Druhá část kapitoly Děláš si ze mě srandu? Ten upír žádnou moc neměl
22.12.2009 (07:30) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1874×
8. kapitola
Děláš si ze mě srandu? … Ten upír žádnou moc neměl!
„Jak to Bello? Ten upír měl mít velmi silnou moc. Nikdo přesně nevěděl v čem spočívá její kouzlo, ale někdo říkal že můžeš mít jakoukoliv moc na světě budeš chtít a jiní zase že co budeš chtít to se splní.“
„Fakt? Tak proč chci tu moc a nemám ji?“
„To je divné! Pojď se mnou. Půjdeme do tělocvičny. Tam tě budu zkoušet z různých mocí.“
„Aro, není to trochu blbý? Ani jsem necítila nově příchozí sílu když jsem ho zabila, jako u ostatních a on sám mi říkal že žádnou moc nemá.“ Chtěla jsem pokračovat, ale přerušil mě.
„Bellinko, když říkám že měl moc, tak tu moc měl. Věříš mi?“ zeptal se a já jsem se na něj dívala nevěřícným pohledem, asi to vycítil a tak si mě přitáhnul blíže k sobě a vášnivě mě políbil. Mě to ovšem nestačilo a tak jsem mu roztrhla košili. Odtáhl se od mých rtů a podíval se mi do očí.
„Bello, co si potom vezmu na sebe?“ zeptal se úzkostlivě, ale to už jsem si ho přitáhla zpět ke svým rtům. Skončily jsme spolu na zemi, měli jsme kliku že nikdo do místnosti nepřišel. Jinak by to byl velký průser. Když jsme skončily vstala jsem a šla jsem ke staré komoře na zadní straně místnosti a vytáhla jsem od tamtu tmavě černou tašku.
„Tady máš. V každém pokoji jsem pro jistotu nechala nouzovou tašku.“ Začali jsme se smát a mezitím se oblékali. Potom jsem sundala štíty a ruku v ruce jsme vyšli z místnosti za pódiem. Caus a Marcus seděli na svých trůnech a ostatní v sále se mezi sebou bavily. Když jsme vyšli na pódium tak se na nás všichni podívali a měřily si nás od hlavy k patě, že jsme v jiném oblečení. Uprostřed parketu stáli Cullenovi a Emmettovi cukali koutky, ale dával si pozor aby se nerozesmál. Edward se na mě koukal, no spíš se koukal na Ara tak nenávistným pohledem, až jsem se zatřásla. Aro mě zatahal za ruku a tím mě vytrhnul z přemýšlení.
„Jdem ne?“ zeptal se a já jen přikývla, procházeli jsme sálem a všichni po nás pokukovali. Když jsme šli kolem Cullenů, Emmett se na mě usmíval a tak jsem se na něj taky jenom usmála. Edward na něj pouze zavrčel a tak se smát přestal. Když jsme vyšli ze sálu, obmotal mi Aro ruce kolem pasu a zase mě začal líbat.
„Doufám že tohle jednou budeme umět ovládat.“ Řekla jsem mu. Jen se na mě usmál a dále mě líbal.
„Chtěla bych teď být u nás v pokoji, přece to nemůžeme dělat na chodbě.“ Jen co jsem to dořekla, stáli jsme u nás v pokoji.
„Já ti to říkal.“ Usmál se na mě Aro a strhnul ze mě tričko.
„Takže teď můžu mít jakou moc budu chtít?“ zeptala jsem se ho a on jen kývnul hlavou. Dále jsem se tím nezabývala a věnovala jsem se pouze jemu. Po třech hodinách jsme toho měli už dost a šli jsme zpět do sále… no spíše nežli šli jsem nás tam přemístila. Všichni se na nás koukali vyjeveně a tak jsem se usmála a pustila jsem Arovu ruku. Soustředila jsem se a najednou jsem se ocitla na druhé straně sálu. Všichni se na mě otočily tak jsem se znovu usmála a zmizela jsem. Objevila jsem se vedle Emmetta a než se nadál chytla jsem ho za ruku a zmizela s ním pryč.
„Jejky, co to děláš?“ zeptal se mě vykolejeně Emmett.
„Zkouším svou novou moc.“ Odpověděla jsem mu s úsměvem.
„A v čem ta tvoje moc spočívá? Smím-li se zeptat?“
„Smíš, ale to ti spíše ukážu.“ Řekla jsem a soustředila jsem svou moc, přesněji na to abych vypadala jako on. Jen co se mi to povedlo jsem otevřela oči, koukal na mě vyvedený z míry.
„Ty vole! Vždy´t to jsem já!“ začal křičet.
„Nekřič a dej mi ruku.“ Dal mi ruku a najednou jsme se ocitli v sále u arova trůnu. Všichni po nás nechápavě pokukovali a my s Emmem jsme propukli v hurónský smích. Rosalie šla blíž k nám a tak jsem se soustředila a proměnila i Emmetta i sebe tak abychom vypadali jako ona. Na chvíli se zastavila a dívala se na nás nevěřícně a nechápavě. Nemohla poznat která z nás je Emmett až do chvíle než se Emm nesnažil udělat krok do předu a zavrávoral sebou na vysokých podpatcích. To se všichni začali smát a já se proměnila zpět do své podoby a to samé jsem provedla s Emmem. Všichni se na mě koukali velmi obezřetně.
„Teď už jsem to já.“ Prohlásila jsem a Aro mě zezadu objal kolem pasu. To asi všechny v sále uklidnilo a tak se na mě dívali pouze nechápavě.
„Drazí přátelé a mí hosté. Mojí snoubenku již velmi dobře znáte a jelikož jsem jí chtěl udělat radost dal jsem jí ten nejcennější svatební dar na světě jaký kdy kdo mohl mít nebo chtít. Upír, kterého jsem jí poslal zabít měl velmi mocný dar, svým způsobem byl nejmocnější upír na světě. To tedy znamená že teď je nejmocnějším upírem na světě tady moje snoubenka a proto bych vám radil aby jste si na ni dali velmi dobrý pozor. Jistě se ptáte co z ní dělá tak mocnou, že? Isabella může mít jakoukoliv schopnost, jakýkoliv dar nebo moc, kterou bude chtít. To co jste tady teď viděly byly pouze dva z milionů. Může mít co bude chtít.“ Dokončil Aro proslov a všichni v sále střelily pohledem ke mně.
Proto jsem na všechny vrhla svůj štít a potom se začala soustřeďovat na to abych všechny přenesla na královskou zahradu. Najednou jsme tam byli a oni se na mě dívali jako by mě obdivovali. Aro získal co chtěl. Největší klenot na světě, pouze a pouze pro sebe a pro nikoho jiného…
Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Tak to lásko v životě chodí... 8. kapitola -> část 2:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!