Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Best Friend or Grande Puss? - 6. kapitola

04.12.2009 (12:30) • Avalone • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2338×

6.kapitola -  Táta je doma! A nákupy…

První, co jsem uslyšela z mého snění, byl naprosto hnusný zvuk budíku. Crrrrrrrrrrr!!!!!! Už mi to pomalu leze na mozek. Típla jsem ho a pokusila se vstát, jenže ta postel po mně prostě volala: „Lehni si, máš čas, nic ti neuteče.“ Ale odporovala jsem, jak se dalo, a boj jsem vyhrála. Ještěže je dnes pátek. Když v tom mi to docvaklo, VEČEŘE! Co já si proboha vezmu na sebe? Jak je správně uvítat?

Ale taky jsem si vzpomněla na jednu předůležitou věc. „Tatíííí!!!!“ běžela jsem s křikem po schodech. A ano, nebyla bych to já, abych nezakopla a neletěla dolů z poloviny schodiště. Ale jak jsem byla rozespalá a taky tím těšením jsem nepostřehla bolest. Máma i táta ke mně přiběhli se starostmi v očích: „Zlato, jsi v pořádku? Není ti nic? Co tě bolí?“ Mám starostlivé rodiče. „Nic mi není, jsem v pohodě. Tatíí, jak ses měl? Mně se stýskalo!“

„To mě taky, Belluško.“

„Jaká byla cesta?“

„Ušlo to, bez turbulencí. Ale abych nezapomněl, něco jsem vám, princezny moje, přivezl.“

„Wow!“ reakce mě i mámy, nekecám.

„Tohle je pro maminku,“ řekl a vytáhl z tašky nádherný šátek, vyšívaný zlatem, ale jakmile ho máma vzala do ruky, něco z něj vypadlo. Taková malá krabička. A v ní…..no nádhera. Prsten jako z pohádky.

„A tohle pro mojí malou Bellušku,“ usmál se na mě.

„Teda tati, děkuju!!!“

A hádejte, co jsem dostala. Zaprvé to byl nádherný medailon. Takový, jaký nosí princezny v těch starých filmech. Zadruhé to byly noty na piáno. Mé oblíbené písně. Ale byly to takové ty noty, co jsou psané rukou a někdo si na nich dal záležet, a ne jen stažené z internetu. A zatřetí, jsem dostala to, co jsem si strašně dlouho přála. Táta bude doma celý měsíc, pokud nebude něco naléhavého, takže budeme moct být spolu a podnikat naše výpravy. Juchúúúú….

Tohle je nejlepší týden na světěěěě….!!!!

Abych to nezakřikla. Jdu se oblíct a můžu vyrazit, protože T. už na mě čeká dobrých 5 minut, tak abychom nepřišly pozdě.

Když jsme dorazily ke škole, už tam všichni byli, až na Cullenovi. Jane už stála s holkama u Kayina auta. Nedalo se jinak, ale už nějak zjistily, že k nám přijdou na večeři ONI. Ihned jsem byla pod přímou palbou otázek, jako v první linii.

„Pak nám musíš všechno říct! Já musím mámu přesvědčit, aby je taky pozvala…ne, mám lepší nápad. Jess, kdy to slavíš narozky?“ vyzvídala T.

„Za týden.“

„Až? No nic, to nějak přežijem. Pozvmeme je, ne? Ať se taky s náma seznámí.“ A mrkla na nás.

„Jasně to bude super,“ typická Jessika.

V tom vjelo na parkoviště stříbrné Volvo.

Všichni vystoupili, ale Alice se blížila k nám. „Čau holky, mohla bych s tebou mluvit Bell?“

„No… jasně…“ řekla jsem zmateně. Ale zvedla jsem se, zamávala holkám a šla za Alicí.

„Prosím tě, co si bereš na tu večeři?“Vypálila na mě hned.

„No, na to jsem se chtěla taky zeptat, ale ty jsi mi to vyfoukla, takže…“

„No, mě napadly nějaké elegantní šaty, ale doma se mi jen tak neválí, a nějaké nutně potřebuju.“

„Aha, a co z toho vyplývá pro mě?“

„Ty máš doma šaty?“

„Ne, ale prosím na rovinu Alice, jinak to nestihnem říct ani do oběda. Ale už teď ti říkám, že pojedu ráda.“

„Super, super, já to věděla.“ Výskal ten šotek vedle mě.

Dorazily jsme do učebny.

„Ale pojedou i sourozenci, neva?“

„V pohodě, když mě neukousnete.“

Jakmile jsem to dořekla, všimla jsem si, že Emmett je s náma v matice. Protože takový záchvat smíchu, by nepostřehl jen slepec a hluchec. Tohle muselo děsit veverky na druhém konci Forks.

Nemohla jsem se než zeptat: „Co je to s ním?“

„Pro tohle stačí jediný důvod k vysvětlení. Emmett. Neboj, zvykneš si.“ Usmála se na mě Alice.

„Aha…“ nic chytřejšího mě v tu chvíli nenapadlo.

Domluvili jsme se, že se jede Edwardovým Volvem a Emmetovým Jeepem, protože je nás hodně. Ještě to dopoledne jsem zažila křížový výslech. „Kam jedete? Co tam budete dělat? Jsou nějací přátelští, nezdá se ti?“ holky se ptaly na vše a ihned se ujišťovaly, že jim to všechno pak musím vylíčit.

Během dne proběhl konflikt mezi Trac a jedním klukem. Ne jejím klukem. Jedním šprtem, osobně proti němu nic nemám a myslím, že to opravdu přehnala, až mi toho kluka bylo líto, ale zvlášť po včerejšku nemůžu vystupovat proti holkám. No, krátce řečeno, ten kluk jí odmítal dál dělat poskoka, rádce při písemkách a dodavače domácích úkolů. Takže podnikl jistý krok k záhubě své společenské existence. Ten den se pro něj stal peklem. Nejenže mu vynadala na parkovišti před celou školou, totálně ho ponížila před všema holkama, takže si chudák ani neškrtne, ale dokonce mu na hlavu vylila své kakaové odtučněné mlíko. No, dejme tomu, že ona na to má lidi. 5 holek ochotných položit za ni život. Ale já hloupá jen stála opodál a nechala je, ať se mu takhle vysmívají. Jestli za něco půjdu do pekla tak za tohle…

Trac mě dovezla domů, a mně nezbývalo nic jiného, než se jít převlíct a počkat na Alici, přijede mě vyzvednout. Já jedu s Alicí, Edwardem a Jasperem. Emmett a Rosalie jedou Jeepem. Měla jsem čas, takže jsem si mezitím povídala s tátou. Dozvěděla jsem se spoustu věcí, ale nejvíce mě fascinovala tátova zapálenost pro samotný náš rozhovor. Někdy mi přijde, stejně jako máma, jako můj sourozenec a ne rodič. Kde kdo by mi je mohl závidět. Ale já je nedám….

„Musím jít, tati, ale musíš mi to dopovědět.“

„Užij si to, holčičko, něco hezkého si kup. Peněz máš dost.“

„Jasně, měj se, tati, mám tě ráda.“

A už jsme fičeli k Seattlu. Edward jel jako blázen, ale jsme zvyklá, mám ráda rychlost, přímo se v ní vyžívám, tedy pokud se nejedná o mou rychlost při pádu ze schodů. Závodil s Emmettem, ale vyhrál jen tak tak.

Ta Alice je teda k neutahání, sice pořádáme maratony v nakupování často, ale s ní by to nevydržel snad ani Emmett, ten se taky začal v půlce dožadovat konce.

Vybrala jsem si spoustu nových věcí. Jakoby všichni čekali před mou kabinkou a pozorovali mě. Bylo to hrozné. Ale vše, co jsem si zkusila mi schválili, takže po vybrakování nákupního centra jsme mohli s kuframa narvanýma, že víc to ani není možné, jet domů. Nutno podotknout, že na mě ten namyšlenec ani jednou nepromluvil a kdykoliv jsem se na něj podívala, uhnul drze pohledem a pohodil vlasy na znamení pohrdání. Idiot. Myslím tím Edwarda.

Mě hodili nejdříve, a pak se jeli domů sami připravit, protože večeře začíná za hodinu. No, dejme tomu, že to stihnu…

Ale jo, v pohodě. Když jsem scházela ze schodů, měla jsem 2 minuty k dobru. Rodiče mě pochválili a já se, jak jinak, musela začervenat. Měla jsem na sobě růžové šaty nad kolena. Vínové boty na menším podpatku. Vlasy jsem si spletla do copu. Celkem se mi to povedlo, řekla bych.

Takže teď stojím u schodiště a čekám na pokyn zvonku, abych mohla jít otevřít, a nervózně přitom podupávám nohou do rytmu mé nově složené písničky.

Á, to byl zvonek, máma i táta přišli do předsíně a já mohla otevřít.

„Dobrý večer,“ pozdravím jako slušně vychovaná dívka.

„Dobrý večer,“ dostanu celkem 7 odpovědí a jeden výsostně naštvaný pohled. Co to bylo?

„Těší mě, já jsem Renée, tohle je můj manžel Charlie a naše dcera Bella.“ Máma nás představila vcelku obyčejně, ale přesto z té věty bylo cítit vše potřebné, a sice to, že nás má moc ráda.

„Nás taky těší, děkujeme za pozvání, je to od vás moc hezké přivítání. Jsem Esme, tohle je můj muž Carlisle    a naše děti Alice a Jasper, Emmett a Rosalie a Edward.“

Všichni jsme si potřásli rukou a já byla ujištena, abych všem tykala a říkala jim jmény, stejně jako moji rodiče.

Dnes jsem mámě s večeří pomáhala tak trochu, vyráběla jsme dezert. Nevypadali při jídle moc nadšeně, ale pokaždé nám jídlo pochválili. Jen Edward na mě házel naštvané, až to přecházelo na pohledy, které by se měly zakázat, kvůli jejich brutalitě.

Jak říkám je mi nepříjemný, jako bych byla nějaký nechutný sliz na podrážce jeho nejobnošenějších a nejlevnějších bot.

Konverzace probíhala v klidu, měli jsme si co říct…

Tak dost!!! Tohle mě ničí…

„Mohla bych si s tebou, prosím tě, promluvit venku, Edwarde?“

„Fajn…“

                                                                           předchozí x další

Autor: Avalone (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Best Friend or Grande Puss? - 6. kapitola: