Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ta druhá... - 42. kapitola

Jedna má všechno, druhá nic. Ale to se změní...
Soud a nečekaná návštěva...

07.12.2011 (19:45) • SiReeN • FanFiction na pokračování • komentováno 46× • zobrazeno 4963×

Alex:

Už jsou to tři týdny od té doby, co mě Martin poprvé vzal do zahrady. Od té doby jsme tam chodili každý den, alespoň na malou chvíli. Oblíbila jsem si to tam. Tam byl normální život, ne jako na hradě, kde jsem si připadala nepatřičně.

Martinovi jsem se omluvila za své neotesané chování a on omluvu přijal. Od té doby se mě však ani jednou nedotkl. Celou noc sice ležel po mém boku, ale chladně odkulen na druhou stranu postele. Jediný kontakt, který mezi námi probíhal, bylo neosobní políbení na líčko, kterým mě obdařil každé ráno. Nejinak tomu bylo dnes.

 

„Dobré ráno,“ pozdravil mě, když jsem otevřela oči a začala se protahovat. Mírně jsem se na něj usmála.

„Dobré.“ Ale nebylo. Jeho odtažitost mě zraňovala. Jenže… Měl na ni právo. Já odmítla jeho, on odmítá mě. Ale… Já k tomu měla důvod…

Vstala jsem a bez dalšího pohledu na něj jsem vešla do přilehlé koupelny. Po krátké osvěžující sprše jsem se oblékla do džínů a tmavého trička, pročísla si vlasy a s povzdechem přes sebe přetáhla dlouhý černý plášť. Neměla jsem ho ráda, upřímně, působil na mě velmi skličujícím dojmem, ale nosit jsem ho musela. Nejen kvůli tomu, že to vlastně byla má „uniforma“, ale také kvůli tomu, že jako jediná část mého šatníku měl kapuci. Od té nedobré chvíle v zahradě jsem přede všemi pečlivě skrývala své vlasy té zrádné barvy. Připadalo mi to jako to nejlepší řešení. A cítila jsem se chráněná před světem.

„Tak co je dnes na programu?“ zeptala jsem se Martina, který stále ležel rozvalený na posteli, jen s tím rozdílem, že byl převlečený do čistého, když jsem se vrátila do pokoje.

„V devět máme přijít do síně, Aro si nás žádá,“ odpověděl a zadíval se na hodiny na zdi. „Máme ještě skoro hodinu. Co bys chtěla dělat do té doby, než budeme muset jít?“ Neurčitě jsem pokrčila rameny.

„Já bych věděl… Ale to by se tobě nelíbilo,“ zamumlal trpce. Zatajila jsem dech a ublíženě se otočila. Nechtěla jsem, aby viděl mou bolest, kterou vyvolala jeho slova. Nechtěla jsem, aby mě litoval. To nemám zapotřebí…

„Co takhle zajít do zahrady?“ pronesl smířlivě po chvilce ticha. Pomalu jsem vydechla a ještě pomaleji kývla.

 

„Houpačka?“ protáhla jsem překvapeně, když jsme vešli do slunné zahrady.

„Jen pro tebe,“ ujistil mě s úsměvem a já se k ní s radostí rozběhla. Houpala jsem se naposledy coby malé dítě, a tak jsem si to řádně užívala. Martin si sedl do trávy poblíž a sledoval mě s pobavenými jiskřičkami v očích.

Po chvíli se však odvrátil a pohlédl ke květinovým záhonům, před kterými jsme tehdy měli roztaženou deku. Oči se mu zastřely a kolem jeho nohou se začala plížit mlha.

„V pořádku?“ optala jsem se poplašeně. Jen stroze kývl a stále civěl tím směrem. Počkala jsem, až se houpačka zpomalí, pak jsem seskočila, sedla si vedle něho a položila mu ruku na rameno. Cukl sebou, jako bych ho snad uštkla.

„Myslím…“ Nervózně jsem si olízla rty. „Myslím, že bychom měli jít.“ Pohled jeho rudých očí mě vyděsil. Chce mi ublížit…?

Ne, uvědomila jsem si po chvíli, jen už se dlouho nezasytil. On tu přece nebyl, když se naposledy hodovalo.

„Můžu ti nějak pomoci?“ nabídla jsem se mu, cítíc se provinile, že to jen kvůli mně teď trpí. Zavrtěl hlavou a zvedl se.

„Pojďme. Ještě je čas, abych stihl zajít do sklepení.“ Do sklepení? Co tam?

 

Zanechal mě v recepci a vzdálil se. Stále jsem přemýšlela nad tím, co by tam asi tak mohl dělat. Teprve když jsem ho po pár minutách znovu uviděla, došlo mi to. Jeho oči byly ještě červenější než předtím, avšak jeho výraz byl uvolněnější. V ruce držel prázdný sáček od krevní konzervy, který při odchodu z recepce nedbale pohodil na pultík. Prase…

Celou cestu jsme na sebe nepromluvili ani slovo. Zkrátka jsme si neměli co říct, oba jsme byli ponořeni ve svých myšlenkách. Ráda bych věděla, co se promítalo v hlavě jemu, ale celou dobu, co jsme ve Volteře, se tvrdošíjně nevzdával svého „omlžení“, snad jen na malé okamžiky. Jeho mysl byla pro mě španělskou vesnicí.

Vstoupili jsme do sálu a postavili se ke sloupu po levé straně od trůnů. Ostatní členové gardy se také pomalu trousili do místnosti a zaujímali svá místa podél zdi.

S úderem deváté hodiny se rozrazily mohutné dveře a dovnitř vkročilo procesí upírů. Všichni se tvářili jako při popravě. A jak jsem se později dozvěděla, ona to i poprava byla…

Postupně se totiž vyvolávala jejich jména a oni předstupovali před mocné vládce Volterry, aby ospravedlnili své činy. Nikomu z nich se to však nepovedlo, všichni byli postupně likvidováni – buď na ně byla vyvíjena Janina moc a následně byli doraženi Felixem nebo Santiagem, nebo je pohltil můj zkázonosný oheň.

A nakonec zbyl už jen jeden upír. Měl delší hnědé vlasy a na rozdíl od ostatních byla jeho tvář poklidná. Dokonce se slabě usmíval.

„Přistup blíž,“ vyzval ho Aro a on poslechl. Pak se posměšně uklonil.

„Za porušení základního pravidla upířího světa, zákona o utajení, budeš dnes souzen a po zásluze potrestán. Máš toho ostatně na svědomí více. Nesmrtelné dítě v roce 1959, ale to jsme k tobě byli shovívaví. Spojenectví s Rumuny před dvaceti lety. Tvým jediným štěstím bylo, že nezaútočili. Tento přečin sis nakonec odpracoval. Ale to, že ses poslední dva roky vůbec netajil svými pudy a touze po krvi, takže začala mít podezření celá ta malá vesnice, ve které ses usadil, už ti neodpustíme. A to, žes jedné své… milence prozradil o naší existenci, už vůbec ne. Toť přečin nejvyšší.  Máš něco na svoji obhajobu?“

„Nebyla to lidská žena. Věděla o nás,“ hájil se s úšklebkem. Aro si odfrkl.

„Ne? A čím tedy byla?“ zeptal se pohrdavě.

„Potomkem vlkodlaka a lidské dívky,“ pronesl triumfálně upír a v jeho očích zazářilo uspokojení.

„Vlkodlak?!“ vykřikl nenávistně Caius a zvedl se z trůnu. „Zabít!“ rozhodl nemilosrdně a pokynul mi.

Mávla jsem rukou a kolem upíra se začal vytvářet ohnivý kruh. Nespěchala jsem, zasloužil si trpět, jak jsem vyčetla z Caiových myšlenek. Tohle má být pomalá smrt.

Dveře sálu se otevřely, ale já tomu nevěnovala pozornost, plně jsem se soustředila na k upírovi se pomalu přibližující plameny.

„Pane,“ ozvalo se ode dveří. Koutkem oka jsem zahlédla, jak Aro netrpělivě mávl rukou, ať počká, a dál s lačným výrazem ve tváři pozoroval tu zničující podívanou.

„Jsou tu –“ začala Gianna, ale opět byla přerušena. Škoda. Možná bych ještě stačila uniknout. Pak už bylo pozdě…

„Shání prý jakousi Scarlett.“ Sotva dořekla to jméno, ozvalo se čtvero šokované zalapání po dechu.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: SiReeN (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ta druhá... - 42. kapitola:

Kteří čtyři lidé(oprava upíři) vědí, že se jmenuje Scarlett? To musí být Cullenovi, ostatní alespoň ví, jak se jmenuje! Těším se na pokráčko.

Cullenovi ...

A je to tady, jsem zvědavá co se bude dít a kdo všechno tam bude...

Jasper?! Ať je to prosííím Jasper! Jinak mě malinko zaskočilo chování Alex. Že by se už naučila zabíjet? Šikovná to holka.
Jdu dál, pp :D

prosím, prosím, už je konec ledna a já vytrvale čekám na náznak další kapitolky

prosíím pridaj už další kapitolu .

Ale no tak, zlato, to nám nemůžeš udělat! Piš prosím co nejrychleji umíš, udělám cokoliv, co budeš chtít, jenom prosím dodej další kapitolu... Moc tě prosím... A myslím, že nebudu sama, která o to prosí. Vždyť vidíš tolik komentářů, tolik jich je, co chtějí další kapitolu... Vidíš ty vůbec, co nám způsobuješ? Šoky! Ne, tak šoky ne, ale opravdu prosím, další kapitolu... Budu tě za to zbožňovat ještě víc, než dřív... To ti slibuji!
Jinak ke kapitole... Mám správné tušení, že to jsou Cullenovi? Nějak se mi to spojuje... Dále bych ráda věděla, co se s Alecem děje. Chápu, že odmítnutí ho asi bolí, ale tak on nevěděl, čím si v noci prošla, takže by jí měl odpustit... Teoreticky... Ať je to jakkoliv, každopádně si chci své teorie alespoň ověřit, což znamená... *chvilka napětí* ... Další kapitolu! Opravdu moc prosím...
P.S.: Málem bych zapomněla, kapitola je dokonalá - stejně jako pokaždé, protože u tebe najít nějakou chybu? Neexistuje...

Prosíím další kapitolku.. doufám že tam příjde Jasper

Prosííím pokračuj, dálší dílek... Prosííím

Podle mě to nejsou vydíráním získané komentáře! :) Ale jako už jsme zoufalí... rychle prosíím další kapitolku! Mou zoufalost ti dosvědčí to, že toto je můj 3 komentář!! :D

Néé, co nám to děláš, Sir?! Tohle přece snad néé. Ty nám sem vážně nehodíš další díl před koncem ledna? Prosím, prosím, smutně koukám. Když jsou fakt někteří úplně blbí... Pak tím akorát trpí ostatní. Chjoo...

Kapitola - jako vždy - skvělá, nemám absolutně žádné výhrady. A myslím si správně, že to budou Cullenovi...?

Páni. Jsem napjatá jako struna. Prosím. Prosím další.

Páni, páni, páni! Podle mě to budou Cullenuvi. Proč? Poslala jim dopis, kde bylo Volterské razítko. Opravdu nádherná kapitola, ale...

Nastal zvrat a to se už vůbec nelíbí,
Volturiovi si dělají, co se jim zlíbí.
Martin mě zklamal, o tom není pochyb,
dopustil se až příliš chyb.

Fajn... Tak teď co je to za dítě,
musím se chytat každé nitě.
Také, kdo naši Scarlett hledá,
já věděla, že ten dopis Jasperovi nedá.

Doufám, že brzy povídku dopíšeš a přidáš,
že radost do Vánoc nám uděláš.
Hodně štěstí při tvém psaní,
ať tě naše komentáře popohání.

Každý den sem chodím, jestli jsi už přidala další kapitolu a ještě furt nic ... sakra už se nemůžu dočkat !! :D

rychle další nádhera Jsem zvědavá, co nám asi Martin tají :)

Že ty ses opět naučila to useknout v tak zajímavé pozici... Vrrr! Nemám tě za to ráda!
Ale jinak se mi to moc líbilo, ostatně jako vždy a jako vždy to taky píšu . A víc co mě ještě pěkně naštvalo? Nejen to, že to takto usekneš, ale také to, že mě, ano mě! MĚ, MĚ, MĚ! Mě necháš čekat tak dlouho! Vr!!

Jinak to bylo opravdu moc krásné a opovaž se svůj názor nezměnit a nepřidat nic! Jinak ti zaspamuju icq!

Všem bych moc chtěla poděkovat za - údajně vydíráním získané - komentáře.
(Na poznámce pod čarou však nevidím nic vyděračského, je to prosté oznámení, ale pokud to tak někdo bere... Jeho problém. )

nieee prosim rychlo pridaj dalsiu kapitolkuuuu

prosím, prosím, prosím ty jsi prostě nej a já tak dlouho nevydržím.

Dobře, tak jsem to nepřečetla včera, ale až dneska. Už jses bála, viď? Nebo spíš doufala, že se vyvaruješ mého šíleného kometáře? Ne, promiň, ale jsem tady teď a to je hlavní. Ty si děkuj, komu chceš, ale já je asi... přiškrtím. Minimálně. A pak i tebe.

Kapitola byla úžasná, vůbec mi to nepřipadalo zrychlené, naopak se to nevleklo. Ne, že by se to předtím vleklo, ale... ale. Jů, oni mají pod hradem krvavou skládku! Oni si do Volterry pozvali upíry na povraždění? A ten popis, co všechno udělal ten jeden upír, mi trošku připomněl Edu a Bellu. Je vidět, že už Alex nemá tolik problemů s vražděním. Divné, jak rychle se z toho dostala... Ale asi má ten jiné starosti. A ten konec! Zase nás napínáš? A to chceš další kapču vydat až v lednu?! No, to je jedno... Doufám, že si to tam naklusali Culleníci! Nebo alespoň někdo z nich. I když, co by po Alex chtěli, že? Vždyť je to černá (nebo červená?) ovce rodiny. Ale uvidíme. Každopádně se už nemůžu dočkat, co se stane.
Vůbec mi nepřipadá, že bys měla nudné popisy, jak tady bylo zmíněno, to je prostě něco, co k příběhu patří a bez čeho by to ani nebyl příběh, ale jenom hromada dialogů. A když někdo nemá popisy rád, může se koupit divadelní hru, že. Ani mi nepřipadá, že by Alex pořád spala, to by mě ani nenapadlo. Alex je důvěřivá? Vážně? Tak to mi nějak uniklo... No, ale každý máme jiný názor, že.
Podle mě, a nejsem jediná, píšeš perfektně, zábavně, poutavě, máš perfektně vymyšlený příběh - nebo to tak alespoň vypadá -, jsi prostě jednička a tečka. Miluju tuhle povídku a tebe budu milovat ještě víc, když vydáš další kapitolu dřív, než v lednu. Vidíš? Všichni umíme vydírat. I když tobě to jde asi líp. Chápala bych, že by se ti do další kapčy nechtělo, kdybys měla málo komentářů, ale dvacet ti připadá jako málo? Dobře, asi jsme každá jiný level. Rozhodně se ale na další kapitolu moc těším, ať už tu bude zítra, za týden, nebo za dva mešíce.

perfektná kapitola ale prečo máme čakať tak dlho?! to nemôžeš spraviť... je to perfektná poviedka tak si to nepokaz tým že to budeš pridávať až po dopísaní...

To nám přece nemůžeš udělat!!! Do konce ledna nevydržím!!! Jinak kapča byla skvělá Prosím, prosím smutně koukám další kapču prosím!

Moc krásná kapitola! To nám přeci nemůžeš udělat! Těm co to čtou a také komentují - je to nefér.

Souhlasím s Emmetkou!!!!!!!

Já se asi zastřelím!! Půlka ledna? Vždyť to nevydržím, prosííím, já tu povídku potřebuju k životu!!! :D Ale jako fakt úžasný!! Konečně Cullenovi!! :D

nieeeeeee, dalšiu časť čo najskôr!!! nemožem to prestať čítať proste woow

Skvělá kapitolka.
Ale... Ty to takhle ukončíš a těsně pod to napíšeš "počkejte si do ledna"?! To néé.

úžasný díl nemůžu se dočkat dalšího miluju tuhle povídku

skvěla a úžasná a žádný do konce ledna a navíc to se nedělá dát konec ale moooc se těším na další

PS:a omlouvám se za komentář u předešlé nějak jsem ho zapoměla přidat ale od ted je už budeš mít všude

já si snad vyymslim 100 nicků a všema ti sem odpovim abys psala tohle jako vůbec není hezký mno táák sím sím piš dál prosíííííííííímmmmmmmm smutně koukám jako štěně vidíš to jako štěně

Nééééééééééééééééééééééééé!!!!! tahle povídka je dokonalá!!!!!!!!!!! Nevydržím do ledna!

Nééé!!!!!!!!!!!
Já chci další díl!
Takhle mě napnout a pak má mměsíc čekat? Chceš mě mít na svědomí?
Bylo to úžasné, krásné...ou, můj slovník opět žlsotně zklamal...n onic, asi to vyjádřím takhle:

krása paráda honem další díl

co až v lednu ? ne-e prosíííííííííím

Nádhera jako vždy,musím si dočíst zpštně vše,abych byla v obraze,uteklo mi asi posledních 10 kapitolek,ale já to rychle napravím a moc prosím pokračuj,je to strhující a moc se mi to líbí

Sirénko, bylo to... A víš co? Rozepíšu se jindy...

Ne! To nechceš udělat, že ne? Prosím, kvůli mně... Nemůžeš být na mě tak zlá, já pak nebudu mít ze života radost. Neuděláš to, ne, ne, ne, ne, a ještě jednou ne!!!! Jestli to uděláš, tak... co vlastně tak? Nemůžu nic dělat, pokud se tak totiž rozhodneš, tak s tím nic neudělám.
Ale přestanu smutnit, protože musím okomentovat kapitolu. Kde bych asi začala? Možná od začátku? Jo, to bude fajn. Takže: Povedlo se! Je celkem pochopitelné, jak se k sobě ti dva chovají. Ona se bojí, že ji jen využívá a mu vadí, že ho prostě odmítla a zdá se mi, že je uražený. Jinak to sklepení... taky by mě zajímalo, co tam je. A zase měl Alec ten svůj podivný záchvat, co měl i v bazilice sv. Marca??? Pak ten trest, docela mi přišlo, že si už Alex přivykla na život tam a zabíjení jí už takový problém nedělá. Nebo si to spíš tak nebere. A podle jakého práva to ukončuješ v tom nejlepším??? Jasně, práva autora... ale stejně, já chtěla Cullenovi a jestli hodláš další kapitolu přidat až bůhví kdy, což samozřejmě neplánuješ, protože si to kvůli mě rozmyslíš ( ), tak nevím, co budu dělat. A jak to bylo úžasné ti už neřeknu, protože jsem to řekla mockrát a bylo by to už ohrané, ale pokud bys to chtěla slyšet, tak není problém.
A ještě jednou prosím, opravdu to nenechávej na leden...
P.S. Nevím, proč to nekomentují... píšeš skvěle a ten kdo to nekomentuje, tak tomu trochu hráblo. (Nic ve zlém, jen jsem mírně popuzená)

Ne, ne ne neeee.... Děláš si srandu, že jo... Já chci další díl....! Jinak super.... krásná kapitola jako vždy...!

Přidat komentář:

Nick:

Text: