Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The best siblings - 1. kapitola

20.07.2010 (20:45) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 5080×

Vím, že jsem je tu měla. Vím to! To není možné, musí tu někde být, přece bych je nevyhodila, ne to ne. Nikomu na ně nedovolím ani šáhnout, natož…

Popadla mě vlna vzteku, rychle jsem utíkala dolů po schodech za mým bratrem.
„Emmette!!!"  zařvala jsem na svého bratříčka, který nedělal nic jiného než, že celé dny trávil v posilovně, kterou mu rodiče vybudovali v domě. Byl doslova posedlý svojí postavou. Kdyby šel na konkurz Barbara Conana, bez rozmýšlení by ho vzali.

Přestal boxovat do boxovacího pytle a podíval se na mě.
„Co chceš?"

„Kde jsou moje sandálky od Prady?"

„A které to jsou? Ty máš snad milión bot, nedivím se, že jedny nemůžeš najít."  Bouchla jsem ho pěstí do ramene.
„Ty moc dobře víš, které to jsou. To jsou ty, na které jsem ti výslovně zakázala sáhnout, protože jsem je dostala dárkem od táty!" znovu jsem ho praštila do ramene. Nějak jsem si tu zlost vybít musela.

„Kde jsou?!" Emmett mě chytil za ramena, díval se mi přímo do očí a spustil.
„Víš, sestřičko, já ti to chtěl říct, ale nějak jsem na to zapomněl. Pamatuješ si,  jak jsi byla s rodiči na dovolené na Novém Zélandu?" přikývla jsem. 
„ Nebránil bych se, kdybyste mi znovu nechali volný barák."
„Emmette! K věci!" okřikla jsem ho.
„Věc se má tak. Uspořádal jsem menší párty a totálně se s kluky z týmu střískal."
„A co mají s tím společné moje boty?"
„Mají s tím společné jednu věc. Vzbudili se ráno na mých nohách. Moc mě to mrzí, ale pochybuji, že bys je potom chtěla. Vypadaly trošku víc širší, než předtím, tak jsem je vyhodil."

Pustil mě a usmál se, jako by se nic nestalo. Čekal na moji reakci. Podívala jsem se na něj a usmála se.
„Jsem ráda, že to vím. Příště, až se znovu zliješ, bys ale mohl použít jiné boty." Vypadal zmateně.
„Tobě to nevadí?" vzala jsem do ruky dvou kilovou činku. 
„Ne… samozřejmě, že mi to vadí. Ty debile." Hodila jsem po něm tu činku a potom další a další, než mě zastavil matčin jekot.

„Mary Alice McCarty, přestaň házet po svém bratrovi činky a jdi si nahoru vybrat jiné boty."
„Ale tyhle byly od táty."
„Pochybuji, že si tvůj otec bude pamatovat boty, které ti dal." Uraženě jsem se podívala na matku.
„Proč ho vždycky bráníš? To není fér, on mi je zničil, ale schytám to zase já."
„To není pravda."
„Je to pravda. Už od malička máš Emmetta radši než mě." Naštvaně jsem bouchla dveřmi od posilovny a šla do svého pokoje.

Lehla jsem si na postel a v duchu proklínala svoji matku. Proč mě vždy ze všeho obviňuje? Co jsem jí provedla? Každý den je to Emmettek sem, Emmettek tam. Už aby byl táta doma. Ten mě, na rozdíl od matky, má opravdu rád. Škoda, že domů jezdí tak málo. Pořád jenom pracuje a cestuje. Možná kdyby táta nebyl pracovně vytížený boháč, trávil by s námi více času. Někdo zaklepal na dveře.

„Kdo to je?"
„Tvoje světlo života."
„Emmette, nech mě být. Jdi pryč." To by nebyl můj bratr, aby mě neposlechl. Otevřel dveře a skočil za mnou do postele.
„Ty jsi mě neslyšel?" podíval se na mě a pohybem ruky mi rozcuchal vlasy.
„Ale jo, slyšel, ale ignoroval jsem to."
„To jsem si všimla."
„Moc se omlouvám za ty boty, nechtěl jsem ti je zničit, ale byl jsem opilý a nevěděl jsem, co dělám."
„O boty zas tak moc nejde, mrzí mě to, jak se matka chová ke mně."
„Nevím, proč je taková, před chvíli jsem se s ní kvůli tomu pohádal."
„A co ti řekla?"
„To samé co tobě. Není to pravda, bere nás oba stejně."
„Oba víme, že to není pravda."
„Kašli na ní. A teď se zvedni a jdeme na párty." 
„Mně se nechce." Emmett vstal z postele, šel k mojí skříni, vytáhl první šaty a boty, které uviděl, vzal je do jedné ruky, potom šel k posteli, mě vzal do druhé ruky a odnesl mě do koupelny.

„Tady máš boty a šaty. Trochu se uprav, však víš, řasenka, rtěnka a ty ostatní blbosti. Za půl hodiny tě budu čekat tady, ve tvém pokoji, a bez debat." Zamknul dveře od koupelny a šel pryč.

Co si myslí? On mě tu zamknul. Nezbylo mi nic jiného, než se převléct a namalovat. Ještě že vzal něco, co jde k sobě, jinak bych ho zabila.

„Ségra, už jsi?" zabušil na dveře bráška.
„Jo! Otevřeš mi konečně ty dveře?" Místo odpovědi jsem uslyšela zvuk klíče ve dveřích.
„Teda Alice, tobě to sekne!" řekl Emmett a uznale písknul. Nastavil mi rámě a šli jsme dolů. Matka seděla dole a opakovala si scénář k její nové roli, ani jsem na ni nepromluvila. Pořád jsem byla na ni naštvaná.

„Hummer nebo Porsche?" zeptala jsem se v garáži.
„Pojedeme Hummerem, nechci si udělat ostudu v tom tvém žlutém vozítku." Vyplázla jsem na něj jazyk a nasedla do Hummera.

Vrátili jsme se kolem třetí hodiny ráno. První co jsme udělala, byla důkladná návštěva koupelny, následovaná žuchnutím do postele.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The best siblings - 1. kapitola: