Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajná hvězda - Prolog

13.09.2010 (15:15) • barushQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1018×

Prolog

„Miley, honem! Za deset minut máš stát na pódiu, a ty nejsi ani oblečená!“ rozčiluje se Keyt. Skoro jako vždy.

„No jo, já už jdu. Šaty od Diora mám připravené na křesle, boty od Prady hned vedle botníku. Stačí už jen když mě nalíčíš,“ usměji se. „A prosím tě, hlavně si na tu Miley moc nenavykni. Kdyby ses omylem prořekla… Byl by to průšvih,“ zvážněla jsem. Ona přikývla a zatvářila se na mě tak, jako by mi říkala, že je to samozřejmost.

Asi nevíte, o co tady vůbec jde. Ani se Vám nedivím… Takže asi bych Vám to měla nějak vysvětlit.

Určitě znáte takové ty pubertální sny, kdy chcete být takovou tou známou a populární rockovou či popovou star. Být slavní, mít kupu peněz a prostě všechno. Obletování vždy přítomných papparazziů či nějakého bulváru. Ano, já měla to štěstí. Vždycky jsem snila a chtěla zpívat. Říkat své pocity a věci lidem zpěvem. Být volná jako pták. Jako pírko ve větru, pomalu plující k zemi kvůli gravitaci… Jako kapky vody z nasáklých mraků, které hrají různé rytmy a jsou mi inspirací pro mé písně.

Když jsem pověděla o mém snu Tedymu – mému otci, usmál se na mě svým milým úsměvem, přikývl a řekl:

„Bells, ty přeci víš, že pro tebe bych udělal cokoliv. Klidně bych za tebe dal i život. A tím více se o tebe bojím, co umřela babička a Renée… Mám jen tebe a Jacksona. Pokud chceš zpívat a je to opravdu smyslem tvého bytí, tak zpívej. Ukaž, co v tobě je. Jdi si za svým snem a já tě vždy budu podporovat. Na mě se můžeš ve všem spolehnout. Mám ale přece jenom jednu takovou podmínku.“ Když to dořekl, tak jsem byla tak šťastná. Ani nevím jak se všechna ta radost a štěstí dokázalo do mě vejít. Ovšem čekala jsem bedlivě, o jakou podmínku se to má jednat.

„Budeš zpívat. Ale jenom s převlekem.“

„Cože? Jak jako s převlekem! Jak to myslíš?“ Nechápu to. To jsem tak škaredá, že bych nemohla být porovnána s některými slavnými osobnostmi?

„Tak jak to slyšíš. Vybereš si nějaké umělecké jméno. Chci pro tebe jen to nejlepší, takže by se dalo říct – když to zjednoduším – že budeš žít dva životy. Jeden život budeš jako Bella, budeš mít normální problémy, jako mají ostatní dívky ve tvém pubertálním věku. A druhý život – život světové star. Věřím totiž, že to dotáhneš opravdu hodně daleko,“ mrkne na mě. „Nechci mít totiž v domě žádné fotografy a média. Doufám, že souhlasíš.“ Jak bych nemohla?

„Já teda koukám. To by mě samotnou asi nikdy nenapadlo,“ usmála jsem se a vrhla se mu kolem krku.

Tak asi takhle nějak začala Miley Cyrus. Ano to jsem já – Miley. Miluji svůj život. A to je poslední dobou asi problém. Ne pro mě, ale můj otec asi ten problém vidí. A o jakýže se problém jedná? Mám ráda až moc svůj život – ten druhý. Táta si myslí, že mám život Miley opravdu přehnaně ráda. Jednoduše se mě zeptal:

„Jsi raději Miley nebo Bella?“ vypálil na mě otázku jako raketu na vesmír. Já tam samozřejmě stála jako puk a neodpovídala. Nevěděla jsem ani co. Nevím, asi by bylo správné být raději Bella. Ale já to cítím tak nějak na stejno – vyrovnaně. Takovou odpověď bych možná Tedymu říct mohla, ale nevím, jestli by to také byla pravda. Možná, že už jsem na Miley závislá. Ale co s tím? Měla bych si dát snad pauzu? No ono spíš asi nejde o to, jestli si ji dát, ale o to, jestli bych ji vůbec vydržela. Co mám tedy dělat?

Jenže neuběhl ani týden a já se nemusela dále rozmýšlet. Tedy to rozhodl všechno za mě. Dám si pauzu asi tak na dva měsíce. Ano, slyšíte dobře. A také mi řekl, že pojedu do přírody. Vybral mi nějaké městečko. Tedy něco jako mini městečko s asi třemi tisíci obyvateli. Nachází se ve státě Washington, takže mi bude asi pěkná zima. Mně ale naštěstí zima ani tak nevadí. Městečko se jmenuje Forks. Opravdu by mě zajímalo, jestli má něco společného s vidličkami – kromě názvu samozřejmě. Neměla jsem ale moc času na přemýšlení. Za chvíli už jedu. Nevím, čím to je, ale cítím, jako by mě tam něco čekalo a nemine mě to…