam nebudou já jen jestli bys nemohla napsat malinkou vsuvku co dělali doposud a jak to vzal Jasper a už se těším na další skvělou kapitolu

No tak toto mě úplně dorazilo... První Alex jako siréna na gondole a teď tohle... Ne, ne, ne, to musíš dát ještě hodně kapitol, deset minimálně.
Moc pěkné, opravdu. Skvěle popisuješ detaily, povídka má spád atd. Je to prostě dokonalé!

Všechno je to úžasné a rozhodně beru možnost s více kapitolami !!!!
a taky by mě zajímalo jestli neuděláš jednu kapitolku z pohledu někoho z cullenů???

tak, ako vidíš, som cullenová, a myslím si, že by tam mali prísť čo najskôr.. tak ako ty hovoríš, že teraz by tam robili iba svinčík, tak podľa mňa, bgy sa mal Martin viac zaujímať o svoju vyvolenú... lebo v podstate teraz o nej nič nevie, iba to, že ju nikto nechcel atď, atď... ale to je iba môj názor, čiže si píš, čo chceš.. aj tak to bude bbombové, .... teším sa na ďalšiu kapitolku!!!

Och, šťastná to Alex. Ten Martin mě prostě baví. Úžasná kapitolka a ten konec mi vyrazil dech. Alex, opovaž se říct ne.
Už konec? Beru možnost s více kapitolami.

Rozhodně co nejdelší! Minimálně 100 kapitol!
Oni se vezmou? Vážně? Suuuper! Bude happy end! Ale ještě to nesmíš skončit! Ještě tam musí být Cullenovi, kteří uvidí, co "vyrostlo" z jejich Alex! Hlavně Renesmée! A Jacob! Na to se těšim nejvíc! Musí to tam být!
No, to je na tobě...
Jinak: znovu se ti povedlo vyplodit 3 úžasné kapitolky a děkuju sluníčku, že ti tak zavařilo mozek! Má to pro tvé psaní blahodárné účinky!
Moc se těšim na další - snad ne poslední - kapitolku.

Stále objevuji něco nového a tebe jsem si vůbec nevšimla Dočetla jsem se až sem a určitě se přimlouvám pro pokračování. Alex i Martin se mi líbí... takže nech je ještě chvíli žít, i když tě budou trošku zlobit. Je to krásné. Děkuji Ti!!!!

honem další

Tak to pokračuj dál, ale ať se vezmou, i když já bych počkala aby mohla mít aspoň na svatbě Jespra, když ji vychoval a vše ji naučil.
Jinak kapitolka pěkná jako předešlé.

Chtěla bych vědět ještě reakci Cullenovcov.

Ať si ho vezme..a ještě pokračuj Parádní kapitolka

Epilog prosím ještě nedávej. Tuhle povídku jsem si zamilovala a nechci aby ještě byl konec. Konec byl úžasnej, nemám slov.

Decode, to je nabídka, která se neodmítá, jenže bohužel, já už jsem zadaná... A v případě sňatku s 60 kapitolami by to byla bigamie. Ne, sranda, vím, jak to bylo myšleno. Ale 60 kapitol... To je nemožné.
aliyce, v případě epilogu by tam byli už příště, v případě pokračování se objeví až na konci. Teď by tam dělali jen svinčík.

čo si epilog by mi zlomil srdce. Chcem ešte jednu kapitolu s Cullenovcami.

Pokračuj ,nádhera a mužu se zeptat - bude tu zmínka nebo kapitolka s Culleny ?

Pokračuj

urcite pokracuj!!!!

Jestli bude příští díl epilog, tak tě budu muset v tom případě přemluvit, abys napsala další sérii, ať to stojí, co to stojí.

Ano vezmem si ťa a ešte 60 kapitol !!!

pokracuj dal epilog jeste neeeeee prosim

pokračuj jsi úžasná epilog prosím ještě neeeeeneneneneeeeeeneee PROSTĚ NE!!!!!!!!!!!!!!!!!!

žiadny epilog ešte nechytaj!! my chceme pokračovanie tak šup šup, nech je tu ďalšia kapitola...
a krásna kapitola

Rozhodne pokracovani:)

ách ten konec... tušila sem co se stane, ale i tak to bylo překvápko! Dokonalé! ♥♥♥
Jenom pěkně pokračuj!! Je to úchvatná povídka, kretá nesmí zkončit, né tak brzy. Opravdu skvěle píšeš...

krásný a ještě bych chtěla abys psala je to moc pěkný

ne konec ne jen pokračuj a zajímalo by mě jestli se ješte potká s rodinou

Že se ptáš.... Ty pěkně budeš psát a do úmoru! Samozřejmě chceme pokračování! Mluvím za všechny... ten konec... ach jak romantické... Ty jsi prostě dokonalá pisatelka

Tak tahle kapitolka byla dokonalá Tuhle povídku jsem si zamilovala už od začátku a vždycky to byli ksvělé kapitoly a tahle byla naprosto úúžasná

rozhodne pokračuj ješte nechci epilog!
Tim koncem si mně překvapila :)) sem zvedavá co na to plamínek řekne :)

Oh... Tak tohle jsem vážně nečekala... Ano, věděla jsem, jak to skončí, ale i tak mi to dokonale vyrazilo dech...
Připadám si jako malé dítě, které na Vánoce dostalo malou soupravičku kolejí, ale na vláček jaksi někdo zapomněl. Kde mám, ksakru, další kapitolu?! Co mám teď číst?! Jak dlouho budu muset přemýšlet nad tím, co si zase vymyslíš na příště?!
A pak... Já ti dám Sirénu, Sirénko! To se dělá?! Alex je Plamínek, žádná Siréna! Kuš s tím názvem!
Musím říct, že jsi mě mile překvapila. Jak Martin obětavě sehnal "oblečení", aby Alex mohla reprezentovat. Jak nakonec dopadla ta soutěž (mno jo, Ricardo je stejně nejlepší, smiř se s tím, že ač je nevýznamný, všichni ho milují... ), a pak Martinovy narážky... Že se nestydíš! Ale Alexina reakce, respektive její poznámky, opravdu stály za to...
I scéna u Alex byla pěkná. Pojídání špaget, mno... Radši nevidět ten bordel...
Ale samozřejmě nejlepší byla návštěva San Marca. Opravdu bezkonkureční. Jak z Alex vyletěla ta poznámka a Martin se hned chytl...
Lépe zakončená tahle kapitolka být nemohla, i když se mi to přiznává s těžkým srdcem. Ale to ti říkám - další kapitola co nejdřív, je ti to jasné?!

P.S.: Masky? Masky ne-e... "Musíš přece znát tvář člověka, kterého chceš zabít!" (Vím, že to nepatří ke kapitole, ale neodolala jsem... Tys mi hodila tak krásnou návnadu, bílou rukavičku přímo na zlatým podnosu... )

Dáš epilog a já tě vlastnoručně uškrtím a to mi věř!! Kolikrát jsme tě přemlouvala, když jsi chtěla skončit a takové věci a ty se ještě ptáš... trošku natvrdlá, ne? Opovaž se to ukončit!!
Jinak kapitolka, jako vždy, byla úžasně spracovaná a napsaná a hned bych si dala tu úžasnou italskou zmrzlinu, kterou jsem měla ještě ne před týdnem a díky tomě jsem na ní dostala chuť i v takto pozdních hodinách!! Už se těším na další dílek!!

prosím pokračuj...
Je to úplně úžasná povídka

SiReeN, zlato, najprv ďakujem za venovanie. Nesmierne ma potešilo, pretože je to moja najobľúbenejšia poviedka. Ja som sa už narodila ako romantička.
A k deju. Krásne si to začala. Muselo byť skvelé, že všetci si obzerali Alex. Veď bola ozdoba, no nie? Martin to s tým oblečením zabil. Aj ja chcem takého chalana.
To s tými špagetami, ehm... Neviem, či sa mám vyjadriť, ale mne sa to strašne páčilo! Proste bolí takí zlatí, no. Síce som sa možno červenala, ale aj tak. Nádhera!
A ten koniec, no tam som sa obliala colou, takže myslím, že si to úžasne zakončila. Ani vo sne by ma nenapadlo, že ju tak sfleku požiada o ruku, no čo očakávať od Martina, že? Krásavec jeden! Dúfam, že Alex povie áno, lebo ak nie, tak ho pošli mne.
Krásna kapitola, krásny príbeh, krásne postavy, úplne moja šálka kávy.
A je na tebe, ako to zakončíš, ibaže sa obávam, že keď budem chcieť pokračovanie, tak Alex skončí... S Marcusom. Zasa sa bojím, že v ďalšej kapitole povie nie. Takže či chcem epilóg je fakt dilema, no nejako sa mi s poviedkou lúčiť nechce. Je pre mňa výnimočná a strašne sa na ňu vždy teším. Píšeš ju krásne a je to skvelý dej, takže to nechávam na tebe.
A na záver: znova ďakujem za krásne venovanie a strašne sa teším na ďalšiu kapitolu. Si úžasná spisovateľka.

Určitě nechci aby příští díl byl epilog !

rozhodně pokračuj...

na konec zapomen hezky se rozepis snad bys to nechtela takhle tipnout jinak dokonaly

Krása!
Rozhodně ještě né Epilog!
Jen pokračuj, co bych asi četla, kdybys to hned ukončila?!
Tak rychle další KAPITOLU!( )

Ne!!!!!! Epilog ještě ne. Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších povídek, takže, co nejvíce kapitol!!!!

Přidat komentář:

Nick:

Text: