Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ta druhá... - 24. kapitola

Jedna má všechno, druhá nic. Ale to se změní...
Svatební zvony vyvolávají do světa, že...

25.07.2011 (20:15) • SiReeN • FanFiction na pokračování • komentováno 41× • zobrazeno 4503×

Alex:

Kráčím k oltáři, bílé letní šaty se mi otírají o stehna, stříbrné páskové boty na mírném podpatku klapou o zem. A tam na mě čeká on, oblečený ve své oblíbené černé, s něžným úsměvem na tváři a jiskřičkami v očích, které jsou vidět i na dálku.

Nejraději bych se k němu rozběhla a skočila mu do náruče, ale tohle byl jedinečný okamžik a já si stále připomínala, že nemám kam spěchat, že teď už bude navždy jen můj, chvil v jeho objetí ještě zažiju…

Došla jsem až k němu a on ke mně vztáhl ruce. Důvěřivě jsem vložila své malé dlaně do jeho velkých a zadívala se mu do očí. Začal se ke mně naklánět a já vydechla v předtuše polibku. Už se skoro dotýkal mých rtů svými, když vtom si někdo odkašlal. Poplašeně jsem sebou škubla a otočila se za zvukem. Stál tam vysoký starší muž, oblečený do hávu kněze, a chápavě se na nás díval.

„Můžeme začít? Na tohle máte dost času po svatbě…“ poznamenal s mírným cukáním v koutcích úst. Martin kývl a já se omámeně otočila ke knězi.

„Drahá Alex, berete si zde přítomného Martina, dobrovolně a po pečlivém uvážení, a slibujete, že ho budete milovat a ctít celý svůj život a i po smrti? V chudobě i bohatství, v radosti i starosti, v nebi i v pekle?“

„Ano,“ vyhrkla jsem a zadívala se na svého vyvoleného s láskou vrytou ve tváři.

„Drahý Martine, berete si zde přítomnou Alex, dobrovolně a po pečlivém uvážení, a slibujete, že ji budete milovat a ctít celý svůj život a i po smrti? V chudobě i bohatství, v radosti i starosti, v nebi i v pekle?“

Když dlouho neodpovídal, nechápavě jsem se na něj zadívala a uviděla v jeho očích zahanbení.

„Promiň mi to, Alex,“ zašeptal, rychle se otočil, proběhl uličkou a zmizel na náměstí. Do očí se mi vlily slzy. Zase mi utekl…

 

Zavrtěla jsem hlavou, abych odehnala tu hrůznou scénu, co se mi krátce po jeho otázce promítla před očima. Ano, pomyslela jsem si trpce, takhle nějak by to dopadlo, kdybych na jeho žádost kývla. A já se znovu nechci spálit, nechci být znovu zklamaná a večer brečet do polštáře.

I když… co když tím prošvihnu osudovou příležitost a pak toho budu do konce života litovat? Byla jsem zmatená, srdce mi divoce tlouklo, krev se mi vehnala do tváří a zbarvila je do červena.

„To… To myslíš vážně?“ zašeptala jsem.  Chvíli studoval můj obličej, ve kterém musel jasně poznat mou rozpolcenost, pak se smutně usmál.

„Ne, samozřejmě že ne,“ pronesl trpce a poodešel k jednomu z výjevů na zdi. Měl pokleslá ramena, a když jsem přišla blíž, mohla jsem vidět jeho zkřivenou tvář. Stoupla jsem si před něj a pohladila ho po tváři. Zvedl ke mně oči, ve kterých se červeně blýskalo. O krok jsem couvla, ty oči mě děsily.

„Ty…“ Vůbec jsem nevěděla, co bych měla říct. Odkašlala jsem si.

„Překvapil jsi mě. Vůbec jsem něco takového nečekala. Ani ve snu by mě nenapadlo, že tyhle slova někdy uslyším. Já…“ šeptala jsem bezmyšlenkovitě, pak se na chvíli odmlčela a trochu hystericky se zasmála.

„Pokud… pokud ti na tom tak záleží, tak ano, klidně si tě vezmu,“ pronesla jsem nakonec odevzdaně. Několik chvil se hlavní lodí rozléhalo pouze mé hlasité dýchání.

„Nevím, co mě to napadlo. To asi ta atmosféra, co tu vládne. Je to tu takové poklidné… Nechal jsem se unést,“ řekl tichým, zastřeným hlasem, ve kterém jsem postřehla stopy hněvu. Nervózně jsem se zasmála.

„Ano, máš pravdu, je to tu velmi… inspirativní. Dokonalé místo pro romantiku. Ale víš, nemyslím si, že je to dobrý nápad, brát se teď. Vždyť o tobě nic nevím! Nikdy jsi mi neřekl nic o své rodině, o sobě, vím o tobě akorát to, jak se jmenuješ a že jsi upír… A to je pro takový závazek žalostně málo…“

„To ti tu mám začít vykládat svou minulost? Svěřovat se ti jako nějaká stará bába své kamarádce u odpoledního čaje?! Ne, to ses tedy spletla! Do mého života ti vůbec nic není!“ odsekával jednotlivá slova hlasem tak hrozivým, až mi z něj naskočila husí kůže.

„Martine, prosím tě,“ zamumlala jsem, přiblížila se k němu a položila mu ruku na rameno. „Tak jsem to přece vůbec nemyslela. Nenutím tě svěřovat se mi, jen…“

„Jen?! A jak jsi to tedy myslela?!“ zeptal se zuřivě a upřel na mě planoucí pohled. Když jsem uviděla jeho krvavě červené oči, vyděšeně jsem se od něj odtáhla a rozběhla se směrem ke dveřím. Avšak to byla marná snaha, byl tam rychleji než já. Krutě stáhl ústa do něčeho, co snad měl být úsměv. Ta náhlá změna jeho chování, to, jak posměšně se nyní usmíval, se mi zabodávalo přímo do srdce.

A co bude dál? Bude mě nahánět po bazilice a až mě chytí, zabije mě? Teď už by mě to vážně nepřekvapilo, vůbec jsem nechápala, co to do něj vjelo. Snad zmínka o jeho předchozím životě…?

Když jsem se podívala do jeho kamenné tváře, uvědomila jsem si, že i kdyby mě chtěl zabít, rozhodně mu to neusnadním. To rozhodně ne. Prudce jsem se otočila a rozběhla se k oltáři. Byl mi v patách, jeho posměšný smích se rozléhal bazilikou. Mihl se kolem mě, zastavil před oltářem a rozpřáhl ruce. Nehodlala jsem mu vběhnout přímo do náruče, pár metrů před oltářem jsem se otočila a vběhla mezi lavice, které byly na obou stranách přiraženy skoro až ke zdi. Skrčila jsem se, sedla si na místo, kde lidé při bohoslužbách mívají nohy, objala si pažemi kolena a položila si na ně hlavu. Kousla jsem se do rtu, abych potlačila vzlyk. Třásla jsem se strachem i potlačovaným pláčem. Byla jsem tu uvězněná, jednu stranu za chvíli zablokuje Martin, na druhé není dost místa, abych se tam protáhla. Proč se všechno muselo tak pokazit?! Vybavila jsem si jeho něžná slůvka. Plamínku, budeš už navždy hořet jen pro mě? V té chvíli, kdy to řekl, se mi zastavilo srdce. Byl to pro mě takový šok, o takové situaci jsem si zakázala i snít.

Před chvílí jsi chtěl, abych hořela jen pro tebe, pomyslela jsem si trpce, a teď mě chceš uhasit.

Bazilikou se rozléhal zvuk kroků. Blížil se ke mně a já nemohla nic dělat. V duchu jsem si vybavila Jasperovu tvář a začala litovat, že mě vůbec kdy napadlo opustit svou rodinu.

Když mne i lavici zahalil stín, vykřikla jsem. Věděla jsem, že mi to nijak nepomůže, ale v tu chvíli jsem nad tím nepřemýšlela. Po tvářích mi tekly slzy, když jsem se dívala do jeho krutých očí. Z mé tváře musel vyčíst strach, protože se spokojeně usmál a pak posměšně pronesl:

„Ale ale, snad by ses mě nebála?“

---

... se všechno pokazilo. (dodatek k perexu)

---

Věnováno Neyimiss, mé nejoblíbenější sestře, která dokáže podržet vždy, když to potřebuji, a která je takové malinké bílé místečko v mém černém světě. Pro tebe, lamuš... :-*

---

Kapitola měla být původně úplně jiná, už jsem měla polovinu napsanou, když vtom přišla Ney s nápadem, který jsem prostě nemohla nechat ležet. A tak z toho vyšlo tohle. Já si to prostě nemohla odpustit, Martin si o ztrátu sebeovládání prostě říkal. Veškeré stížnosti směřujte k ní, byl to její nápad!

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: SiReeN (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ta druhá... - 24. kapitola :

No to ne! Ten ... . Jdu hned na další, abych věděla jak to bude dál .. :)

Tý jo já nemám slov v minulém komentíku jsem si psala o nějaký zvrat a mám ho tady

Pokud jsi pochopila můj koment u 23. kapitoly, tak... U tebe by to bylo jiný, nikdo by neztratil sebeovládání, jo? Štěstí, že se pak Martin umoudřil... Už jsem se bála, jak to s tou Alex skončí, protože by to znamela nejen konec jejího života, ale znamenalo by to i to, že byl můj proslov v minulém komentu na prd.
Kapitola to byla snová, ten zvrat byl unikátní.
A teďka si uvědomuju, že mi chyběl pazvuk...:O
Takže: Houuuuuuuu!
Dneska se už asi k další nedostanu, ale nevadí, zítra je taky den.

No tý bláho...
Už ten začátek s tou nepovedenou svatbou, byl více než zajímavý. V tu chvíli by mě ale ani ve snu nenapadlo, co se stane potom. Co to, proboha, mělo být? Jedu dál, jinak mě asi raní mrtvice.
Kapitolka opět přímo dokonalá, ale to není žádné překvapení.

Jeho reakce byla drsná. Mrzelo mě, že se zachoval takto, ale naštěstí co? Naštěstí se to vyřešilo (vyřeší)

Ale nieeeeee len toto nieeee
Ja chcem romantiku
A ten koniec má akože čo znamenať?!!! No ja ti ešte dám... máš šťastie, že neviem, kde bývaš
Idem ďalej a nepraj si, keď sa Alex niečo stane

Jako vždy moc hezké

neeeeeee!! Přece jí neublíží!!!! No táááák!!!

no páni. WOW, nemám slov, To je zvrat.

Prosím dej tampohled jednoho z Cullenu!!!!! prosím prosím prosím prosím prosím strašně moc mě to zajímá. A jinak povídka je prostě perfektní!!!

Fajn!!! Směle do toho le povídku mám rozečtenou už tři týdy. Doufala jsem, že když jsi byla na dovolené, tak to stihnu dočíst a vklidu okomentovat poslední publikovaný díl. Ale to bych nebyla já, abych nepřijala brigádu na 14 dní v cizím městě, kde nikoho neznám a bydlela jsem tam u tetičky. takže jsem 14 dní byla bez netu. Vrátím se a ty holka normálně valíš! Čytři kapitoly přede mnou, to je brutus! Ale zvládla jsem to Tááák, jdu ke komentování, stěžování by už stačilo. Zpočátku mě Cullenovo srali. Jediný Jazz byl skvělý, ach!!! Pak Benátky, Martin! Lovestory jak hrom! Alex je prostě ďáblík a Martin je satan! Ti dva k sobě pasují, jak Chip & Dale!!! Je to nádherná povídka, píšeš čtivě, zajímavě, skvěle! Doufám, že další díl bude co nevidět, fandím ti.

SiReeN: Zlato, musím říct, že jsi mě dostala. Celou včerejší noční jsem louskala tuhle povídku. Je úžasná. Všechny kapitoly. Moc mě mrzí, čím si Alex musí procházet a i to, že všichni jí dávají najevo, že je nechtěná. A když už se cítí konečně jednou milovaná, potká ji tohle. Doufám, že jí Martin nic neudělá. A doufám, že brzo přidáš další kapitolu, jinak tě budu bombardovat, dokud tak neučiníš.
Opravdu, klobouk dolů - povídka je skvělá!

No tak to som zvedavá... už sa teším na ďalšiu kapitolu

nádhera rychle další

šok! šok! šok! to čo s nim akože je???? sa zblaznil či čo??!! dúfam, že sa zobudi z toho šialeneho stavu a nejako sa to urovna... čo dodať, kapitola bola ako vždy úplne skvela a moc prosiiiiiiiiiiiiiim rýchlo ďalšiu ináč píšeš úplne úžasne si skvelá

ty brrrdo.... a co bude dalej??? ja mam take smiesne terorie ze pridu cullenovci a ju zachrania, alebo ze on ju zabije abo co... ale len jedna vec, nech prosim ta nikto nezomrie.. ja som totiz ku tejto poviedke tak citovo priputana ze by som nejaku tu stratu postavy rozhodne neprezila... v kazdom pripade sa tesim na dalsiu kapitolka a zelam si, aby bola co najdlhsia....

to je teda zvrat

Tak to byl šok. Jsem rozhodně nečekala. V jednu chvíli skoro svatba a tu druhou... Nemám slov. Kapitola byla suprová. Jsem ráda, že budou ještě dalčí kapitoly. Už se nemůžu dočkat další.

A sakra! Tohle slovo u tvé povídky používám často, to je, co? Ale ta povídka je plná zvratů a taková ztráta Martinova sebeovládání byla koruna! Bylo to zkrátka... úžasné, jak se všechno může ve vteřince pokazit. Zprvu jak si Alex představovala svatbu a zvažovala možnosti.
A pak... Jak se kvůli jedné otázce o Martinově životě Martin rozčílil do nepříčetnosti, to byl prostě takový zvrat, na tohle jsem čekala!
Živě si dokážu představit, jak se tam honili po bazilice, Alex podělaná strachy, plná výčitek a přesvědčení, že se to prostě muselo stát. A Martin s krutým úsměvem a rudýma očima.
No příští kapitolka bude rozhodně zajímavá a já se na ni moc těším! Promiň, že jsem minulé kapitolky komentovala trošku pozdějc, ale o prázkách hodně cestujeme a já nemám internet denně.

soro brecim...jinak uzasna kapitolka rychle dalsí

Moc mě mrzí, že neumím napsat, tak dlouhý komentář, jako ostatní... Já ti prostě jen řeknu, že to bylo fakt úžasné

tak to bol šok, to som nečakala, ale je to úžasný zvrat, tak sa teším na ďalšiu kapitolu

Tak touhle kapitolou si mi vyrazila dech a málem i rozbrečela.. To mi nesmíš dělat! Doufám, že další kapitoly už budou lepší. Tím nemyslím, že ses zhoršila ve psaní nebo tak něco - píšeš úžasně - ale ten děj... nemyslela jsem že by se Martin mohl ták rozzuřit - po té minulé kapitole by mě to vážně nenapadlo myslela jsem, že se tam objeví Cullenovi, ne že ji bude chtít zabít... jinak pěkné, rychle další kapitolu

Bylo mi jasné, že to štěstí nebude dlouho trvat, ale aby Martin takhle zuřil... Jen kvůli jednomu slůvku. Chápu Alex a za to by si zasloužil přinejmenším facku.
Jinak krásně napsaný a prosím o další dílek.

Co to je?! Okamzite pozaduju vysvetleni! Cos to s nim udelala?
I kdyz je vlastne pravda, ze jsem tak nejak rada, ze se to pokazilo, protoze to znamena, ze jeste budou dalsi kapci, aby se to mohlo vylepsit! Vylepsi se to, ze jo. Ze jo?
Koukej psat dalsi kapcu, je mi jedno, ze te boli ruka, nauc se psat nohou! Ne, to samozrejme nemyslim vazne, kdyz psat nemuzes, tak nemuzes... Nauc se psat nohou, prosim, prosim, prosim!
A vubec, ja to nechapu! Co se to s nim stalo? Posedl ho dabel? Hej, to by bylo husty! Zase mi trosku hrabe. Vazne, jenom trosicku! Ale vazne by me zajimalo, co mu prelitlo prez nos. A jestli to cely myslel jako vtip, nejspis se budes muset pripravit na novou postavu - me -, ktera tomu s prominutim idiotovi nakope zadek! A taky mu reknu, ze nema smysl pro humor! Ha!
A byt Alex, tak... nevim. Sakra! Moje pitoma pamet! Ted jsem to vedela! Ja si vazne nevzpomenu! *Mlatim se o pytlik chipsu Bohemia do hlavy.* To vubec neni reklama! Vazne!
Nediv se, jestli ten koment nedava smysl, divam se na Big Bang Theory a rezu se smichy. U toho se pise blbe...
Je! Ja jsem vlastne jeste nenapsala, jak se mi ta kapca libila! Co jsem to chtela... Zase jsem dostala zachvat smichu... Jo! Uz vim! Pozor! Ted budu chvili mluvit vazne. Teda, pokusim se... Je! Ted to bylo vtipny! Fajn, klid, asi to budu muset vypnout... Takze, vazne te obdivuju za to, jak dokazes perfektne psat. Je mi jedno, jak jsou ty kapci dlouhy, protoze stylem, jakym to ty pises, vynahradis tisice slov. Tahle kapca byla dukazem! Uplne me pohltila a ja dokonce prestala vnimat i perly Sheldona! Proste nadhera, nadhera, nadhera! Jak to delas? No, to proste umis jenom ty!
Uz nejak nevim co psat, ale doufam, ze ti to staci... Snad jenom, ze se jako vzdy nemuzu dockat pokracka!

jezisi asi se mi zastavilo srdce

Fantastické!

čo sa to sakra stalo???!!! absolútne tomu nechápem...pekne napísané a všetko ale...toto som jednoducho nečakala...bol to pre mňa úplný šok!!! chudák Alex... myslela som si že povie ano potom mu skočí do krku a budú šťastný...sice je to až presladký koniec ale aj tak...no neni to moja poviedka...aj tak nemôžem spochybňovať to že si veľmi talentovaná spisovaťeľka...ale toto ma jednoducho dorazilo...a tá posledná veta...no dostala som husiu kožu

Bylo to úžesné! Pěkně si to zamotala Tohle bych ani ve snu nečekala, ale je to úžasné!

No, tedy,pěkně jsi s nimi zamíchala, ale je to paráda, skvěle napsané

S-U-P-E-R

pane jo snad se mu postaví a ukážemu sví dary stema by mu ukážala že se nebojí a že se o sebe umí postarat
honem další díl

Serí, páni!
Tá scéna bola tak krásna, a potom sa to všetko tak zvrtlo. Je pochopiteľné, že má také predstavy. Martin je proste Martin.
Čakala som, ako sa to všetko zvrtne, ale Martin ma dostal. Pochybujem, že by bol schopný ublížiť Alex, keď ju má rád. Veď chcel, aby sa zaňho vydala.
No krásne si to zamotala. Som zvedavá, čo sa udeje. Prekrásna kapitola, píšeš pútavo a číta sa to samo. Zbožňujem tvoj štýl písania. Kapitola bola od začiatku nabitá energiou. Je to perfektné, proste nie je čo vytknúť. Krásne opisuješ situácie a vidno, že to má dej.
Strašne sa mi kapitola páčila. Teším sa na ďalšiu a dúfam, že bude čo najskôr.

Ach ano, přesně takhle jsem si to představovala. Sladký, romantický začátek, který se postupně mění, až zbyde pouze strach a beznaděj.
Napsala jsi to dokonale. Když jsem ti o tom říkala, neuvědomila jsem si, jak skvěle to podáš, že se toho chopíš s takovým zápalem, z něhož vyšlo... Tohle. Kouzelná kapitola plná protichůdných emocí.
Musím říct, že ten začátek se ti mimořádně povedl. Vím, jak neromantická je tvoje zčernalá dušička, úplně vidím ten tvůj znechucený škleb, když sis to po sobě četla... Ale vážně se ti to povedlo, nečekala jsem, že to napíšeš tak, že si budu opravdu připadat jak na svatbě (to už je let, co?)...

A co jsem hlavně chtěla poznamenat... Martin je teda pěkný cynik! Co čekal, že mu hupsne do náruče a bude souhlasit? To by přece nebyla Alex, kdyby si všechno pečlivě nepromyslela a nenechala si zadní vrátka... Jeho "samozřejmě že ne"... Brr, úplně jsem to viděla. A to, jak na Alex vyjel... Vždyť je to jeho chyba, že jí o sobě nevyprávěl! Ale přirovnání pěkné, to mu nemůžu upřít... "Jak stará bába své kámošce při odpoledním čaji..."

Konec naprosto fenomenální, věděla jsem, že to bude něco extra, když jsi mi o tom vyprávěla! Skvěle to kontrastuje s tou větou... "Před chvílí jsi chtěl, abych hořela jen pro tebe, pomyslela jsem si trpce, a teď mě chceš uhasit."

Mno, jsem zvědavá, co si vymyslíš na příště. A hlavně doufám, že to bude brzo!

P.S.: Díky za věnování, drahá...

Přidat komentář:

Nick:

Text: