Edward znovu přichází a nese špatnou zprávu... Pro koho?
11.11.2011 (09:15) • CrazyWolf • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1306×
4. kapitola - Rozchod
Přišel, když byla zrovna Beth ve sprše. Nebyla jiná možnost. Se srdcem rychle bijícím jako zvon jsem vydala ke dveřím.
Za nimi stál on. Nejúžasnější kluk na světě. Plaše jsem se usmála a pustila ho dovnitř. Stála jsem u plotny, zády k němu, protože jsem si byla jistá, že plácnu nějakou hloupost, když se mu budu dívat do očí.
Předstírala jsem, že něco hledám ve skříňkách na nádobí, ale když ani po deseti minutách Elizabeth nevycházela, vzdala jsem to a sedla si naproti němu.
Urputně jsem civěla jen na svoje ruce složené na stole, ale jako kdybych vycítila jeho pohled, podívala jsem se na něj.
A opravdu, díval se na mě. Doširoka rozevřenýma očima, jejichž barva mě stále překvapovala…
Seš strašně krásnej…
Na poslední chvíli jsem se kousla do jazyka. To nemůžeš, Bello! Je to přítel tvojí sestry!
„Jak se cítíš?“ zeptal se z ničeho nic. Zmateně jsem se zamračila. „Já… Slyšel jsem, že to ty jsi našla tu… dívku v lese. Musela jsi být v šoku. Jak se cítíš?“
Jeho hlas byl starostlivý a já si tak přála, aby to nebyla jen starost o přítelčinu sestru. Ale bylo mi jasné, že se ptá jen ze zdvořilosti.
„Je mi fajn. Předtím to bylo těžké, znali jsme se s Ang už dlouho, ale Elizabeth mi moc pomohla. Už jsem v pořádku.“
Přikývl.
Zírala jsem mu do očí déle, než bylo potřeba, déle, než se slušelo. Ale já od těch dvou topazových očí nemohla odtrhnout pohled. On mi můj pohled oplácel. Nejspíš se chystal něco říct, ale to už ze schodů scházela Beth.
„Ahoj, Edwarde. Jsi tu brzo.“ Zářivě se na něj usmála a spěchala k němu. Byla jsem připravena otočit se, kdyby se políbili, ale polibek nepřicházel.
Jen se na sebe usmívali. Žádné držení za ruce nebo objetí.
„Já… Půjdu ven.“
„Bello.“ Otočila jsem se. „Nechoď do lesa, dobře?“ Beth na mě upírala své hluboké oči.
„Neboj.“ Usmála jsem se na ni. Pak jsem neurčitě kývla k Edwardovi a už jsem za sebou zavírala dveře.
Hlavu jsem stále měla plnou jeho hlasu, očí…
Šla jsem po hlavní silnici, abych náhodou zase nezabloudila do lesa. Ani jsem nevěděla jak, ocitla jsem se v centru.
Dívala jsem se po výlohách obchodů, ale ve skutečnosti jsem je neviděla. Do všech myšlenek se mi vkrádaly zlaté oči…
Netušila jsem, jak je to možné. Jak mě mohl za tak krátkou dobu tolik okouzlit? Byla jsem z něho naprosto mimo, nohy i mozek mi vypovídaly službu, kdykoliv se na mě jen podíval. Už jsem se s ním nemohla dál vídat. Když přijde, jednoduše opustím místnost.
Nesmím dovolit, aby mi ještě více popletl hlavu. Šlo o Elizabeth. Ona ho měla ráda, viděla jsem na ní, jak je z něj vykolejená. A já jí to nemohla udělat.
Když jsem se blížila k domu, měla jsem jasný cíl - vyhýbat se Edwardovi, jak jen to půjde.
Pomalu jsem otevřela dveře. Bála jsem se, že by tam ještě mohl být. Nakoukla jsem opatrně dovnitř. Beth seděla u stolu přežvykovala popcorn. Vlasy měla rozpuštěné, nedbale na všechny strany. Už odešel.
Posadila jsem se k ní. Zvedla ke mně uplakané oči.
„Co se stalo?“ vyhrkla jsem. Ihned mě napadlo, že jí nějak ublížil.
„Rozešel se se mnou,“ zašeptala a hlas se jí zlomil. Oddychla jsem si, ale zároveň mi to bylo líto. Přitiskla jsem ji k sobě a cítila její horké slzy.
„Říkal, že to ani nebyl vztah. Měl pravdu. Žádná pusa, žádné objetí… Prý jsme si spolu párkrát vyšli, bylo to příjemné, ale že… Že je konec,“ mumlala mi do krku a já ji hladila po vlasech.
Místo, abych k němu cítila znechucení, že takhle odkopl moji sestřičku, cítila jsem něco jiného. Měla jsem chuť si za to napráskat, ale city nejdou ovládnout.
V ten den jsem tam pro ni byla. Cokoliv potřebovala, vypovídat se, vyplakat se, byla jsem tam pro ni. Vzpomínaly jsme na staré časy, na tátu, na jeho uklidňující objetí.
Zalehly jsme až někdy kolem půlnoci. Spaly jsme v tátově pokoji, spolu, kam jsme od jeho smrti nevstoupily.
Další den byl jiný. Jako v jiné dimenzi. Už jsme nemluvily o tátovi, ani o Edwardovi, ani o smutných věcech.
Plánovaly jsme velké nákupy v Tacomě. Beth se strašně těšila a já byla ráda, že je šťastná. Vyrazily jsme už ráno, kolem desáté. Chtěla se naobědvat v nějaké strašně předražené restauraci, prý to chtěla vždycky zkusit.
Nákupy byly nekonečné. Vždycky, když už jsem si myslela, že si půjdeme sednout, objevil se další obchod, ve které jsme ještě nebyly. A když Beth konečně svolila, že se půjdeme najíst, ozval se za námi zvonivý hlásek.
„Není to Elizabeth a její sestra Isabella?“
Autor: CrazyWolf (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Tak si vyber, Edwarde! - 4. kapitola:
zvonivý hlásek? Že by shopaholik Alice???:D
To není zrovna závidění hodná situace.Kdyby se to týkalo mé sestry,tak bych asi udělala cokoliv,abych na něj zapomněla.Moc hezký.
Článek jsem ti opravila, ale příště si dávej pozor na následující chyby:
+ shoda přísudku s podmětem (pokud mluvíme o dvou dívkách, tak používáme byly, nemluvily, apod., vždy tvrdé y),
+ překlepy,
+ čárky.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!