25.07.2010 (07:15) • VerunkAlice • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1448×
9. kapitola – (Ne)Šťastné Shledání
O rok později…
Ještě pořád jsem chodila s Jakem.
A nedávno jsem se rozhodla, že navštívím otce. Ten stále ještě bydlí ve Forks. Jacob poletí se mnou, protože se pak na týden stavíme v La Push. Celý náš pobyt v Americe bude trvat dva týdny.
„Bello, dělej nebo nám to uletí,“ pošťuchoval mě Jake na letišti.
„Nevyšiluj, ještě máme dvě hodiny,“ poučila jsem ho.
„Jasně, jasně,“ usmál se na mě. Rozesmálo mne to tak, až se na nás lidé otáčeli.
Když už jsme seděli v letadle, samozřejmě v 1. třídě, Jacob usnul. Alespoň jsem měla čas k přemýšlení. Otci jsem o návštěvě neřekla, bude to překvapení. Přemýšlela jsem o tom, co se ve Forks stalo před dvěmi roky. O tom, koho jsem tam poznala. Budou tam stále bydlet? Nebo už bude Edward zpátky ve škole a já už ho nikdy neuvidím?
„Vážení cestující, právě jsme přistáli v Seattlu. Přeji vám krásný pobyt,“ ozvala se z mikrofonu letuška, když jsme přistáli.
Než jsme se s Jakem vymotali z celého toho zmatku, tak bylo šest večer. Vzali jsme si taxíka, který nás dovezl až k otcovu domu. Vystoupili jsme, zaplatili, popadli všechna zavazadla a já zaťukala na dveře. Otevřela mi Marianna, jak jinak.
„Slečno Bello!“ vykřikla překvapením.
„Ahoj, Marianno,“ obejmula jsem ji. „Tohle je Jacob Black.“
„Já vím,“ pokývala důležitě hlavou.
„Je tady otec?“
„Ne. Právě jsou na svatební cestě.“
„Takže, přeci jen si tu mrchu vzal. A kdy se vrátí, nevíš?“
„Tak za měsíc. Jak dlouho se tu zdržíte?“
„Jenom týden, pak pojedeme na týden do La Push,“ promluvil Jake.
„Dobře, půjdu vám připravit pokoj. Vy se zatím najezte,“ táhla mě do kuchyně. Pak odešla někam nahoru. My dva jsme se dosyta najedli.
„Nechceš se jít projít?“ navrhl Jacob.
„Ráda,“ usmála jsem se. Vyskočila jsem ze židle a volala na Mariannu. „Jdeme se ven projít, beru si klíče!“
„Dobře.“
Vzala jsem si svetřík, protože jsem na sobě měla krátké fialové šaty a venku už by mohla být zima.
Šli jsme na náměstí toho malého městečka. Tam byl park miniaturních rozměrů. Posadili jsme se na lavičku, on mě vzal okolo ramen a přitáhl si mě k sobě. Já jsem mu položila hlavu na rameno a vdechla jeho vůni.
„Proč jsi vlastně tenkrát nezůstala tady, ale přestěhovala ses do Itálie?“
„To je na dlouhé vyprávění,“ povzdechla jsem. Pak jsem uslyšela hlasitý smích. Slyšela jsem známé hlasy. Viděla jsem sedm osob. Tři páry a za nimi se coural jeden člověk sám.
„Emmette, nech toho!“ pištěl zvonivý hlásek. Alice! Ty osoby, to jsou Cullenovi! A vydali se k nám!
Ještě více jsem se přitiskla k Jakovi.
„Bojíš se?“ zeptal se mě šeptem.
„Ne, ale nechci, aby mě poznali,“ přiznala jsem se.
„Dobře,“ hladil mě jednou rukou po vlasech. Já jsem zavřela oči, nechtěla jsem je vidět. Ležela jsem Jacobovi na hrudi, hlavu jsem měla natočenou k němu. Vypadalo to, jako když spím.
Kroky byly stále blíž a smích hlasitější.
„Dobrý večer, já jsem Carlisle Cullen. Vy jste ve městě noví, nebo proč vás neznám?“ promluvil poměrně hluboký mužský hlas.
„Ne, jsme tady na dovolené,“ odpověděl Jake klidně.
„Ach tak. A u koho bydlíte?“
„U Swanových.“
„Nejsou oni náhodou na svatební cestě?“
„Ano, to jsou, ale moje přítelkyně se s nimi zná. Chtěli jsem je překvapit, ale pak nám Marianna řekla, že jsou pryč.“
„A jak dlouho tu budete?“
„Tady týden a pak týden v La Push u mých příbuzných.“
„Dobře. Kdybyste něco potřebovali, mě najdete v nemocnici,“ odpověděl muž, a pak jsem slyšela.
„Jaku, pojďme domů,“ zaprosila jsem a otevřela oči. Cullenovi nebyli pryč, jak jsem očekávala, stáli jen kousek od nás.
„Bells, vždyť jsme tu jen chvíli, lásko.“
„To je jedno. Je tady moc velké teplo,“ sundala jsem si svetřík. „Pojďme se projít po městě, dlouho jsem tady nebyla.“
„Dobře. Tak nashledanou,“ otočil se Jacob na Cullenovi. Prošli jsme kolem nich a já viděla jejich obličeje v záři lamp. Všichni byli šokovaní, překvapení a vyděšení.
„Dobrý večer,“ hlesla jsem, když jsme procházeli kolem jejich rodičů.
„Dobrý večer,“ odpověděla mi neznámá žena s úsměvem.
Drželi jsme se za ruce, pak si mě k sobě Jake přitáhl. Ruku mi ovinul kolem pasu a já mu položila hlavu na rameno.
„Mám tě ráda,“ řekla jsem mu.
„Já tebe taky,“ odpověděl mi a políbil mě. Za sebou jsem uslyšela několik hlasů plných údivu.
Edward
Takových dopisů jsem dal jejímu otci. A teď zjistím něco, co jsem nečekal. Bella je ve městě!
Byl jsem s rodinou na večerní procházce, když náhle Carlisle uviděl neznámý pár. Ani pach nepoznával. Ale já ano, byl mi povědomý, jen jsem nevěděl ke komu ho přiřadit… Oni seděli v parku a bavili se o něčem.
Šel jsem jako poslední, proto jsem nevěděl, o čem byla řeč. Došli jsme až k nim a Carlisle začal zjišťovat, co jsou zač. Znají Swanovi, jsou zde na dovolené, chodí spolu a ten kluk má příbuzné v La Push. Pak jsme kousek poodešli, když náhle dívka zdvihla hlavu. Bella. Nebyla v černé, ani nebyla smutná. Měla kluka.
Promluvila na něho a sundala si svetřík. Mě opět po dlouhém roce ovanula její dech beroucí vůně. I její krev voněla sladce. Stoupli si a šli pryč z parku. Když prošli pod lampou, viděl jsem jí do celého obličeje. Byla skoro stejná. Prohlížela si naše obličeje.
„Dobrý večer,“ pozdravila Carlislea a Esmé.
„Dobrý večer,“ odpověděla jí Esmé. Zřejmě nevěděla, kdo to je. Oni se k sobě přitiskli a pak si řekli, že se mají rádi. Završili to polibkem. Kéž bych tak mohl být na jeho místě… Když odešli, vydralo se mi z úst tiché zavrčení.
„No tak, Edwarde,“ pokárala mě Alice.
„Mohl bych jít domů?“ zeptal jsem se Carlislea.
„Už půjdeme všichni.“
To jsem nechtěl. Chtěl jsem být sám se svým zlomeným srdcem. Byl jsem na všechny a všechno naštvaný. Copak je to normální? Už na ni skoro zapomenu, když tu náhle si slečinka uráčí přijet navštívit papínka.
„Sebralo tě to hodně?“ zeptala se Rose šeptem, když jsme se vraceli domů.
„Ano. Vždyť, kdyby se neukázala, tak bych na ni možná i zapomněl…“
Bella
„Ty je znáš?“ ptal se Jacob, když jsme byli dostatečně daleko.
„Ano.“
„Odkud?“
„Tady ze školy, to kvůli nim jsem odešla,“ přiznala jsem další věc, kterou ještě nevěděl.
„Ty jsi s některým z nich chodila?“
„Samozřejmě, že ne.“ Ale, ten kluk s bronzovými vlasy, Edward, o toho bych možná měla zájem…
Autor: VerunkAlice (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Temná 9. kapitola: