Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajná hvězda 2. kapitola

Cullens

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Tajná hvězda 2. kapitolaTak po dlouhé době jsem se opět dostavila. Je mi to moc líto, že jsem tady teď nebyla. Ale už jsem si alespoň na papír napsala více kapitol na tuto povídku. A co vás dnes čeká? Bella se ztratila při cestě k novému domu. Jak to asi dopadne? Přeji pěkné čtení.

16.10.2010 (08:45) • barushQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 748×

2. kapitola

„Bello!“ slyšela jsem volání. Zabrzdila jsem a rozhlédla se. Pořád slyším volat mé jméno. Ale jak to, že z lesa? Nic jiného, než se tam jít podívat, mě nenapadlo.

Šla jsem hustě zarostlou lesní cestou. Ani nevím, kde jsem. Je to tady pro mě neznámé území. Své volání jsem už bohužel neslyšela. Jediné, co tu bylo slyšet, byly lesní zvířátka a ticho. Nejvíce, co jsem mohla zaslechnout, byly sýkorky. Po zemi si to kráčelo několik lesních mravenců. Všude to tady žilo. Tím je les naprosto okouzlující. Z venku vypadá jako nepropustná hradba pokrytá zelení, ale uvnitř je to království zvěři a něčeho, co lidé uvidí, jen když se dívají pilně a pozorně. Je to krása zvířecí komunikace. Žije tu plno druhů zvířat a i přesto si dokáží všichni porozumět a žít spolu. Šla jsem stále dál. Už jsem byla hluboko v lese. Ani nevím, jak dlouho už jdu. Nevím kolik kilometrů. Nevím nic.

Přes stromy na mě padaly průzračné sluneční paprsky, které mě dokázaly na chvíli oslepit. Porozhlédla jsem se kolem. Tady se nedá vnímat čas, ale jen život kolem. Je to tady, jako by se čas zastavil. Za pár vteřin jsem zahlédla malou mýtinu neurčitého tvaru. Byla plná různých druhů kytek, různorodé čeledi i charakteristiky. Nikdy jsem nic takového na jednom místě neviděla. Vypadala jako ráj uprostřed divočiny. Krásné ticho přidávalo na lehké atmosféře celého úseku. Najednou jsem si ale všimla čehosi uprostřed této fascinující nádhery. Něco tam leželo, nebo spíše někdo? Krásně se „to“ třpytilo. Co to jen může být. Opovážila jsem se udělat jeden krok blíže k té záhadné věci, nebo bytosti? Ale to jsem asi neměla dělat. To, co ještě před chvílí bylo středem mé pozornosti, už zde nebylo. Uvnitř sebe jsem cítila těsno. Zdálo se mi to? Kam jsem se to jen dostala? A kde je můj bratr? Okouzlení vystřídala panika a hysterčení.

„Bello!“ uslyšela jsem povědomý hlas někde v dáli. Otočila jsem se tím směrem, odkud jsem předpokládala, že jsem slyšela volání. Musela jsem bohužel dát na můj pochablý orientační smysl. Přece jenom nemám co ztratit. Vydala jsem se zpátky do království všech zvířat a slyšela volání džungle i přesto, že se jedná jen o les. Už jsem se nacházela na lesní cestě. To pro mě vypadá docela přívětivě. A opravdu! Na konci cestičky jsem zahlédla hlavní silnici. Tak přece jenom jsem to zvládla.

Jakmile jsem se objevila na silnici, uviděla jsem své nové auto, Jacksona se svým Jeepem a nějakými chlapci. Spíše asi už muži. Bylo jich pět a byli snědí. Docela krasavci.

„Bello! Pane Bože! Kde jsi byla?“ Běžel ke mně můj bráška a pevně mě objal. Tak mi chyběla jeho náruč i přesto, že jsme se neviděli ehm… hodinu? Ani nevím, kolik hodin jsem strávila v lese hledáním Jacksona. A on přitom byl celou tu dobu tady, asi.

Jackson mě pustil a šel mě představit chlapcům. Všimla jsem si, že všichni měli na sobě jen roztrhané tříčtvrteční džíny a tenisky. Tím to končilo. To se tady ve Forks jako nosí? V takové zimě? Musím přiznat, že je dnes docela teplo.

„Tak tohle je má sestra Bella. Bello, tohle je Sam, Paul, Embry, Jared a Jacob,“ ukazoval na každého postupně. Nejeden by se Keyt líbil.

„Ahoj, Bello,“ pozdravili unisono. „Jsme rádi, že se ti nic nestalo, už jsme se chystali tě jít hledat. V lese je to poslední dobou trochu více nebezpečné,“ dodal, myslím, že Jacob, a obdařil mě úžasným úsměvem. Úsměv jsem mu s radostí oplatila.

„Ahoj. Moc ráda vás poznávám. Je prima, že hned první den tady někoho znám.“

„Bello, už musíme. Hodně jsem se zdrželi,“ řekl brácha. Měl pravdu. Už se pomalu začalo stmívat. Rozloučili jsme se a vyjeli směrem k novému domovu. Tentokrát jsem dávala větší pozor a Jacksona jsem si hlídala. Trochu mě zarazilo, že jel po nějaké lesní cestě směrem hlouběji do lesa. Ze začátku jsem si myslela, že mě chce jen rozčílit a dělá si srandu. Ale za pár minut jsem to pochopila. Za plno zelení a keři, které se tu všude rozprostíraly, se začal rýsovat velký dům. Zaparkovala jsem vedle bráchova auta a vystoupila. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Vím, že jsem bohatá, ale tohle byla prostě nepopsatelná nádhera. Nemohu uvěřit, že tohle někdo mohl vymyslet a postavit.

„Páni,“ vydechla jsem. Na nic víc jsem se v tu chvíli nezmohla.

„To jo,“ přitakal bratr.

Rychle jsem vyběhla na terasu ke vchodovým dveřím. Terasa měla kamennou dlažbu a také krb. Byla pod dřevěnou pergolou s prosklenou střechou. Na ní se rozrůstaly popínavé rostliny.

„Jdu si zabrat pokoj,“ křikla jsem a vyběhla rychle dovnitř. Brácha mě hned následoval. Stála jsem v obrovském obývacím pokoji s velikou plazmovou televizí, která tady tomu dominovala. Bylo to něco jako domácí kino! Bylo to tady všechno zařízené tak luxusně. Obývací pokoj byl spojen s kuchyní. Ta byla skoro stejně velká jako obývák. Všechno bylo z přírodního materiálu, tudíž dřeva. Jídelní stůl byl z větší části skleněný. Tím jsem se zas tak nezaobírala. Vydala jsem se rychle nahoru do patra. Běžela jsem k prvním dveřím ze tří. Otevřela jsem je a naskytl se mi na výhled na můj pokoj snů. Bílý koberec, postel s modrými nebesy a stejně barevným povlečením. Část stěny v pokoji byla prosklená. Odtud bylo vidět na les. Byl to krásný pohled. Vzadu se rýsovalo jezero. Jednou se tam budu muset jít podívat. Měla jsem tu i stůl s notebookem a televizi pověšenou na zdi. Tomuhle říkám dokonalost. No ne, že bych něco podobného neměla, když jsem byla Miley, ale tohle je… Prostě mi to přijde víc moje.

Jackson už byl také ve svém pokoji. Vybalila jsem si kufry a sedla si na postel s notebookem na sobě. Napsala jsem Keyt, že už jsme dorazili, také to, jak jsem zabloudila a co jsem viděla na mýtině. Psala jsem hlavně i fakt, že jsem dneska potkala pět hezkých kluků, a že minimálně jeden by se jí určitě líbil. Hned potom jsem šla spát. Byla jsem po dnešku hodně unavená.

Autor: barushQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tajná hvězda 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře