Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ta druhá... - 29. kapitola

Jedna má všechno, druhá nic. Ale to se změní...
Opouštíme Benátky (pohled Alex) a přesouváme se do místa, kde se odehraje zbytek příběhu mimo epilog (pohled Martina).

30.08.2011 (16:30) • SiReeN • FanFiction na pokračování • komentováno 46× • zobrazeno 4877×

Alex:

„Ty-ty mě chceš vzít k sobě domů?“ vydechla jsem po chvíli nevěřícně.

„Domů?“ zopakoval a posměšně se ušklíbl. „Ale ano, proč ne. Proč tomu tak neříkat. Ano, domů,“ souhlasil nakonec.

„Já… Nevím, co na to říct…“ zamumlala jsem rozpačitě a sklonila hlavu.

„Neříkej nic,“ poradil mi. „Stačí, když pojedeš. Pak pochopíš.“ Po chvíli ticha jsem kývla.

„Samozřejmě. Pojedu moc ráda,“ ujistila jsem ho, zvedla hlavu a usmála se na něj.

„To mě těší,“ řekl a přimhouřil oči, „určitě se jim budeš líbit.“ Zkoumavě po mně přejel pohledem a pak triumfálně zvedl koutky úst.

„Jim?“ nechápala jsem.

„Mým… spolubydlícím.“

 

Do rána jsme zůstali na lodi, za rozbřesku jsme se vrátili zpět do Benátek a zamířili do Martinova hotelu. Zatímco jsem se věnovala snídani, kterou donesla pokojová služba, Martin si sbalil všechny své věci. Poté jsme sešli do recepce, Martin se odhlásil a zaplatil přemrštěnou sumu. S cestovní taškou v ruce mě objal kolem ramen a v objetí jsme se rozešli pomalu se probouzejícími Benátkami k mému pronajatému bytu.

Zamířila jsem do koupelny, abych posbírala všechny kosmetické zbytečnosti, co jsem za svůj pobyt nakoupila. S náručí plnou různých lahviček jsem se vrátila do pokoje a zastihla Martina, jak skládá do batůžku můj skromný šatník a pár osobních věcí.

„Promiň, že jsem se ti hrabal ve věcech, ale docela spěcháme. Za půl hodiny musíme být na letišti,“ omlouval se, jakmile mě spatřil ve dveřích, a já se na něj jen usmála, díky plné náruči jsem rukou mávnout nemohla.

„V pořádku. Alespoň nebudu zdržovat. Ještě tohle,“ kývla jsem bradou na věci v mých rukou a přelétla pohledem pokoj, jestli tady něco nezůstalo, „a můžeme jít.“

„Dobře. Počkám na tebe v kuchyni,“ řekl a nechal mě tu o samotě, abych se mohla rozloučit s pokojem, ve kterém jsem strávila několik nocí, ať už bezesných či úžasných se sladkými sny – samozřejmě o něm. Prokoukl mě, nenaletěl na mou výmluvu, kterou jsem použila v hotelu, že jsem si v apartmánu něco zapomněla. Musela jsem se tomu pousmát.

Do batohu jsem uložila poslední drobnosti a rozhlédla se po pokoji. Snad jsem tu nic nezapomněla, pomyslela jsem si. Zaplaceno jsem měla jen na dva měsíce a už uplynul jeden a několik dní. Pokud se návštěva v Martinově domovině protáhne, může se sem nastěhovat někdo jiný a své věci už bych nikdy nedostala. Nakonec jsem zavřela pootevřené okno a šla do malé kuchyně.

„Můžeme jít,“ pronesla jsem nadšeně v očekávání dobrodružství. Martinův domov je určitě velmi zajímavý, i když o něm nikdy nemluvil, byla jsem si tím jistá.

„Super,“ řekl Martin, nekompromisně vzal můj batoh a zamířil ke dveřím. V rychlosti jsem se obula a oblékla si lehký kabátek, v letadle by mohla být zima. Zavřela jsem za námi dveře a užuž chtěla zamknout, když mě Martin zarazil.

„Nechal jsem v ložnici bundu,“ zamumlal, položil batoh i svou tašku na podlahu a vešel zpátky do bytu. Uchichtla jsem se, i upíři jsou očividně zapomnětliví.

Hned byl zpátky, koženou bundu měl přehozenou přes rameno. Spokojeně se na mě usmál, popadl naše zavazadla do jedné ruky a druhou uchopil tu mou. Svižnou chůzí jsme došli zpátky k jednomu parkovišti, kde měl Martin svou motorku. A pak jsme se vydali směr letiště.

V přilehlých garážích zaplatil Martin za úschovu, poté jsme vešli do letištní haly a šli si pro letenky. V letištní kavárně jsme trávili pár hodin do odletu. Svá zavazadla jsme si brali s sebou do letadla, můj batoh byl malý, stejně tak jeho cestovní taška, takže nebyl problém je dát do úschovného prostoru nad našimi hlavami.

V letadle mi Martin přenechal místo u okna, já letěla teprve podruhé v životě, kdežto on už poněkolikáté, takže mě pohled z okna fascinoval.

Let byl poměrně krátký, ale já ho i tak zaspala. Když jsme přistáli, Martin mnou jemně zatřásl a pak mi vtiskl letmý polibek na rty, aby mě probral. V jeho objetí jsme se přesunuli ven a zamířili k nedalekému parkovišti.

„Řím? Ty bydlíš v Římě?“ zeptala jsem se ho dychtivě, když jsem spatřila jednu z cedulí. Byla jsem nadšená vidinou všech těch památek, které si budu moci prohlédnout na vlastní oči, ne pouze na obrázku.

„Nebydlím v Římě,“ zhatil mé plány a ukázal na luxusní černý vůz, ke kterému jsme mezitím došli.

„K cíli se přesuneme autem.“

„To je tvoje?“ podivila jsem se a obdivně hvízdla. On je snad miliardář!

„Samozřejmě. Jsem velmi dobrá partie. Nebo snad o tom pochybujete, slečno?“ škádlil mě s úsměvem.

„Páni!“ vydechla jsem uznale, když jsem viděla přepychový interiér auta. Zatímco Martin ukládal naše zavazadla do kufru, uvelebila jsem se v pohodlné sedačce a zavřela oči.

„Jen spi,“ zašeptal, když si sedl za volant. „Jen tak tam nebudeme.“ Poslední, co jsem cítila, než jsem se propadla do hlubokého spánku, byl jako motýlí křídla lehký polibek, který mi vtiskl na čelo.

 

Martin:

Místo na cestu jsem se díval na její dokonalý obličej s jemnými rysy, jemně pootevřenými rty a chvějícími se víčky. Podél bělostné tváře se jí kroutily nezkrotné vlny dlouhých křiklavých vlasů, které se mi na ní tolik líbily. Vypadala s nimi jako malý ďáblík, ale já věděl, že má předobré srdce a že se pod tou ďábelskou slupkou, která by dokázala pobláznit nejednoho muže, skrývá citlivá a zranitelná duše. Necítil jsem se dvakrát dobře kvůli tomu, co jí právě provádím, ale můj smysl pro čest byl silnější. A ten mi radil - ne, přímo mi poroučel -, abych neváhal a odvezl ji do toho starobylého sídla. Můj pán z ní bude mi obrovskou radost a přestane se tolik upínat ke své oblíbenkyni, kterou jeho pozornost pomalu, ale jistě ničí.

Sladká Alex pravděpodobně skrývá více, než na sebe prozradila. Byl jsem zcela fascinován její schopností ovládat oheň, ale ona v sobě měla mnohem, mnohem víc. To, že dokonale odolávala postupnému nátlaku mého daru, vypovídalo o tom, že musí být zároveň i štítem. A vědomí, že má někdo na světě dva vzácné dary, mě utvrdilo v tom, že ji prostě nesmím nechat uniknout. A tak jsme teď tady, na cestě ke mně domů.

 

Ze spánku se usmívala. Můj obličej se při tom pohledu zkřivil trpkým šklebem. Uvidíme, jak se bude usmívat, až zjistí, že její milovaný skončil ukrytý v šuplíku v jejím nočním stolku. Nemohl jsem dopustit, aby měla nějakou hmotnou vzpomínku na minulost, jen by ji to zajetí uprostřed pevných hradeb více bolelo a hůře by si zvykala. Takhle to bude lepší…

Díky rychlé jízdě, kterou jsem tak miloval, jsme se k cíli dostali mnohem dřív, než by to trvalo nějakému voňavému smrtelníkovi, který musí jezdit opatrně. Zadíval jsem se do dálky, kde se tyčil můj domov. Ještě pár minut a opět budu vězněm v rukou svých pánů. Ale teď už nebylo cesty zpět. Oni už o nás stejně vědí… Nikdo se nedostane za brány města, aniž by to uniklo jejich pozornosti.

Dojel jsem k severní bráně a na malém parkovišti zaparkoval. Zhluboka jsem nasál vzduch v kabině auta, který byl ztěžklý její příliš sladkou vůní. Už je načase, abych odsud vypadl, pomyslel jsem si, když jsem se k ní naklonil.

„Alex,“ zašeptal jsem a jemně s ní zatřásl. „Alex, vstávej, už jsme na místě.“ Pomalu otevřela oči a roztomile se zachmuřila.

„Už?“ zabručela mrzutě, protáhla se a protřela si oči. Uchichtl jsem se, vystoupil, obešel auto a pomohl jí vystoupit.

„Teď musíme chvíli pěšky,“ upozornil jsem ji a jednu ruku jí ovinul kolem pasu. Důvěřivě se ke mně přitiskla – to ještě nevěděla, co ji čeká -, usmála se a zamumlala: „S tebou půjdu klidně až na konec světa.“ Ironicky jsem se ušklíbl, ale ona si toho nevšimla, rozhlížela se kolem. Uvidíme, jestli tohle řekneš i po dnešku…

Pomalou chůzí jsme vyrazili na druhý konec města.

„Tady je to tak krásné,“ prohlásila, když jsme prošli kolem impozantního kostela. „Tohle je asi hodně staré město, že?“

„Ano, máš pravdu. Velmi staré…“

Když jsme už byli velmi blízko našemu cíli, o kousek jsem se od ní odtáhl a škádlivě jsem se usmál.

„Zavři oči,“ zaprosil jsem. Zachichotala se a skryla svá temně čokoládová očka za víčky.

„Co přede mnou skrýváš? Doufám, že víš, že nejsem tak povrchní, aby ses přede mnou musel stydět za nějaký oprýskaný starý dům, nebo tak něco…“ pronesla zvědavě a mírně našpulila ústa. Vtiskl jsem jí na ně krátký polibek.

„To ne. Žádný oprýskaný dům. Chci jen, abys byla překvapená,“ ujistil mě. „A nepodvádět, nebo nedostaneš odměnu.“

„Mmm. Odměnu. To si nechám líbit,“ řekla se smíchem v hlase a otevřela oči. Užuž jsem chtěl protestovat, ale zarazila mě.

„Počkej,“ zamumlala, z krku si sundala šátek, který si tam ráno uvázala, a podala mi ho. S úsměvem jsem jí ho zavázal kolem očí.

„Teď je to dokonalé. A teď tě zavedu někam do temného vězení, odkud se už nikdy nedostaneš!“ škádlil jsem ji.

„Takový nejsi. Věřím, že mě nezavedeš nikam, kde by se mi nelíbilo,“ odpověděla s důvěrou v hlase. Tomu se nedalo neušklíbnout.

„A nenech mě spadnout,“ poprosila mě, když jsme se znovu rozešli. Pevněji jsem ji stiskl v pase.

 

Po pár minutách chůze jsme došli k vysoké bráně. I přes starobylost sídla byla budova střežena moderně, naťukal jsem do přístroje heslo a brána se se skřípěním otevřela. Když jsme přišli ke dveřím, samy se otevřely. Pokýval jsem vysokému muži v černém a protáhl se s Alex dovnitř.

Když jsme procházeli kolem recepce, ozval se unavený ženský hlas.

„Už na vás čekají…“

---

Věnováno Whi, která dokáže nakopnout k psaní jako nikdo jiný. :))

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: SiReeN (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ta druhá... - 29. kapitola :

Martin je blb. Nebo ne? Uvidíme. Jdu dál.

Super kapitola. Nejradši bych "Martinovi" jednu vrazila. Doufám, že za to bude pykat!
Máš to krásně popsané z obou pohledů. Je vidět hned rozdíl.
Doufám, že tato povídka bude ještě dlouhááá. Moc se mi líbí.

Myslela jsem správně...Volterra...jsem zvědavá na další :)

No to snad ne!!! A já mu věřila

Važ si toho, děvče, pod tímhle nickem ti píšu úplně první komentář, co se kritiky (mno... Kritika se tomu asi nedá moc říkat ) týče. Moc se omlouvám za včerejší úpadek mé čtivé nálady, ale já musela přemýšlet nad tím blbým heslem - výsledek přemýšlení právě vidíš.
Tak, teď k povídce.
Co jí to chce udělat? Bože, to je hajzl, ona mu věří, on mezitím spřádá ďábelský plán. To se mi nelíbí! Doufám, že to Alex přežije, Martinovi už neodpustí a bude s Jacobem, protože Cullenovi a spol. ji přijdou před Volturry zachránit a Nessie za to dobu šíleně zoškliví.
Já mažu, jedu, řádím, pokračuju dál...
P.S.: Má tam být "čtu", ale to by nebylo tak originální, ne?

To je hajzl! :D Ale píšeš úžasně! Moc, moc chválím! :)

Domov, proč tomu tak neříkat... Spolubydlícím... Ano, je mi to jasné. Martin je prostě zmetek.
Pohled Alex krásný, i když ona je tak... naivní...
K pohledu Martina se vyjádřím více. Překvapilo mě, žes ho opět zařadila do příběhu, byla to vítaná změna. I když to, co v něm bylo... vrrr.
To, že nechal fotku Jaspera v jejím pronajatém bytě (a já vím, že to byla jeho fotka!), mu jen tak neodpustím. Tohle pos...
Jeho "tajemnost" je skvělá, líbí se mi, jak všechno před Alex tají. Však ona už se všechno brzy dozví, co?
Mno, co více dodat? Konec samozřejmě takový, že člověka nutí spěchat k další kapitole. Tak já teda jdu...

Volterra? Volterra?! Volterra! Děláš si srandu?
Tak teď už ti nic nenapíšu tuplem, jsem v šoku....

Do pytle! Už po Římě jsem tušila, že jeho domov bude Volterra, ale pořád jsem si říkala, že se určitě pletu! Ale jeho pohled? Doufám, že Alice uvidí, co se děje a Jasper to tak nenechá. Doufám, že by ji nenechali zemřít, i když jí nemají rádi.

Páni to je úžasný...! Jsem moc zvědavá jak to dopadne...!

Moje milá SiReeN. Prvně moc děkuji za věnování. Pokud budeš vždy psát takhle, jak tuto kapitolu, asi tě budu nakopávat a popohánět častěji. Nevím, co bych řekla, nějak mi chybí slova.
Kapitola se ti moc povedla. Musím říct, že v tuto chvíli se mi jeví Martin jako pořádnej a bezcitnej parchant, ale kdoví, proč tak jedná. A Alex je teda pěkná chuděra. Když už konečně začínala být šťastná, stane se jí tohle. jsem moc zvědavá na další díl a na to, co sis pro naše hlavní hrdiny přichystala. Doufám tedy, že už píšeš další kapitolu! Tato byla vynikající!

Sirenisko, ty si prostě tyran. Tebe to baví nás natahovat a chudince Alex dělat takové zlo ... Ale nevadí... Věřím, že na to přijde a pořádně mu nakope prdel a pak i té své jebnuté rodině

Jako vždy moc hezké... A nesměj se našemu rozhovoru na icq... jak mám vědět, že vždy když se zeptám, tak ty přidáš kapitolu?! ...
Ano, máš pravdu... Ti na temně straně jsou vždycky nejlepší, i když teď je trochu na rozmezí mezi sympatickým zlořádem, nebo podrazáckou sviní .
Za dlouhou dobu čkání tě kárám a doufám, že další kapitolka bude dříve. O kvalitu obsahu se vůbec nemusím. protože ty a napsat něco nějak blbě? Dobrý vtip Aspoň ať mám něco dobrého do toho září a ty víš, jak moc se bojím...
Jako vždy to bylo excelentně napsané a martinův pohled byla příjemná změna. Jen jsem měla chvílema ho trošku přiškrtit .
Prostě super!!

edwina, pravděpodobně jsi jedna z mála, kdo si na to "oznámení" ještě pamatuje. Trošku se to protáhlo, přimotaly se mi tam nové věci, se kterými jsem nepočítala. Ale abych se dostala k tomu hlavnímu - v příští kapitole už "odhalení" bude, i se znaky, podle kterých to šlo poznat.

no, musím říct, že i já naletěla Martinovi , to že ji vzal asi do Voltery, kde ji hodlá předhodit jako cennou trofej bez sebemenšího kouska citu to je od něj fakt krutý. Ještě pořád nevím kdo to doopravdy je? Na začátku si naznačila že není Martin ale někdo jiný nevím jsem úplně tupá každopádně to jak ji okradl o fotku, aby ji vzpomínky nebolely -to je tak krutý i milosrdný zároveň. Doufám, že se nakonec Martin, ať už je to kdokoli,do Alex vážně zamiluje a odejdou spolu pryč. A Culleni se chytí za nos jak s ní blbě zacházeli
těším se na každé pokračování a na tohle obzvlášť

super píšeš len tak dalej

no no no to snad ovšem bez toho by to nebylo zajímavé tak šupy dupy do chalupy nebo z chalupy další prosím

Páni ! Všech 29 kapitol jsem přečetla jedním dechem, promiň, že jsem napsala komentář až pod tuhle :) Je to skvělá povídka a do Martina bych nikdy neřekla, že je to zloun... :( Dost mě to překvapilo a jsem zvědavá, co bude dál... Doufám, že Jasper zasáhne ! :) Moc pěkné. Jen tak dál.

Nádhera!!! Ale proč mám pocit, že se ocitli ve Volteře?

Ajaj! Tak to nedopadne moc dobře... Byla to fantastická kapitolka a už se nemůžu dočkat další, je jasné, že to bude ještě dost zajímavé.

Ne!!!!!! už si toho hodně prožila a teď chceš i z martina uděla hajzla! Chudák holka, takhle to nenechej!!!

nádhera, ale snad Martin nebude až zas takový zlořád.Vždyť to vypadalo, že ji má opravdu rád.I já jsem na to skočila.Že ji má rád?Prosím, tolik špatného snad kolem ní není.

Já jsem si celou dobu říkala, že to s tím Martinem nebude jen tak. To ji jako chce přidat do gardy?
Jistě, záporáky máme rádi, ale tohle Martin už trochu přehání, ne? Chudák Alex mu tak důvěřuje a on na ni klidně použije svůj dar. Ještěže je štít, aby mu co nejdýl odolávala. Pak by zapoměla na Jaspera!
Ta Martinova věta, že je dobrá partie. Kdyby Alex věděla...
Opět suprová kapitola, překonala jsem lenost a šla komentovat. Ne, kecám. Tohle by nešlo přejít bez otisku tlapek.
A ještě něco, takhle už to neukončuj! Protože to je k nevydržení!
Ale stejně

Ech... To je teda vážne bomba! Znova som sa začítala tak, až sa mi nechcelo prestať. Ach jaj, musím proste čítať tvoju tvorbu, lebo je to lepšie než od spisovateľa. Tak živo opísané, také nabité, také úžasné, také krásne, až sa mi od toho nechce odtrhnúť oči. Nejaký ten čas potrvá dokiaľ sa dostanem do reality.
Pohľad Alex bol úžasný. Krásne opísané jej pocity, správala sa k nemu veľmi dôverne, veľmi milo a takisto krásne spísaná cesta lietadlom a aj lúčenie sa s bytom. Všetko tak živé, že je to naozaj v mojej hlave. Píšeš nesmierne pútavo.
Pohľad nášho lamača ženských srdci bol úžasný. Teda, ale on je tak trochu pri zmysloch? Ani vo sne by ma nenapadlo, že on by ju chcel uväzniť a že tam nechal fotku Jaspera. No to je proste... zlé. Alex v ňom má oporu. To je typický chlap. Ešte stále som z neho vyjavená. Najlepšie je, že Alex mu tak dôveruje, on jej aj prezradí, že ju bude väzniť a ona mu neverí. Z toho som nemohla, veď jej vlastne povedal pravdu.
To mesto, kam prišli, si viem živo predstaviť. Tú bránu, muža v čiernom... Všetko. Ty máš proste štýl.
Kapitola nesmierne zaujímavá, úžasne opísaná a bolo to prekrásne odpútanie sa od reality. Táto kapitola mi nesmierne sadla.
Si strašne šikovná. Píšeš veľmi voľne, akoby to bolo prežité, krásne volíš slovné spojenia a prekrásne opisuješ dej. Veľmi sa mi kapitola páčila. Máš môj obdiv. Niečo tak prekrásne sa musí oceniť. Úplne som tomu podľahla.

Skvělý

dobra kapca..:)

Seríí, ty mě zase a zase překvapuješ! Tohle byla kapitola úpně suprová, začátek byl takový oddechový, popisovala jsi pěkné loučení s Benátkami, rozloučení s bytem, s hotelem, se vším. Alex si myslí, že fakt pojede k jeho rodině, ale ten Martin, to je... Je to prostě hajzlík, ale mně se líbí -> .
Moc se mi líbil Martinův pohled, to, jak se na Alex díval, co se mu honilo v hlavě, jak ji bude muset zradit, z čeho si pravděpodobně vůbec nic nedělá, sviňák. Martin chtěl Alex prostě rychle vystrnadit z Benátek, aby si nemohla nic vzít, aby mu prostě bláhově naletěla a pak toho sakra litovala.
Líbila se mi Alexina poznámka (půjdu s tebou až na konec světa), to bych se být Martinem taky pěkně ušklíbala a v duchu se jí pěkně vysmívala.
Oprýskaný dům? Alex, Alex, ty budeš hodně překvapená, co za dům to bude. Ona je prostě tak důveřivá, tak bláhová, zkrátka našla lásku a na nic jiného se neohlíží a nic jiného nevidí, než že je Martin nej chlapík pod sluncem.
A ten konec byl naprosto - > ÁÁÁÁÁ! Už na ně čekaj!!! Takže, mladá dámo, teď pěkně přidáš další kapitolku, hnedka teďka, nebo uvidíš, budeš další, na koho budou čekat. Fakt, takto to ukončit, ty si mňa nepřej!
Kapitolka fakt nadčasová!
P.S: Ano, ano, záporáky má každý rád.

Nádhera!! Pokračování!!

Páni nemám slov, ale snad jich přece jenom pár najdu. Pohled Alex byl úžasný, takový oddychový, ale pohled Martina. Ještě teď na monitor koukám vyjevenýma očima. Už se teším na další kapitolu.

No teda!! Nečekala jsem to, ale super už se těším na další kapitolu.

No tedy,pěkně se nám to zamotává.Martin je asi pěkná všivka,ikdyž tak nevypadal.Těším se na další

moc pěkné takže martin je záporak

Co? Tak teď bych chtěla vážně vědět, jestli bude Sad nebo Happy End... Ale ty mi to asi neprozradíš, co?
A ten Martin... Mě se od začátku nezdál... Dobře, tak kecám, myslela jsem si, že je to andílek. Ale to, jak se vracel pro bundu, je mi vážně podezřelé... Určitě tam něco udělal... No jo, zase přemýšlím...
Já věděla, že se tam ti Volturiovi zase nacpou! Ti musí být snad všude! Už mi lezou krkem! Ne, zase plácám blbosti.
Už se těším, až Alex Martina zmlátí, protože to tam nesmí chybět! A pak bude Martin litovat, že se vůbec kdy přeměnil!
O tom, že to bylo perfektně, poutavě a úžasně napsané, se už snad nebudu ani zmiňovat, to je prostě samozřejmost!
A konečeně: co nejdřív další kapču!

Víš co?! Jdu se dávit!

Ne, dělám si legraci. Sice sem tam ti neposkytnu psaný komentář, ale vynahradím ti to mým skvělým slovním komentářem, které tak zbožňuješ...
Uá, hned na začátku narážka na spolubydlící... Jsi mrcha, víš to?
Alexin pohled byla pěkná oddychovka, ale i tak se tam nějaký ten šotek nacházel, co? Něco se mi tam nezdálo... Určitě se k té "poklidné" části ještě vrátíš, cítím to v kostech...
Nejlepší bylo zakončení pohledu naší milované hlavní hrdinky. Prý "jsem dobrá partie". Divím se, že Alex neřekla něco ve stylu: "Tak to jsem tě asi neměla odmítat, co? Měla jsem tvou nabídku přijmout a vzít si tě..." Nevím proč, ale hezky by to tam pasovalo...

Martinův pohled mě potěšil, mám pro toho zlotřilce slabost...
Věděla jsem, že v tom rychlém stěhování něco bude! Ten hajzl! Takhle nechutně ji okrást o... cosi! O soukromý majetek! O vzpomínky!
Každopádně jsem si jeho pohled užívala. Líbilo se mi, jak koukal na Alex a popisoval ji. Už mi to chybělo...
Alex je skvělá. Její poznámka "půjde s tebou až na konec světa" mě donutila začít se usmívat. Naivní, sladká, důvěřivá holčička... Ovšem jak dlouho taková ještě bude, to je další otázka, že...
Prý oprýskaný dům. Myslím, že bude hodně, hodně překvapená.
A ten konec. Má cenu se pořád opakovat? Pokaždé končíš cliffhangerem, který donutí tvé čtenáře okusovat si nehty nedočkavostí, než přidáš další kapitolu. Jsem na tom stejně...

Co zbývá? Snad jen podotknout, že to bylo skvělé a že se těším na další, který bude, jak doufám, hodně brzy... A pak už jen smeknout, že se stále držíš a přidáváš nové a nové kapitoly. Výborné kapitoly...

Super oddychová kapitolka.
Aj keď ten Martinov pohľad ma dostal. Jeho pán? Ja len dúfam, že Martin nechce nejako zneužiť jej schopnosť alebo ten záhadný pán...
Trochu sa bojím toho, čo bude ďalej a som strašne zvedavá na to, kto ich už vlastne čaká.
Tá temnosť z Martina je strašne citeľná alebo sa mi to len zdá?

No už aby bola ďalšia, lebo teraz si dokonalo navnadila moju netrepezlivosť. Úžasná kapitolka.

P.S.Tá poznámka na konci ma dostala ale veľmi dobre ťa chápem, myslím, že pár slov naťukať do klávesnice nie je taký problém.

Přidat komentář:

Nick:

Text: