Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ta „vlčí" věc mě ničí - prolog

21.07.2010 (15:00) • KrisS • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1914×

Bella (Vancouver, Kanada)

Ahoj, asi začneme tím, že se vám v krátkosti představím. Jmenuji se Isabella Marie Swan, ale pro všechny jsem Issie a pro ty nejbližší prostě Bella. Mám dlouhé, oříškově hnědé vlasy, čokoládové oči a má pokožka je bledá. Je mi 16 let a bydlím se svými pěstounskými rodiči ve Vancouveru. Mí biologičtí rodiče jsou oba mrtví a já se s tím doteď nedokázala pořádně smířit, i když jsem měla Tinu s Jadem Lakovými opravdu ráda a oni mě, nikdy mi je nedokázali nahradit a to prázdno nedokážou zaplnit, ne úplně. Má práva matka Renée odešla od mého táty Charlieho, který žil ve Forks, v zapadlém městečku ve Whasingtonu, když mi byl sotva rok. Odstěhovaly jsme se do Phoenixu v Arizoně, kde neustále svítilo sluníčko. Jezdila jsem za Charliem vždy na prázdniny a já ho milovala. Vždycky jsem si s ním užila spoustu zábavy, protože ač jsem holka, jsem spíše kluk uvězněný v holčičím těle. Ne že bych byla úplnej kluk, ale mé tužby, zájmy, styl a chování se podobaly a spíše patřily do klučičího světa. Mé kamarády tvořili pouze kluci, protože holky v mém věku se zajímaly o úplně jiné věci a já si s nimi nerozuměla. Každé prázdniny jsem se k němu těšila a občas jsem tam jezdila na víkendy. Ve Forks, tedy vlastně v nedaleké rezervaci La Push, jsem si našla mého kamaráda Jacoba, syna taťkova přítele. Jake byl opravdu ten nejlepší kamarád, jakého si dovedete představit a já ho naprosto zbožňovala. A proto mé odjezdy z Forks byly ještě těžší.

Takhle to chodilo do mých 9 let, než si mamka vzala Phila, Phil byl baseballový hráč. Jeho jsem měla také velice ráda a jeho práci milovala, baseball byl můj nejoblíbenější sport. V 10 letech jsem se rozhodla přestěhovat k Charliemu, protože jsem věděla, že mamku mrzí, že musí často zůstávat doma, když Phil odjíždí na turnaje nebo podobně, viděla jsem, že když není s ním, je smutnější a já jim v jejich štěstí nechtěla bránit. Mamka to takhle sice nechtěla, ale já byla rozhodnutá. U Charlieho to bylo naprosto dokonalý. I když na mě Charlie měl méně času, protože byl místní šerif, nemohla jsem si stěžovat, měla jsem totiž Jaka. V La Push mě Jake seznámil i s jeho kamarády Quilem a Embrym, oba dva jsem si zamilovala skoro stejně jako Jaka. Nic mi v tomhle období nechybělo.

V mých 12 letech se stalo to nejhorší, co mě kdy potkalo. Můj táta při nějaké zásahovce dostal infarkt, nikdo si to nedokázal vysvětlit. Byl plný života, nebyl nemocný a najednou… Můj svět zčernal. Nemohl jsem se z toho sebrat. Měla jsem se nastěhovat zpět k Renée a Philovi. Můj odjezd byl tak složitý. Opustit městečko, které jsem milovala, které mi tak připomínalo tátu a opustit Jaka… a také Embryo a Quila! Bylo tu tolik dalších lidí, na kterých mi tak záleželo. Jako tátův přítel Harry, jeho žena Sue a jejich syn, malý Seth. S jeho sestrou Leou jsme spolu moc často do styku nepřišly, ale zdála se fajn a nebyla taková jako většina holek, její styl byl také více klučičí. Dále tu byli další starší z kmene, kteří měli opravdu vynikající historky a legendy, a také jejich děti. Celá rezervace La Push mi přirostla k srdci.

A tak, i když to bolelo, jsem opustila můj domov, kterým Forks i s La Push vždy bude. Jenže mě čekala další rána. Když jsme jeli s Renée a s Philem z letiště, Phil se snažil vyhnout nějakému pomatenému řidiči, co jel v proti směru 120 km/h. Když se snažil strhnout auto z řidičovy dráhy, napálil to do stromu. Probrala jsem se až v nemocnici a tam mi sdělili tu děsivou zprávu. Jsou mrtví. Můj svět  zčernal ještě daleko víc. V mém životě mi zůstal jen domov, který už nyní nebyl ani mým místem pobytu. Všechny ty které jsem milovala a zůstali tu se mnou, byli na míle daleko. Uzavřela jsem se do sebe. Proč já musela vyváznout s pouhým otřesem mozku a zlomenou rukou?

A tak mě tyhle události během jednoho týdne změnily. Byla jsem uzavřenější, samostatnější a na svůj věk jsem díky tomu dospěla neuvěřitelně rychle. Bylo mi 12 a byla jsem naprosto samostatná.

Začal můj nový život tady ve  Vancouveru, kde bydleli moji pěstounští rodiče. Musím přiznat, že ti to se mnou neměli zrovna lehké, jak na začátku našeho seznámení, tak po celý můj život s nimi. Ze začátku jsem nekomunikovala skoro vůbec, a když se mi povedlo stránku s mými rodiči (Phila jsem počítala mezi třetího rodiče, i když s nejmenším podílem v mém srdci) aspoň na půl otočit, a já se aspoň trochu smířila s jejich smrtí, tak jsem jim nedělala zrovna největší radost. Můj prospěch ve škole byl celkem slušný, hezký průměr, někdy i horší. Občas jsem vyvedla nějakou hloupost ve škole, tedy občas to bych asi trochu lhala, v ředitelně jsem trávila skoro stejně času jako ve školních lavicích. Moje „klučičí“ chování je zrovna netěšilo, ale zvykli si. Zvykli si i na mé nové kamarády, trochu výstřednější parta kluků, kterou jsem, ale zbožňovala, vlastně já byla úplně stejná jako oni. I když můj nejlepší kamarád, moje rodina zůstala v La Push, která mi stále chyběla a já na ni myslela skoro pořád, snažila jsem se fungovat. S Jakem a i s ostatníma jsem byla stále v kontaktu a párkrát jsem se za nimi byla i podívat. Aspoň na něco mi bylo tučné konto Tiny a Jeda dobré. I když ze začátku mi to vadilo, protože to byl další rozdíl mého předchozího života a já na něm nechtěla nic měnit. Ani nyní mě to zrovna netěšilo, ale ani nevadilo.

Na život ve Vancouveru jsem si zvykla, snažila jsem si ho i užívat, ale můj život ve Forks byl stejně nejlepší v mém životě. V mém nynějším životě jsem se bohužel, ani díky klukům ani díky Tině a Jadovi, necítila plná. Věděla jsem, že v La Push by to bylo lepší, i když rodiče by mi chyběli stále. Občas mě tady popadlo opravdu nesnesitelné prázdno a já pociťovala touhu se rozjet do Forks a tak to prázdno zacelit. Jenže si nechci na tento život stěžovat, beru život tak, jak mi ho osud naservíroval, i když to tak možná nevypadá, já se budu snažit.

Edward (Forks, Washington)

Ahoj, asi se vám nejdřív představím. Jmenuji se Edward Anthony Masen Cullen. Jsem velice bledý a mám bronzové vlasy, rozházené do všech stran. Já vlastně ani nejsem člověk, jsem totiž upír, ale já a moje rodina se živíme pouze zvířecí krví a ne krví lidí. Říkáme si vegetariáni, a proto máme oči v barvě tekutého zlata, a ne karmínkové jako běžní upíři. Je nám odporné zabíjet lidi, jenom kvůli naší sebezáchově, ale je nás velice málo, jenom my a ještě smečka z Denali. Většina upírů tento životná styl odsuzuje.

Na náš druh jsme velice početní. Náš zakladatel a otec a něco jako vůdce se jmenuje Carlisle. Je z nás nejstarší a má nejlepší sebeovládání ohledně lidské krve. Jeho ovládání je natolik silné, aby mohl bez nejmenších potíží pracovat jako doktor. Carlisle je velice ušlechtilí a velice moudrý. Jeho žena Esme se něco, jako naše druhá matka je velice milující, dobrosrdečná a citlivá. K těm dvou prostě nesedí slovo upír, je to téměř nemožné, že tito dva ušlechtilí lidé jsou upíři. Carlisle Esme našel, když umírala a tak ji zachránil tím, že ji přeměnil. V ní pak objevil svojí lásku.

Ještě před tím však přeměnil mě. Našel mě, když jsem já a moje rodina umírali na Španělskou chřipku. Moje matka ho nějakým způsobem přiměla mě zachránit za jakoukoliv cenu, ještě předtím než umřela. A tak když už jsem umíral, mě na poslední chvíli kousl a tím začala přeměna. Jako upír mám dar, čtení myšlenek. Měl jsem i období, co jsem se rozhodl od Carlislea a Esme odejít a začal se živit lidskou krví, zabíjel jsem, ale pouze zločince, nevinné lidi jsem zabíjet nemohl. Pak jsem si uvědomil své činy a to, že ač zabíjím jenom ty zlé, jsem stejně zrůda a rozhodl jsem se k nim vrátit a přejít zase na zvířata, oba dva mě přivítali s otevřenou náručí.

O pár let později proměnil Carlisle dalšího člena rodiny, Rosalie. Rosalie byla velice krásná, už když byla člověk a po přeměně byla prostě úchvatná, i na upíra. Má dlouhé zlaté vlasy a celá je úchvatná, i když já o ní nikdy zájem neměl, miloval jsem ji jako sestru. Na první pohled je Rose sobecká a namyšlená, ale uvnitř je citlivá a svojí rodinu miluje.

Rose jednou při lovu našla dalšího člena naší rodiny, Emmetta. Umíral, když ho napadl jeden medvěd. Když ho Rose viděla, nechtěla ho nechat jen tak tam umřít, a tak ho vzala za Carlislem, aby ho přeměnil, ona si totiž ještě úplně nevěřila ohledně lidské krve a nechtěla riskovat. V Emmettovi si našla svojí lásku a od té doby jsou nerozluční. Emmett je strašný hromotluk a je opravdu silný, nejsilnější z rodiny. Obyčejným lidem občas nahání i hrůzu. Emm strašně rád vtipkuje a umí být strašně otravný.

Opět uplynulo pár let a přidali se k nám další členové rodiny Alice a Jasper, kteří tvoří také pár. Alice vypadá jako malý elfík. Má drobnou postavu na krátko ostříhané tmavé vlasy rozčepýřené do všech stran a umí vidět budoucnost, ale její vize jsou subjektivní. Vidí pouze to o čem už je rozhodnuto, vize se může kdykoliv změnit. Je také strašný maniak do nákupů, ne to je slabé slovo, dokáže utahat i upíra! Jinak jí mám opravdu strašně moc rád.

Jasper je blonďák se spoustou jizev od upířích kousnutí, ale pro lidské oči nejsou vůbec znatelné. Jasper je bývalý voják a lidské krvi odolává nejkratší dobu. Jasperovou schopností je cítění a ovládání pocitů ostatních lidí i upírů.

A takhle jsme žili asi 20 let a to jsem ji konečně potkal, mojí Isabellu, mojí lásku. Isabella je prostě úžasná. Má dlouhé hodně světlé blonďaté vlasy, které jí splývají podél obličeje, který je hodně ostře řezaný. Přidala se k nám z nějaké smečky nomádů a naučila se zvířecí krvi celkem snadno, i když má občas problémy, ale mezi lidmi se může pohybovat i delší dobu. Má hodně ráda nákupy, i když není takový maniak jako Alice a její vzhled je hodně holčičí, takový jemný. A já jí miluju, je to moje slunce, které mi prozářilo mojí existenci.

A tak s námi je Isabella už 25 let, i když mě to připadá jako věčnost a zrovna se stěhujeme do Vancouveru. Bude to jako všude, nic neobvyklého. Další město, škola a po boku mám tu nejlepší rodinu na světě a svojí lásku.

Další >>>

shrnutí

Autor: KrisS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ta „vlčí" věc mě ničí - prolog: