Bella se vrací domů, k rodičům. Příjemnou zábavu. :-)
14.10.2009 (14:30) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2819×
2. Někteří upíři jsou vážně neodbytní
,,Alice, vážně se mnou nemusíš chodit. Myslím si, že bude všechno v pořádku.´´ povzdechla jsem si, když její auto zastavila na přijezdové cestě před naším domem a obě jsme vystoupily.
,,Bello, my nevíme, co se s tebou stalo. Nevíme, co od tebe máme čekat. Takže s tebou půjdu ať se ti to líbí nebo ne.´´ řekla naštvaně a přehodila si cestovní tašku se svými věcmi přes rameno. Rozmlouvala jsem ji tenhle nesmyslný doroz celou cestu. Marně.
Stoupla jsem si před vchodové dveře a po kapsách hledala klíče, když v tom se zprudka otevřely dveře a v nich stála máma. Když řeknu, že se tvářila opravdu ale opravdu naštvaně, budu lhát. Protože tohle bylo ještě horší.
Snažila jsem se o milý obličej a pousmála jsem se. ,,Ahoj mami.´´ pípla jsem a čekala, co se bude dít. Máma si založila ruce v bok a nepříčetně si nás s Alicí měřila.
,,Kde jsi jako byla mladá dámo? Jsi pryč přes pět dní a nedáš o sobě nic vědět!´´ spustila a já se jen shrbila a doufala, že mi jednu nenatáhne. Přitom jsem se podívala na Alici s prosbou o pomoc. Jen omluvně pokrčila rameny.
,,Dobrý den, paní Swanová. Jsem Alice Cullenová´´ představila se mámě a podala ji ruku. Máma se na ni jen podívala a pohled zase zabodla do mě.
,,Ehm...mno...víš mami, Alice měla nějaké problémy doma a tak jsme společně odjeli na pár dní...pryč, aby se to u nich trochu uklidnilo. Nevadí, když u nás pár dní zůstane, že ne?´´ zeptala jsem se a čekala, co bude následovat.
Máma ale nic neříkala, jen se na nás mračila. ,,Mami?´´ zeptala jsem se a mírně se k ní naklonila, abych ji popleskala po tváři, protože už hodnou chvilku stála nehnutě na místě.
,,Mohla jsi se alespoň ozvat, že jsi v pořádku.´´ pronesla mrtvým hlasem, otočila se na podpatku a odkráčela do domu. Nevěřícně jsem se podívala na Alici, ale ta se jen usmívala. ,,Tak to bychom měly.´´ zamumlala a strkala mě do domu, jelikož já sama toho nebyla schopná.
,,Alice!´´ vykřikla jsem rozhorčeně a umautě si stoupla uprostřed chodby. ,,Vážně není nutné, aby...´´ utnula mě zvednutím ruky. ,,Bello, tohle jsme už probraly nejmíň stokrát, tak toho nech a běž.´´ zavrčela na mě a vydala se po schodech nahoru do mého pokoje.
Jen jsem se za ní překvapeně dívala. Přišla mi nějaká oprsklá, jako by ji to tady snad patřilo. Ostře jsem vydechla a pomalými malými krůčky ji následovala.
V pokoji jsem ji nachystala spaní na zemi, přesto že jsem věděla, že ho nebude potřebovat. Ale přece jen kdyby přišla máma, muselo to vypadat věrohodně. Jen jsem si nad tím povzdechla. Vážně jsem nepotřebovala dozor, jako nějaké čtyřleté dítě.
Vzala jsem si věci na spaní a vydala se do koupelny, kde jsem provedla veškerou hygienu a se spokojeností a úsměvem na rtech se vydala zpátky k sobě do pokoje. Sprcha mě vždycky dokázala uvolnit a oddechnout si.
,,Můžeš jít.´´ řekla jsem Alici v pokoji a sedla si na postel. Kývla hlavou a zmizela za dvřmi. Po chvilce se stejně jako já, objevila v pokoji usměvavá a spokojená. Natáhla se na ,,svoji´´ matraci a prohlížela si strop.
Vzala jsem si knížku, abych se nenudila a opřela se zády o zeď. Vůbec jsem se ale nedokázala soustředit. Knížku jsem zavřela a podívala se na Alici. Nehýbala se, myslím, že ani nedýchala.
,,Děje se něco?´´ pozvdechla jsem si. Překvapeně se na mě podívala. ,,Ne vůbec ne.´´ usmála se a odvrátila pohled. ,,Vážně?´´ Přikývla.
,,Proč jen ti nevěřím?´´ zašeptala jsem, natáhla se na postel a zavřela oči. Po chvilce jsem uslyšela tiché zavření dveří. Asi jsem to přehnala. Povzdechla jsem si.
Chvíli bylo naprosté ticho. ,,Spíš?´´ ovanul mě lehký sladký dech. Edward.
Otevřela jsem oči a nade mnou se skláněl v celé své kráse a tiše se chychotal. Zamračila jsem se. ,,Co je tu tak vtipného?´´ ,,Ty.´´ zašeptal a znovu se zachychotal. Byl to prostě reflex, ani jsem si pořádně nestačila uvědomit, co dělám a bouchla jsem ho pěstí do hrudi.
Myslela jsem si, že si o něj zlomím ruku, ale nestalo se. Edward se mírně vznesl a spadl z postele. Vykuleně jsem se dívala střídavě na něj a na moji ruku. Nemohla jsem tomu uvěřit.
,,Co...co...co to bylo?´´ vykoktal ze sebe. Pokrčila jsem rameny a pořád se dívala na svoji ruku. Zase na chvilku zavládlo ticho, jak jsme se to oba snažili pochopit. Odkdy já mám takovou sílu?
,,Kde je vlastně Alice?´´ zeptal se a sedl si zpátky ke mě. ,,Nevím´´ zamumlala jsem. Začal se přibližovat a mě pomalu docházel kyslík. Jemně mě políbil a pak se s úsměvem odtáhl.
Ve stejnou chvíli se otevřely dveře od pokoje a vešla Alice. Chodili tak neslyšně, až mě to děsilo.
,,Edwarde.´´ pozdravila svého bratra, vzala si budnu a vyskočila oknem ven. Všechno jsem to pozorovala s mírnou nechápavostí.
,,No víš, Emmett mi dovolil tě hlídat a tak jsem vystřídal Alici, aby mohla být s Jasperem.´´ vysvětlil mi, lehl si vedle mě a já se mu stulila na hrudi.
,,Co budeme dělat?´´ zamumlala jsem. ,,Co budeš chtít.´´ zašeptal mi do vlasů. Nad jeho ledovým dechem jsem se mírně otřásla. Vzal ze země deku, která byla původně pro Alici a pořádně mě přikryl.
,,Řekneš mi něco o upírech?´´ požádala jsem ho a čekala, co mi odpoví.
Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Tajemství jménem život - 2.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!