Takže děkuju za povzbudivé komentáře :-)všem a taky Sharlot33 díky, vážím si toho:-) No fakt! Avalone
26.11.2009 (21:15) • Avalone • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2383×
Ale ten pohled jsem nepochopila, co jsem mu sakra provedla?
5.kapitola - Tělocvik, rozmluva, přemýšlení...
Už jen přežít tělocvik. Ale je to úvodní hodina, takže by mohlo být nějaké poučení o bezpečnosti.
Jedno vám přiznám. Nenávidím tělák! Jsem na tohle nešikovná, ale řekla bych, že za to nemůžu. Je to jako nemoc a mám ji už od narození. Pojmenovala bych ji nějak jako „Padavost vrozená“ nebo „Neschopnost nezakopnout o vlastní nohy obecná“. Jo v lese je to něco jiného. A to doslova přímý opak. Nechte mě jít po lese a jeho hrbolatém povrchu a jsem v pohodě. To se však změní, jakmile se octnu na rovné ploše delší 20 metrů. Občas se mi sice povede nějaká haluz, třeba chůze na podpatcích bez pádů či škobrtnutí, ale jak říkám, haluz.
Ano, kupodivu i tělocvik jsem přežila. Před budovou tělocvičny jsem počkala na holky, aby mě mohla Tracy odvézt domů. Zvyk železná košile!
Ale překvapily mě, na parkovišti už nikdo nebyl, když vyšly. Avšak něco bylo v nepořádku. Zase ten můj vnitřní instinkt.
„Isobel, musíme s tebou mluvit.“ Ó jé, to se děje něco hrozného, tak mi říkají, jen když něco provedu nebo jsou naštvané, protože oslovení Isobel nenávidím.
„Isobel, chci tě varovat, jedno z našich nejdůležitějších pravidel říká, abychom stály vždy při sobě. Co to mělo znamenat, tam v té jídelně?“ Spustila na mě T.
„Trac, byla jsi tam. Nemyslíš, že to Jess přehnala? Křičet na někoho jen, proto, že se jí něco nelíbí, i když ví, že to neudělali úmyslně? Není to trochu silný kafe?“
„Možná, ale to tě neopravňuje, takhle ponížit jednu z nás,“přidala se Bec.
„Ale jaké ponížení? Vždyť jsem ji jen přátelsky upozornila, že o tom neměli páru.“
„Přátelské upozornění, které slyšela celá škola? To neznám,“ prohodila Lauren.
„Fajn, omlouvám se, Jess, že jsem ti způsobila doživotní trauma.“
„Dobře a co bylo to v biologii?“ Vyjela na mě zase Jess.
„Jen jsem se bránila, navážela ses do mé osoby, já se cítila poškozená, tak jsem jen vrátila úder.“
„Holky, tak to shrňme, Bell, nebudeš se takhle chovat, OK? A ty, Jess, taky ne. Je to proti pravidlům.“ Zakončila to Kay.
„Takže v pohodě?“přihlásila se o slovo Jane. Já ani nepostřehla, že tu je. A tohle není ponížení před cizím člověkem? Sprdnout mě jako nějaké malé dítě? Nic, budu se s tím prostě muset smířit.
„ V pohodě,“ odvětila jsem. To samé řekla i Jess, ale nezdálo se mi, že by to myslela vážně. Jsem možná paranoidní, ale občas poznám, co kdo myslel vážně a co ne.
„Takže spor zažehnán, můžeme vyrazit?“ Zeptala jsem se T. Ta jen přikývla, rozloučily jsme se s ostatními a vyjely, směr Swanův dům v lesích.
„Děkuju za svezení,“řekla jsem jejím směrem.
„Jo v pohodě, tak čau zítra ráno.“
„Ahoj.“
Konečně sama, konečně potřebný čas na myšlení...
Ta nová rodinka mě udivuje. Nejenže mě jedna z nich vnímá jako by mě znala, jeden její člen se mi záhadně směje, a člen, se kterým jsem vůbec nepromluvila je na mě zjevně naštvaný. Kdo se tady zbláznil, já nebo oni? Přiznávám, možná to přeci jen budu já. Poslední dobou hodně přemýšlím, tak je možný, že mi z toho hráblo. Jé, to by se žilo. Strávit celý zbytek života v psychiatrické léčebně, kde by se nikdo nestaral o to, že se chováte divně.
Jak se k nim mám chovat? Zeptat se Alice, jestli mě zná? A když jo, tak odkud? Zjistit Emmetovu příčinu smíchu? Vyrazit z Edwarda důvod jeho pohoršení? Nevím, nejsem konfliktní typ člověka. Pokud si to nežádá situace.
Ani jsem si neuvědomila, že už je tolik! Musím něco rychlého uvařit mámě na večeři. Určitě bude hladová. Dneska měli 12- ti hodinovou směnu. To se stává jen málokdy. Jinak má jen ranní, odpolední nebo noční.
Připravila jsem vodu na špagety, nemám náladu na nějaké složité jídlo. Navíc obě milujeme špagety, táta je dnes zase v New Yorku, ale zítra dopoledne má přijet. Už jsem ho zase týden neviděla, těším se na něj, mám ho ráda, i když se moc často nevídáme. Počkat, co je dneska vlastně za den? No jo, čtvrtek. Zítra pátek, to zas bude! V pátek večer jsem většinou sama doma. Nechodím na takové ty páteční akce. Jen výjimečně. Máma mi v tomhle důvěřuje a já ji nehodlám zklamat.
Přišla později než obvykle, hned ode dveří na mě volala, abych jí šla pomoct. Velký nákup.
„Ahoj mami, vždyť jsi nakupovala minulý týden, máme toho ještě dost, hlady bychom nebyli.“
„Ahoj zlato, já vím, ale zítra k nám přijde na večeři můj nový kolega s rodinou, takže bude speciální večeře.“
„Cullenovi?“
„Jo, znáš je?“
„Jen zběžně, ze školy.“
„Aha, takže budete mít čas se poznat.“
„Ok, budu milá, neboj.“
„Já se nebojím.“
Ukončily jsme náš rozhovor, uklidily jsme nákup, který by vystačil pro celé stádo slonů. A já si šla sednout k mému milovanému piánu a začala hrát mé a jen mé melodie…
Fajn, takže máma to vyřešila, ale můžu se jich na to všechno zeptat, když u toho budou rodiče? Ne, chce to jít na ně odděleně. No, takže zítra…..Cože?!!!? Takže už dneska, no super, to se to bude, ale skvěle vstávat. No nic, tak hajdy na kutě a zítra uvidíme…
Autor: Avalone (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek The Best Friend or Grande Puss? - 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!