Poslední kapitolka je tady, snad se bude líbit setkání Belly a Edwarda.
27.12.2010 (13:15) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 4441×
Epilog
Pohled Edwarda:
Byl jsem naprosto mimo, když odešli. Čekal jsem to nejhorší, ale to, že se za několik minut vrátí bez Emmy, to ne.
„Co se děje,“ vyletěl jsem.
„Nic se neděje, je po boji,“ utrousil na mě Demetri a začal sbírat věci.
„Kde je Emma?“ chytl jsem ho pod krkem.
„Za chvíli je tady,“ dodal jakoby nic. Pustil jsem ho. Spadl mi obrovský kámen ze srdce, už jsem ji chtěl mít doma a říct, že pro mě znamená všechno.
Volturiovi už byli zbaleni. Všichni byli dost netrpěliví, asi už chtěli být doma.
„Tak kde je?“ pošlapoval Felix nohou.
„Přece tam nebudou nocovat,“ přidal si k tomu Alex.
„Kdo je tam s ní?“ lekl jsem se.
„Nikdo,“ snažil se to zachránit Demetri.
„My ti to nemůžeme říct,“ chytnul mě za rameno Demetri.
„Jak nemůžete, je to moje dcera?“ Už jsem křičel a udělal jsem výpad proti Demetrimu. Ne nadarmo se jim říka Volturovi. Demetri mě odrazil se vší ladností a chytnul pod krkem.
„Uklidni se, nikdy bychom ji nenechali v ohrožení. Patří k nám, ať se vám to líbí, nebo ne.“ Pustil mě.
„Držíte ji jako ve vězení. Nenechal jsem ho, ale už jsem byl klidný.
„Není ve vězení, už dávno jí vypršela smlouva s Arem. Je s námi dobrovolně, to my jsme její rodina,“ mluvil na mě klidně, ale ve mně to ještě víc vřelo.
„Ne, to není pravda.“ Chytnul jsem ho pod krkem.
„Ale je,“ přitvrdili ostatní.
Najednou jsem ucítil vůni tak známou, že jsem zůstal stát jako zkoprnělý.
„Bella,“ vydechl jsem, když vstoupila do dveří s mou dcerou. Okamžitě jsem ho pustil a poodstoupil dozadu. Ostatní stáli vedle mě, Esme ještě sbíhala ze schodů a málem spadla, jak byla v šoku.
„Dlouho jsme se neviděli,“ promluvila zvonkovým hlasem, až jsem se musel usmát.
„Jakto, že jsi naživu?“ zíral jsem na ni.
„Victorie byla tehdy proti, abych zemřela.“ Na to jsem musel zavrčet, protože se mi v mysli objevila vzpomínka na Jamese.
„Demetri, máma půjde do Volterry s námi a přihlásí se jako členka gardy,“ promluvila Emma na Demetriho a mně se málem zastavilo mé již mrtvé srdce.
„Cože, Bello, to nemůžeš, já vás obě miluji.“ Vzal jsem ji za ruku. Neucukla, ale pomalu mi ji vysunula z mé.
„I já jsem tě milovala, Edwarde, ale celých dvacet let, co jsem byla bez tebe, mě naučilo. Nechci už nikdy nic takového zažít. Konečně jsem našla svou dceru, tak na nás zapomeň a žij si svůj život.“ Koukala se na mě.
„Ne, Bello, to nemůžeš. Teď, když vím, že jsi živá a že máme dceru, nesmíš mě opět opustit, já tě opustil jen proto, že jsem ti chtěl dát možnost žít lidský život,“ hysterčil jsem.
„Pokud se chceme dostat do Volterry před tím, než vysvitne slunce, měli bychom vyrazit,“ promluvil Demetri.
„Tak tedy jdeme,“ řekla Bella a na mě vůbec nereagovala.
„Ne,“ šeptal jsem, když se otočila k odchodu.
„Vždy tě budu milovat, Edwarde, ale štěstí a život mé dcery je pro mě důležitější.“ Dala mi pusu na tvář.
„Já si tě získám, Bello, tebe i naši dceru,“ slíbil jsem jí a políbil ji zpátky na čelo. Zbytek mé rodiny tam jenom stál a sledoval naše loučení.
„Ahoj, tati,“ políbila mě má dcera. A já měl jasno, jednou spolu budeme, ať je to za jak dlouho, já si je získám zpátky.
Dnes jsem je nechal odjet, ale nepřinutím se na ně zapomenout. Ještě dlouho jsem pozoroval krajinu, kam zmizeli. Vždy je budu milovat a Volterra mi je neodláká. Získám je a odvedu z Volterry, slíbil jsem si a zavřel za sebou domovní dveře.
Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Táto, mně nepomůžeš - Epilog - Zapomeň, Edwarde:
úžasné
Tak jjsem ted dočetla celou povídku a je to luxus u této kapitoly jsem i plakala je to nádhernýýýýý nechceš napsat pokračování jestli je Edík dostal z5 nebo ne? byla bych moc vděčná a pokud můžeš odpověz mi prosím na můj profil
jo aj ja sa teším
paráda už sa teším
Ahoj všem, v plánu pokráčko zatím nemám, ale je možné, že do budoucna něco vymyslím. Jsem hodně zaneprázdněná, takže nemám moc čas na spoluautorské povídky. Teď píšu jednu, kterou budu brzy publikovat. Tak potom bych se nadtím zamyslela.
Si robíš zo mna srandu či čooo to nemože by koniec rychle šup šup pokračko pls pls
Si robíš zo mna srandu či čooo to nemože by koniec rychle šup šup pokračko pls pls
pokračovanie bude ??????????
supeeer poviedka ale čo tak 2. čast ?????
to proste nesmie chýbať tak si to rozmysli :)
to je ako konec kde máš pokračko ???? a inač páči sa mi ten natin nápad možno by ste to mohli mať spoluautorskéé :) tak rychle pokračko pls
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!