Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemství jménem život - 1.kapitola

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Tajemství jménem život - 1.kapitolaDalší dílek. Bella se zase pohadá s bratrem, nějak se nám z toho stává rutina ... Ještě bych chtěla tímto poděkovat Jitušce, že mi pomohla s obrázkem, takže díky! :-)

12.10.2009 (09:30) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3201×

1. Otevři oči a křič

 

Písnička

 

Otevřela jsem oči a na chvilku mě oslepilo světlo v pokoji. Bylo tak intenzvní, až se to nedalo vydržet. Párkrát jsem zamrkala a doufala, že mi to nějak pomůže.

Nadechla jsem se a ucítila zvláštní vůni všede kolem sebe. Nedalo se to vydržet. Rychlostí blesku jsem se vyšvihla na nohy a v další vteřině jsem stála zády opřená v rohu místnosti a snažila se nedýchat.

Věci se mění
Zdá se to divné a
Potřebuji z toho ven
Ty máš tvůj život
Já mám svůj
Jsi vše, o co jsem pečoval
Včera jsme se smáli
Dnes se tu ptám
Kam mám na tu dobu odejít
Nějak jsem zůstal sám
Vyrůstám a stárnu
Nemůžu uvěřit, že je konec

Zavřela jsem oči a na vše pomalu vzpomínala. Vše, co jsem kdy prožila mi v jednom okamžiku proběhlo před očima. Bylo to tak strašně rychle. Znovu jsem se nadechla, protože potřeba dýchat tu byla stále. Překvapilo mě to, protože jsem si myslela, že už nejsem člověk.

Neříkej sbohem
Nechci slyšet
Tato slova dnes v noci
Možná to není náš konec
A i když jsme věděli
Že ten čas si pro nás přijde
Neříkej nic dnes v noci
Jestli jsi chtěla říct sbohem

Proti mě stál Emmett a nevěřícně se na mě díval. Nechápala jsem, proč si mě tak prohlíží. Otevřel pusu, ale já na něj varovně zasyčela. Lekla jsem se toho zvuku. Co se to se mnou proboha stalo?

,,Klid, neublížím ti.´´ řekl Emmett a ruce zvedl v obranném gestu. Moc jsem mu nevěřila, přesto jsem ho poslouchala.

Pamatuješ?
V prosinci
Jak jsme přísahali, že se nikdy nezměníme
Dokonce i když jsi opuštěna
Ty tvoje pocity
Vždy zůstanou stejné
Doufal jsem, že se můžeme smát
Místo toho se tady ptám
Jsme už na konci?
Můžeme to dopustit?
Oba víme
co musíme říct, ne dnes
Nechci odejít tímto způsobem

,,Věř mi prosím. Jsem tvůj bratr. Copak si mě vůbec nepamatuješ?´´ zeptal se mě. V jeho hlase byl slyšet podton histerie a bolesti.  

Včera jsme se smáli
(Jestli se chystáš říct sbohem)
Dnes se ptám
(Jestli se chystáš říct sbohem)
A i když jsme věděli
Že si čas pro nás přijde
Neříkej nic dnes v noci
Jestli chceš říct sbohem

,,Já nevím kdo jsi. Můj bratr ale umřel. Můj bratr by mi nikdy nelhal. Můj bratr není zrůda!´´ ke konci jsem na něj křičela. Všechno jsem viděla ve své hlavě. Na všechno jsem si vzpomněla. Možná kdysy byl mým bratrem, ale teď už není. Jsem sama, jen sama za sebe.

Rozlétly se dveře od pokoje a dovnitř vběhli Cullenovi, jak jsem si je všechny pamatovala. Někteří se na mě dívali nevěřícně, někteří měli ve tvářích zvláštní výrazy, které se nedaly identifikovat. Pomalu mi ze všeho tady začínalo být nevolno.

Pomalu jsem si klekla, objala trup rukama a snažila se ty pocity potlačit. Marně.

,,Carlisle, co se děle?´´ zeptal se vystrašeně Emmett a pohled upřel na svého otce. Udělal krok kě mě, ale já ho zastavila zvednutím ruky. Zatnula jsem zuby a snažila se nevykřiknout bolestí. Nechtěla jsem, aby se mě dotýkal. Chtěla jsem být co nejdál od nich.

Edward nerozhodně přešlápl a pak se pomalinku vydal ke mě. Čekal, až ho zastavím, ale já to neudělala. Zrovna jeho jsem teď nejspíš potřebovala.

Klekl si vedle mě a nejistě mě objal. Opřela jsem se o něj čelem a nechala se utěšovat. Uslyšela jsem bouchnutí dveří, ale neřešila jsem to. Ne teď, v tuhle chvíli.



,,Měli bychom jít za ostatními. Chtějí ti vysvětlit co se stalo a...´´ řekl, ale já ho přerušila. ,,Nechci je teď vidět. Prosím, odvez mě domů.´´ zaskučela jsem, ale do obličeje se mu nepodívala. Povzdechl si.

,,To je právě to, o čem s tebou chtějí mluvit.´´ objasnil mi. Trochu mi to teď připomnělo čas strávený u Cullenů poprvé, kdy mě unesla Alice ze školy, aby se doma poradili, co se mnou bude dál. To byla doba, na kterou jsem vzpomínala velice nerada.

Zvedl se a mě společně s sebou. Věděl, že dobrovolně by to nešlo a tak to udělal násilým. ,,Hej.´´ zaprotestovala jsem, ale můj hlas byl spíše šepotem.


V obývacím pokoji byl jen Carlisle a Esme. Ostatní byli pryč. Jsem ráda, že tu nebyl Emmett. Neměla jsem teď sílu ho vidět.

,,Posaď se.´´ pokynul Carlisle směrem k sedačce. Sám si stoupl po boku křesla, na kterém seděla Esme. Edward si sedl vedle mě a objal kolem pasu. Vděčně jsem se na něj usmála.

,,Co se ze mě stalo?´´ vyhrkla jsem dřív, než stačil Carlisle otevřít ústa.

,,To přesně nevíme. Umírala jsi i přesto, že jsi v sobě měla jed upíra. A tak tě Emmett kousl, aby jsi neumřela. I když to ale udělal, nestal se z tebe upír. Stále ti bije srdce.´´ řekl.

Sáhla jsem si na místo, kde jsem měla mít srdce, pocítila jsem jen velmi slabé a pomalé bouchání.

,,Co z toho plyne?´´ zeptala jsem se s obavou. ,,Nevíme, co od tebe můžeme čekat a tak tě budeme muset hlídat. Prozatím bude stačit, když tu zůstaneš.´´

Zakroutila jsem hlavou. ,,To nepřipadá v úvahu. Já jedu domů.´´ řekla jsem a zvedla se. ,,Bells.´´ začal Edward potichu a počkal, až se na něj podívám. Zvedla jsem zvědavě obočí.

,,Jak už řekl Carlisle, my nevíme, co od tebe můžeme čekat. Co když omylem napadneš svoje rodiče?´´ zeptal se mě a já se na něj zaraženě dívala.

Opravdu by mi to mělo nějak vadit? Kdybych je omylem zabila, měla bych výčitky svědomí?

,,Chci domů.´´ zašeptala jsem rozhodně. Ať už se stane cokoli, nezabráním tomu.

,,Alice?´´ zavolal Carlisle svoji dceru a jmenovaná se ve vteřině objevila vedle Belly a a usmála se na ni.

,,Pokud se chceš vrátit, tak jedině pod podmínkou, že s tebou půjde Alice.´´ povzdechl si poraženě Carlisle. Za tu dobu co se známe už konečně zjistil, že nemá smysl se se mnou hádat.

Přikývla jsem a podívala se na Alici. Měla přes rameno už připravenou kabelu s věcmi. Když jsem se ji chtěla zeptat, jak to věděla dopředu, jen mávla rukou a řekla: ,,Nech to být.´´

Objala jsem Edwarda a společně s Alicí jsme se vydali ven z domu. Mezi dveřmi jsem si ale na něco vzpomněla a otočila jsem se.

,,Děkuju, za všechno.´´ řekla jsem Carlislovi a Esme a usmála se na ně.

 

 

 

Shrnutí povídek

 

Předchozí

Následující

 

 

Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tajemství jménem život - 1.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře