Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tak trochu jiný sen... 1. kapitola

28.11.2009 (21:45) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3185×

Kapitola 1

ŠOK

Jediné co si pamatuji je, že vidím jak Edward odchází.

Poslední co jsem slyšela bylo to že mě nemiluje, že mě nechce.

Posledním pocitem bylo, že jsem cítila déšť, jak po mě stéká a že mi byla zima.

Smrt je pomalá a poklidná, bolí, ale jen pokud vzdorujete, to potombolí čím dál víc, čím víc vzdorujete. Promítá se mi teď před očima celý můj život. Víte, myslela jsem si, že už víckrát jsem byla na pokraji života a smrti, ale tehdy to byla pouze náhoda, pravdou je, že jsem na této krajnici ještě nebyla. Nikdy jsem necítila to, co teď, když umírám. Pálí mě celé tělo, je to jako oheň, který vás spaluje zevnitř a přitom zvenku zahřívá. Nevím jak dlouho už to trvá, můžou to být minuty, hodiny nebo i dny. Vše jakoby se zastavilo a já jediná byla rychlejší než čas. Tik tak, čas - marný v tuto chvíli. Začal se mi přehrávat poslední rok mého života. Rok života ve Forks,což bylo jako znamení z hůry -  věděla jsem, že už se to blíží. Tep srdce mi začal zrychlovat a pálení se stahovalo pouze a jen do srdce, tušila jsem, že je to konec, že už umírám a za maloou chvíli mi v hlavě probleskne poslední myšlenka, a také že ano, má poslední myšlenka patřila Renné a Charliemu. A potom jsem cítila poslední úder srdce…

Otevřela jsem oči. Probudila jsem se na  vlhké zemi, kterou jsem poznávala - bylo to místo v lese za domem, na kterém mě Edward opustil. Vše bylo jako by jasnější, ostřejší, jakoby se mi změnil pohled na svět - skoro to vypadlo, že mám nasazené neviditelné brýle. Bylo to zvláštní. Řekla bych, že jsem umřela, srdce mi nebilo, nemusela jsem dýchat a přece jsem viděla, slyšela a cítila lépe než kdy dříve. Najednou jsem před sebou uviděla postavy. Nádhernou rusovlásku a dva vysoké muže. Chtěla jsem se postavit - stačila pouhá myšlenka a už jsem stála na nohou, nezvyklá věc. Postavy mi připadaly čím dál známější, až jsem je poznala. Zděsila jsem se, přede mnou stáli Victoria, Laurent a  jakýsi muž, poznala jsem, že je to upír. Až teď jsem si uvědomila, co se mi stalo.

„To jste mi provedli vy?" Můj hlas zněl divně.  „Jste hnusné zrůdy! Jak jste jen mohli, chtěla jsem umřít, bez Edwarda nemá můj život smysl!“ Začala jsem na ně řvát, Victoria se jen ušklíbla.

„No tak Bello, dali jsme ti to po čem jsi toužila, už si to snad nepamatuješ?“ odpověděl mi v klidu Laurent.

„Nechtěla jsem tohle bez Edwarda, on byl pro mě důvodem, abych chtěla být upír!“ řekla jsem mu. Začalo mě škrábat v hrdle - žízeň.

„No tak Belinko, nebraň se nám, ty jsi mi vzala Jamese a já ti vzala život. Teď jsi jednou z nás tak se s tím smiř.  Pravidla upíru jsou jasná - druh za druha. Pamatuj si to!“ Victoria byla situací dosti pobavená, zatím co mě sužoval nepředstavitelný žár v krku.

„A kdo je on?“ Zadívala jsem se na toho muže, Victoria nejspíše v mém pohledu zachytila něco, co se jí nelíbilo, a tak na mě začala syčet.

„No tak dámy nechte toho! Victorie, zapomněla jsi už, proč jsme z Belly udělali Wampirii?“ klidnil Viktorii Laurent.

„Co tedy ode mě chcete, Laurente?“ Pokrčil rameny se skrytou hrozbou za úsměvem.

„Přidej se k nám Bello, nebudeš toho litovat. Tohle je Lucas. Nový přítel Viki.“ Chvíli mi to trvalo než jsem pochopila co po mě chtějí.

„Udělali jste ze mě upíra, jenom abych byla ve vašem klanu?“ zeptala jsem se jich. Viki se usmála.

„Ne, neudělali jsme tě upírem, ale Wampírií. Je to druh upíra s určitými schopnostmi. Jako byl Edward, Alice nebo Jasper i James. Victoria má dar ilusionismu. Lucas dokáže vyvíjet tělesnou bolest pouhým dotykem. Má podobnou schopnost jako Jane, ale člověk to cítí není to pouze iluze. A já dokážu vycítit dar člověka než ho proměním ve Wampíria.“ Řekl mi Laurent a pohlédl mí zpříma do očí.

„Tak počkat, jestli vy tři máte dar jaký mám tedy já?“  Chvíli bbylo ticho, a poté Laurent kývnul na Viktorii, a ta proti mně vyskočila, ale odrazila se od něčeho neviditelného. Tupě jsem na ni zírala.

„To jsem udělala já?“ Můj vraz musel být k pooukání.

„Jakoby to nebylo už tak nad slunce jasné.“ promluvil poprvé za celou dobu Lucas.

„Ale co to je? Jak jsem to vlastně udělala?“ Připadala jsem se jako blbá.

„Jsi štít, máš ho roztáhnutý kolem sebe celou dobu, proto jsme od tebe vzdáleni pět metrů. Zkus ho stáhnout, jen se soustřeď na tu energii, kterou cítíš kolem sebe.“ řekl Laurent. Učinila jsem tak a Victoria na mě znovu vyskočila a já jsem jí naschvál nastavila štít do kterého narazila. Ovládat to nebylo tak těžké.

„Proč jsi to k sakru udělala?“ Vypadala rozčileně.

„Baví  mě se dívat, jak se vždy rozplácneš o můj štít.“ Lucas se usmál, ale pro větší bezpečí opět nasadil svůj výraz alá já kaktus, já nenápadný.

„Laurente přijímám, přidám se do klanu Wampíria.“ Přikývl.

„Tak tedy musíš mít žízeň, půjdeme tedy na lov.“ řekl Lucas.

„Dobrá tedy půjdeme.“ Stáhla jsem svůj štít a šla k nim. Poté jsme spolu vyběhli na lov…

Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tak trochu jiný sen... 1. kapitola: