Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ta druhá... - 43. kapitola

Jedna má všechno, druhá nic. Ale to se změní...
Nadaná. Mladá. Krásná. Spravedlivá. F – jako Faith...

25.01.2012 (21:45) • SiReeN • FanFiction na pokračování • komentováno 52× • zobrazeno 4927×

Alex:
Bleskurychle jsem se otočila a pohlédla ke dveřím. Mé nejhorší představy se vyplnily. Byli tu.
Matka. Otec. Alice. A Jasper. Jen toho posledního jsem viděla ráda. Co tu chtějí?
Avšak pohled na příchozí byl chybou. Přestala jsem se soustředit a oheň polevil, až nakonec zmizel úplně. Toho okamžitě využil souzený upír, čiperně vyskočil na nohy a rozeběhl se ke dveřím. Členové gardy se k němu rozeběhli a obklíčili ho. Přiblížila jsem se ke kroužku, který svými těly vytvořili. Zaregistrovali mou přítomnost a mírně se rozestoupili. Nemilosrdně jsem pohlédla na upíra. Není správné vybíjet si vztek na někom, kdo nám ho nezpůsobil, ale toho já nedbala. Byla jsem rozzuřená na nejvyšší míru – tedy, tak se to jevilo. Avšak za vztek jsem skrývala úplně jinou emoci. Strach.
Bála jsem se, že se opět všechno pokazí, že se stane něco, co mi vezme nalezený klid, štěstí, lásku. Že kvůli nim budu muset opustit Martina…
Kolem upíra se zjevily plameny, ze kterých doslova sálalo mé rozpoložení. Chladnokrevně jsem mu podpálila nejdřív pravou nohavici, pak levou. Pak přišlo na řadu jeho ošumělé sako, pokryté špínou.
Když ohnivé biče začaly olizovat jeho tělo, začal vřeštět. Avšak já nepolevovala, bez sebemenšího projevu pohnutí, lítosti jsem ho ničila zaživa – a jak jsem s hrůzou zjistila, já si to dokonce užívala.
„Scarlett!“ uslyšela jsem vykřiknout ženský hlas, ale nedbala jsem. Soustředila jsem se jen a jen na pomstu, kterou jsme však vykonávala na nesprávné osobě.
Trestaný se sesul na zem a tam ho zcela pohltil oheň. Nechala jsem svou sílu ještě chvíli působit, pak jsem se stáhla a sledovala hromádku načernalého popela, ze které ještě stoupaly obláčky dýmu. Bylo po všem.
„Scarlett!“ ozvalo se znovu, tentokrát naléhavěji. Pomalu jsem se zadívala na matčinu úzkostlivou tvář. Nevěřícně vrtěla hlavou ze strany na stranu, jako by nechtěla věřit svým neomylným očím.
Chladně jsem se na ni usmála.
„Co ti to provedli?“ zašeptala zlomeně a já mohla vidět, jak se jí roztřásla ramena. Přimhouřila jsem oči, nedbajíc na její slabost – pokud to tedy jen nehrála, čemuž bych se nedivila.
„Oni? Oni?“ Znechuceně jsem nakrčila nos. Ze rtů mi splynul pohrdavý smích, ze kterého mrazilo.
„Ne, oni ne. To s nimi se cítím konečně… chtěná.“ Na chvíli jsem se odmlčela, pak jsem se zhluboka nadechla a pokračovala.
„Nevím, co vás vedlo k tomu, abyste se sem vydali,“ pronesla jsem ledově, hlas prostý emocí, oči zúžené do úzkých škvír.
„Nevím, avšak přeji si – ne, nepřeji, já vám to poroučím -, abyste hned opustili tento hrad a následně i město a stát. Vy tu nemáte co dělat.“
„Ty taky ne! Nepatříš sem. Pojedeš s námi domů,“ pronesla chvějícím se hlasem máma. Sálem se rozlehl cynický smích – můj.
„Já jsem doma tady,“ ubezpečila jsem ji s důrazem na slově doma a znechuceně se od ní odvrátila. Koutkem oka jsem zahlédla, jak ji táta ochranitelsky objal kolem ramen.
„Běžte!“ přikázala jsem jim ostře, avšak oni se ani nehnuli. A to mě rozzuřilo ještě víc. Cítila jsem, jak se mi do hlavy hrne krev, a kdyby někde poblíž bylo zrcadlo, tušila jsem, že bych v něm zahlédla mé nyní doruda zbarvené oči. Užuž jsem se chtěla otočit a vyhnat je třeba i silou, když vtom mě někdo chlácholivě chytil za paži. Pohlédla jsem na dotyčného a usmála se na něj. Martin mi úsměv opětoval a přitáhl si mě ke svému boku.
„Dej od ní ty pracky pryč!“ zařval pro změnu táta a bylo vidět, že kdyby ho Alice vmžiku nezadržela, vrhl by se na něj. Jak jsem postřehla, Jasper stál v ústraní a sledoval situaci. Zachytil můj pohled a chvíli mě upřeně pozoroval. Pak jsem uviděla mírný záchvěv jeho koutků a vroucně se na něj zadívala.
Brzy si spolu promluvíme, četla jsem v jeho mysli a na souhlas kývla. Ano. I já toužila po jeho uklidňující společnosti, ale musela jsem nejprve vyřídit tuhle… nepříjemnost.
„Nedá,“ ujistila jsem otce a přimkla se k Martinovi ještě těsněji. „Žádám vás naposledy, abyste odešli. Vzhledem k našemu… svazku bych vás nerada nechala vyprovodit.“
Ve tvářích se jim zračil nesouhlasný výraz, avšak než stačil někdo z nich něco říct, ozval se Aro.
„Samozřejmě nebudeme vůbec proti, když se k nám budete chtít přidat. Čtyři tak nadané upíry jen přivítáme. Ale pokud nemáte zájem, měli byste odejít, jak už poukázala Faith…“ Po jeho slovech se v sále rozhostilo ticho, které přerušil po hodné době až vzlyk z úst mé matky. Schoulená v tátově náručí a s posledním pohledem na mě vyšla z místnosti. Alice je následovala, Jasper vyčkával. Dívala jsem se za rodiči, dokud mi nezmizeli z dohledu. Zmocnila se mě škodolibost. Jen ať poznají, jak chutná odmítnutí!
Odtáhla jsem se od Martina a pokynula Jasperovi, aby mě následoval. Šel za mnou spletitými chodbami až do mého pokoje. Prudce jsem za námi zavřela dveře a se slzami v očích se vrhla do jeho rozevřené náruče. Za svou slabost jsem se nestyděla, před ním ne.
Konejšivě mě objímal a hladil po zádech, šeptal mi uklidňující slova a, což jsem ocenila ze všeho nejvíc, nesnažil se na mě použít svou moc, kterou by mi rázem zlepšil náladu.

Když jsem se uklidnila, trochu jsem se od něj odtáhla a zadívala se mu do očí. Ty jeho překypovaly city, stejně tak ty mé. Byla jsem tak ráda, že ho vidím.
„Díky, že jsi přijel,“ vypravila jsem ze sebe skrz dojetím stažené hrdlo a pousmála se.
„Nemáš zač,“ ujistil mě a mírně se zamračil. „Abys věděla, nahnala jsi mi pořádný strach,“ pokáral mě.
„Jak jste vůbec přišli na to, že jsem tady?“ vyptávala jsem se zvědavě, neschopna pochopit, jak se jim to povedlo vypátrat.
„Mno… V celém upířím světě se v poslední době nemluví o ničem jiném než o nové člence volterrské gardy. Prý je mladá, krásná, nadaná, avšak nelítostná a pomstychtivá, odhodlaná bránit zákon, kdykoliv je to třeba. Říká se jí Faith. I k nám, do toho malého zapadákova, se tyto informace dostaly. Byli jsme znepokojení, aby se nerozpoutala válka mezi Rumuny a Volterrou, když teď Volturiovi mají posilu. A pak přišel tvůj dopis. Stejně jako všechny ostatní jsem ho pečlivě hlídal, přečetl si ho v soukromí a přemýšlel, jak bych ti odepsal. Když jsem ho četl podruhé, všiml jsem si jednoho znepokojivého detailu. Nepodepsala ses jako obvykle, nýbrž jako F. A pak mi to začalo docházet. Nadaná. Mladá. Krásná. Spravedlivá. F – jako Faith. A dopis byl odeslaný z Itálie. Všechno do sebe tak krásně zapadalo! Byl jsem odhodlaný vydat se za tebou a zjistit, jestli jsi v pořádku, avšak ostatní si všimli, že jsem podivně zachmuřený a zamyšlený a vyptávali se. Já… nebyl jsem schopný – a za to se ti velmi omlouvám – jim to dále zatajovat. Bella škemrala, Edward zuřil a násilně vnikal do mé mysli, Alice mě vydírala citově… Pokoušel jsem se jim tu cestu vymluvit, ale nedali se. A tak jsme tady. Jsou odhodlaní tě odvést zpátky do Forks, Alex,“ povyprávěl mi celý ten minipříběh s neradostnou tečkou.
„Nevrátím se s nimi,“ protáhla jsem zatvrzele. Zazubil se.
„To kvůli tomu rozcuchanému upírovi, který se k tobě v sále tak měl?“ zeptal se šibalsky a zamrkal. Rozesmála jsem se a přikývla.
„Je to ten největší dar, který jsem kdy dostala. Bere mě takovou, jaká jsem, a já… Miluju ho. Jak už jsem ti ostatně psala. Neopustím ho – a teprve ne kvůli nim. Oni o mě nestáli předtím, já o ně nestojím teď.“
„Alex,“ žádal naléhavě, „promysli si to dobře. Tvé poblouznění možná pomine, ale… Pokud je teď odmítneš, možná už nebude cesta zpět. Zničíš za sebou všechny mosty a už se třeba nikdy nenajde tak nadaný architekt, aby je opravil…“
Přesvědčeně jsem zavrtěla hlavou. „Už jsem se rozhodla,“ pronesla jsem pevně.
„Jak myslíš…“

Po dalších několika minutách jsme sešli do recepce, kde stáli ostatní členové rodiny a čekali, až přijdeme.
„Scarlett, vrať se s námi,“ prosila máma a úpěnlivě mě pozorovala. Němě jsem odmítla. Zatvářila se zkrouceně a odvrátila se.
„Nebuď sobecká a nemysli jen na sebe!“ osopila se na mě Alice, ale než mohla říct ještě něco, Edward ji mávnutím ruky umlčel.
„Je to tvá volba,“ zahlásil chladně a zamračil se na mě. Jeho pohled jsem mu oplácela ještě bezcitnějším.
„Tak… šťastnou cestu,“ popřála jsem jim a naposledy se letmo objala s Jasperem. Bude se mi po něm stýskat, nyní ještě více, než předtím. Smutně jsem se dívala z okna, jak vycházejí branami hradu.
„Sbohem,“ zamumlala jsem ještě, nedbajíc na to, jestli to uslyší, a odpoutala se od okna.
Ano, byla to má volba. Avšak bolestná volba…

---

K Alexinu chování... Možná se vám zdá přehnané, avšak člověk, který si prožil takovou nevšímavost, ignoraci a podrývání, se jinak chovat nemůže. Vyzkoušeno...

To, že se od nich dokázala odpoutat, se ještě v budoucnosti ukáže coby užitečné... Pro mě.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: SiReeN (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ta druhá... - 43. kapitola :

Perfektní, já se Faith vůbec nedivím. Trošku mi vadí uražený Martin.. Je jako malé dítě..... Nechápu Culleny, o co jim jde? Jsem ráda, že se rozhodla, jak se rozhodla.

Jak se Ed, Bella a Alice opovážili za Faith vůbec přijet?! Já je fakt nechápu ... Ale super kapča :)

Alex se rozhodla správně, nevím co by s nima dělala ve Forks A co si mohla Bella myslet, že ukáže pár vzlyků a Alex se z toho zhroutí? Ale nějak mám pocit, že to tak mělo být...

Přehnaná reakce?! To tak!!! A ještě bys mohla klidně přitvrdit a použít sprostá slova... Ti řeknu... Tohle nebylo přehnaný, když vidím ty dvě malý čarodejnice u babičky... Opravdu se taky sem tam neudržím a radši odejdu na procházku do lesa, kde se vykřičím na stromy (chudáci smrčci, slyšet můj řev asi není nějak extra příjemné, ale co už). Alex je spíš andělíček, já být na jejím místě... A upřímně řečeno, zas tak mi nevadilo, že se v té smrti toho upírka ála Vlkodlak je moje láska vyžívá...
P.S.: Ano, jsem tyran, ale o tom jindy.
Krásná kapitola, plná emocí... Jak jinak, ne? A jestli šťasný nebo ten JINÝ (ne, smutný... Ten si Alex nezaslouží. Spíš ne až tak přeslazený, řekla bych) konec musíš vědět ty. Já snesu oba, ale ne oba najednou.
P.P.S.: To si vysvětli tak, že nechci, abys udělala dva, páč takové konce nemám ráda.
A ještě jedna detailní věc... Jasperovo myšlení.
Nadaná. Mladá. Krásná. Spravedlivá. F – jako Faith... To mě odrovnalo a ani nevím, proč.
A ta poslední věta byla opravdu gól... Nebo spíš šok. Bolestivá volba. Oni ji zavrhnli, ona nemá srdce na to být bez srdce...
P.P.P.S.: Tys to určitě pochopila.

Happy end

Zlato, moc se omlouvám, že jsem si tohle nepřečetla dřív, ale nějak nebyl čas...
Je to... dokonalé, geniální, fascinující... Snad mě chápeš, co tím chci říct. Hned se vrhnu na další kapitolu, ať můžu vědět, jak to bude dál...
Jo, všichni chtějí HE, ale mně by nevadil ani ten SE... Docela se mi zalíbil. Ale rozhodni se sama...

Super. KOnečně je tady. Už jsem se nemohla dočkat a myslela jsem, že snad puknu zvědavostí. Alexinu chování se nedivím. Chápu ji. Nejsem si jistá, jestli by to mělo skončit happy endem. KOnec konců to je jenom na tobě. Ale jediné, co chci, je POKRAČUJ!!!

konečne sme sa dočkali a stálo to za to perfektné

Jůůů... páni... ale jo... rozumím jí... i když... no... ne radši nic...! Má pravdu... oni jí odmítali dříve a ona je odmítá teď... něco za něco...! Měly si to před pár lety nejdřív rozmyslet...! Teda samozřejmně kromně Jazze... ten an ní byl vždycky moc hodnej... a pořád je... ALe stále doufam, že jednou... třeba za sto tisíc let si padnou do náručí... a budou spokojená rodinka... Tahle kapitolka se četla úplně sama... takže... samozřejmně, že to má skončit dobře jak jinak ne???

Úžasný! To jsem nečekala!! Ano, ano prosím šťastný konec, ani nevíš jak jsem se těšila na další kapitolu! Perfektní!!! Moc se těším na další!!

Wow!
Tak tohle jsem opravdu nečekala. Po pravdě řečeno, obávala jsem se sem přidat další díl, ale teď vidím, že zbytečně.
Hodně jste mě překvapili, navnadili k tomu, abych to dotáhla do konce - a hlavně, hlavně jste mě velmi potěšili. Předčili jste všechna má očekávání. Přichystali jste mi krásný návrat. DÍKY!

Mě je jedno jáký bude konec, jen když nás budeš pravidelně zasypávat kapitolkami. A já se nedám a budu stejně odmítavá jako Alex v tom že dočtu tuhle povítku až do konce i kdybych musela čekat do konce světa. A rozhodně souhlasím s Alex, já bych se možná chovala ještě hůř, páč to co jí Ed udělal s Alice na konci si zasloužilo něco víc. Ale jinak BOMBA!

jsem tak nadšená, že je tady další kapitola ani si neumíš představit jak netrpělivě jsem ji očekávala a musím říct, že se ti povedla tak jako celá povídka. A podle mě Alex - Faith - udělala dobře. I když Cullenovi miluju v téhle povídce jsem zastáncem Volterry prosím, pokračuj a prosila bych taky happy end

at to skončí dobře

je to úžasné. A áno nech to skončí happy endom.

Happy end a pomstu Blackovi

Ja by som na nich bola ešte tvrdšia...

jasne že to má skončit dobre!!!! Nemám ráda zlé konce :(:( Musí to skončit dobre !! :D Je to nádherná kapitola ..chudák Alex ani sa i nedivim že ich tak nenávidí a ja bych ich najrači podpálila !!!!

happyyyyy end :D

Nádherná kapitola, jsem ráda, že jsme se jí nakonec dočkaly.
Alexina reakce mě rozhodně nijak nepřekvapila. Chování její rodiny vůči ní bylo vždy vždy příšerné a je smutné, že si teprve teď uvědomili, že v jejich rodině chybí jeden člen.
Kapitolka byla perfektní, těším se na další.

mrzí ma, že som ti nenechávala žiadne komentáriky, ale pripadalo mi to źbytočné... máš tu predsa 30 ďalších, tak prečo by ťa mal zaujímať práve môj ? Ale s úsmevom na perách ti hlásim, ýe za teba vždy hlasujem na Nej povídke měsíce...

je to super
a ano nech to dopadne dobre

Samozřejmě že dobře!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Doufám, že ji Martin neopustí! To by byla podpásovka!

pane bože to je žůžo díl, už jsem ani nedoufala , že kdy bude další díl je to bezvadný honem další prosím

Sir, zlato, konečně jsme se dočkali. tak moc mi tvá povídka chyběla, tak moc jsem se těšila na další díl a jsem tak moc ráda, že jsem se dočkala. Doufám, že nebudu jediná, která kapitolu okomentuje, protože my stojíme o další díly!!!
Kapitola byla skvělá, pro mě nebyla překvapivá - tak nějak jsem čekala, že se Alex takhle zachová a nemám jí to vůbec za zlé - v její situaci bych se zachovala naprosto stejně. Celý život ji přehlížejí a kašlou na ni, a když se najednou rozhodnou, že zas nějakou dceru mají, tak má ona hned poslechnout? Udělala to nejlepší, co mohla. Akorát mě mrzí Jasper - doufám, že o něj nepřijde.
Překvapila mě reakce Edwarda - myslela jsem, že za svou dceru bude aspoň trochu bojovat - vždyť je to přeci její otec a měl by ji milovat i přes to všechno, co se stalo. I když to třeba dosud nedával dost najevo - teď byla ta pravá chvíle ukázat jí, že ji miluje.
Ale jinak - opravdu doufám, že nás brzo podaruješ další kapitolkou, protože píšeš dokonale a já se na každou tvou kapitolu nesmírně těším!

jsem zvědavá na konec, at dobrý či nikoliv - proč ne oba. ráda bych byla za happy end, ale kvůli tomu jejich chování ("rodičové" a to jejich pohrdání). nevím, jedině že by měli pádný důvod, či byli ovlivněni. jinak by snad ani happy end být nemohl.

Jak, jestli si někdo ještě vzpomene? Nebudeš tomu věřit, ale existují i takoví cvoci, kteří každý druhý den chodí na tvoje shnutí a kontrolují, jestli nepřibyla další kapča Té druhé(minimálně jednoho z nich velmi dobře znám).
Já ke svému vlastnímu údavi Alex/Faith chápu a její reakce se mi nezdá vůbec přehnaná. Mně to spíše zní jako spravedlivá odplata za ty roky ignorace a neporozumnění.
Naopak mě dostalo Alicino: "Nebuď sobecká a nemysli jenom na sebe!" To jsem opravdu jenom nevěřícně mžourala na monitor a uvažovala, jestli nemám něco s brýlemi.
Jinak úžasná kapitola a doufám, že na další nebudeme muset tak dlouho čekat.

Je mi jedno jaký bude konec, protože když je to od tebe, tak je všechno super.

Je to míň, jak 30 smajlů???

Rozhoně ať to skončí dobře.

Huhů! Hlásí se tady Coruška, která dlouho čekala na tuto kapitolku, ač ji četla už dříve, ale tak jednou vijít musela :D. Ač bych já osobně byla ráda za pokračování, nemůžu si vybírat, že? Neměla jsem si to číst dobředu a teď by to pro mě bylo lepší překvapení, no, ale já si to četla a tak tě honím a dokopávám k vydání další kapitolky a ještě více popoháním k napsání další kapitoly .
Co k tomu říct... Mě se to líbilo, opravdu moc se mi to líbilo, ostatně ty to víš, že tvůj styl psaní, se mi líbí, že se mi celá tvá povídka líbí, ač ty si to stále nechceš přiznat a nechceš si ani přiznat to, že takových lidí, jako jsem já a kteří tvou kapitolovku prostě zbožńují, je víc... Podívej se, kolik máš komentářů! Ale neber to jako číslo! To totiž nesmíš! Ve škole počítáš i s miliony, ale tady nejsi ve škole, tady tolik lidí ani není. Představ si před každým číslem jednoho člověka. Jednoho člověka, který si udělal čas a tvůj úžasný výtvor si přečetl. Jednoho člověka, kterého jsi tímto nadchla, jednoho člověka, který si s teobu dal takovou práci a kdo ví kolik minut smolil komentář, aby tě co nejvíce povzbudil k psaní a udělal ti radost. Aby ti ukázal, že tvou povídku má rád, že o ni stojí. Podívej se, kolik času a práce jim to dalo. Ano, možná to není mnoho, ale přeci jen si tu práci DALI! A teď si to představ tolikrát, kolik ti ukazuje ono číslo u komentářů a taky si představ tolik lidí, kteří tuto stránky biď jen otevřeli. A buď za to ráda, jelikož když stále stojí a stepují na tvém shrnutí, že chcou další kapču, tak to nejsou lidi, kteří si to přečtou a řeknou: Fajn,další... Ale kteří tě k tomu dokopou a nedočkavě lační po dalším díle! A že pro ně stojí psát... A když ne pro ně, tak pro mě určitě ... No, nějak jsem se rozepsala :DDD
No, teď k tomu... Mě se to hodně líbí a být zřejmě na Alexiném místě, uvažovala bych dlouho, avšak já jsem velice... no, nemůžu si vzpomenout co, takže prostě bych jim to neodpustila, já jsem totiž dlouhou dobu zhrzená, všechno beru moc vážně a jen tak bych jim to nedpustila... Možná, že bych je ještě chtěla více zpráskat jak psi, aby si uvědomili, co oni jí za ty léta dělali!
Jinak se mi to zdálo prostě úžasné a chci DALŠÍ!

povedlo se ti to a i když jsi dlouho nepsala se mnou jako čtenářem můžeš počítat... Jestli to má skončit dobře?? Rozhodně :D

Na tvoji povídku se nedá zapomenout, kdykoliv jsem sem šla vždy jsem koukala jestli už náhodou nepřibyla kapitolka a dneska jsem se konečně dočkala.Díky a už se těším na další

už sem si říkala že si na nás zapomněla
ale jak vidím tak ne a to je paráda budu čekat na další díly
tak pěkně piš
jinak paráda zaslouzili si to

super

Tak fajn... je tu komentář tak dlouhý, že ho lidstvo ještě nezažilo.
Bylo to super!
To je celé, myslíš, že bude víc?
P.S. Napíšu ti to na mail.

Tvoji povídku jsem si velmi oblíbila. Díky za další kapitolku.

Nádherná kapitolka! Vlezu jsem a co nevidím, další kapču Té druhé!!! Udělala jsi mi nesmírnou radost. Kapitolka suprová, akorát přemýšlím jak to dopadne , líbilo se mi, že jim Alex hned neskočila kolem krku. Jestli to má skončit dobře? Nevím, řeknu ti jen, je to na tobě ! Já si myslím, že jak to napíšeš jakkoliv bude to nádherné. Budu doufat, že se zde objeví nová kapča. Tlekám a klaním se před tebou

Už jsem si myslela žes zapoměla myslím že se Alex rozhodla dobře ikdyž je mi líto že už se neuvidí s Jaspera..doufám že další díl už bude dřív a bude stejně skvělý jako tento

ja som na túto poviedku rozhodne nezabudla a stále patrí k mojim najobľúbenejším:)))) som taká rada, že si pridala ďalšiu kapču:))))) a k tvojej otázke: áno, prosím, nech to skončí dobre, ale tým myslím pre Alex a Martina:))) milujem ich! a s maličkou dušičkou Ťa prosím o pridanie ďalšej kapitoly čo najskôr:))) ani nevieš akú radosť si mi urobila:)))
ale teraz ku kapitole: veľmi sa mi páčila, ale to nie je žiadna novinka:)) píšeš nádherne:)) a k Alexinmu správaniu... ja by som sa zachovala rovnako na jej mieste:)) čo si o sebe akože myslia? no samozrejme okrem Jaspera, ten je dokonalý ako vždy:))) a som fakt zvedavá, čo si myslela tým, že to, že s nimi neodišla, je užitočné... pre Teba:))) a z konca mám zmiešané pocity. nechcem aby to skončilo, lebo toto jej jedna z naj poviedok, ktoré som kedy čítala. proste úžasný nápad, dokonalo napísané=vražedná kombinácia:)))ale, zároveň chcem vedieť ako to celé dopadne a či budú Alex a Martin spolu:))))
no proste dokonalosť
P.S: ja viem, trochu chaotický koment, ale povedala som vetko čo mám na srdci:))))
P.P.S: a veľa šťastia v písaní ďalších a ďalších úžasných kapitol:))))

Spomenul som si uť dávno... Ach-Bože!! Snád 100 krát som prečítal v tvojom zhrnutí tú časť z tejto kapitoly a chodil sem deň za dňom a čakal do polovice januára a vyplatilo sa to . Kapitola je úžastná a zhltol som ju dosť rýchlo... Teda nie že by bola krátka ale bol som taký nadšný že som čítal hroozne rýchlo a idem na to zas A Mne sa Faitino chovanie čudné a ani prehnané nezdá, ako si napísala( s čím súhlasím a dúfam že tá posledná veta nenaznačuje niečo zlé)
A hádam to dopadne dobre, len musím to sem napísať: ,,Jen at poznají jak chutí odmítnutí" to som mal naozaj radosť Len nech si to skúsia no a na záver: Teším sa na pokračovanie a dúfam že ťa môj dlhý komentár moc nepobúri a... Naozaj sa vyplatilo čakať

Po dlouhé době další díl. Třeba si ještě někdo vzpomene...

Přidat komentář:

Nick:

Text: