Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tetování vlka - 1. kapitola

08.05.2012 (21:15) • Aliska • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 3287×

Pod mýma nohama křupal převalující se štěrk. Příjezdová cesta již byla jen z bahna, kamenů a vody. Svoji tašku jsem si přehodila přes rameno, nasedla jsem na Vanessu a šlápla na plyn. Po kožených kalhotách mi stékaly kapky vody z řetězů a vlasy, přehozené na ofinu, mi bránily v pořádné koncentraci. Ovšem jízda byla dokonalá jako plavba na moři rozkoše. Větve nad cestou byly jako závěsy nad postelí a já jsem musela prudce mrkat, abych za řídítky neusnula. Noc byla vyčerpávající. Dvanáctihodinovka U Hekala mě vždycky vyřídí a ani moje jízda na motorce mě nezbaví pocitu únavy a mlžna.

***

Zastavily jsme s Vanessou až u cedule s přeškrtnutým dřevěným nápisem Forks. Přirazila jsem brzdící drážku k asfaltu a s mírným zakymácením jsem sestoupila na nohy. Rozhlédla jsem se a doufala, že hledání bude jednoduché, ale musela jsem zaběhnout do lesa, abych měla alespoň mizivý pocit, že se blíží.

***

Zastrčil mi svoji vizitku za pásek a já byla šťastná - a to hodně. Jeho oči byly tmavě hnědé a kouzelné. Byly tak přirozeně krásné a hluboké. Restaurace byla večer plná osamělých mužů, kteří mi strkali vizitky za pásky, ale on byl zvláštní. Krásný, ale tajemný. Když jsem kolem něj jen prošla, cítila jsem se naprosto v bezpečí. Na vizitce bylo jenom:

Jake, v 13:00, les u výjezdu z Forks…

***

Asi mi hráblo, ale chtěla jsem ho vidět. Nebyl to neznámý pocit, každá dívka alespoň jednou ucítila to hřání na hrudi vyvolané neskutečným zrychlením srdečního tepu. Bylo to jako láska na první pohled, ale jenom jako. Zatím jsem ho neznala. Jediné, co jsme si řekli, bylo:

„Dobrý den, dáte si něco k pití?"

„Vodu."

„Dobře. Budete jíst?"

„Jeden hovězí steak."

„Určitě."

No… není toho moc, ale mně to dostatečně omámilo smysly.

***

 Když jsem byla pod střechou z větví, sesunula jsem se ke kořenům mnou neidentifikovatelného stromu a sklepala si z nohavic kapky dešťové vody. Když jsem byla jakž takž suchá, prohrábla jsem si rukou ofinu, která byla jediná pokrývka mé hlavy. Opatrně jsem si prsty odstranila z tváří mírně rozteklou řasenku. Ten kluk byl stejný blázen jako já. Pozvat mě ven v hrozném dešti. A já jsem navíc přišla. Pfff… Já jsem fakt magor. Sedmnáctiletá holka se nechá vytáhnout neznámým mužem do lesa, běhalo mi hlavou a přejížděla jsem si prstem po novém tetování ve tvaru vlka. Nebylo to moje první tetování, ale první tetování na kůži. Před měsícem jsem si nechala dělat červené obloučky kolem duhovky. Zaslechla jsem praskání větví a prudce jsem zvedla hlavu. Pár metrů ode mě stál vlk.

„Mně už vážně jebe," zašeptala jsem a přirazila se zády ke stromu. Svýma vykulenýma očima jsem pozorovala obrovského vlka stojícího již jen dva metry ode mě. Zavřeli mě do sklepa na den, matka mě týrala, otec mě bil, ale takový strach jsem neměla nikdy.

„Hodnej vlk… hodnej… Co to povídám, vždyť to není pes!" kárala jsem se tichým, syčivým hlasem a přemýšlela, kudy pryč. Vlk na mě koukal mně doposud neznámým pohledem.

„Ne… To není možný," řekla jsem. On udělal ještě jeden krok ke mně a čumákem mě strčil do rozklepaného kolena. Nehýbala jsem se a modlila se, aby mě nechtěl na oběd.

***

Vlk se najednou začal divně svíjet a třást. Strachem jsem pevně sevřela víčka. Slyšela jsem hlasité šustění a nastalo ticho. Pomaličku jsem otevřela oči. Nikdo tam nebyl. Rozhlédla jsem se, abych si byla naprosto jistá. Opravdu, v lese jsem byla sama. Myslela jsem si, že to byly bludy, ale vlčí stopy to vyvracely. Rychle jsem se rozběhla k Vanesse. Myslela jsem na jediné - být pryč. Když jsem byla pár metrů od mýtiny vedle silnice, ozval se hlas:

„Počkej!" Byl to Jake. To jsem poznala hned. Chvíli jsem váhala, vlk mi nahnal hrůzu, ale potom jsem se otočila. Jake stál hned za mnou a to mě překvapilo.

„Co to, sakra, bylo?" řekla jsem a koukala se do prázdna mezi Jakeovým ramenem a hlavou. Jake mě chytil kolem pasu a koukal mi do tváře. Zavřela jsem oči a snažila se rozdýchat jeho hřejivé doteky, pronikající mi až pod kůži. Pár vteřin jsem jen vstřebávala jeho teplo a potom jsem pomalu odlepila svoje zavlhčená víčka. Nemluvil, jenom kmital pohledem mezi mými rty a zářivýma vzácnýma očima. Sakra, on je nahý, řekla jsem si v duchu a očima jsem radši tam dolů nesjížděla. Čekala jsem, že se moje srdce zklidní, ale s Jakeovou přítomností se ještě více rozbušilo. Jake prudce zavrtěl hlavou a odtrhl se ode mě. Otočil se ke mně zády a nervózně máchal rukou, jako bych ho opařila horkou čokoládou.

„Já bych neměl…“ řekl potom svým mírně chraptivým, ale zamlženým hlasem. Jako kdyby měl chřipku. Ani se nedivím, když chodí nahý v dešti do lesa.

„Já už bych taky neměla… chodit do lesa. Ještě mě tu něco sežere nebo… znásilní?" řekla jsem a trochu se odlepila od stromu. Jake přestal máchat rukou, sklopil hlavu a zasmál se.

„Já tě nechci ani sežrat, ani znásilnit."

„No, tomu prvnímu věřím, ale tomu druhýmu vzhledem k tomu, že jsi úplně nahej, ne."

Otočil se ke mně horní polovinou těla a já se zakoukala do jeho očí. Díval se na mě váhavým a utrápeným pohledem. Já jsem sebrala všechnu odvahu a zeptala se:

„Jaku, měla jsem halucinace, nebo jsi byl… vlk?"

„Blázníš?" řekl pobaveně, ale když viděl můj zkoprnělý výraz, zatvářil se vážně.

„Já o tom nesmím mluvit," řekl se značným úsilím. Jako by mu něco uvnitř zakazovalo mluvit. On byl tak… empatický a já jak kus dřeva s ženskými tvary. Ano, empatická jsem byla také, snad… možná. Ale spíše převažovala ta ignorace a drzost.

„Je to nejzajímavější rande, který jsem kdy měla. Tedy, pokud to rande je…“

„Je," řekl a otočil se ke mně celý. Tentokrát už jsem na to neměla nervy a radši jsem zavřela oči. Zaslechla jsem tichý smích a zašustění větví. Pomalu jsem otevřela jedno oko, a když jsem zaregistrovala jehličnatou větev před jeho slabinami, spustila jsem pomalu ruce a otevřela i druhé oko.

„Tobě není zima?" zeptala jsem se a pomalu uvolňovala všechny svaly v mém ztuhlém těle. Jake se dal do kroku a zastavil až těsně u mě. Vzal mě za ruku. A jo. On má poněkud vyšší tělesnou teplotu, ale on mě za ruku nevzal, aby mě zahřál. Opatrně mi vytáhl rukáv kožené bundy a prohlédl si moje tetování. Neusmál se, nezamračil, prostě jen zíral na tetování. Jeho krátké, nagelované vlasy mě zašimraly pod nosem, jak měl skloněnou hlavu. Všimla jsem si, jak mi potají hází oči do výstřihu. Usmála jsem se a nechala ho, ať si hraje své dětinské hry na schovávanou.

„Líbí se ti?"

„Co? Tetování?"

„Ne. Prsa."

Jake poznal, že byl prozrazen, a zasmál se. Opřel se hlavou o moji hruď a naslouchal mému srdci.

„Kdo jsi?" zeptal se potichu.

„Já? Já jsem Monica."

„Kolik ti je?"

„Sedmnáct let."

„Monica… Víš, co znamená tvoje jméno?"

„Nevím."

„Něžná, otevřená, inteligentní, rozvážná a panovačná."

„To sedí," řekla jsem a jemně jsem zvedla jeho tvář. „Tak když jsem otevřená a inteligentní, můžu tě políbit?" zeptala jsem se a nahodila přemlouvavý výraz. Jake zvedl ruku a hřbetem prstů mě pohladil po lícní kosti.

„Můžeš…“ zašeptal. Stoupla jsem si na špičky a vtiskla mu krátký, něžný polibek.

Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tetování vlka - 1. kapitola: