Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tell me something I dont know 2.kapitola

13.09.2009 (18:45) • MyLS • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1604×

2.KAPITOLA

Edward:

Jenuji se Edward Cullen, je mi 17 let, ve 12 letech jsem se stal pophvězdou, moje matka prahla po penězích a říkala, že umím zpívat, tak mě přihlásila do soutěže, kterou jsem vyhrál a zpívání mě začalo i bavit.

Když mi bylo 16 let,onemocněl jsem na nějakou vážnou chorobu a spolu se mnou i moje matka a otec, ten té chorobě po krátké obě podlehl a matka těsně před smrtí prosila doktory, ať mě zachrání, jenže mě už nebylo pomoci.. no vlastně bylo. Carlisle (můj adoptivní otec), mě proměnil v upíra, ale přesto jsem jen poloupír. Jak? Crlisle, mě kousnul v nemocnici a pak mě teprve nesl k němu domů, jenže do domu plného upírů a ze mě tekla krev, Jasper to nevydržel, vrhl se na mě a kousnul mě. A proto jsem jen poloupír – protože se smíchali 2 upíří jedy a ještě něco – do 18 let budu pořád stárnou jako normální člověk.

Můj dar? – mám 2 – od Carlislea – perfektní sebeovládání a od Jaspera – ovlivňování emocí, které pořád zlepšuji, už jsem lepší než Jasper, dokážu emoce i vyvolat, nebo je potlačit.

Žiji se svou rodinou – Esme, Carlisle, Alice, Jasper, Rosalia a Emmet – v Hils, poblíž New Yorku.

Právě sedím v letadle a letím domů, ze svého turné v Japonsku.

Na letišti, bylo plno novinářů a fanoušků málem mě ušlapali.

Když jsem přijel domů všichni mě vřele vítaly, teda až na Alici a Emmeta, kteří byli se mnou.

Momentálně se chci vrátit do školy a dodělat ji.

Když vítání skončilo, odebral jsem se do svého pokoje a protože potřebuji jen velmi málo spánku, tak se mi spát nechtělo, rozhodl jsem se, že napíšu novou písničku, tak jsem se pustil do textu.

Jenže asi po půl hodině přemýšlení, mě napadly asi 2 slova, tak jsem to vzdal, šel se osprchovat a spát.

Když jsem se ráno probudil, měl jsem na gauči v pokoji přichystané oblečení. Ach…ta Alice.

Osprchoval jsem se, oblékl  a šel dolů na snídani, kterou mi Esme právě připravovala.

„Dobré ráno, Edwarde.“ Pozdravila mne.

„Dobrá ráno, krásně to voní.“ Řekla jsem, opravdu, vůně se linula celou kuchyní a jídelnou, byla to vůně palačinek – mého nejoblíbenějšího jídla, teda hned po zvířecí krvi, samozřejmě.

Rychle jsem do sebe nacpal 3 palačinky, vzal si věci a běžel k autu, za mými sourozenci, kteří byli už nedočkavý.

Cesta do školy, byla celkem krátká, když jsme se k ní blížili, tak jsem si ji z auta trochu prohlédl – moc se nezměnila.

Před vchodem stálo plno novinářů a taky a vypadalo to,  že i všichni ze školy – co jsem čekal – a stál tam i můj nejlepší kámoš a zároveň něco jako manažer – Tailor, ale chce abych mu říkal Funk – ujetá přezdívka.

Vystoupil jsem z auta a všichni se na mě nalepili, teda….všichni ne, všiml jsem si, že v hale, do které šlo vidět stojí dvě dívky a povídají si, můj příjezd je zjevně nijak nevzrušil – alespoň někdo normální, po malé chvíli, ale odešly.

Skoro celý den, jsem se prodíral davy fanoušků a dostal snad 50 nabídek na rande. Davy se uvolnily, až kolem 12 hodiny, kdy jsme šly s Funkem a mou rodinou na oběd. (mimochodem, Funk o nás ví, je to můj známí z Volteiri, který se už nechtěl živit lidskou krví a tak z tama odešel)

Cestou jsem nedával pozor a blbnul s Funkem, najednou jsem do něčeho velmi křehkého vrazil a kolem začaly lítat papíry.

Podíval jsem se o koho jde, na zemi klečela nějaká dívka a sbírala ty papíry. „Promiň já jsem nedáv…“ omlouvala se, ale když vzhlédla uviděla mne, tak to nedořekla.

Až teď jsem si uvědomil, že je to ta dívka z haly, něčím mě okouzlila a přitahovala.

„Bello, jsi v pořádku?“ ptala se jí ta dívka, co si s ní povídaly v té hale a sebrala mi slova z úst.

„Promiň to já…“ omlouval jsem se, ale najednou se něčí rty přitiskly na mé.

Autor: MyLS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tell me something I dont know 2.kapitola: