Jedna má všechno, druhá nic. Ale to se změní...
O necelých 15 let později...
21.03.2011 (07:45) • SiReeN • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 5227×
Alex:
Renesmé, Renesmé a pořád jenom Renesmé. Vše se točilo jen kolem ní. Rodiče z ní byli nadšení, byla krásná, chytrá, úspěšná. Ale já… Já byla ta nezvedená. Pokaždé, když přišel dopis ze školy, který rodičům referoval o mém hrozném chování, mi dali kázání o tom, jak bych si z Renesmé měla vzít příklad a nedávat všanc naše prozrazení. Prozrazení… Se svými červenými vlasy jsem byla nenápadná asi jako Socha Svobody. Přírodně červené vlasy se prostě jen tak nevidí. Od toho se také odvíjí přezdívka, kterou mi dali spolužáci. Ďáblice. Jak já je nenáviděla! A nenáviděla jsem je o to víc, že mé drahé sestře říkali Andílek. Dokonalý kontrast mezi dvojčaty. Anděl a ďábel. Renesmé a Alex.
Seděla jsem na louce, opřená o strom, a čekala, až přijde můj učitel a náhradní rodič v jednom.
Za těch několik let, co žiju, jsem si ho velmi oblíbila. A pokud to můžu říct, i on mě měl raději než Renesmé. Neumím si vysvětlit, proč tomu tak je, ale je to tak. Je jedinou osobou, která mě bere na vědomí.
„Ahoj, Jazzi,“ pozdravila jsem příchozího.
„Ahoj, Alex,“ usmál se na mě.
„Připravená?“
Zavřela jsem oči a vybavila se mi krásná tvář muže, který mi ukradl klidný spánek. Vybavila jsem si i to, jak dnes seděl na pohovce s Renesmé v objetí, a rozzuřila jsem se.
Vyskočila jsem na nohy a vrhla se na Jaspera. Bojovali jsme spolu dlouho. Učil mě strategicky přemýšlet nad každým pohybem, naučil mě různé triky, jak obelstít nepřítele. Nikdy se mu v boji nevyrovnám, na to nemám dost zkušeností, ale jednou ho porazím. Jednou ano.
Po dvou hodinách boje jsme si sedli pod strom a dívali se na západ slunce. Rozebírali jsme různé taktiky boje a Jazz mi vyprávěl o svém životě na bojišti. Bylo to velmi zajímavé vyprávění, docela jsem mu záviděla, tolik toho prožil a ještě prožije, v životě i po boku Alice, kdežto já nejspíš budu pořád sama…
„Alex?“ ozval se po chvíli ticha jeho hlas.
„Ano?“
„Vím, že tohle téma nemáš ráda, ale… Nechybí ti někdy láska? Někdy mě to dost trápí. Myslel jsem, že se Edward a Bella časem umoudří a začnou si tě vážit, koneckonců jsi zajímavá mladá dáma,“ podíval se na mě s úsměvem, „ale oni tě pořád přehlížejí. A taky… Nikdy jsem tě neviděl s žádným klukem. Renesmé je odmala závislá na tom psisku, nehne se od něj, pokud opravdu nemusí, ale ty… Nikdy jsem tě neviděl s žádnou kamarádkou, natož s klukem. Občas z tebe cítím takové divné emoce. Jakoby samotu smíšenou s touhou. Nechápu to,“ povzdychl si.
„Láska,“ pohrdavě jsem si odfrkla, „je jen pro blázny. Já na ni nevěřím. Neexistuje. To, co všichni cítí, není láska, ale prostý pud. Pud, který nás nutí být ve společnosti někoho, kdo nám je blízký.“
„Nepohrdej láskou, Alex. I ty ji jednou potkáš a uvidíš, jak ti změní život.“
„Nevěřím.“
„Věř.“
Když Jasper odešel domů, šla jsem po úzké cestičce lesem. Netušila jsem, kam dojdu, ale bylo mi to víceméně jedno. Cestu domů najdu vždycky. Došla jsem až k jezírku. Už byla noc a měsíc jasně svítil. Dívala jsem se na jeho odraz v hladině jezírka a povzdychla jsem si. Z očí mi začaly kanout slzy. Jazz měl pravdu, chybí mi láska. Rodičovská, kamarádská i romantická. Ne, nesmím tomu podlehnout, nesmím. City zamlžují mysl, a to si nesmím dovolit. Nesmím ztratit zdravý úsudek. Nesmím toužit po lásce…
Domů jsem přišla hodinu po půlnoci. Myslela jsem, že už všichni budou ve svých pokojích, ale zmýlila jsem se. Hned v hale jsem narazila na Jacoba s Renesmé. Stáli v objetí a líbali se. Nesnesla jsem ten pohled, prošla jsem kolem nich a cestou jsem dloubla Renesmé do žeber. Zamkla jsem se ve svém pokoji, což byl signál pro Jaspera, aby nechodil dál, lehla jsem si na postel a zadívala se do stropu. Po tváři se mi znovu rozutekly slzy. Jasper měl pravdu. Renesmé je odmala závislá na Jacobovi. Ale není jediná. Avšak on je závislý jen na ní…
Věnováno Vikovi, na kterém jsem závislá zase já...
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: SiReeN (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ta druhá... - 3. kapitola :
„Nepohrdej láskou, Alex. I ty ji jednou potkáš a uvidíš, jak ti změní život.“ No to teda...
Chudák Alex :/ Přeju ji moc lásku...aby se nám neutrápila :)
No nevím co na to říct - tada napsat. U většiny povídek, čtenář aspoň trošku tuší, jakým směrem se bude povídka ubírat, ale teď fakt nevím...Je to super nápad
Žádná Renesmé, Jasper je anděl. K Alex se chová moc pěkně. Tak já jdu dál...
No nazdar. Takže Alex je zamilovaná do Jacoba, který ale samozřejmě miluje Renesmé. Je mi Alex čím dál tím více líto. Proč je Jasper jediný, kdo má z té jejich povedené rodinky aspoň špetku rozumu?!
Kapitola opět napsaná nádherně.
Chudák Alex. Jsem opravdu ráda, že aspoň má aspoň Jaspera. Je hezký, že on na ní nekašle a má ji rád. Že v něm našla (dá se říct) tátu Tahle povídka je opravdu lepší a lepší
Tak oni sa nezmenili??? Stále si ju nevšímajú a stále len Renesmé a Renesmé... je mi jej strašne ľúto.
Úplne chápem, že neverí na lásku, keď žiadnu nedostáva, ale predsa len je očividne zaľúbená. Ďalší dôvod k tomu, aby nenávidela Renesmé, keď Jacob je závislý len a len na nej. Aspoň Jazz je s ňou a učí ju bojovať... Hm, že by raz vyskúšala niečo na Renesmé
Krásna, dojemná kapitolka
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!