Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tell me something i dont know 6.kapitola

22.10.2009 (12:30) • MyLS • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1665×

Bylo mi strašně trapně, že tady stojím právě já – já naprosto neviditelná, naprosto nezajímavá a naprosto nedůležitá osoba.

„Kašlu na to, jdu pryč.“ Oznámila jsem Ang a chtěla odejít, ale ona mě chytla za a přitáhla mě zpět.

„Tak na to zapomeň. S těmi šatami jsem se patlala celou noc.“ Ona mi lhala!

„Cože? Taky ty jsi je dělala v noci? Ony se ti nepovalovaly jen tak ve skříni?“

„Co? Řekla jsem, že jsem je dělala? Chtěla jsem říct, že jsem je no…já jsem je….“ Snažila se to ukecat, ale nevěděla, co říct. Chtěla jsem říct, ať na to kašle, že stejně jdu, ale do místnosti vstoupil Edward Culen. Teď už jsem si jen tak odejít netroufla.

 „Ahoj všichni. Tak se do toho dáme,  ať to máme rychle za sebou.“ Řek a všichni se dali do pohybu. On si měl s každým zatančit, všechny holky se na něho vrhly jako vosy na med.

Po dlouhém čekání jsem se už začala nudit a jen tak jsem začala tančit, neuvědomovala jsem si, co dělám, dokud ke mně nepřišel ten Edwardův kamarád.

„Ahoj, nechceš si zatančit?“ ptal se.

„Jasně, proč ne?“ stejně jsem neměla nic jiného na práci.

„Proč ne.“ Zopakoval po mě a daly jsme se do tance. Měla jsem pocit, že na nás všichni přímo zírají, ale neodvážila jsem se rozhlédnout kolem sebe, abych se ujistila, jestli to tak opravdu je.

Taylor – jak jsem se dozvěděla – bys skvělý taneční, velmi dobře se mi s ním tančilo.

Občas jsem sem, tam něco slovně prohodili, ale nic extra to nebylo, najednou se zeptal: „Představíš mě svojí kamarádce?“ kývl hlavou k Angele.

„Aaa…tak o tohle ti šlo, stačilo jen říct.“ Provinile se na mě usmál.

„Ang?“ Ang sebou mírně trhla, protože mě nečekala.

„Angelo, tohle je Taylor, Taylore, tohle je Angela.“ Představila jsem je a oni si hned padli do oka.

Teď jsem si připadala jako páté kolo u vozu, né nepřipadala, já jím byla.

Rozhlédla jsem se jen tak okolo a pohledem jsem se střetla s Edwardovým, který na mě zíral s otevřenou pusou, navzájem jsme se dívali do očí, já jsem se v těch jeho začal topit a uvědomila jsem si, že k němu cítím něco víc, ne jen,…no…nevím, jako to mám popsat, no prostě je v tom něco mnohem víc, než obdiv.Ani jsem nezaregistrovala že jsme se k sobě navzájem začali přibližovat.

„Edwarde? Pojď, nevšímej si jí, je pravděpodobně nějaká služka, jen chudinka.“ Najednou u nás stála Jessica a já jako bych se probrala z transu. Nemohla jsem uvěřit tomu, co řekla. Cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy.

Neváhala jsem a vyběhla se slzami v očích ze sálu. Běžela jsem chodbou přes celou školu, přes slzy ani neviděla a tam jsem párkrát klopýtla a jednou i spadla.

Cítila jsem, jak za mnou někdo běží, ale nevěnovala jsem tomu pozornost.

Vyběhla jsem na parkoviště a rozhlížela se, kterým směrem se vydám dál. Rozhodla jsem se, že půjdu na mé oblíbené místo – do starého, ale překrásného parku, který chátrá nedaleko v takovém menším lese.

Když jsem tam doběhla, nemohla jsem uvěřit vlastním očím – tohle místo je snad den ode dne krásnější.

Přišla jsem k lavičce, která měla ‚opěradlo‘ porostle břečťanem, sedla jsem si na ní, přitáhla si nohy k hrudníku a poddala se svým slzám.

Nevím, jak dlouho tady už takhle sedím. Možná sekundy, minuty nebo hodiny, ale začala mi být zima a taky už se stmívalo.

Autor: MyLS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tell me something i dont know 6.kapitola: