Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Temná tajemství - 1

03.04.2010 (15:15) • Esaiel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1681×

Temná tajemství (TT)

kapitola první

Hudba ke kapitolce

Skvěle, uvažovala Leah, když ji vedli do služební místnosti, zatkli mě za obtěžování, věci se nemůžou vyvíjet lépe. Důkladně se rozhlížela kolem sebe. Na policejní stanici už samozřejmě byla - svou práci přece brala vážně - ale ne v tomhle okrsku. Ne v centru města. Je tu spousta prachu, dělala si v duchu poznámky. Podlahy, stěny, okna. Na všem je nános špíny.

A ten zápach. Zhluboka se nadechla, aby si zapamatovala pach lidského potu, hořké kávy a silné dezinfekce. A byl tu hluk. Vyzvánění telefonů, rozzlobené hlasy, pláč a ťukání do klávesnic. A ten chlap, pomyslela si, ano, ten polda. Měla jsem opravdu štěstí.

„Ty asi nebudeš turistka, že, zlato,“ oslovil ji Alex.

„Bohužel.“ Vzrušení v její tváři bylo tak nemístné, že se na ni zadíval pozorněji. Potom zavrtěl hlavou a zaryl prsty do židle. Jerryho nechal, ať si poradí s Jill. Když už ji jednou zatkl, musejí ji přimět, sliby nebo hrozbami, aby jim o těch zavražděných něco řekla. Posadil se za přeplněný stůl.

„Dobře, znáš úřední postup.“ Dívala se na asi třicetiletého, možná mladšího, muže u vedlejšího stolu s obličejem plným modřin v potrhaném saku.

„Co prosím?“ tázala se zmateně. Alex si jen vzdychl, když vkládal papír do psacího stroje.

„Jméno?“

„Leah.“ Podala mu ruku gestem tak přirozeným a přátelským, že jí málem potřásl.

„A dál?“

„Clearwaterová. A vy?“

„Ptám se já. Datum narození?“

„Proč?“ Zvedl oči od stroje.

„Proč to chcete vědět?“ opakovala. Trpělivost nikdy nebyla jeho silnou stránkou a teď ho přešla úplně. Ukázal prstem na formulář.

„Protože musím vyplnit tuhle kolonku.“

„Tak dobře. Je mi dvacet tři. Narodila jsem se prvního června. Jsem blíženec.“ Alex vypočítal a zapsal rok.

„Bydliště.“ Z vrozené zvědavosti se začala prohrabovat papíry na stole, dokud ji neplácl přes ruku.

„Jste trochu nervózní,“ komentovala to.

„To proto, že pracujete v noci?“ Ten její zatracený úsměv, pomyslel si Alex. Drzý, sexy a vůbec ne hloupý. A jeho odlesk v těch bystrých očích by mi odkázal zamotat hlavu. Vypadá jako lehká holka, voní jako lehká holka, ale...

„Poslyš, děvče, takhle to tady chodí. Já se ptám a ty odpovídáš.“

„Neústupný, cynický, pohotový.“ Tázavě zdvihl obočí.

„Co prosím?“

„Jen rychlý test osobnosti. Chcete mou adresu, že?“ Když se Alex konečně dozvěděl, kde bydlí, zvedl obočí ještě víc.

„Mluv vážně.“

„Dobře.“ Ve snaze vyhovět Leah položila ruce na kraj stolu.

„Tvoje adresa.“

„Právě jsem ji řekla.“

„Já ale tuhle čtvrť znám. Možná jsi lepší než se zdáš, ale kdybyd bydlela tam, kde říkáš, nevypadala bys takhle.“

„Ale já tam bydlím,“ ohradila se Leah dotčeně a vysypala na stůl obsah ohromné tašky. Alex fascinovaně hleděl, jak se přehrabuje v té hromadě věcí. Bylo tam kosmetiky pro menší drogerii, a žádné levné značky. Šest rtěnek, dvě pudřenky, oční stíny, řasenky. Mezi nimi dvoje klíče, gumičky do vlasů, sponky na papíry, dvanáct propisek - tolik jich alespoň napočítal - několik zlomených tužek, dva bločky, zápalky, kožený adresář s iniciály TT, sešívačka - netušil, na co ji může mít - papírové kapesníky, pár zmačkaných papírů, malý magnetofon. A revolver. Vytáhl revolver z hromady a prohlédl si ho. Byla to vodní pistole.

„Opatrně, je v ní čpavek,“ varovala ho, když konečně našla peněženku.

„Čpavek?“

„Obvykle nosím slzný plyn, ale tohle taky stačí. Tady.“ Vesele mu strčila před oči otevřenou peněženku. Mohla to být její fotografie. Těsně pod ramena dlouhé, jemně zvlněné, černé vlasy, vkusný účes, to moc neodpovídalo. Ale ta ústa. A oči. Díval se na její řidičský průkaz. Adresa souhlasila.

„Ty máš auto?“ Začala věci ukládat zpátky do tašky. Trvalo jí, než odpověděla.

„Proč?“

„Ženské jako ty obvykle auto nemají.“ Leah zvedla hlavu.

„To, že mám řidičský průkaz, nemusí nutně znamenat, že mám auto.“

„To ne. Sundej si paruku.“ Odsunul peněženku z jejího dosahu. Trochu dotčeně se ohradila:

„Jakou paruku?“ Obešel stůl a sundal ji sám. Zamračila se na něj, ale prsty si pročísla dlouhé, černé vlasy.

„Ale chci ji zpátky, je půjčená.“ Položil paruku na stůl a posadil se. Jestli je tohle děvka, tak já jsem Superman, pomyslel si.

„Kdo proboha jste?“ Musela lhát. Bylo na čase začít říkat jen poloviční pravdu.

„To nevíte o co přicházíte. Příběh Alison, Dereka a Zaca by se vám určitě líbil. Derek je policista, který se do Alison zamiloval.“

„A co vy s tím máte společného?“

„Já? Celkem nic. Píšu seriál Temná tajemství.“

„Vy píšete seriály?“

„Ano. A vždycky se chci přesně dozvědět o čem píšu. Vžívám se do svých postav. A protože Alison je moje oblíbená hrdinka, tak -“

„Zbláznila jste se?“ křikl na Leah Alex.

„Máte vůbec představu, co jste provedla?“ Tvářila se nevinně.

„Průzkum?“ Zaklel a Leah zjistila, že se jí líbí, jak se mračí.

„Dámo, jak podrobně jste hodlala provádět ten průzkum?“ V očích jí zajiskřil smích.

„Určitě ne tak, jak myslíte.“

„A co byste dělala, kdybych nebyl policajt?“

„Něco bych si vymyslela. Ostatně - je to koje práce, vymýšlet si. A když jsem vás potkala, řekla jsem si, že vypadáte neškodně. Nepřipadal jste mi jako chlap, který... jak to jenom říct... který si lásku musí kupovat.“ Pořád se usmívala. Měla hezkou tvář - dozlatova opálenou, tmavé oči, výrazné lícní kosti. A ústa krásně tvarovaná, i když se zrovna nesmála. Rozčílila ho tak, že měl sto chutí ji popadnout a přehnout přes koleno. Ta představa se mu kupodivu zamlouvala.

„A kdyby váš odhad byl špatný?“

„Ale nebyl. Chvíli jsem měla strach, ale nakonec se to vyřešilo. Dokonce lépe, než jsem čekala, protože jsem se svezla v... říkáte tomu ještě anton?“ Teď už jí věřil.

„Někdo tu zavraždil už dvě prostitutky, v téhle čtvrti,“ procedilo mezi zuby.

„Já vím, to byl jeden z důvodů, proč jsem si ji vybrala. Víte mám s Alison v plánu -“

„Mluvím teď o vás, spisovatelce nějakých škvárů, která si myslí, že se tady může naparovat polonahá a zmalovaná a pak se vrátit domů do přepychové čtvrti a všechno to ze sebe smýt.“

„Škvárů?“ To bylo jediné slovo kterému věnovala pozornost.

„Poslyšte, pane -“

„Ne, vy poslouchejte. Zmizte z mého rajonu, sundejte ty hadry a dělejte si průzkum někde jinde.“ Zdvihla bradu.

„Můžu si chodit kam chci a mít na sobě co chci.“

„Myslíte?“ Měl bych jí dát lekci, řekl si. Pořádnou lekci.

„Dobře, jdeme.“ Zvedl se a pevně jí stiskl paži.

„Kam?“

„Do vězení, madam, jste zatčená.“ Klopýtla na vysokých podpatcích.

„Vždyť sjem vám právě vysvětlila -“

„Slyšel jsem i lepší pohádky.“

„Přece mě nezavřete.“ Leah si tím byla jistá, byla o tom skálopevně přesvědčená. Až do chvíle, kdy se za ní zaklaply mříže.

„Všechno to má na svědomí Alison a její rozdvojená osobnost. Ve dne je to úspěšná právnička v noci se toulá po ulicích. Trápí ji, co se děje mezi ní a Zacem, a bojuje se vzpomínkami z dětství, které se začínají znovu vynořovat. Zkrátka je na půl cesty do blázince.“ Zamračil se.

„A kdo je proboha Alison?“

„Alison Newhaserová-Staryová. Vy se nedíváte na televizi?“ Začínalo mu zvonit v hlavě.

„Ne.“

Autor: Esaiel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Temná tajemství - 1: