Ahojik! tak je tady po hooodně, hooodně dlouhé době další kapitolka, neměla jsem co dělat a tak nějak mě něco málo napadlo, tak jsem to napsala. Rozhodla jsem se, že budu pokračovat, ale stále hledám SPOLUAUTORKU! Ale nečekejte, že budu kapitolky přidávat pořád, tohle bude povídka spíš...odpočinková - sem, tam něco napíšu. Prosím KOMENTY - jakekoliv, ať už je to kritika, pochvala, dotaz, připomínka, nápad, jak to vylepšit...atd.
25.12.2009 (11:15) • MyLS • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1549×
Po snídani jsem se oblékla, tedy… spíš Angela mě oblékla a vyrazily jsme do školy.
Cesta od Angelina – tedy ž našeho – bytu, trvala asi 5 minut a než jsem se nadála, už jsem vystupovala z dodávky na parkovišti před školou.
Měla jsem pocit, že na mě všichni, po tom, co se stalo včera zírají, ale oni přece nevědí, kdo to byl.
„Pojď, nemůžeme přijít zase pozdě.“ Drcla do mě Angela.
Na hodinách byla nuda, takže jsem se výkladům učitelů moc nevěnovala a spíš zírala z okna.
Když se ozvalo poslední zazvonění, které oznamovalo čas oběda, vyšla jsem spolu s Ang z učebny a zamířily jsme do jídelny.
Koupily jsme si bagetu, džus a sedly si k našemu stolu.
„Tak co? Těšíš se na pozítří?“ O čem to zase mluví?
„Co se děje pozítří?“
„Neříkej, že jsi zapomněla, je přece ten ples.“ Kárala mě. Ach… ples.
„Ang, já na ten ples nepůjdu.“
„Tak na to zapomeň, půjdeš tam a budeš tančit s Edwardem.“ Potutelně se usmívala.
„Vždyť mě ani nevybral.“ Odporovala jsem.
„Myslíš?“ Pořád se usmívala.
„Ang, co jsi udělala?“ Začala jsem ji podezírat.
„Já? Já nic. Jen jsi se líbila Taylorovi.“
Chtěla jsem odporovat, že tam v žádném případě nepůjdu, ale najednou se v jídelně zapnuly všechny televize a na nich se objevil Edward Cullen.
„Ahoj všichni, jsem Edward Cullen a potřebuji od Vás pomoct. Včera, na ‚konkursu‘ Taylor tančil s jednou dívkou, která ně fascinovala, ale než jsem si s ní stačil promluvit, utekla. Ví někdo z Vás, o koho se jedná? Pomozte mi prosím.“ A televize se vypnuly.
„Vidíš? Musíš tam jít.“ Začala zase Angela.
„Ang, kdyby zjistil, kdo jsem, tak už by mě nechtěl vidět a už by si se mnou nikdo nikdy nezatančil.“
Najednou do jídelny vešel Edward i s Taylorem.
„Radši už pojď.“ Táhla jsem ji už za sebou ven z jídelny a když jsme procházely kolem dvou zmíněných osob, tak na nás zíraly.
„Vidíš? Nemůže od tebe odtrhnout oči.“ Začala opět Angela, když už jsme seděli v autě a mířily do našeho bytu.
„Ang, fajn, já půjdu, ale už toho nech.“
„Jo! Super! Uvidíš, že se ti to vyplatí, protože si zatančíš s….“
„Angelo!“ Zavrčela jsem.
„Fajn, už mlčím.“ Udělala gesto, jako že si zamyká pusu.
Za chvíli už jsme byli doma. Ang šla ještě pracovat na šatech, já si zalezla do svého pokoje a četla si, za chvíli už ě to začínalo nudit, tak jsem se rozhodla, že si zkusím vylepšit své sestavy. Když mě pak i to přestalo bavit, vzala jsem si blog, tužku a začala psát nějakou píseň.
( celá píseň )
The way I loved you
Everything's cool, yeah
It's all gonna be okay, yeah
And I know,
Maybe I'll leave and laugh about it someday
But not today, no
Cause I don't feel so good
I'm tangled up inside
My heart is on my sleeve
Tomorrow is a mystery to me
And it might be wonderful
It might be magical
It might be everything I've waited for,
A miracle
Oh, but even if I fall in love again
with someone else
It could never be the way I loved you
Letting you go is
making me feel so cold, yeah
And I've been trying to make believe it doesn't hurt
…
…
…
S tímhle jsem byla spokojená, po dlouhé době jsem něco složila. A tohle už ani nebudu měnit, jsem s tím spokojená tak, jak to je.
Už byla skoro tma a když jsem se podívala na hodiny, tak ukazovaly 18:46. Byla jsem už unavená, tak jsem si vzala věci a zalezla do koupelny, kde jsem si dopřála vanu plnou horké vody.
Asi jsem tam usnula, protože, když jsem procitla, byla voda ledová. Vylezla jsem z vany, osušila se, vyfénovala si vlasy a opustila koupelnu.
Šla jsem se podívat, jak je Angela daleko s těmi šaty.
„Ahoj, tak co? Jak to vypadá?“ Ptala jsem se. Angela ležela rozvalená na gauči, koukala před sebe a usmívala se.
Neodpověděla, jen kývla hlavou tím směrem, kterým se dívala.
Následovala jsem její pohled a spatřila… dokonalost. Na dvou stojanech byli dvoje šaty. Byly dokonalé.
„To..to jsou ty šaty?“ Zeptala jsem se pro jistotu a Ang přikývla.
Nevěřila jsem vlastním očím, takže jsem k nim přistoupila a sáhla si. Opravdu se mi to nezdálo.
S Ang jsme si ještě dlouho povídaly o tom plesu a pak jsem šla spát.
Autor: MyLS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Tell me something I don't know - 8. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!