Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Talisman-1.kapitola

04.09.2013 (19:15) • Micky • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1126×

 „Bello, vstávej!“ Charlie se mnou zatřásl, ale mně se ještě nechtělo vstávat. Jen jsem se otočila na druhý bok a rozespale zamručela.

„Bello, přijdeš pozdě do školy!“ Sakra! Jakmile Charlie dořekl větu, vystřelila jsem z postele jako řízená střela. Charlie zůstal udiveně stát a vypadal jako by zmrzl na místě. Namířila jsem si to do koupelny, kde jsem si rychle vyčistila zuby a vlasy svázala do čehosi, co nepřipomínalo ani culík. Za chviličku jsem se vyřítila z koupelny a chtěla jsem jít do kuchyně, ale Charlie mě na chodbě zastavil. Tvářil se pobaveně.

„Zase tak spěchat nemusíš, příště se nejprve podívej na hodiny.“ Koukla jsem se směrem k hodinám. Měla jsem ještě čtvrt hodiny do odjezdu. Hodila jsem po Charliem naštvaný pohled a on se tvářil stylem „já nic“. Protočila jsem oči a šla si do kuchyně udělat snídani.

Vyběhla jsem po schodech nahoru, do svého pokoje, abych si vybrala oblečení. Podívala jsem se ven a vzdychla. Venku opět pršelo, když člověk bydlel ve Forks bylo pro něho slunce něco skoro neznámého, neustále tu jen pršelo. Ze skříně jsem vytáhla tričko s krátkým rukávem. Mělo tmavě modrou barvu. Nikdy jsem netoužila být nápadná, proto jsem na sebe netáhla ještě džíny a byla jsem spokojená. Seběhla jsem dolů a znova koukla na hodiny. Ta čtvrt hodina uběhla jako voda a já si musela pospíšit. Charlieho, který stála u dveří, jsem na rozloučenou políbila na tvář a on se usmál. Vzala jsem si nepromokavou bundu a vyrazila do deště.

Jela jsem rychle, abych stihla hodinu. Když jsem zaparkovala před školou. Měla jsem ještě trochu času. Vystoupila jsem z auta a všimla si nových vozidel na druhé straně parkoviště. Došlo mi, že ve škole asi budou noví studenti, ale neměla jsem zase tolik času, abych o tom mohla přemýšlet.

Do třídy jsem vběhla těsně pře zvoněním, ale zastavila jsem se ve dveřích. Na místě vedle mého někdo seděl. Dovtípila jsem se, že asi vlastní jedno z těch nových aut. Ale tohle mě nezaráželo. Měla jsem pocit, jako bych ho už někdy potkala. Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem ani neslyšela zvonění. Z přemýšlení mě vytrhl až učitelův hlas.

„Copak slečno Swanová, zamrzla jste nám tady?“ Podívala jsem se na profesora a s omluvným pohledem zamířila do své lavice. Sedla jsem si na židli dívala se na tabuli, kde nám učitel vysvětloval nové učivo. Cítila jsem upřený pohled toho nového kluka, ale dělala jsem, že mě vůbec nezajímá a něco na tom bylo i pravdy. Matematika byl můj odvěký nepřítel a já dělala co mohla, abych pochopila nové učivo. Učitel na chvíli přestal psát složité vzorce a já si mohla na chvilku oddechnout, když najednou ten kluk vedle mě promluvil.

„Ahoj, promiň, že jsem se nepředstavil už dřív, jsem Edward Cullen.“ Otočila jsem se na něho.

„Bella, Bella Swanová.“ Jakmile jsem to dořekla, otočila jsem se znova na tabuli, protože učitel začal znova psát. Zbytek hodiny na mě už Edward nepromluvil a já jsem mu za to byla vděčná, protože jsem vůbec nechápala to, co bylo na tabuli. Někdy jsem na něho jen tak koukla a viděla, že si nic nepíše, ale bylo mi to jedno. Celou hodinu jsem se snažila pochopit to učivo a měla jsem pocit, že se mi kouří z hlavy, až nakonec zazvonil zvonek a já konečně mohla zavřít sešit. Než jsem se ale stihla zvednou, Edward znova promluvil.

„Jestli chceš, mohl bych ti někdy pomoct s tou matematikou, viděl jsem, jak se trápíš.“ Jeho hlas zněl mile, ale nějak jsem mu nedokázala věřit. Něco mi říkalo, že není dobrý nápad ho pozvat domů.

„Promiň, ale ne, já to nějak zvládnu.“ Trochu jsem se usmála, abych ho o tom přesvědčila.

„Jak myslíš.“ Edward vstal a odešel. Ze třídy jsem vyšla těsně po něm a zamířila do další třídy.

Zbytek dne už probíhal normálně. Na obědě jsem jako vždy seděla s Jessicou a Angelou. Byli to mé jediné kamarádky, které snesly, že jsem se s nimi moc nebavila, ne, že bych je neměla ráda, ale nerada jsem se bavila o svém soukromí...Zpozorovala jsem Edwarda, který seděl u jednoho ze stolů s hloučkem lidí. Byly tam dvě holky, jedna měla dlouhé blonďaté a ta druhá krátké černé vlasy, obě byly nádherné, ostatně jako všichni kolem toho stolu. Kolem ještě seděli tři kluci. Jeden z nich byl Edward. Další dva se tiskli k těm holkám, takže to asi byly jejich přítelkyně. Chvíli jsem je pozorovala a potom se otočila zpátky ke stolu a poslouchala rozhovor mezi kámoškami. Já se nikdy nepřidávala do takových debat, většinou jsem jen poslouchala.

 Tašku jsem odhodila kdesi do prostoru a lehla si na postel. Byla jsem utahaná po těžkém dni ve škole, ale věděla jsem, že to nejhorší mám teprve před sebou. Musela jsem se naučit na spoustu testu a to nejhorší, naučit se na matiku... Chvíli jsem jen tak ležela na posteli, ale potom jsem vstala a sedla si ke stolu, abych se konečně něco naučila. Dlouho mi to však nevydrželo, protože přišel Charlie.

„Dole je nějaký kluk, Edward, říkal, že ti přišel pomoct s matematikou.“ Edward?! To snad není možné, vždyť jsem mu říkala, že to zvládnu sama. Chtělo se mi zůstat nahoře a zamknout se, ale nechtěla jsem být nezdvořilá, proto jsem sešla dolu. Stál v předsíni a povídal si s Charliem. Přišla jsem k nim, v tom okamžiku skončili s konverzací a Charlie odešel.

„Proč jsi přišel Edwarde, vždyť jsem ti říkala ať nechodíš. A jak víš, kde bydlím?!“

„Pozoroval jsem tě, když jsi šla ze školy.“

„Ty jsi mě sledoval?!“ Teď už jsem byla opravdu naštvaná. Nejen, že neposlechl, že nemá ke mně chodit, on mě ještě sledoval! Edward sklopil pohled, a já si uvědomila, že jsem s tou matikou úplně na dně, a že mi chtěl jen pomoct, ale to sledování mu nikdy neodpustím. Dvakrát jsem se zhluboka nadechla.

„Omlouvám se, s matikou bych opravdu potřebovala pomoct, ale to sledování si vyřídíme později...“ Edward zvedl hlavu a usmál se. Tomu jsem však nevěnovala pozornost, protože zvednutím hlavy odkryl něco, co mi bylo povědomé. Růženínový náhrdelník ve tvaru srdce. Pomalu jsem k němu natahovala ruku, ale Edward mě spatřil, a proto jsem rychle ucukla. Dívala jsem se na Edwarda, kterýsi právě sundával náhrdelník z krku a podával mi ho. Natáhl jsem ruku a on mi ho do ní vložil. V tu chvíli se mi zatočila hlava. Cítila jsem, jak se mi podlamují kolena a já padám k zemi. Omdlívám...

Chtěla bych se omluvit za dlouhé čekání, ale o prázdninách jsem neměl kdy psát... Takže, budu ráda, když mi zase napíšete vé názory a další kapitolu se pokusím přidat, co nejdřív. :)

Autor: Micky, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Talisman-1.kapitola: