Jedna má všechno, druhá nic. Ale to se změní...
Narozeniny. Oslava. Zvrat.
22.03.2011 (07:15) • SiReeN • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 4840×
Alex:
Celou noc jsem nespala. Přemýšlela jsem. Proč se nemohl zamilovat do mě? Proč jsem alespoň v tomhle neměla štěstí?
Chvíli před tím, než vyšlo slunce, jsem se vydala na louku. Stála jsem uprostřed malého prostranství obklopeného lesem a dívala se na nebe. Dnes mám narozeniny. A oslavím je stejně jako každý rok – nijak.
Neudivilo mě, že mi ve škole nikdo nepopřál. Byla to už každoroční rutina, Renesmé ten den byla ještě oblíbenější než kdy dříve, ale na mě nikdo ani nepomyslel. Postupem času mi to přestalo vadit. Smířila jsem se s tím, že pro ně nejsem dost dobrá. Že nikdy nebudu lepší než Renesmé. Na to nejsem dostatečně krásná, chytrá a zajímavá. A nikdy taková nebudu…
Párty. Narozeninová. Pro Renesmé. Tak jako každý rok. Nenáviděla jsem to. Všichni sestřini lidští kamarádi, spousta dárků a smíchu, milující rodina a hlavně Jacob.
Ležela jsem na posteli a poslouchala, jak se všichni dole dobře baví. Mezi jedním výbuchem smíchu se ozvalo lehké ťuknutí na dveře.
„Ahoj, Alex,“ usmál se na mě Jasper a přisedl si ke mně na postel. Posadila jsem se a dívala se do jeho krásné tváře. Usmál se na mě a natáhl ke mně ruku.
„Všechno nejlepší k patnáctinám, Scarlett Alexandro,“ pronesl a vtiskl mi do dlaně malou krabičku. Když jsem ji otevřela, nahrnuly se mi do očí slzy.
„Já… Moc děkuju,“ vydechla jsem a objala ho. Pevně mě sevřel v náručí a setřel mi slzy z tváří. Chvíli jsme jen tak seděli a vychutnávali si ten krásný okamžik, poté se odtáhl a pohlédl mi do očí.
„Patříš k nám. Vždy jsi patřila a vždy budeš. I když to tak mnohdy nevypadá, jsi členem této rodiny. Patříš do našeho klanu,“ řekl, vzal z krabičky prsten a navlékl mi ho na ukazováček.
Ještě dlouho poté, co se za ním zavřely dveře, jsem seděla a dívala se na ten velký prsten. Byl nádherný. A hlavně, byl na něm lev. Cullenovský lev.
Bylo pár minut po půlnoci, když jsem se odvážila jít dolů. Chtěla jsem jen nakouknout, jen se chvíli pobavit a vrátit se do svého pokoje. Sotva jsem však vyšla z pokoje, na schodech se objevil Jacob.
„Alexandro, co ty tu? Proč se nebavíš dole s ostatními?“ pronesl hlasem, ve kterém bylo znát pár skleniček alkoholu.
„No, já… Teď tam jdu,“ vykoktala jsem ze sebe, omámená jeho úsměvem.
„Hele, vždyť ty máš dnes taky narozeniny,“ řekl a podrbal se za uchem. „Pro tebe nic nemám,“ pronesl rozpačitě a omluvně se na mě usmál.
„To nevadí,“ ujistila jsem ho a chtěla se vrátit do pokoje. Sotva jsem sáhla na kliku, napadla mě ta skvělá věc. Tedy, tehdy se tak jevila…
„Jacobe?“ vyhrkla jsem ze sebe dříve, než bych mohla ztratit odvahu. „Já bych věděla o něčem, co bys mi mohl dát.“
„Copak?“ řekl a přiblížil se ke mně.
„Polibek,“ vydechla jsem a dívala se, jak se mu na tváři mihl zaskočený výraz. Poté krátce přikývl. Nemohla jsem tomu uvěřit. Uvěřila jsem teprve ve chvíli, kdy jsem ucítila jeho horké rty na svých. Zprvu to byl takřka cudný polibek, ale poté se prohloubil. Byly to vášnivé, drsné polibky, ale mně to nevadilo. Líbily se mi. Konečně jsem byla s ním!
Po několika dlouhých minutách jsme se od sebe odtrhli. Omámeně jsem zírala do jeho krásného obličeje, do těch teplých, hnědých očí. Chvíli jsme se na sebe mlčky dívali, pak mě něžně pohladil po tváři a seběhl schody. Vklouzla jsem zpátky do pokoje, lehla si do postele a přehrávala si ten nejkrásnější okamžik mého života.
Ticho před bouří...
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: SiReeN (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ta druhá... - 4. kapitola :
No ale fuj. Tak tohle jsem za tu dobu rozhodně zapomněla. Doufám, že stejné to budeš i teď. Horší narozeninové přání opravdu mít nemohla.
Ach...tak to je...no šok...že zrovna od Jacoba...A Jasper je prostě zlatíčko...řekla bych, že by byl nejlepší otcem...a jak to tak vypadá, tak bych tak trochu řekla, že ho tak Alex i bere...no nevím :)
Hmmm já to asi nechápu, je Alex člověk?
Polibek! Tos mi udělala radost. Konečně má Alexinka trošku štěstíčka... A jak to bylo pěkně napsané... Před počítačem mám plakát s Edwardem, čtu si tak pěkné řádky o polibku... Člověk se těžko vrací do reality, hele. Tak já jdu číst dál. A zopáknu ti to, co jsem ti říkala na icku... Nepodceňuj se, M... !
Vím, jak to dopadne,
už jsem to četla nebo snad ne?
Jediné, co mohu říct,
je krátké "ach" a pak už nic.
Kapitolka byla dokonalá,
tohle jsem ti už párkrát psala.
Už jsem ti řekla jak moc nenávidím Jacoba?
Není to prostě sympatická osoba.
Chtěl si jen s malou Alex zahrát,
a dále si na hodného přítele hrát.
Však nakonec on dopadne blbě,
a s ním i celá Cullenovic famílie.
Ona bude božská a nebezpečná Faith,
místo v Arově gardě jí bude patřit.
Spolu Alecem a Jane budou tvořit ďábelská trojčata,
která budou proti nebezpěčným upírům budou zbrojit.
Kapitolka byla nádherná, opravdu se povedla.
Tvá Vilinka, která kvůli své nedočkavosti musí číst znovu.
Jé, ten Jasper je prostě skvělý Alespoň někomu na Alex opravdu záleží a ten prsten... To bylo skvělé gesto. Ale vždyť i ona doopravdy patří do rodiny, v tom má rozhodně pravdu.
A ten konec... No ty bláho. To bude ještě něco. Kapitolka opět nádherná, smekám.
Ona? Jacob? Jako spolu? Drsný... Teď to chviličku budu zpracovávat a teď můžu (konečně) napsat něco, co dává smysl. Je smutné, když vlastní rodina (kromě Japsera) zapomene na narozeni dalšího člena. A ještě k tomu, když mají velikou nápovědu - Ness. Jsem zvědavá, co bude po té puse. Jestli o tom někdo ví nebo tak
Priznám sa, že v určitých chvíľkach tejto poviedky spadám do depresií, a to hovorí o tom, ako dokonalo píšeš, že sa do toho dokážem tak úžasne vcítiť.
Bolo veľmi pekné, ako dal Jasper Alex ten prsteň so znakom ich klanu a tá veta, že patrí do ich rodiny.
Renesmé mi začína pripadať ako rozmaznaná dcérka a ja ju...
A ten koniec Wow, Alex si vybrala naozaj skvelý darček od Jacoba, ale čo malo znamenať, že ju nežne pohladil po tvári.. No to som zvedavá, čo z toho bude a či si Jacob na to vôbec spomenie
Dokonalosť
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!