Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ta druhá... - 31. kapitola

Jedna má všechno, druhá nic. Ale to se změní...
Příběh jedné noci... Alexiny poslední noci...

25.09.2011 (21:00) • SiReeN • FanFiction na pokračování • komentováno 31× • zobrazeno 4151×

Alex:

„A-Alecu? Martine, co to má znamenat?“ vydolovala jsem ze sebe nechápavě. „Proč ti ten upír, Aro, říkal Alecu?“

Chvíli se mi díval do očí, pak odpověděl. „Protože se tak jmenuji…“

„Nenene, ty jsi přeci Martin, říkal jsi to.“ Poznáním se mi rozšířily oči. „Tys mi lhal!“

„Nelhal,“ pronesl s tím jeho okouzlujícím úsměvem. Ale tím mě neošálil. Tentokrát ne.

„Lhal! Sprostě jsi mi lhal, vydával ses za někoho jiného, jen abys mě dostal sem, do toho největšího upířího doupěte na světě?!“ V hlavě jsem si vybavila jeden rozhovor mezi tátou a Carlislem, který jsem kdysi dávno náhodou zaslechla.

„Nesmí se o ní dozvědět. Nikdy. Chtěli by nám ji vzít…“

„Neboj, Edwarde, to se nestane. Naše tajemství je v bezpečí. Nemají se to jak dozvědět…“

„Aro má špehy všude,“ odfrkl si táta.

„Aro Volturi je hlavně zahleděný sám do sebe. Neměj obavy, co zůstat utajeno má, to utajeno zůstane…“

Když jsem se pak Jaspera zeptala, kdo to ten Aro Volturi vlastně je, vysvětlil mi, že je jeden ze tří vládců upířího impéria. Že je posedlý hledáním talentovaných upírů do své sbírky. A že, dodal se smíchem, je to ten nejsebestřednější upír v celé galaxii.

Mimoděk jsem se otřásla.

„Ty hajzle! Mám být další trofej do jeho cenné sbírky, Alecu - či jak se to vlastně doopravdy jmenuješ?“

„Mé jméno je Alessandro Martin Damiani, k vašim službám, madam. Ale všichni mi říkají zkráceně Alec. A i v této věci se mýlíš… Tebe do své – tys to nazvala sbírkou – gardy nechce. Jsi až moc… ohnivá,“ doplnil po kratší pauze a pousmál se.

„Tím lépe! Hned zítra mě odsud odvezeš, slyšíš?! Nechci tu být, nechci!“ Pomalu jsem propadala hysterii. Mezi vzlyky jsem ho začala zatnutými pěstmi bušit do hrudi.

„Máš mé slovo, že zítra…“ Zlomil se mu hlas. Hluboce se mi zadíval do očí a odkašlal si. „Máš mé slovo, že zítra už tu nebudeš…“

„Díky,“ rozzářila jsem se a obdařila ho oslnivým úsměvem a krátkým polibkem na tvář. „Tak kde budu dnes spát? Po té cestě jsem celá rozlámaná…“

„Tudy, má drahá,“ pobídl mě, chytl za loket a navedl k mistrovsky vyvedeným dveřím. „Tvé dnešní apartmá,“ řekl a otevřel dveře. Naskytl se mi pohled do prostorné místnosti se starožitným nábytkem a obrovskou postelí. Zachichotala jsem se a skočila do ní.

„Skvělé!“ výskala jsem a nadšeně se převalovala ze strany na stranu. Kam se na tohle hrabe postel z Danieli…

Poklepala jsem rukou na místo vedle sebe a usmála se na Martina, který na mě upřeně hleděl ode dveří. Mírně pozvedl pravý koutek úst a pomalu přešel k posteli. Natáhla jsem se po jeho ruce a se smíchem ho strhla na postel. Přitulila jsem se k jeho chladnému tělu a zavřela oči.

„Ta postel je naprosto božská. Za tohle tě miluju,“ vyslovila jsem mezi zíváním a poté se s úsměvem na tváři nechala ukolébat ke spánku.

 

Když jsem se asi o dvě hodiny později probudila, Martin na mě napjatě hleděl.

„Alex… Ty jsi opravdu Cullenová?“ zeptal se hned, co spatřil, že už jsem vzhůru. Rozespale jsem pokývala hlavou na znamení souhlasu.

„A do háje!“ zaklel tiše.

„I když tedy nechápu, jak na to ten Aro přišel,“ přemítala jsem.

„Ten prsten,“ vysvětloval, „vyklouzl ti zpod trička. Je tam znak vašeho klanu. Carlisle tu před mnoha lety nějaký čas pobýval.“ Jeho hlas zněl podivně odevzdaně.

„Já do jejich klanu nikdy nepatřila,“ pronesla jsem se staženým hrdlem a po tvářích se mi rozlily slzy.

„Neplač, má milá,“ chlácholil mě a prsty mi roztíral slané potůčky po tvářích.

„Víš, já…“ Zadržela jsem dech. Až mu prozradím svůj příběh, už nikdy nebude cesty zpět, už se to nebude dát vrátit. Ale co když mnou bude pohrdat i on?

„Nemusíš mi to říkat,“ ujistil mě a přitáhl si mě do náruče. Zavrtala jsem se obličejem do jeho černého trička a několikrát nasucho polkla.

„Ale já chci…“ zašeptala jsem. A začala vyprávět.

 

„Ten muž tehdy na fotce... To byl Jasper, ten, co mě vychoval. Nosím sice jejich jméno, ale do jejich rodiny jsem nikdy nepatřila. Nepřijali mě. Byla jsem přebytečná, ta, kvůli které málem nepřežila jejich nejmilejší... Ne tak moje sestra. Mám dvojče, víš. Je starší, krásnější, oblíbenější. Ne, nepřerušuj mě... Neměla bych pak odvahu to dopovědět... Ona měla vždy všechno, já žila v ústraní, v koutku. Ona měla přítele, všichni kolem ji milovali... A já... Nechala jsem se napálit, nechala jsem se pobláznit jejím milým a ten toho využil. Prý si chtěl vyzkoušet, jaká je její sestra... Tehdy jsem se konečně odhodlala k tomu, abych od nich konečně utekla. A tak se taky stalo. Pochybuju, že si toho, že tam už nejsem, vůbec všimli... Jednou za čas napíšu Jasperovi dopis, ale jinak s nikým z nich nejsem nijak v kontaktu. Oni nestojí o mě, já nestojím o ně, až na Jazze. Ten jediný mi kdy dal pocítit, že nejsem na světě úplně zbytečně. A pak jsem potkala tebe... Celý svět se mi doslova přetočil vzhůru nohama, ještě dnes nemohu uvěřit tomu, že sis mě vůbec všiml, že se mnou zahazuješ čas. Ty, takový dokonalý, krásný... Chtěla jsem si tě držet dál od těla, abys mi nemohl ublížit, ale nešlo to. Nedokázala jsem se od tebe držet dál, nesblížit se s tebou. Ale nelituji toho. Čas strávený s tebou... V těch chvílích konečně žiju. Cítím se... potřebná, chtěná. Jsem ráda, že jsem tě potkala. Jsem ráda, že mi ten zloděj ukradl kabelku, protože ta událost nás sblížila. Už tehdy jsem po tobě prahla, toužila být milovaná. A tak se teď cítím. Mám tě ráda, ať už se jmenuješ Alec, Martin nebo třeba Thomas, Dean... Mám tě ráda ne proto, že jsi krásný a dokonalost sama, ale proto, jaký jsi uvnitř. Mám tě ráda, protože mě bereš takovou, jaká jsem, protože se ke mně chováš úžasně mile, pozorně... Ne, kdybych řekla, že tě mám ráda, lhala bych. Nemám tě ráda. Ne tehdy do sestřina přítele, ale teprve teď jsem opravdu zamilovaná. Nemám tě ráda. Já tě miluji...“

 

Martin:

S očima upřenýma na strop jsem ji začal hladit po dlouhých a tak šíleně jemných vlasech. Tohle jsem opravdu nečekal. Myslel jsem, že ji poslali do Evropy, aby poznala svět, ale tohle opravdu ne. Takže i dokonalí Cullenovi nejsou tak úplně bez chyb...

Z jejích slov čišel takový smutek, že jsem měl chuť celou její rodinu za takové chování povraždit. Horko těžko jsem se ovládl. Ale kdoví, třeba se mi jednou poštěstí... U panovníků se teď velké oblibě netěší, právě naopak...

Když začala pravidelně oddechovat a její srdce se zklidnilo, poznal jsem, že usnula. Políbil jsem ji na bledou tvář, která byla zhrublá potůčky slz, které po ní tekly, opatrně, abych ji neprobudil, jsem se přes ni natáhl, sebral přikrývku a přikryl ji. Pak jsem si ji znovu uvelebil do náruče.

Přemýšlel jsem. O tom, co jsme spolu prožili, o tom, co se má stát. O jejích posledních slovech, o chvíli, kdy se mi svěřila se svými city, vydala se mi všanc, věřila, že jí neublížím.

Tak moc mě bolelo vědomí, že podlomím její důvěru. Ale nešlo to jinak, na to jsem moc malý pán...

Celou noc jsem ji svíral v náručí, hlídal její spánek, občas ji líbl na čelo, tvář, do vlasů. Vychutnával jsem si každou chvilku plnými doušky. I když bych si to moc přál, čas nešel zastavit. Neúprosně běžel dál. Za celou tu dobu se ani jednou neprobudila, nemusela se trápit myšlenkami na to, co přijde. Ale já jim utéct nemohl, nemohl jsem se ponořit do říše snů a zapomenout...

Se zoufalstvím v srdci jsem sledoval starožitný ciferník na stěně. Ručičky se pohybovaly vražednou rychlostí vpřed. S každou novou minutou jsem ji objímal těsněji a těsněji, dotýkal jsem se jí, abych si zapamatoval každičký detail jejího těla.

Přišlo ráno. Zmučeně jsem zavřel oči, otočil si ji obličejem k sobě a láskyplně ji políbil. Do polibku jsem vtiskl všechny city, které jsem k ní choval, všechno své zoufalství, které jsem v tuto chvíli cítil, strach, který ochromil celé mé tělo. Věděl jsem, že je to naposledy, co ji líbám, naposledy, co se jí dotýkám. Po chvíli jsem se od ní neochotně odtrhl. Alex slastně zamručela, rukama objala polštář a zavrtala do něj hlavu. Za pár vteřin už zase spala. Nějaký čas jsem ji ještě pozoroval, pak jsem se podíval na hodiny a tlumeně zasténal. Čas, který byl nám dvěma přidělen, právě vypršel. Můj život už nikdy nebude stejný. Nemůže být, protože v něm nebude ona. Už nikdy nepocítím tu vřelost, touhu. Nikdy.

Neodolal jsem a ještě jednou se dotkl její tváře. Pak jsem stáhl obličej do kamenné masky. Je čas...

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: SiReeN (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ta druhá... - 31. kapitola:

Oni ji nesmí zabít!!!
O čem by to pak celé bylo?
Ale jestli si Cullenovi myslí, že přijdou a ona jim odpustí, tak jsou na omylu!(doufám..)
Už nebudu zdržovat zbytečnými slovy a čtu dál. Už jsem ti řekla, že jsi úžasná spisovatelka? Že ne??? Tak ti to říkám teď!! Jen tak dál holka!!!!

No to ne! Oni ji chtějí zabít?!

Nádherná kapitolka, nevím co si o tom mám myslet. Mám ráda šťastné konce, takže doufám, že Cullenovi ji přijedou zachránit...

Mně se moc líbilo, že se Alex otevřela Alecovi/Martinovi. Byl to důležitý krok vpřed! Teď už jen doufat, že udělá i další krok...

Oh, tak to jsem nečekala, že ji má vážně rád! Bravo ! Jsi úžasná!

Alexino rozhořčení chápu, Jasperova poznámka z minulosti mě dostala - prý nejsebestřednější upír v galaxii...
Martinův slib se mi ale vůbec, ale vůbec nelíbí...
Alexino vyprávění žasně, prefektně jsi popsala její pocity.
Martinův pohled opět nečekaný, i když... osvěžující, ale ten konec...
Je čas... Na CO?

Samozřejmě opět nádherná kapitola, je trapné stále se opakovat...

Přece ji nemůže zabít, že né? Proboha, já prostě musím dál...
Kapča krásná, skvělá, nádherná.

Najskôr, prepáč, že komentujem tak neskoro, som totálne na dne, takže pokojne beriem smrť za Alex a ju nech nechajú na pokoji. Z Martina (Aleca) mám absolútne zmiešané pocity, čo mu už úplne šibe??? Jednu minútu je do nej zaľúbený, druhú taký tajomný, až to je nemožné. Ale to dokazuje, že píšeš úplne geniálne. Priznám sa, že ani neviem, či by bol lepší happyend alebo sadend, ale uvidíme. Ešteže mám pred sebou ešte jednu kapitolu a som strašne zvedavá na toho ***** (Martina).
Jednoznačne geniálna kapitola.

Nechápu, proč to Martin dělá Vypadá to, že mu není lhostejná, že ji miluje, ale poslal ji na smrt. Je normální? Měl by se začít léčit, protože je to idiot. Alex mi je strašně líto, protože neví, co ji čeká. On ji nelhal, ale neřekl ji všechno... Že tam nebude, protože bude mrtvá. Klidně si spí a... Krásně jsi to zamotala. Jsem zvědavá, jak to bude dál

Doufám, že ji Martin/Alec nezabije. Chudinka Alex si toho tolik protrpěla, pak přišel Martin/Alec a byla šťastná a ty ji chceš teď zabít???? Snad se to nějak vyřeší. Taky se těším až se tam objeví Cullenovi, teda pokuď se tam objeví. Jinak kapitola byla super a už se šíleně moc těším na další.

Tak si myslím, že Martin/Alec je asi pěknej schizofrenik. Jednu chvíli ji má rád, a druhou jí zas ubližuje. Pořád doufám, že se tam třeba objeví Cullenovi, že to Jasper z Alexiných dopisů odhalil, nějak objevil pravdu. Naprosto nevím, co si myslet. Nevím, jak bude povídka pokračovat, protože píšeš naprosto nepředvídatelně. A to se mi moc líbí. Těším se na každý další díl, na další kousek odhalení této spletité situace.
Musím naprosto souhlasit s Bubu - tato kapitola byla dokonalá. Celá povídka je dokonalá a já prostě nemám slov. Na každou kapitolu se nesmírně těším, pak ji rychle zhltnu a pak zas čekám na další - a nemůžu se dočkat. Dnes to není jinak.
Moc ti děkuju za tak krásnou povídku, jsi pro mě autorka s velkým A.

moc pěkné a těším se na další díl že jí nenecháš umřít

Dokonalost sama! Dokonalá, dokonalá, dokonalá, dokonalá!!!

Super skvělá kapitolka už aby bylo pokračování

No tak to jsem fakt zvedava, jak to bude dal....

nie, nie nie! Ona nesmie zomrieť! Keď som ti pred pár kapitolami vravela, že budem rada, ak zomrie, tak to beriem späť!!! Sa ju opováž zabiť! OPOVÁŽ SA!!!!!!!! tO BUDE TO POSLEDNé, čO UROBíš!!! (Aj keď by ťa bola škoda. Dobrých spisovateľov tu nie je a ja nerada vraždím mladé a nádejné talnty. Aj keď... Všetko je raz prvý krát. )

Moc krásně napsané! I když moc nechápu, že kdyby mu to vysvětlil, že ona k nim nepatří a tak může Arovi všelijak pomoct, určitě by si jí rád nechal.
Trochu mě taky šokuje Alexina naivnost... Zítra už tady nebudeš... No ty voe, mě by to bylo hned podezřelé, když jsem předtím od Ara slyšela, to, co jsem slyšela a pak se mu ještě předtím zlomil hlas... je to prostě koza
Jsem moc ráda, že už jsi přidala další kapitolku, ani nevíš, jak moc jsem se na ni těšila. A čekání opravdu stálo za to. Napsala jsi to opravdu moc hezky!! Jako vždy, že?!
Ty moc dobře víš, že já na dlouhé vipisování nejsem a nijak mi to nejde, ale chtěla bych tě potěšit delšími komentáří a tak se snažím, seč můžu Doufám, že bude stačit...
A jinak, stejně ani miliony slovy bych nedokázala vyjádřit, jak se mi tvoje povídka a tvůj styl psaní líbí. Jaká jsi perfektní autorka, ač si to ty sama nemyslíš... A tak nakonec jen: Už se moc těším na další část a doufám, že bude co nejdříve

nesměj jí zabít!

Jsem z toho celá mimo! Naprosto dokonalá kapitolka!

Ja žasnem, žasnem. Sir, že mi toto neurobíš? Ona nesmie zomrieť! To by bolo nehorázne a zlé a smutné a... bojím sa! Neviem, ako ťa mohol napadnúť takýto spád deja. Alex si predsa zaslúži šťastie. Či už po boku Jacoba, alebo Aleca...

Kapitola bola od začiatku perfektná. Ja som hltala slovíčko za slovíčkom a keď si mi posielala kapitolu cez icq, tak som bola v úplnom šoku, že dokážeš písať stále lepšie a lepšie. Si teraz určite hovoríš, že prečo som ti to nepovedala. No, musíš mať nejaké prekvapenie.

Zdalo si mi to naozaj, ako písané zo srdca, pretože ona vyznala lásku človeku, čo veľmi často pre tým nerobila, ktorý ju chce zabiť. Iste chápeš, že je to šok, keď jej v minulej kapitole povedal, že on ju miluje a nedokáže bez nej žiť... A ešte si nás pod kapitolkou zbabrala, že keď rad Martin (alebo teraz Alec) niečo povie, tak to sakramentsky dodrží. Snáď sa nemýlim. Bolo mi z toho dosť smutno, že ona mu dôverovala a on jej sľúbil, že sa odtiaľ dostane na druhý deň... Už vtedy som pochopila, ako to myslel, ale mala som blbý pocit, že iba žartuješ. A on je tak sladký... A tak nebezpečný... A tak... sebavedomý... A taký plný lásky... To bez komentára, prosím. A ona je naozaj úžasná a milá a dobrá... Ty si vytvorila nové osobnosti a postavy.

Ani neviem, či si uvedomuješ, že si vymyslela normálny dej, ktorý je zmysluplný a mohol by sa nechať vydať ako kniha. Na jednej strane je tam plno lásky a na druhej je tam veľa nenávisti... Už iba to, že Cullenovci odvrhli Alex... A ešte ju má zabiť aj jej jediná opora? No to má teda, dievča, dobré. O chvíľku zostane sama ako prst, teda, ak sa jej čírou náhodou podarí dostať sa z tejto šlamastiky, ktorá je, mimochodom, riadne zapečená a nabitá akciou. Ja už ani neviem, čo všetko sa stane, ale nechám sa prekvapiť...

Kapitola sa nedá zhrnúť pár slovami. Škoda, že nemôžeš vidieť moje pocity, ktoré by lepšie vystihli túto kapitolu. Ty si proste ten Alexin výlev a to vysvetľovanie napísala tak krásne, že ja ti na to nemôžem povedať nič iné, než krása... Dala si do toho toľko... Proste niečo neuveriteľné a neopísateľné a krásne a úžasné a perfektné a skvelé a som tvoja fanynka!
Si úžasná spisovateľka, úžasný človek, a píšeš dokonale a úžasne. Máš skvelý slovosled, perfektne sa to číta a veľmi rada čítam tvoju tvorbu. Dejom si ma teda riadne dostala a môj názor poznáš. Ale nechám sa prekvapiť. Snáď sa ešte zľutuješ.

Mimochodom, viem, že neviem písať dlhé komentáre, ale aspoŇ približne som sa pokúsila vyjadriť ti to, aký som z toho mala pocit. Určite si pochopila, že veľmi kladný a určite chápeš, že som tento komentár písala desať minút. Desať minút mi trvalo povedať niečo zmysluplné, lebo ako som písala vyššie, na dokonalosti sa veľa slov nájsť nedá.

Je to skvělá kapitola už se těšíma na pokračování

Píšeš naprosto úžasně,při čtení jsem měla stažený hrdlo lítostí nad tím co se s ní má stát a je mi i líto Martina,ale doufám,že ho dokopeš k tomu,aby jí nenechal ublížit,prosím.

Mně? Tys to věnovala mně?! To není možné! To je chyba na mé obrazovce! Určitě, jinak si to neumím vysvětlit... Ale pokud by to přeci jenom bylo úmyslně, tak úplně šíííleně děkuju! A nevíš, jak jsi mě potěšila!
A teď ti tady předvedu menší divadílko!
Takže: Jak si to představuješ? Ty ji chceš zabít! To nesmíš! Nejdřív musí ukázat Renesmé, kdo je tady King! Teda, kdo je tady Queen! A ten Martin...nebo Alec, nebo co to je... Pořád myslí na to, jak je mu to líto a jak ji miluje a přitom se ji chystá zabít... Duševně labilní, ne? On, ne ty... No, asi má Ara radši... Kdo by neměl, že? Tak ale vážně musíš nechat Alex přežít! Jinak... Jinak už tě nebudu buzerovat, abys napsala další kapču! Dobře, tak budu... Mě se jen tak nezbavíš! Jsem dobrá herečka, co?
Ne, ale teď úplně vážně... Po přečtení kapitoly si nejsem jistá, jestli jsem následující děj odhadla správně, protože ty tam nedáváš téměř žádně náznaky! (Teda pokud nejsem úplně nevšímavá... Což jsem! ) No, tak ale stále doufám, že jsem měla pravdu! Jo, krásný život optimisty...
Teda SiRko... (Zase jsem vymýšlela přezdívky a nic stupidnějšího mě nenapadlo. ) Musím říci, že jsi úžasná... Vždycky mi vyrazíš dech a já ho pak musím honit kdo ví kde po horách. Když Alex vyprávěla svůj příběh... No, prostě to mě dostalo. SiRko, tady je vidět, jak jsi pro to psaní zapálená! Takže doufám, že nám jen tak nedohoříš, protože to by byla hrozná škoda. Vážně...
A tím je pro mě ještě větší čest, když najdu pod tak nádherným článkem od tak úžasné autorky své jméno! Vážně jsi mě překvapila a moc ti děkuju.
Už se nemůžu dočkat další kapitolky a jak to nakonec celé zakroutíš, aby to dopadlo tak, jak to dopadnout má... Takže věřím, že už teď otevíráš Word, abys udělala jedné šílené fanice ohromnou radost...
Ne, to bych toho chtěla vážně moc... Ale abys věděla, já si ten týden počkám - klidně i déle - a už se nemůžu dočkat, až si budu kazit oči s nosem přilepeným u obrazovky při čtení tohoto skvostu... Takže se, SiRko, koukej rozhořet a zase nám prosviť dny další částí tohoto nádhernérného, dech beroucího příběhu... A to co nejdřív!

obdivujem tvoju tvorbu. No po tejto kapitole mi dosliva padla sanka. Nie som schopná slov. To-to čo ma byť taký koniec. Chceš aby som od napätia nezaspala. Treba mi ísť do školy. Ale dosť o mne. PO prvé - som úplne dopletená. Teraz neviem čo je chce urobiť. No alebo to bolo v texte a ja som mimo takže mi to vypadlo. No po druhé - Ale no tááááááááák. Ja chcem happy end a toto sa naňho vôbec nepodobá. Alebo k nemu ide a ja zas trepem blbosti. Po tretie - si fantastická takto napínať človeka, takto písať? Ty ak to zo mnou sekne budem ťa prenasledovať v nočných morach. Si fakt boží. A rýchlo ďalšiu. Kapišto?

Přidat komentář:

Nick:

Text: