Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ta druhá... - 32. kapitola

Jedna má všechno, druhá nic. Ale to se změní...
Chtěli jste Cullenovy? Máte je mít, i když jen v omezeném množství. Mimo jiné se tu dnes vyskytne Martin, hádavý Aro, Alex a jedna chvíle, která může změnit více než jeden život...

28.09.2011 (13:00) • SiReeN • FanFiction na pokračování • komentováno 35× • zobrazeno 4371×

Alex:

Byl chladný zimní večer a my se procházeli Benátkami kolem v tuto dobu už téměř nepoužívaných kanálů. Lidé, kteří se v tomhle nečase vydali ven, se choulili v teplých bundách, kdežto já na sobě měla jen lehký kabátek. Ale zima mi nebyla. Byla jsem stulená u Martinova těla, šli jsme u sebe tak těsně, jak jen to bylo možné. Jeho věčně chladné tělo mě ohřát nemohlo, ale hřála mě láska – má láska k němu, jeho láska ke mně.

Milovala jsem tyto chvíli, kdy jsme prostě jen byli spolu, jen tak bez cíle se procházeli, povídali si o všem a o ničem a v okolních stáncích si kupovali drobné dárky. Milovala jsem den, na jehož začátku jsem se probudila v jeho láskyplném objetí, milovala jsem noc, kdy jsem stočená u jeho boku usínala. Milovala jsem sny o něm, protože ani tam jsem ho nemusela ani na pár vteřin opustit, milovala jsem to, že díky němu jsem vlastně celý den mohla snít, snít s otevřenýma očima, snít svůj sen, celoživotní přání, tužbu…

Jak jsme se tak procházeli uličkami, všimla jsem si jedné gondoly, která ještě nebyla uskladněná na zimu. Sice už se v ní nebude dát projet, na některých místech bychom se už museli prorážet slabou ledovou vrstvou, ale i několik minut, kdy bychom v ní seděli v tichém objetí, by bylo krásných. Neodolala jsem a zamířila ke kluzkému molu. S Martinovou pomocí jsem vlezla do loďky a usadila se na sedátko. Martin na ni obratně přeskočil, aniž by se byť jen trochu rozhoupala, a usadil se vedle mě. Vychutnávajíc si každou vteřinku této pro mě tak romantické chvíle jsem zavřela oči. Ty jsem však hned prudce otevřela, protože jsem ucítila mírné cuknutí. Rozhlédla jsem se kolem a zjistila příčinu toho cuknutí. Gondola se dala do pohybu, pomalu se začala vznášet vzhůru k temnému nebi, ke hvězdám…

Najednou jsem se objevila na tolik známém místě – na mé louce. Gondola zmizela, ale Martin tu zůstal, stál po mém boku a s přimhouřenýma očima se díval mezi stromy na druhé straně.

„Ach, naše drahá Alexandra,“ ozvalo se výsměšně. Stáhla jsem ústa do podrážděného úšklebku.

„Ale ale, kohopak to tu máme. Že by to byla naše malá Nessie a to její hlídající psisko?“ zavrkala jsem sladce a sledovala, jak se obličej mé sestry zkřivil vztekem. Uplynulo pár vteřin ticha, kdy se na mě zlobně dívala, pak se andělsky usmála.

„Jen závidíš, Alexandro. Myslíš si, že nevím, jak moc ho obdivuješ? Že nevím o tvých chabých pokusech ho získat? Nebuď naivní…“ Trefila se přímo do mého slabého místa. Užuž jsem se chystala ke skoku, po kterém by následovalo rychlé oddělení té protivné hlavy od těla tak podobného mému, když vtom mě něco uchopilo za loket. Přesněji řečeno někdo. Martin.

Konejšivě stiskl mou dlaň ve svojí, na okamžik se mi zadíval do očí, těmi jeho ke mně proudilo takové množství lásky a útěchy, že jsem musela několikrát zamrkat, abych zahnala slzy, které se mi v proudech valily do očí. Pak se otočil směrem k mé sestře. Zkoumavě si přeměřil Jacoba, který se k ní mezitím připojil, stál jí teď za zády – dočista jako chůva.

„Ona závidí tobě?“ promluvil najednou směrem k Renesmé. „A copak? Toho… ehm…“ Nahlas začichal. Potlačila jsem zachichotání a vděčně se na něj usmála. Přitáhl si mě do náruče a políbil na temeno hlavy. Pevně jsem se k němu přitiskla.

„Ne ona, ale ty máš co závidět. Její nesobeckost, vlídnost, trpělivost… Být oblíbený není všechno, sama moc dobře víš, jak moc jsou lidé ovlivnitelní… Dokonalost má různý význam. Někdo je dokonalý navenek,“ pronesl a upřeně se na ni zadíval, „a někdo… někdo je dokonalý uvnitř – i navenek. A to je ona, Alex. Má milovaná Alex. Jsi překvapená? Ano, konečně se najde někdo, kdo neobdivuje tebe, ale ji. Teď poslouchej dobře, má milá, a pozorně se dívej, ke komu svá slova směřuji…“ Jeho hlas byl tichý, vemlouvavý. Upřel na mě rozzářený pohled.

„Alex, má jediná, má milovaná… Miluji tě. Tebe, ne ji. Tebe. Jen tebe. Nikoho jiného… Už navždy,“ vydechl a pomalu se sklonil k mým rtům. A pak mi vtiskl na rty ten nejsladší a nejvroucnější polibek na světě. Úplně se mi z toho zatočila hlava. Miluje mě! Ach, tohle není život, to je pohádka. Má pohádka…

 

Z krásného snu o něžném a milujícím Martinovi mě vytrhla hlasitá hádka, která se šířila chodbami hradu. Nespokojeně jsem zamručela a protáhla se. Zadívala jsem se na stěnu, abych zjistila, kolik je to vlastně hodin, a při pohledu na hodiny jsem se zamračila – kdo má proboha potřebu hádat v sedm hodin ráno?

S přimhouřenýma očima jsem si znovu lehla a zavrtala hlavu pod polštář, abych alespoň trochu utlumila ten hlasitý jekot dvou nepřejícných upírů. Už jsem pomalu, ale jistě upadala zpátky do spásných temnot, když se ozvalo jedno velmi rázné „Ne!“. Vystřelila jsem do sedu a nehledíc na to, že jsem celá rozcuchaná a pomačkaná jsem se naštvaně vydala ke dveřím, abych to těm dvěma hlupákům pěkně osladila.

Zrovna jsem sahala po klice, když se dveře prudce otevřely. Nestačila jsem uhnout, bylo to příliš rychlé, a tak se dveře důvěrně seznámily s mým čelem. Zaúpěla jsem a svezla se do Martinovy náruče, kterou bystře nachystal, když si uvědomil, co se děje.

„Vidíš, co děláš!“ zařval na někoho na chodbě a nohou zabouchl dveře. Když se ozval ohlušující zvuk, zaúpěla jsem podruhé.

„Promiň, Alex, nechtěl jsem!“ omlouval se rychle a přenesl mě k posteli, na kterou mě opatrně položil. Výmluvně jsem se zadívala na dveře, které držely jen na jednom pantu, a ušklíbla se.

„Uno momento,“ zamumlal a upíří rychlostí napravil škody. Pak usedl vedle mě na postel.

„Není ti nic?“ zeptal se starostlivě a položil mi své chladné dlaně na čelo. Blahem jsem zakňourala a přitulila se k jeho pevnému tělu.

„Teď už je vše v pořádku,“ ujistila jsem ho a položila si tvář na jeho rameno.

„Co to bylo?“ vyzvídala jsem. „Ta hádka...“

„Jen jsem se trošku nepohodl s Arem...“ vysvětloval tiše a přitom mi hladil citlivou část zápěstí.

„Ty...“ Při té představě jsem vyprskla smíchy. Aro Volturi budí respekt a u všech se těší veliké úctě. Nikdo si nedovolí mu odporovat, řekl tehdy Jasper.

„Ty ses hádal s Arem?“ vysoukala jsem ze sebe mezi smíchem. Zamračil se na mě, což mě rozesmálo ještě víc.

„Ale no tak! Nebuď tak upjatý,“ škádlila jsem ho. Jen pozvedl levé obočí.

„Dobře. Už se nesměju,“ slíbila jsem a nechala svou tvář, aby se stáhla do bezvýrazné masky. Tentokrát se potěšeně usmál.

„Tak co máme dnes v plánu? Před odjezdem bych se tu ráda trošku porozhlédla, je to tu tak krásné…“ žadonila jsem a přitulila se k němu ještě blíž. Zachmuřil se.

„Máme jednu důležitou schůzku – a pak se uvidí…“

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: SiReeN (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ta druhá... - 32. kapitola:

Super kapitolka!!! Doufám, že ji nechají nakonec na pokoji. Po té důležité schůzce... Ale nevím, Martino Alec se pěkně přetvařuje. Krásný sen, mohla by to být realita. Někdy později.

Už jsem se lekla :)

Já jsem tak nedočkavá jak tohle dopadne...super kapča!

Krátké, ne?
Mno, co mě na této kapitole dostalo byl ten sen. To jsem si myslela, že se rozpusím.
A to o Arovi...
"Nikdo se mu neodváží odporovat" :D
Vůbec se mi nelíbí zakončení, se nediv, že ti dávám krátké komenty, když vždycky skončíš v tom nej. To se nedělá. Každopádně se už nikdy, nikdy neopovažuj říct/napsat/vyslabikovat/vykrkat něco špatného o svém psaní. NE, TO NE! Jinak mi začal víkend, takže dneska to už asi stihnu dočíst... Mažu dál!

Sen krásný, pokračování skvělé, hádka perfektní.
"Budí respekt, nikdo se neodváží mu odporovat..." Ano, tohle si budu pamatovat hodně dlouho...
Omlouvám se, tentokrát bude komentář velmi krátký, ale já prostě musím jít hned číst další kapitolu. A proč? Je to kvůli tobě, kdybys nepsala takové konce, možná by ses dočkala "románu". Ale takhle? Je mi líto...

P.S.: Sice spěchám, ale tohle si neodpustím... -> Bylo to opět úžasné, skvělé, nic bych na tom neměnila.

Ó, co má být ten konec? Ty mě chceš vážně zabít...

Strašně krásná kapitola, představa hádky s Arem mě dostala. Povídka skvěle graduje, já jdu na další.

"A pak se uvidí..."táto veta sa mi absolútne nepáči. To malo znamenať buď prežiješ alebo nie a mne to je jedno?
Je pekne vidieť, ako to gráduje a ja len čakám, čo sa stane. Neviem prečo, ale mne sa k tejto poviedke hodí Sad End, u ktorého sa totálne rozplačem a budem chcieť sama zachrániť Alex, lebo si toho tak veľa prežila a smrť si nezaslúži. Ale uvidíme, ako to vyriešiš. Opäť geniálna kapitola plná pocitov.

Strašně dlouho jsem přemýšlela, co ti na to napsat... Kapitola byla úžasná, jako vždy. Ale ve mně se perou dvě části mé osobnosti. Miluju sad endy, proto bych na jednu stranu ráda, aby to s Alex nedopadlo až tak dobře. Ale na druhou stranu - chuděra, vytrpěla si všechno možný, takže si zaslouží kousek toho štěstí. Ale jedno vím jistě - určitě nechci, aby povídka ještě skončila. Ale jaký konec bych chtěla? To sama netuším a nechám to plně na tobě a věřím, že vymyslíš ten nejlepší konec, jaký může být.
Sir, tahle povídka je naprosto dokonalá. Četla jsem ji, hned jak si ji sem vložila, ale nevěděla jsem, co ti na to napsat. Tak silný dojem to ve mně zanechalo, že jsem si to prostě musela promyslet. Ale stejně mám pocit, že píšu zas nějaký bláboly a nevyznívá to tak, jak jsem chtěla. Jedno z toho plyne - určitě ještě nekonči, prosím.
Jsi pro mě, stejně jako tvoje ségra, autorka s velkým A a já jsem moc ráda, že mám možnost číst tvou tvorbu!

Mno, prišla som sa vykecať. Snáď ma nepoženieš metlou, ale skúsim ti povedať všetko na čo som myslela, keď som kapitolu čítala.

Ten sen... Bol tak dlhý, a tak krásny, že bola škoda zobudiť sa. Ako tak na to pozerám zo spätného uhlu, tak Renesmé by si zaslúžila nafackovať tak, či tak. Ešte že ju Alec uzemnil, no. Aj ja mám rada, keď niekto v sne zničí zápornú postavu, ale už dávno sa mi žiadny nesníval... A potom... Veľmi by ma zaujímalo, kvôli čomu sa pohádali... Netuším, ši je Alec za to, aby bola mŕtva, alebo zato, aby nebola... Úprimne dúfam, že je kladný a že ju stále miluje, aj keď mám taký pocit, že ak by ju miloval tak by ju nepriviezol do Volterry.

Kapitola mala svoj náboj, grády a úžasne si tam zakomponovala ten sen. Bolo to ako živé. Už mi pripadá, že sa opakujem, ale musím ti to napísať - píšeš perfektne a úžasne.

Dúfam, že ešte koniec nebude, lebo to by potom asi naozaj nedopadlo dobre. Takýto krásny príbeh sa nesmie ukončiť sad endom, to by som proste asi neprežila! .ei.]smile18.gif" alt="Emoticon" />
Snáď sa to nejako uzemní a niečo sa stane, alebo im niečo skomplikuje život. Hlavne nech ostanú obaja živí. Ale verím, že ty nás nesklameš a poctivo čítaš každý komentár, takže vedz, že to čítam!

Ani neviem, ako by sa dali všetky emócie a pocity zhrnúť do slov, a preto poviem, že to bola úžasná kapitola a dokázala by som ju čítať stále dookola. Veľmi sa teším, čo bude ďalej a snáď ešte nebude koniec.

Moc hezká kapitolka, jako vždy... Tak rychle další díl! (PS: No, popravdě tam toho moc o Cullenech nebylo )

Jééé! Další kapča! A znovu ti hrozně moc děkuju za věnování, i když nevím, čím jsem si ho zasloužila...
Mohla bych tu zase stále dokola rozepisovat, jak jsi úžasná autorka, ale bohužel spěchám do školy, takže ti bude muset stačit jen těchto pár vět:
Nejlepší byl ten sen, bych Nessie zaškrtila!
Dobře, tak jedna věta...
Už se nemůžu dočkat pokráčka!

krása honem další díl už se nemužu dočkat dalšího at skončí alex dobře jí přeju štasnej konec

Nádherná kapitolka. Jen doufám, že ji nenecháš zemřít.

Ještě né konec :( chci reakci Cullenů na to, jak dobře se bez nich Alex má :))

Moc krásná kapča, jen tě snažně prosím ať ještě není konec! tahle celá povídka je naprosto dokonalá a bylo by škoda ji už ukončit!
už se těším na další ( a doufám, že né na poslední) kapitolku!

Ty kráso! Na začátek chci prohlásit, že nelituju, že jsem s povídkou začala a upřímně nechápu, proč se mi do ní nechtělo... Tato povídka je naprosto perfektní, úžasná, dokonalá, skvostná, přepychová, báječná, super, bomba, bezva, cool! V celé povídce je tolik pocitů, že tomu ještě pořád nemůžu uvěřit

Ten její sen byl zvláštní. Někdy je podivuhodné, co se jí zdá. Ta "hádka" s Ness byla úžasná. Martin/Alec jí to slušně natřel. Alex má kliku, že má někoho, kdo se jí zastal, i když to není realita. Ale kdo ví... Třeba se jí zastal před Arem (proto ta hádka) a zachránil ji tím život. To by bylo fajn. Docela ji to štěstí přeju. Ona by si ho zasloužila

Taky bys mohla prozradit, co naplánoval Aro. Určitě nenechá jen tak, že Edward s Bellou stvořili poloupíry Jestli se nakonec bude konat boj nebo ne. Jestli se vše vyřeší a každý si půjde svou cestou nebo už žádnou mít nebude.

Musím přiznat, že píšeš naprosto perfektně. Strašně moc se těším na další díl této povídky a doufám, že ještě nebude konec. Že ještě tě napadne nějaký dobrý nápad a bude navíc ještě 10 kapitol Takže přeju hodně štěstí v psaní a nakonec krátká (slíbená) básnička... Teda pokus o básničku

Nikdo nezajímal se o život krásky,
celý život trpěla bez lásky.
Snad osud, snad štěstí ji splnilo její sen,
láskou, štěstím a touhou zpříjemnilo jí každý den.

Tajemný mladík ukradl si její srdce,
jedné mladé a příliš nevinné holce.
Byla chyba, že nedokázal se jí stranit?
Bolelo ho, že musel ji teď zradit?

Bolest, výčitky... Neměl to dělat!
Neměl se do ní nikdy zamilovat.
Problémům by se vyhnul obloukem,
nevrátil by se namísto, nazýváno jeho domovem.

naprosto úžasná kapitola, moc se mi líbil alexin se, Prosím ať je happyend prosím

at jí nezabijou.. at příjde Jasper a zachrání jí to by bylo nejlepčí ..

veľmi zaujímavé... som zvedavá ako to skončí... teším sa na ďalšiu kapitolu

krásná kapitolka! Prosím, ale ať neumře. Jinak vážně nádhera.

rychléééé!!!A opovaž se jí zabít!!!

Skvělé, jsem ráda, že pokračuješ... taky bych byla radši pro happy end

Porsím ať neumře. Mě by se líbilo, kdyby s ní Martin uprchl a žili by s Culenovými a nbeo by je na poslední chvíli Cullenovi nějak zahcránili. Hlavně ať neumře. Prosím

Není to na mně, nýbrž na vás... Já se plně podřizuji přáním čtenářů...

Pekna kapitolka, ale vubec se mi nelibi toto: Konec ? to jako ze umre nebo co? Ze ji necha Aro zabit, nebo ji bude studovat?!?!? Prosim ne !!! Chtela bych aby se to nejak vyresilo, ona se vratila za Jasperem a ukazala ze i ona je uz milovaná. Ale to na tobe, ty si autorka.

Přidat komentář:

Nick:

Text: