Jedna má všechno, druhá nic. Ale to se změní...
Měly by být stejné, ale nejsou. Jedna je dokonalá, na druhou už dokonalost nezbyla. Spravedlnost zkrátka neexistuje.
Povídka o životě „té druhé“...
18.03.2011 (21:00) • SiReeN • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 6653×
Prolog
Nikdo si nepřeje být až druhý…
Seděla jsem na louce, která byla mým útočištěm, a dívala se, jak slunce zapadá. Fascinovalo mě to. Vždy jsem měla ráda západ slunce. Znamenal konec a zároveň začátek.
Tady jsem vždy sedávala celé hodiny. O tomhle místě věděla kromě mě jen jedna další osoba. Nikdo mě tu nerušil. Někdy jsem tu zůstala až do rána. Bylo jedno, jak dlouho jsem byla venku. Nikdo se po mně nesháněl, nikdo mě nepostrádal. Jen jedna osoba se vždy přišla podívat do mého pokoje, jestli jsem se vrátila v pořádku.
Přemýšlela jsem, tak jako každý den. Pokaždé to bylo to stejné téma. Ona.
Nechápala jsem to. Proč já, proč ne ona? Proč ji všichni milovali, obdivovali a já pro ně neexistovala? Proč to není naopak?
Ona byla krásná, já ne. Byla vysoká, štíhlá, se světle hnědými vlasy a zlatýma očima vypadala jako nevinný andílek. Já byla malá, až moc hubená, mé oči byly temně hnědé až černé. Spolu s tmavýma očima moje zářivě červené vlasy tvořily vzhled čarodějnice.
Když jsme byly malé, děti si vždy hrávaly s ní, zatímco mě se bály. Prý vypadám jako ďáblovo dítě, ospravedlňovaly učitelky ve školce a později ve škole chování dětí. Ďáblovo dítě, které však má andělské rodiče. Ona k nim dokonale pasovala, tvořili dohromady šťastnou rodinku. Já ne. Už vzhledově jsem se k nim nehodila. Oni všichni byli krásní. Byla jsem černou ovcí rodiny.
Ona byla chytrá, já pouze průměrná. Byla prostě dokonalá. Svým úsměvem si uměla podmanit všechny, všichni by pro ni skočili třeba do ohně! Zato mě by nikdo nezachránil, ani kdybych se topila.
Neměla jsem žádné přátele, ale později mi to přestalo vadit. Naučila jsem se být sama a samotu jsem si zamilovala.
Nikdy jsem nepocítila, jak chutná láska, zatímco ona jí byla přímo obklopená. Nikdo mě nechápal, snad až na jednu osobu. Jednu jedinou osobu, která měla radši mě než ji. On jediný mě měl alespoň trochu rád. To díky němu jsem to celé ty roky vydržela. Ale už nemůžu dál. Už ne. Nejde to. Už dále nesnesu to věčné švitoření nad její dokonalostí. Ničí mě to. Nechci se den za dnem užírat. Kvůli ní ne. Nechci se každý den dívat do její rozzářené tváře, nechci vidět, jak prožívá své štěstí, zatímco já žádné nemám. Nechce vidět, jak je šťastná s ním…
Ano, záviděla jsem jí. Ne to, že je krásná, chytrá, oblíbená. Ale to, že má tak lehký život. A hlavně… Záviděla jsem jí lásku. Toužila jsem po tom, co nemohlo být nikdy mé. Nemohlo, protože to bylo její…
Nebyla jsem jako ona, a to byl problém. Nebylo to se mnou lehké. Věčně jsem měla ve škole problémy. Byla jsem vzpurná, drzá, nezvládnutelná. Ale nebyla to moje chyba. Chtěla jsem nějak donutit rodiče, aby si všímali i mě. Ale nepomohlo to. Nebrali mě na vědomí. Pro ně existovala jen ona. Dokonalá Renesmé…
Celý život jsem žila v jejím stínu. Ale to se změní…
Nenávidím ji. Nenávidím ho. Nenávidím své rodiče, své prarodiče, své tety a svého strýce. Pro ně jsem vždy byla ta druhá…
Věnováno Varekovi, bez kterého by tahle povídka ležela někde na dně šuplíku. Inspiroval mě. Díky. :))
Povídka psaná s jediným účelem - nezbláznit se mezi čtyřmi holými zdmi. Takže od toho moc nečekejte. ;)
Následující díl »
Autor: SiReeN (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ta druhá... - Prolog:
Na konci je nejlepší vrátit se na začátek. Už je to tak dlouho... Je dobré osvěžit si paměť. Skvělý úvod do skvělé povídky.
Nádherně napsané...jsem moc ráda, že jsem na tuhle povídku narazila...prolog jsem přečetla jediným dechem :) tak je čas abych šla na 1. kapču :)
Úžasný ! :D :) Super nápad :D Hned du na další kapitoly :))
Víš, jak jsem ti slíbila, že si tuhle povídku prostě musím přečíst? Tak čtu.
A moc se mi líbí... Málem jsi mě rozplakala, úplně jsem si vzpomněla na Lucku a Klárku.
Tak já jdu číst dál. Jen mě malinko zaráží, že je tam SVÉHO strýce. Nemá dva strejdy? Asi je jeden z nich ten hodnej, o kterém tam několikrát padla řeč... Hádám správně, když řeknu Emmetta? Nebo je to Jasper... ?
Já jsem opravdu napnutá, pápá u další kapitoly, která se mi určitě bude líbit jako tato.
No, nevím jak to říct, ale když to teď čtu, tak se mi to zdá ještě smutnější a DOKONALEJŠÍ než předtím. To je jedno. Je to nádhera a doufám, že mi čtení vydrží těch deset dní, jinak budu moc plakat. Je to nádhera!!!
Páni.
Po dloouhé době jsem k této povídce dostala a už prolog vypadá opravdu hodně zajímavě. Takže já mažu dál
Napsané je to opravdu pěkně a námět je také skvělý. Smekám.
Jestli ostatní kapitoly budou stejně krásné jako prolog, tak klobouk dolů. Je to opravdu moc krásné. Omlouvám se za krátký komentář, ale pádím rychle na další
Wow, to je geniálny nápad.
Dokonalo si opísala všetky tie jej pocity. Neviem si síce predstaviť, aké to je, keď vás zatieňuje vlastný súrodenec, ale pri tvojom písaní som sa do toho hneď vžila. Dosť ma prekvapilo, keď som sa tam videla to meno Renesmé - úžasný nápad písať o jej sestre, ktorú si nikto nevšíma a ona všetkých nenávidí.
Utekám rýchlo ďalej (alebo teda korčuľujem ďalej )
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!